Archív mám plný básniček... Nebudu psát komu a kdy jsem kterou psala. Některé jsou aktuálnější, některé jsou staré třeba 10let...
Opona z černého sametu
Jeviště tiše zahalila
Chorály ztracené v šepotu
Ve tmě umírá smutná víla
Která v životě zabloudila
Slzy jak perly na zem kanou
Závoj špinavý od krve
Zvony v mém srdci zvoní hranou
Zapomnění na uvítanou
Umřít je vždycky poprvé
Hádes ji vítá ve své říši
V temnotě za ním stojí dav
Zástupy duchů hluší tiší
Shlížejí tvrdě ze svých výšin
V ústrety letí smrtihlav
Natahují k ní svoje spáry
Připravují si hostinu
Pak pokládají ji na máry
Tíži života z lící sňali
Říkals nevím zda prominu
Démoni s mojí mrtvou vílou
Hrají hru na odpuštění
Trhají její róbu bílou
Sekají tělo dýkou křivou
Svírá mě hrozné tušení
Vosk ze svící se ve tmě ztrácí
Uhasly navždy bez naděje
Myslím na světlo ve Tvých zracích
Vzpomínka krutě se mi vrací
Ve tmě se dusím, dech se chvěje
Zranila jsem tě ostnem jedu
Na rukou mých jsou slzy tvé
Teď piju svoji číši jedu
Vrátit zpátky čas nedovedu
V naše začátky nádherné
Jak jsi zachránil duši moji
Kterou teď s chladem odháníš
Jak jsme chtěli být navždy svoji
Dušička se teď ve tmě bojí
Vždyť už jí nikdo nechrání
Mrtvá víla mě k sobě mámí
Dělala bych jí společnost
Prý mám jít do temnoty za ní
Sama se duchům neubrání
Dostal jsi jen mou nevděčnost
Nezasloužím si slitování
Nezasloužím si lásku tvou
Mám jen poslední smutné přání
Abys před smrtí bez váhání
Přijal mou lásku upřímnou
Už klesám do vln zapomnění
Charón mě veze do svých bran
Světlo lásky už pro mě není
Tvé rozhořčení těžko změním
Kdo chybuje je vždycky sám
Jeviště tiše zahalila
Chorály ztracené v šepotu
Ve tmě umírá smutná víla
Která v životě zabloudila
Slzy jak perly na zem kanou
Závoj špinavý od krve
Zvony v mém srdci zvoní hranou
Zapomnění na uvítanou
Umřít je vždycky poprvé
Hádes ji vítá ve své říši
V temnotě za ním stojí dav
Zástupy duchů hluší tiší
Shlížejí tvrdě ze svých výšin
V ústrety letí smrtihlav
Natahují k ní svoje spáry
Připravují si hostinu
Pak pokládají ji na máry
Tíži života z lící sňali
Říkals nevím zda prominu
Démoni s mojí mrtvou vílou
Hrají hru na odpuštění
Trhají její róbu bílou
Sekají tělo dýkou křivou
Svírá mě hrozné tušení
Vosk ze svící se ve tmě ztrácí
Uhasly navždy bez naděje
Myslím na světlo ve Tvých zracích
Vzpomínka krutě se mi vrací
Ve tmě se dusím, dech se chvěje
Zranila jsem tě ostnem jedu
Na rukou mých jsou slzy tvé
Teď piju svoji číši jedu
Vrátit zpátky čas nedovedu
V naše začátky nádherné
Jak jsi zachránil duši moji
Kterou teď s chladem odháníš
Jak jsme chtěli být navždy svoji
Dušička se teď ve tmě bojí
Vždyť už jí nikdo nechrání
Mrtvá víla mě k sobě mámí
Dělala bych jí společnost
Prý mám jít do temnoty za ní
Sama se duchům neubrání
Dostal jsi jen mou nevděčnost
Nezasloužím si slitování
Nezasloužím si lásku tvou
Mám jen poslední smutné přání
Abys před smrtí bez váhání
Přijal mou lásku upřímnou
Už klesám do vln zapomnění
Charón mě veze do svých bran
Světlo lásky už pro mě není
Tvé rozhořčení těžko změním
Kdo chybuje je vždycky sám
Komentáře (10)
Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
1
Jejka | 29.05.2007, 20:35:03
Jejka | 29.05.2007, 20:35:03
Je sice smutná, ale má své kouzlo. Jen škoda, že tohle člověk zplodí když je mu mizerně co ?
Předposlední strofa je dobrá, má myšlenku, tomu rozumím, dokážu se do toho vcítit...
A jinak teda spojení "slzy kanou" ve mně asociuje Landu :)
A jinak teda spojení "slzy kanou" ve mně asociuje Landu :)
jejka: já vždycky píšu takové rýmované bláboly, když je mi mizerně, zatím nemám v archívu snad jedinou pozitivní:)
jayee:Zrovna tu předposlední jsem chtěla úplně odstranit, protože se mi nelíbila, přišla mi moc doslovná. To je dobře, že mají lidé různé názory:) Ocením i další kritické (ať už pozitivní či negativní) komenty ke všem těm mým rýmovačkám:) V budoucnu sem zase nějaké hodím.
jayee:Zrovna tu předposlední jsem chtěla úplně odstranit, protože se mi nelíbila, přišla mi moc doslovná. To je dobře, že mají lidé různé názory:) Ocením i další kritické (ať už pozitivní či negativní) komenty ke všem těm mým rýmovačkám:) V budoucnu sem zase nějaké hodím.
Jo, chápu. Moje jdiná trochu pozitivní je SEN:)
Jo, Miss, možná doslovná, ale upřímná ;)
Tím chci říct, že ostatní je hodně o hrátkách se slovy, ale tady jsou cítit emoce...
A ještě se mi líbí "umřít je vždycky poprvé".
A ještě se mi líbí "umřít je vždycky poprvé".
Obdivuju lidi, kteří dokáží stvořit báseň, která je nádherná jak formou, tak obsahem. Dílo, ze kterého přímo tryskají emoce a dokáže vzbudit v lidech dojem, který mají třeba z pohledu na "silný" obraz.
Znáte někdo někoho podobného? Třeba z těch méně známých? Ráda si doplním knihovnu novými jmény
jayee: Docela by mě zajímaly Tvé dojmy z ostatních poetických pokusů:)
Znáte někdo někoho podobného? Třeba z těch méně známých? Ráda si doplním knihovnu novými jmény
jayee: Docela by mě zajímaly Tvé dojmy z ostatních poetických pokusů:)
Proč moje dojmy? Nejsem literární kritik :) A krom toho mě málokdo dokáže oslovit... Miluju Ortena, kterej dokázal propojit v díle obrovskou něhu se smrtí a kterej mě i hodně ovlivnil ve stylu... Můžu Gellnera, snesu Machara nebo Hraběte, něco velmi málo (asi 2 básničky :)) se mi líbilo i od Dyka, z u nás ne tak profláklých je dobrej Chodasevič.
Mé rozervané duši je nejbližší Lermontov. Ale v knihovně mám spoustu dalších jmen, včetně jmenovaných. Děkuji za doporučení:)
K rozervanosti bych se moc veřejně nehlásil :) I když to u Blížence není překvapivé :)) Nevím, Lermontova znám jenom jako prozaika, ale Osud člověka ani Hrdina naší doby mě moc neoslovily, stejně jako drtivá většina ruský literatury.
Jinak jestli opravdu chceš znát moje dojmy na tvý básničky, tak třeba něco pošli na jayee@seznam.cz, páč veřejně bych nedělal nic než chválil a to by nebylo objektivní ;) A já si zase rád počtu :P
Jinak jestli opravdu chceš znát moje dojmy na tvý básničky, tak třeba něco pošli na jayee@seznam.cz, páč veřejně bych nedělal nic než chválil a to by nebylo objektivní ;) A já si zase rád počtu :P
Žádné komentáře:
Okomentovat