Nenajdete tady žádné zaručené rady:
Jak zapomenout na bývalého v deseti bodech
.
Těch jsou ostatně ženské časopisy i rozličné webové stránky plné, netřeba je opakovat. Tohle psaní je spíš sérií podnětů a subjektivních postřehů, které mi přišly pod ruku, když jsem přemýšlela, kam vezmu čersvě "rozejitou" kamarádku.
Jak zapomenout na bývalého v deseti bodech
.Těch jsou ostatně ženské časopisy i rozličné webové stránky plné, netřeba je opakovat. Tohle psaní je spíš sérií podnětů a subjektivních postřehů, které mi přišly pod ruku, když jsem přemýšlela, kam vezmu čersvě "rozejitou" kamarádku.
Vypozorovala jsem jednu věc. Když se s někým rozejdete, zezačátku máte plnou podporu od všech kamarádů. Všichni Vás utěšují, poslouchají vaše výlevy, jsou Vám k dispozici. Trvá to zhruba tak měsíc, dva. Pak se začnou všichni chovat jinak. Jako kdybyste přepli kanál, najednou jsou všichni v novém režimu a začnou vám dávat doporučení. Jako kdyby vám vypršela společensky přijatelná lhůta na bolest. Už je to měsíc, tak byste měli začít něco dělat, vaše pozice setrvávání ve smutku je nadále nepřijatelná.
Doporučení aktivační
Začni něco dělat, netruchli, to bude dobrý, snaž se přijít na jiný myšlenky, sportuj, pracuj...
Doporučení seznamovací
Mám jednu kamarádku, měl by sis už někoho najít, jdi za tou holkou, co támhle sedí...
Doporučení stupidní
Tak už se na to vykašli, netop se v tom, moje kámoška se z toho dostávala rok, přece nechceš být jako ona...
Možná je to tím, že spousta lidí neumí naslouchat. Zatímco vy se potřebujete vypovídat, mluvit o svém trápení a dostat to ze sebe, oni nevědí, co na to říct. Opakovat donekonečna: „To se časem spraví“ jim samotným zní divně. Mají pocit, že se jim svěřujete s problémem a začnou hledat jeho řešení.
Zní to sice rozumně, jenže takhle to nefunguje. Dostat se z rozchodu číslo 5 a výše trvá dlouho. Minimálně dvojnásobek doby, kterou jste strávili s milovanou osobou. A pokud jste s ex v kontaktu, trvá to ještě déle. Dostat se z rozchodu bych definovala tak, že je vám daná osoba lhostejná a vidět ji s někým jiným ve vás už nevzbuzuje žádné emoce. Jednotlivé fáze jako přestat ji milovat, přestat se litovat, přestat žárlit a přestat se o ni zajímat, jsou u každého jiné, jinak dlouhé a v jiném pořadí v závislosti na osobnosti a pohlaví opuštěného. U žen se častěji láska zvrhne v nenávist (která není nic jiného než ta samá láska, ale maskovaná) a mají tendence vymýšlet pomstu a dokázat dotyčnému, o co přišel. Většinou prožívají rozchod v bouřlivých vlnách, kdy se nejrůznější ambivalentní emoce střídají v rychlém sledu. U mužů je průběh klidnější, fáze "odmilování" delší a někdy je delší celé vyrovnání se s rozchodem. Ale nemusí to tak být vždycky.
Tak jak to tedy přežít?
Je zbytečné snažit se bolest zahnat a snažit se tu dobu zkrátit. Nepomůže to. Jediné, čeho docílíte, je, že třeba na chvíli zapomenete a pak stačí podnět a vrátí se to. A boj vám pak bude připadat zbytečný. Je třeba udělat pravý opak toho, co radí přátelé. Topit se v tom. Vpustit tu bolest k sobě. Chcete se, slečny, dívat na romantické filmy, baštit čokoládu, pouštět si vzpomínkové písně a brečet? Tak to dělejte. Chcete se, muži, topit v alkoholu, donekonečna to rozebírat, vzpomínat a dívat se na fotky? Hurá do toho. A je jedno, jak dlouho to bude trvat, žádná lhůta na to není. Jen by to nemělo trvat déle než jeden rok. Ale ani to není definitivní. Tím, že bolest odsunete, se jí nezbavíte.
A až bude třeba přejít k nějakým doporučením, přijdete na to sami. Nedělejte to kvůli tomu, že to říkají ostatní. Musíte to chtít sami, dospět k tomu sami a musí to být vaše rozhodnutí. Až budete cítit, že už to takhle opravdu dál nejde, až si budete sami před sebou připadat divně, teprve pak aktivujte všechny síly a přehoupněte se do nové etapy života. Ale ne dříve. Stejně by to bylo zbytečné a boj by Vás akorát vysiloval. Nebojujte, nechte se unášet. A sbírejte síly na dobu, kdy opravdu budete chtít začít bojovat. Někdo je připraven už po třech dnech začít se smutkem aktivně bojovat a myšlenky zahánět, někdo se potřebuje topit třeba půl roku.
A doporučení, jak bojovat? Je jich mnoho, ale všechny je znáte. Nepotřebujete, aby vám ostatní říkali ta svá. Jen jedno mají společné. Upravují Vaše sebehodnocení.
Někdo odjede do ciziny, někdo změní účes a začne pravidelně cvičit, někdo začne honit holky, někdo se vrhne do studia. Iniciativě se meze nekladou. Až ta doba přijde, určitě něco vymyslíte. Ale teď si s tím nelamte hlavu. Topte se, trpte, ubližujte si vzpomínkami. Je to šílené, ale bezbolestná cesta neexistuje. Zapomenout se dá na chvíli, ale bolest vás pak stejně dostihne. Cesta bez utrpení prostě není.
Vlastně existuje jedna cesta, jak vyrovnávací období o něco zkrátit. Ta se naplánovat nedá a je to dobře, protože i když může vyrovnávací období zkrátit, spousta věcí se díky této události komplikuje.
Když se zamilujete. I přes tu bolest z rozchodu vidíte, že tenhle nový člověk vyčnívá nad ostatními vašimi láskami i nad ex jako maják. Ve všech ohledech Vám vyhovuje a zamilujete se. To ovšem neznamená, že mu máte skočit kolem krku a tím se všechno vyřešilo. Není nic horšího než přinášet si do čerstvého vztahu nevyřešenou minulost. Ale může to o něco zkrátit fázi „odmilovávací“ a přesunout vás to do fáze upravování sebehodnocení.
Jinak náruče jiných protějšků fungují jen jako dočasné sedativum. Rozhodně nepomohou napořád a dobu nezkrátí.
Na závěr přeji všem, kteří teď - bohužel - musí něco podobného řešit, hodně sil, trpělivosti a odhodlání...
Doporučení aktivační
Začni něco dělat, netruchli, to bude dobrý, snaž se přijít na jiný myšlenky, sportuj, pracuj...
Doporučení seznamovací
Mám jednu kamarádku, měl by sis už někoho najít, jdi za tou holkou, co támhle sedí...
Doporučení stupidní
Tak už se na to vykašli, netop se v tom, moje kámoška se z toho dostávala rok, přece nechceš být jako ona...
Možná je to tím, že spousta lidí neumí naslouchat. Zatímco vy se potřebujete vypovídat, mluvit o svém trápení a dostat to ze sebe, oni nevědí, co na to říct. Opakovat donekonečna: „To se časem spraví“ jim samotným zní divně. Mají pocit, že se jim svěřujete s problémem a začnou hledat jeho řešení.
Zní to sice rozumně, jenže takhle to nefunguje. Dostat se z rozchodu číslo 5 a výše trvá dlouho. Minimálně dvojnásobek doby, kterou jste strávili s milovanou osobou. A pokud jste s ex v kontaktu, trvá to ještě déle. Dostat se z rozchodu bych definovala tak, že je vám daná osoba lhostejná a vidět ji s někým jiným ve vás už nevzbuzuje žádné emoce. Jednotlivé fáze jako přestat ji milovat, přestat se litovat, přestat žárlit a přestat se o ni zajímat, jsou u každého jiné, jinak dlouhé a v jiném pořadí v závislosti na osobnosti a pohlaví opuštěného. U žen se častěji láska zvrhne v nenávist (která není nic jiného než ta samá láska, ale maskovaná) a mají tendence vymýšlet pomstu a dokázat dotyčnému, o co přišel. Většinou prožívají rozchod v bouřlivých vlnách, kdy se nejrůznější ambivalentní emoce střídají v rychlém sledu. U mužů je průběh klidnější, fáze "odmilování" delší a někdy je delší celé vyrovnání se s rozchodem. Ale nemusí to tak být vždycky.
Tak jak to tedy přežít?
Je zbytečné snažit se bolest zahnat a snažit se tu dobu zkrátit. Nepomůže to. Jediné, čeho docílíte, je, že třeba na chvíli zapomenete a pak stačí podnět a vrátí se to. A boj vám pak bude připadat zbytečný. Je třeba udělat pravý opak toho, co radí přátelé. Topit se v tom. Vpustit tu bolest k sobě. Chcete se, slečny, dívat na romantické filmy, baštit čokoládu, pouštět si vzpomínkové písně a brečet? Tak to dělejte. Chcete se, muži, topit v alkoholu, donekonečna to rozebírat, vzpomínat a dívat se na fotky? Hurá do toho. A je jedno, jak dlouho to bude trvat, žádná lhůta na to není. Jen by to nemělo trvat déle než jeden rok. Ale ani to není definitivní. Tím, že bolest odsunete, se jí nezbavíte.
A až bude třeba přejít k nějakým doporučením, přijdete na to sami. Nedělejte to kvůli tomu, že to říkají ostatní. Musíte to chtít sami, dospět k tomu sami a musí to být vaše rozhodnutí. Až budete cítit, že už to takhle opravdu dál nejde, až si budete sami před sebou připadat divně, teprve pak aktivujte všechny síly a přehoupněte se do nové etapy života. Ale ne dříve. Stejně by to bylo zbytečné a boj by Vás akorát vysiloval. Nebojujte, nechte se unášet. A sbírejte síly na dobu, kdy opravdu budete chtít začít bojovat. Někdo je připraven už po třech dnech začít se smutkem aktivně bojovat a myšlenky zahánět, někdo se potřebuje topit třeba půl roku.
A doporučení, jak bojovat? Je jich mnoho, ale všechny je znáte. Nepotřebujete, aby vám ostatní říkali ta svá. Jen jedno mají společné. Upravují Vaše sebehodnocení.
Někdo odjede do ciziny, někdo změní účes a začne pravidelně cvičit, někdo začne honit holky, někdo se vrhne do studia. Iniciativě se meze nekladou. Až ta doba přijde, určitě něco vymyslíte. Ale teď si s tím nelamte hlavu. Topte se, trpte, ubližujte si vzpomínkami. Je to šílené, ale bezbolestná cesta neexistuje. Zapomenout se dá na chvíli, ale bolest vás pak stejně dostihne. Cesta bez utrpení prostě není.
Vlastně existuje jedna cesta, jak vyrovnávací období o něco zkrátit. Ta se naplánovat nedá a je to dobře, protože i když může vyrovnávací období zkrátit, spousta věcí se díky této události komplikuje.
Když se zamilujete. I přes tu bolest z rozchodu vidíte, že tenhle nový člověk vyčnívá nad ostatními vašimi láskami i nad ex jako maják. Ve všech ohledech Vám vyhovuje a zamilujete se. To ovšem neznamená, že mu máte skočit kolem krku a tím se všechno vyřešilo. Není nic horšího než přinášet si do čerstvého vztahu nevyřešenou minulost. Ale může to o něco zkrátit fázi „odmilovávací“ a přesunout vás to do fáze upravování sebehodnocení.
Jinak náruče jiných protějšků fungují jen jako dočasné sedativum. Rozhodně nepomohou napořád a dobu nezkrátí.
Na závěr přeji všem, kteří teď - bohužel - musí něco podobného řešit, hodně sil, trpělivosti a odhodlání...
Komentáře (35)
Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
Je to posilující slyšet, že někdo považuje "topit se v tom, jak dlouho je potřeba" za dobré. Souhlasím. Mně půl roku připadá jako docela adekvátní doba (samozřejmě že s některými dny, kdy se člověk cítí už blaženě sám i se dny, kdy zase tone.)
Jenom mi nepřipadá, že na začátku všichni kamarádi utěšují, jsou k dispozici a poslouchají výlevy. Mnozí zmizí. Je to tak. A právě po ukončení dlouhodobého mnohaletého vztahu, dlouholetí kamarádi. Najednou mezi ně člověk, který není v páru, nemůže jít. A mnohdy ani nechce. Třeba já nepotřebuju o rozchodu vyprávět mnoha kamarádům a od mnoha lidí čerpat útěchu. Stačí jeden. Pořádný. Na to, aby si člověk nebral to překvapení, že např. matka bere můj rozvod jako tragédii, "zničila sis život" (přitom je tonaopak, já si ho zachránila!!); ona měla k utěšování mne hodně daleko. Naopak byla na mě rozzuřená. To by člověk nečekal, že mi to bude ještě ztěžovat, protože pro ni je to větší rána než pro mě...
Jenom mi nepřipadá, že na začátku všichni kamarádi utěšují, jsou k dispozici a poslouchají výlevy. Mnozí zmizí. Je to tak. A právě po ukončení dlouhodobého mnohaletého vztahu, dlouholetí kamarádi. Najednou mezi ně člověk, který není v páru, nemůže jít. A mnohdy ani nechce. Třeba já nepotřebuju o rozchodu vyprávět mnoha kamarádům a od mnoha lidí čerpat útěchu. Stačí jeden. Pořádný. Na to, aby si člověk nebral to překvapení, že např. matka bere můj rozvod jako tragédii, "zničila sis život" (přitom je tonaopak, já si ho zachránila!!); ona měla k utěšování mne hodně daleko. Naopak byla na mě rozzuřená. To by člověk nečekal, že mi to bude ještě ztěžovat, protože pro ni je to větší rána než pro mě...
Někteří lidé, ať už sebelepší kamarádi, ať jsou jakkoliv blízcí, od člověka postiženého nějakou smutnou událostí raději prchají, schovávají se.
Spousta lidí neví, jak se smutným člověkem jednat. Cítí se bezmocně, že nemohou pomoci nebo trapně, protože neví, co mají říkat nebo jak se chovat. Nedokáží se v přítomnosti takového člověka chovat přirozeně stejně jako třeba v přítomnosti lidí na vozíku. Navíc smutek obecně nikdo nemá rád, smutek je nefotogenický.
Těžko to někomu přímo zazlívat, ale ve chvílích, kdy člověk má potřebu vylévat srdce a vypovídat se je jeden kamarád ochotný citlivě naslouchat ceněn zlatem. Mnohdy je to někdo, od koho bychom to ani nečekali.
Spousta lidí chodí k psychologovi jen proto, aby mohli otevřeně mluvit o svých bolístkách a někdo je poslouchal. Bez toho, aby se cítili provinile, že ho zatěžují.
Spousta lidí neví, jak se smutným člověkem jednat. Cítí se bezmocně, že nemohou pomoci nebo trapně, protože neví, co mají říkat nebo jak se chovat. Nedokáží se v přítomnosti takového člověka chovat přirozeně stejně jako třeba v přítomnosti lidí na vozíku. Navíc smutek obecně nikdo nemá rád, smutek je nefotogenický.
Těžko to někomu přímo zazlívat, ale ve chvílích, kdy člověk má potřebu vylévat srdce a vypovídat se je jeden kamarád ochotný citlivě naslouchat ceněn zlatem. Mnohdy je to někdo, od koho bychom to ani nečekali.
Spousta lidí chodí k psychologovi jen proto, aby mohli otevřeně mluvit o svých bolístkách a někdo je poslouchal. Bez toho, aby se cítili provinile, že ho zatěžují.
3
Ila | 26.05.2007, 10:07:41
Ila | 26.05.2007, 10:07:41
Jak jsi přišla na tu dobu potřebnou na vzpamatování? Dvojnásobek délky vztahu? To by znamenalo, že bych teď potřebovala třináct let a až bych se konečně dala dohromady, už by mě nikdo nechtěl, protože bych byla stara a oškliva :-)
mno me prijde, ze popisujes jen rozchody z pohledu toho, koho ten druhy opustil, nechal..ale jak je to s temi, co se rozhodli a vztah ukoncili, nechali toho druheho s bolesti at si to ten nemysli...
porad nepochopim, ze se mi o mem byvalem priteli, co jsem se s nim rozesla pred 6 lety!! muze nekdy zdat sen??!!jak je to v takovy pripade?ze stale si clovek rika, zda udelal dobre, ze se s onou osubkou rozesel ci ne? zda opravdu ten vztah nikam nevedl, zda to nebyl ci byl ten pravy...to je opravdu des...aspon pro me.....;)
porad nepochopim, ze se mi o mem byvalem priteli, co jsem se s nim rozesla pred 6 lety!! muze nekdy zdat sen??!!jak je to v takovy pripade?ze stale si clovek rika, zda udelal dobre, ze se s onou osubkou rozesel ci ne? zda opravdu ten vztah nikam nevedl, zda to nebyl ci byl ten pravy...to je opravdu des...aspon pro me.....;)
Psala jsem o rozchodu cislo 5a vyse, mela jsem tam dat odkaz (http://misstriss.bloguje.cz/532164-o-rozchodech-nerozumne-lasce-a-alkoholu-1-cast.php) Na zacatku tohohle povidani jsem si ty rozchody oznamkovala:)
Ilonko, na takoveho cloveka uz nezapomenes. To samozrejme neznamena, ze se do pul roku nezamilujes znova, nemelo by to trvat dyl nez rok. Ale porad mu bude patrit kousek Tebe, Tvych vzpominek, tolik krasnych veci, na ty spatne casem zapomenes. Byvaleho manzela uz se treba nezbavis nikdy:) Napsala jsem to trochu zmatene. Vyrovnat se trvá dejme tomu rok, zapomenout niky a odpoutat se k naproste lhostejnosti od nenavisti i od nostalgie, to trva ten dvojnasobek doby. Ciste subjektivne, ciste podle me:) Taky mi lezou do snu byvali a obcas na me prijde nostalgie, obcas si zapremyslim:) I kdyz uz jsem odpoutana:) A neboj, Ty nebudes stara a oskliva Ilonko:)
Ilonko, na takoveho cloveka uz nezapomenes. To samozrejme neznamena, ze se do pul roku nezamilujes znova, nemelo by to trvat dyl nez rok. Ale porad mu bude patrit kousek Tebe, Tvych vzpominek, tolik krasnych veci, na ty spatne casem zapomenes. Byvaleho manzela uz se treba nezbavis nikdy:) Napsala jsem to trochu zmatene. Vyrovnat se trvá dejme tomu rok, zapomenout niky a odpoutat se k naproste lhostejnosti od nenavisti i od nostalgie, to trva ten dvojnasobek doby. Ciste subjektivne, ciste podle me:) Taky mi lezou do snu byvali a obcas na me prijde nostalgie, obcas si zapremyslim:) I kdyz uz jsem odpoutana:) A neboj, Ty nebudes stara a oskliva Ilonko:)
2Ila: Jinak je zbytecne resit takové čistě hypotetické situace,že? :o)
7
Kiara | 27.05.2007, 08:12:22
Kiara | 27.05.2007, 08:12:22
A co rada, jak se zamilovat...Nějak mi to nejde :(
Na zamilování se žádnou radu neznám... To se stane tak nějak samovolně...
9
Ila | 27.05.2007, 19:30:00
Ila | 27.05.2007, 19:30:00
to jo... musim rict, ze v soucasnou chvili se to jevi velmi hypoteticky :-)
jsem strašně zamilovaná.. sp řítelem spolu jsme 10,5 měsíců.. ze začátku ze mě byl úplně vysranej,ale teď?? teĎ je to opačně.. strašně mě rozčiluje, že to není jako dřív, vím, že je to normální,ale nejde mi se s tím smířit :( nevíte někdo jak na to?? já se snažím, vážně se snažím.. dřív jsem nežárlila teĎ jo.. :( ach joo..když tak mi napište na email "jak na to" jestli někdo víte..
12 Pro zamilovanou, která se trápit nemusí...
Ta, která ráda pomůže | 10.09.2007, 12:36:45
Ta, která ráda pomůže | 10.09.2007, 12:36:45
Poradím Ti, přečti si Argovovou...tahle mě naučila pochopit plno věcí a v čem je vlastně chyba. Věř, že Ti to pomůže.Má to dva díly..celým jménem Sherry Argovová :)je to moje Bible.Ta ženská je geniální a v praxi se mi to osvědčilo. včera jsem se rozešla s klukem, kterýho jsem zbožňovala, ale neměl dořešený city ke svý s prominutím svinský bejvalce. Ona ho nechce a on by nevím co dal za to, aby s ní byl, ale mně tvrdí opal. Bohužel my ženský máme instinkt, kterej chlapů chybí a proto nikdy nepochopí, že do nich tak vidíme. Měj se hezky a kdybys chtěla ještě poradit, pomoct, piš na dina@jedicz.com...pa pa :)
13
luciana | 04.10.2007, 09:59:29
luciana | 04.10.2007, 09:59:29
Z vlastni zkusenosti musim rict, ze prozivana porozchodova bolest nemusi byt umerna delce vztahu. Treba z rozchodu po peti letech jsem se zcela vzpamatovala po cca roce a pul a to prichodem nove lasky. Dalsi rozchod po necelem roce vztahu jsem prozivala jeste dalsi dva roky a opet to zcela odeznelo az prichodem nove lasky. Bohuzel nova laska vydrzela jen dva mesice. Rana z cistyho nebe. Ted je to 14dni a mam dojem ze se z toho budu vyhrabat nejmin rok. Je to presne tak - kazdy dalsi rozchod snasim mnohem hur, protoze ztracim idealy, sebevedomi a taky ubihaj roky, coz moc optimismu taky nepridava. Nechci uz vymetat bary, vecirky a ruzne akce s nadeji, ze nekoho potkam. A sedet doma? To taky nechci :(
Jinak tedy podpora od kamaradu celkem je. Jen dva lidi me zklamali, kdyz mi dali jasne najevo, ze po dvou mesicich vztahu nemam narok truchlit. Co na tom, ze jsem byla zamilovana az po usi, stastna a on se tvaril, ze to ma taky tak. A pak me zcistajasna vyvedl z omylu.
Jinak tedy podpora od kamaradu celkem je. Jen dva lidi me zklamali, kdyz mi dali jasne najevo, ze po dvou mesicich vztahu nemam narok truchlit. Co na tom, ze jsem byla zamilovana az po usi, stastna a on se tvaril, ze to ma taky tak. A pak me zcistajasna vyvedl z omylu.
Mně pomohlo začít "něco dělat", když už se to truchlení nedalo vydržet. Koupit si permanentku na sport, zaplatit si kursy kreslení, jazyků, psaní... I kdyby to člověk nezrealizoval, už jen to hledání, výběr a snaha to začlenit do nového rozvrhu ho bude bavit. Začala jsem ráno chodit běhat - alespoň jsem se o to pokusila - brala jsem si víc práce, aby bylo víc peněz a na své zhublé tělíčko nakupovala hezké pohodlné oblečení. Snažila jsem se zabavit. Půjčila jsem si z knihovny knihy, které už jsem dlouho měla v plánu přečíst a neměla jsem čas. Dívala jsem se na krásné filmy. Tohle všechno nemá smysl, když člověk necítí, že na to má, když ještě nic dělat nechce. Je důležité chvíli setrvat v bolesti a trochu si ji "odbolet" a vybrečet. Jakmile ale cítí, že by opravdu něco dělat chtěl, tohle plánování a vybírání, co všechno chci zkusit, je balzámem na duši... A mluvit o tom... A mluvit a mluvit...
15
luciana | 08.10.2007, 09:28:59
luciana | 08.10.2007, 09:28:59
Misstriss, diky za podporu. Snazim se porad neco delat, ale nekdy vubec nemam chut. Nejhorsi je, ze jsem vlastne cely ty dva mesice zila v mylny iluzi, ze spolu budujeme krasny vztah. Nikdy by me nenapadlo, ze to tak brzo skonci. No nic, nema smysl plakat nad rozlitym mlikem. Nezbyva nez verit, ze zase bude lip :)
tak jsem zabrousil na tve stranky,jelikoz jsem potreboval uklidnit nejak svou bolavou mysl,jelikoz jsem dostal dnes"kopacky",a boli mne to tak ,ze kazde cteni jak se s tim vyrovnat mi alespon trochu pomuze si rikam,i kdyz je to slaba utecha ,ale lepsi nez se topit v myslenkach na cloveka ,kteryho mam rad,a uz neni v mem zivote,sice to trvalo pouze 3 mesice,ale ja kdyz miluji tak celym srdcem a nezalezi zda to je mesic ci roky,ach jo proc to tak boli
petr: Asi to bude znít hnusně, ale já mám na to náladu a stejně jde jen o to, jak si to vezmeš... Takže kopačky nejsou špatnej dárek pod stromeček, tudíž doufám, že s nima vykopeš nějakou vyšší soutěž ;)
petr: Tomuhle rozumim. Jsem rada, ze jsem te na par minut zbavila tech hroznejch myslenek po cerstvem rozchodu, mam pro to pochopeni.
Ahoj,
tak jsem náhodou zabrouzdala na tyhle stránky, když jsem hledala, jak se vypořádat z rozchodem. Po roce a čtvrt se se mnou rozešel den před Silvestrem. Zabalil všechny věci, spálil mosty, prostě konec. Nechce nic řešit, nic poslouchat. Prý si to v hlavě srovnal, udělal za vším tlustou čáru a život jde dál. Ne tak pro mě. Vím, že jsem udělala chyby, řekla věci v afektu, co jsem neměla...ale mám snahu to napravit. Začala jsem chodit na jógu, k psychologovi, vážně na sobě pracuju. Jenom kdyby mi dal ještě šanci mu ukázat, že mi za to opravdu stojí. Já se nechci trápit další půl roku nebo rok. Já ho chci zpátky. Přeci chlap nepřestane milovat ze dne na den někoho, komu ještě včera říkal: Miluju Tě, jsi moje všechno. a plánoval společnou budoucnost, děti atd. Nebo to jde? Opravdu je možné, že se v něm to negativní nashromáždilo, bouchlo a konec? Hraje drsňáka, ale uvnitř se taky trápí, přeci jen ho znám. A co mám dělat já? Vídáme se každý den v práci. Je to utrpení...
tak jsem náhodou zabrouzdala na tyhle stránky, když jsem hledala, jak se vypořádat z rozchodem. Po roce a čtvrt se se mnou rozešel den před Silvestrem. Zabalil všechny věci, spálil mosty, prostě konec. Nechce nic řešit, nic poslouchat. Prý si to v hlavě srovnal, udělal za vším tlustou čáru a život jde dál. Ne tak pro mě. Vím, že jsem udělala chyby, řekla věci v afektu, co jsem neměla...ale mám snahu to napravit. Začala jsem chodit na jógu, k psychologovi, vážně na sobě pracuju. Jenom kdyby mi dal ještě šanci mu ukázat, že mi za to opravdu stojí. Já se nechci trápit další půl roku nebo rok. Já ho chci zpátky. Přeci chlap nepřestane milovat ze dne na den někoho, komu ještě včera říkal: Miluju Tě, jsi moje všechno. a plánoval společnou budoucnost, děti atd. Nebo to jde? Opravdu je možné, že se v něm to negativní nashromáždilo, bouchlo a konec? Hraje drsňáka, ale uvnitř se taky trápí, přeci jen ho znám. A co mám dělat já? Vídáme se každý den v práci. Je to utrpení...
20
Katka | 13.02.2008, 14:36:07
Katka | 13.02.2008, 14:36:07
pst: Psala jsi sem asi pred mesicem,zajimalo by me,jak se vyviji tva situace...Stalo se mi neco hodne podobneho a zajima me,jak se s tim vyporadaji ostatni.
Katce: Ahoj, vypořádávala jsem se s tím těžko. Dokonce jsem si nechala předepsat léky na uklidnění a na spaní, tak to potom jakž takž šlo. Taky jsem pochopila, že ne já jsem ta špatná, ale že on vlastně ublížil mně a utekl jako malý kluk. Teď to léčím jinak...novou láskou. Nikdy bych tomu nevěřila, ale funguje to :) Tak Ti držím palce, ať to rychle a v pořádku zvládneš.
22
Marketa | 03.05.2008, 14:41:49
Marketa | 03.05.2008, 14:41:49
Koukam, ze sem dlouho nikdo nepsal, take sem zabrouzdala na teto stranky, kdyz jsem do vyhledavace dala : pul roku po rozchodu a co dal? S ex sem byla sest let, dva roky sme spolu bydleli. Mame spolecne pratele, spolecny konicek..to bylo. Pratele, ktere jsem mela za pratele, nejsou. On zustal s nimi, je to logicky, jeden musi z kola ven a me kazdy kontakt s nim boli a pripada mi, ze cim dele od rozchodu to je, tim me to boli vic. Proto nemam jeho cislo, vse sem vyhodila, vymazala, nechci nic o nem vedet... Pratele, o kterych sem si myslela, ze zustanou, nezustali, naopak nekteri mi to dali dostatecne sezrat. Ale nasli se jiny, ti opravdovi, kteri pri me stali, kdyz sem to potrebovala nejvic. A za to sem jim dodneska vdecna, zjistila sem, ze lidi, s kterymi sem byla "tak dlouho" mi nechybi a ja blahova je povazovala za vsechno.. a ti kteri tady byli i predtim, ale ja to nevidela, zustali se mnou. Jo, je to tezky, ale asi je fakt ze se s tim musi clovek poprat sam (a ja tuhle vetu pritom tak nesnasim:), ale je to tak. Snazim si najit novou praci, svuj cas venuju vecem, ktery sem doposud nedelala. Studuju, pracuju,... Ale pak vecer ulehnu do postele a je mi tak smutno, a tak strasne to boli, ze si rikam, ma tohle vsechno smysl? Ma, ja vim, ze ma, je to jen dalsi faze..., kterou chci/nechci musit projit a jit dal. PO dvou mesicich si udajne nasel holku, usporadal mejdany v "nasem" byvalem byte a svete div se, pan se bavi...pritom kdyz sme se loucili, brecel jak zelva. Ale vratim se jeste k pratelum, presne, jak si tu psala, zacinaji rady typu: A to se sama nenudis? Ale ono te to prestane bro bavit.. Prece nebudes sama? Najdi si nekoho? Apod...
Mam pokracovat dal? Nebojte, nebudu:). Je to sila, byla sem silna a pak prijdou tyhle kecy a vas to chte nechte zvykla. Nemaji treba pravdu? Nemam si nekoho najit? Ale ja na to jeste nejsem pripravena, ja to vim(!!) a nebudu s nekym jen pro dostiuceni pro druhe. A za dalsi, rada typu: musis se zamilovat...ale KDE? S KYM? JAK? Bojim se znovu zrady a zklamani a jak ho mam asi hledat? Sednout si do baru a nekoho tam balit, nic proti, ale tohle nemam za potrebi..rika se, ze prava laska prijde, kdy ji nejmene cekas. A tak mi nic jineho asi nezbyde, nez zase bojovat a necekat a zit. Co vy na to? Ty bolave, "prave" lasky s nami zustanou navzdy, smirme se s tim a pojdme do toho! Ulevilo se mi, asi se stacilo vypsat:)! Tak se jdu posadit k malovani, na ktere jsem nemela cas, ktery ted mam, tak ho jdu vyuzit! Vase Marketa
Mam pokracovat dal? Nebojte, nebudu:). Je to sila, byla sem silna a pak prijdou tyhle kecy a vas to chte nechte zvykla. Nemaji treba pravdu? Nemam si nekoho najit? Ale ja na to jeste nejsem pripravena, ja to vim(!!) a nebudu s nekym jen pro dostiuceni pro druhe. A za dalsi, rada typu: musis se zamilovat...ale KDE? S KYM? JAK? Bojim se znovu zrady a zklamani a jak ho mam asi hledat? Sednout si do baru a nekoho tam balit, nic proti, ale tohle nemam za potrebi..rika se, ze prava laska prijde, kdy ji nejmene cekas. A tak mi nic jineho asi nezbyde, nez zase bojovat a necekat a zit. Co vy na to? Ty bolave, "prave" lasky s nami zustanou navzdy, smirme se s tim a pojdme do toho! Ulevilo se mi, asi se stacilo vypsat:)! Tak se jdu posadit k malovani, na ktere jsem nemela cas, ktery ted mam, tak ho jdu vyuzit! Vase Marketa
Nečekané rozchody jsou ty nejhorší. Když to už delší dobu neklape, člověk tak nějak připouští možnost, že by to třeba nemuselko vyjít, ale když netuší nic a najednou konec, tlustá čára, nashle... To je hrozná rána pod pás. Může se to stát bohužel každému. Nová láska je jeden z nejlepších léků obecně, ale těžko se hledá. Zvlášť když člověk ještě hledat nechce.
Děkuju za příspěvek. Rozchody mi také prověřily přátele, od té doby si přátele pečlivě vybírám a raději si k sobě pustím méně lidí, kterým opravdu věřím než více takových, jací mě po jednom rozchodu pomlouvali ještě dva roky, protože se přiklonili na jeho stranu. Ale to už je dávno. Když si bývalý najde novou holku, je to docela záhul na psychiku. Zvláště brzy po rozchodu. Proto si myslím, že -pokud to jde- je nejlepší se od bývalého alespoň na nějakou dobu úplně odstřihnout a zrušit všechny informační kanály. Bohužel to mnohdy nejde. Ovšem vyhledávání informací o tom jak se má on a co dělá ze své vůle už je masochismus. Jenže než se člověk "odmiluje", těžko se odolává. A největší šanci na nový kvalitní vztah má někdo, kdo je spokojený i sám. Opravdu je lepší nejdřív se vyrovnat s minulostí a pak se teprve pouštět do nových vztahů. Zvláště když se na to člověk necítí. Náhody samozřejmě můžou zatočit s člověkem ůplně jinak a i mně se stalo, že když jsem vůbec nikoho nechtěla najednou se někdo objevil, ale nelze se na to ani spoléhat ani s tím počítat ani to vyhledávat, když člověk ví, že na to ještě nemá.
25 Pro misstriss
Marketa | 07.05.2008, 21:37:40
Marketa | 07.05.2008, 21:37:40
Jo, to ja sem se taky odstrihla, vymyzala sem cislo, nechci nic vedet, taky proc?! Jenomze vzdycky se najde nejaky radoby dobrak, ktery vam chce pomoct, ze vam vpali:" hele, videla sem ho, ze ma nejakou holku, ale vubec ji neznam..." a mohla bych pokracovat. V takovym pripade si rikam, ze ten muj tezce postavenej domecek z karet, se proste najednou rozsype.. A musim znova od zakladu stavet znova. Nekdy je to umorny, nekdy to jde lehce, ale nejak mi dochazeji v posledni dobe sily. Jako by ten smysl zivota byl pryc...jo, je tu prace, skola, konicky, ale asi proste nejsem jeste z toho venku. Malovala sem si, ze proste se odstehuju, ale budeme v kontaktu, budeme se vidat, budeme si povidat, ale proste prisla tafka, ze sem zjistila, ze mu nechybim. Spis, ze mu chybim, ale jeho povaha mu nedovoli zacit prvni, udelat prvni krok..( v tom byl taky nas problem.., ja sem stejna..), ale o samozrejme taky neni vubec co chvalit. No, budu muset proste nejak prezivat, jako to delam ted. Poslouchat ty kecy kolem a byt silna a cekat az to zmizi. V jednu chvili bych nevahala se k nemu vratit, podruhy bych vrazdila, kdybych ho videla, po treti brecim, po cvrty sem stastna..je to silena houpacka a ja si rikam, je to soucast toho vseho kolem rozchodu? Asi jo, asi je to dalsi etapa. Chjo, nikdy sem necekala, ze se dostanu do takove pozice, ale vim, ze se z toho dostanu, jen si musim zvykat a bez boje to nejde. Dekuju ti, za tuto moznost se tady takhle vypsat. Je to mile a pomaha to. M.
I já se přidávám se zlomeným srdcem.Také jsem já ta špatná a on utekl jak malý kluk.Je to strašný,nikdy jsem si nepředstavila,že je to takový peklo.V okamžiku když mi oznámil,že má jinou,najednou jako by se to ve mě všechno vzbouřilo a já ho miluju jako na začátku a to bylo téměř před 15 lety. Teď jsem sama a on se svými SMS plnými lásky ale někomu jinému
Ahojky, tak i ja se pripojím k vám..
Třu a půl roku jsem měla přítele(Pavla), toho dva roky jsme spolu bydleli. Společný byt, auto, pes, .. Jenže letos už před vánoci jsme se dost začali hádat, vánoce byli nic moc a 2.2. jsem se od něj stěhovala pryč. Bavili jsme se spolu dál, chodila jsem za ním, nosila mu svačiny do práce..jenže on mi dal jasně najevo, že nemá na mě náladu ani čas-"budeš se muset smířit s tím, že prostě minim.měsíc se moc neuvidíme, musím to tady dodělat.A proč bych ti psal nebo volal, když se dřív nebo pozdějc stavíš?"To byla jeho slova. Bylo mi hrozně smutno a on asi po měsíci práci přnechal někomu jinému s tím, e byl hloupej, že se mu stýská..jenže já jsem se toho trochu bála, tak jsem mu řekla, že spolu můžeme normálně kamkoliv chodit a tak a že se když to půjde dříve nebo později zase dohromady dáme. ..noa tak dny plynuli..bylo to dobrý, pak zase mizerný..každej sme si asi podvědomě někoho hledali, jak na to koukám tak zpětně. No a já pak asi po třech měsících začala chodit s někým jiným(on měl také někoho). To si asi uvědomil, že mě pořád chce a začal mi neskutečným způsobem zasahovat do vztahu. Dal se dohromady s bývalou mého nového přítele a pořád nějaké pomluvy od ní atd..a můj bývalý zase pořád jak by mě chtěl zpátky.. No nakonec to dopadlo tak, že můj nový přítel se vrátil k té své bývalé, je to asi měsíc..ale nejhorší je to, že to mě tolik nebolí. Po tomto rozchodu jsem si uvědomila jak moc se mi stýská po Pavlovi. Scházeli jsme se na kafe a tak.. jenže on potkal nějakou novou a začal za ní jezdit..já jsem ho přestala zajímat. Chová se ke mě hezky, s úctou, je milej a ochotnej, ale je s ní. Minulý týden jsem se za ním stavovala, něco mi měl dát..no nakonec to dopadlo tak, že jsem skončila u něho doma a .. . No jasný. Jenže on mě hned potom odvezl domů(já jsem chtěla jet, nechtěla jsem tam zůstat) a pak mi napsal, že je mu to vůči mě hrozně blbý, že se to nemělo stát, že ho to hrozně mrzí a je mu líto jestli mi to ublížilo. Já jsem pořád doufala že mě pořád chce..že ona ho pošle třeba do háje-jenže dneska jsem jela se psama na kolo a on ji měl u sebe doma. V mé posteli:( Hlavně že na krku stále nosí řetízek s přívěskem ode mě s písmenkem z mého jména.. Nevím co si mám myslet a je mi hrozně smutno
Třu a půl roku jsem měla přítele(Pavla), toho dva roky jsme spolu bydleli. Společný byt, auto, pes, .. Jenže letos už před vánoci jsme se dost začali hádat, vánoce byli nic moc a 2.2. jsem se od něj stěhovala pryč. Bavili jsme se spolu dál, chodila jsem za ním, nosila mu svačiny do práce..jenže on mi dal jasně najevo, že nemá na mě náladu ani čas-"budeš se muset smířit s tím, že prostě minim.měsíc se moc neuvidíme, musím to tady dodělat.A proč bych ti psal nebo volal, když se dřív nebo pozdějc stavíš?"To byla jeho slova. Bylo mi hrozně smutno a on asi po měsíci práci přnechal někomu jinému s tím, e byl hloupej, že se mu stýská..jenže já jsem se toho trochu bála, tak jsem mu řekla, že spolu můžeme normálně kamkoliv chodit a tak a že se když to půjde dříve nebo později zase dohromady dáme. ..noa tak dny plynuli..bylo to dobrý, pak zase mizerný..každej sme si asi podvědomě někoho hledali, jak na to koukám tak zpětně. No a já pak asi po třech měsících začala chodit s někým jiným(on měl také někoho). To si asi uvědomil, že mě pořád chce a začal mi neskutečným způsobem zasahovat do vztahu. Dal se dohromady s bývalou mého nového přítele a pořád nějaké pomluvy od ní atd..a můj bývalý zase pořád jak by mě chtěl zpátky.. No nakonec to dopadlo tak, že můj nový přítel se vrátil k té své bývalé, je to asi měsíc..ale nejhorší je to, že to mě tolik nebolí. Po tomto rozchodu jsem si uvědomila jak moc se mi stýská po Pavlovi. Scházeli jsme se na kafe a tak.. jenže on potkal nějakou novou a začal za ní jezdit..já jsem ho přestala zajímat. Chová se ke mě hezky, s úctou, je milej a ochotnej, ale je s ní. Minulý týden jsem se za ním stavovala, něco mi měl dát..no nakonec to dopadlo tak, že jsem skončila u něho doma a .. . No jasný. Jenže on mě hned potom odvezl domů(já jsem chtěla jet, nechtěla jsem tam zůstat) a pak mi napsal, že je mu to vůči mě hrozně blbý, že se to nemělo stát, že ho to hrozně mrzí a je mu líto jestli mi to ublížilo. Já jsem pořád doufala že mě pořád chce..že ona ho pošle třeba do háje-jenže dneska jsem jela se psama na kolo a on ji měl u sebe doma. V mé posteli:( Hlavně že na krku stále nosí řetízek s přívěskem ode mě s písmenkem z mého jména.. Nevím co si mám myslet a je mi hrozně smutno
I když neodpovídám hned, čtu si všechny příspěvky a přemýšlím o nich. Nechci psát nějaké prázdné útěšné věty, protože ty každý poslouchá od okolí a všichni víme, že jestli vůbec pomohou, tak jenom na chvilku. Taky se necítím zrovna v pozici někomu radit. Takže jen pár podnětů.
Zajímavá diskuse pod článkem zde http://kacenice.bloguje.cz...ti.php Několik žen i jeden chlap, kteří byli ve vztahu nespokojení a třebaže svůj protějšek měli rádi, odhodlali se k rozchodu, se shodlo na tom, že jsou nakonec rádi, že to udělali. A také, že to rozhodně bylo strašné a nejhorší byl první rok.
Jeden rok se uvádí ve většině příruček jako období po kterém je člověk z nejhoršího venku. Ale pochopitelně je to individuální.
Zajímavá diskuse pod článkem zde http://kacenice.bloguje.cz...ti.php Několik žen i jeden chlap, kteří byli ve vztahu nespokojení a třebaže svůj protějšek měli rádi, odhodlali se k rozchodu, se shodlo na tom, že jsou nakonec rádi, že to udělali. A také, že to rozhodně bylo strašné a nejhorší byl první rok.
Jeden rok se uvádí ve většině příruček jako období po kterém je člověk z nejhoršího venku. Ale pochopitelně je to individuální.
Neviděla bych to - bohužel - s Pavlem moc růžově. Úplnou tečku za vztahem z vás neudělal ani jeden, ale přijde mi to spíš jako touha vzbuzená nedosažitelností než že byste si uvědomili, že se chcete k sobě vrátit, proč, co vám vadilo, jak to změníte, co budete dělat jinak, aby se to neopakovalo... Když ty jsi byla nedosažitelná, on tě chtěl a zasahoval ti do vztahu nebo spíš románku. Teď je nedosažitelný on a ty mu zasahuješ do jeho vztahu. Samozřejmě existuje možnost, že i jeho románek skončí, i on si uvědomí, jak se mu stýská, budete na tom stejně a vrátíte se k sobě. V tom případě byste si měli hodně popovídat než budete něco slepovat. Ale podle jeho reakcí mi spíš přijde, že se s minulostí sice úplně nerozloučil, ale v budoucnosti už s tebou nepočítá.
Každopádně je tvůj příběh důkazem, jak ošemetné jsou tyhle nové vztahy brzy po rozchodu, když s ním ještě bývalí nejsou vyrovnaní. A doplácí na to i ti noví partneři.
Napiš, jak se situace vyvíjela a vyvíjí dál...
Každopádně je tvůj příběh důkazem, jak ošemetné jsou tyhle nové vztahy brzy po rozchodu, když s ním ještě bývalí nejsou vyrovnaní. A doplácí na to i ti noví partneři.
Napiš, jak se situace vyvíjela a vyvíjí dál...
Ahojky,
jsem moc rada ze jsem narazila na tyhle stranky, protoze prave prozivam neco podobnyho.
Zitra to jsou tri tydny co se se mnou rozesel kluk skoro po ctyrletem vztahu. Byl to pro nas oba prvni vazny vztah. Ja ho milovala, nikdy by me nenapadlo, ze takhle znicehonic utne pro me super fungujici vztah ze dne na den.
Dva tydny jsme se nevideli (byla jsem pryc) a pak mi napsal na icq, ze o nas premyslel a ze jsme spolu uz dost dlouho a ze uz to nevidi dal.
Ale tady vidim, ze v tom nejsem sama, ze ty chlapi se dokazou vsichni zachovat stejne zbabele a detinsky. Prozivam uplne to samy co tady vsichni popisujou a jsem rada, ze my holky takhle dokazeme drzet pri sobe, aspon v necem je ta moderni technika dobra:)
jsem moc rada ze jsem narazila na tyhle stranky, protoze prave prozivam neco podobnyho.
Zitra to jsou tri tydny co se se mnou rozesel kluk skoro po ctyrletem vztahu. Byl to pro nas oba prvni vazny vztah. Ja ho milovala, nikdy by me nenapadlo, ze takhle znicehonic utne pro me super fungujici vztah ze dne na den.
Dva tydny jsme se nevideli (byla jsem pryc) a pak mi napsal na icq, ze o nas premyslel a ze jsme spolu uz dost dlouho a ze uz to nevidi dal.
Ale tady vidim, ze v tom nejsem sama, ze ty chlapi se dokazou vsichni zachovat stejne zbabele a detinsky. Prozivam uplne to samy co tady vsichni popisujou a jsem rada, ze my holky takhle dokazeme drzet pri sobe, aspon v necem je ta moderni technika dobra:)
není se co divit. Když něco bolí "nenávidím ceý svět". Ale chlapi nejsou všichni stejní, stejně jako mě přešlo po nějakém čase, že "všechny ženské jsou potvory". Mě vždycky zajímal jen pravdivý motiv. Můžu ti říct, že ve většině případů je to "únava ze vztahu" a poznání, že "to už nikdy nebude takové, jako prvního půl roku". A z toho pak plyne hledání toho stavu "aby to bylo jako prvního půl roku", jenže to už jde (vzhledem k poznání) jen s někým jiným. Pokud se tam nevytvoří jiné pouto, tak to "fyzično" nemá šanci vydržet, ať trvá půl roku, dva měsíce nebo tři roky. Takže chvíli to chce být sama, uspořádat si myšlenky, dělat to, na co jsi neměla doposud čas a pak to přijde samo.
Já to nechtěla kategorizovat na chlapi a na ženský, vim že všichni nejsou stejný a že jednou potkám někoho, s kym budu stoprocentně spokojená, protože teď si uvědomuju, že s nim to takový nebylo. Ale co mě bolí víc je to, jak se k tomu postavil, tím mě hrozně zklamal. Chápu, že člověk může přestat milovat a holt s tím nic nenadělá, ale přece se takhle sobecky, chladně a naprosto bezohledně nezachovám k člověku, na kterém mi kdy aspoň trochu záleželo..mrzí mě, že jsem mu po těch letech ani nestála za to, aby mi řekl pravdu do očí a trochu se vcítil do mé situace. Měla jsem ho za jiného člověka.
třeba k tomu nenašel odvahu. Takové věci se špatně říkají z očí do očí a chce to notnou dávku osobní statečnosti. Alespoň to řekl, byť takhle. Někteří to neřeknou vůbec a jen se vytratí ze života. Nejhorší je nejistota. Ty máš jistotu, sice přes ICQ, ale jistotu.
Chápu, jak se cítíš. Hodně dlouho jsem neskousla, že se se mnou jeden dotyčný rozešel mailem. Pak mi to ale svým způsobem pomohlo - rozčílilo mě to a taky jsem zjistila, že není tak dokonalý, že je to slaboch a zbabělec jsem si říkala - tím v mých očích dost ztratil a pomohlo to k tomu vyrovnání se s rozchodem. Naopak, kdyby se zachoval jako úžasný člověk, hůř by se mi na něj zapomínalo. A s Kamiem souhlasím, nejhorší je nejistota a plané naděje.
diky vam oboum, vim ze to myslite dobre a mate pravdu. jen tomu vsemu porad nemuzu uverit
Žádné komentáře:
Okomentovat