středa 24. prosince 2008

Večer s gogo tanečnicí

Nabídli mi práci
V sobotu večer jsem vyrazila na skleničku s kamarádem. Automaticky jsme zamířili do našeho oblíbeného doupěte Hells Bells, kde se svým normálním oblečením a bez tetování vypadám jako stvoření z jiného světa, ale měli plno, tak jsme zkusili podnik vedle. Dlouhý bar, pár stolů, ve vedlejší místnosti několik automatů, na stěně pár obrazovek se sportem. Obyčejný malý bar. Kdyby u jednoho stolu neseděly dvě skromně oblečené slečny v latexových kozačkách. Rozhlédnutí po místnosti odhalilo černou tyč na vysokém podstavci na úrovni barového pultu. A mně se hned rozsvítily oči nadšeným očekáváním.
Po třech lekcích tance u tyče jsem zjistila, že jsem slabé nešikovné nemehlo, které se na tyči ani neudrží. Já samozřejmě věděla už předtím, že mám slabé ruce a slibovala jsem si, jak budu přes léto posilovat, zvláště když dřívější začátečnickou lekci nestíhám a nezbývá mi, než chodit s pokročilými tanečnicemi. No... elán mi vydržel asi týden. Po první lekci se ukázalo, že to byla průprava dosti nedostatečná. Kromě nadšení z tance, modřin a odřenin mi tak tyče zatím přinesly i velmi silnou motivaci zapracovat na fyzičce, abych si zvládla časem také zalétat. Takže jsem rozšířila sportovní aktivity zatím o power jógu, pilates a spinning a i když si vzhledem k množství kyseliny mléčné ve svalech připadám jako zkvašená kráva, dělám pokroky.
„Super, něco se přiučím." usadila jsem se v baru čelem k tyči, abych dobře viděla. Slečny se střídaly po půlhodinách, jedna si na konci každého vstupu svlékla podprsenku. První vypadala dost unaveně, druhá (ta, co se svlékala) to tam roztáčela pěkně.
„To umím! Tohle bylo hezký... Hmmm, vlna, osmičky, nic složitýho, ale vypadá to fakt pěkně, to musím vyzkoušet!" Byla jsem tak zabraná do pozorování tanečnic, že jsem na Ivana chvílemi zapomínala. Vzhledem k předmětu mého zájmu mi to toleroval. Zato tanečnice začala být trochu nervózní. Většina chlapů koukala místo na ni na fotbal a očividně nebyla zvyklá na fanynky.
„Já bych si s ní chtěla popovídat..."
„O čem?"
„No o všem! Jestli umí otočky a který, po jak dlouhý době se je případně naučila, jestli má nějakou taneční průpravu, no a kde koupila ty oblečky a ty boty... Jenže jak jí mám oslovit? Už teď na mě kouká divně, že jí pořád pozoruju."
Když jsem půl hodiny spekulovala nad vhodným způsobem, jak odchytit gogo tanečnici a nenásilně s ní zapříst hovor (kdykoliv jsem se na ni chystala, předběhl mě nějaký muž), Ivan už to nevydržel a převzal iniciativu.
„Slečno, tady kamarádka by taky chtěla tancovat u tyče a má na vás spoustu otázek, tak jestli budete mít chvilku..."
„No jasně!"
Ehm. Pohledy všech mužů v baru se okamžitě obrátily ke mně. Chvíli jsem přemýšlela, že Ivana zabiju, ale na druhou stranu tanečnici k našemu stolu přilákal, takže jsem se do role uchazečky o zaměstnání docela rychle vžila (Aby bylo jasno, striptýzovou kariéru ve skutečnosti neplánuju. )
Slečna si oblékla podprsenku, omluvila se mladíkům, mezi kterými seděla u baru a přisedla si ke mně. Další půlhodinu jsme strávily intenzivně zabrané do hovoru.
Byla moc sympatická. Přes den studentka VŠCHT, po večerech gogo tanečnice a topless obsluha v barech. Svlékat by se nemusela (druhá slečna jen tancovala), ale nevadí jí to. Za večer (4hodiny v baru, z toho dvě hodiny tancuje), si vydělá 9stovek. Striptérka dorazí za chvíli, ta má za desetiminutové číslo od 1500Kč. Tanečnice mají na každý vstup jiný obleček, dostávají je od šéfky, nechává jim je ušít. Kamenný obchod, kde by tyhle oblečky prodávali, nezná (fňuk), ale doporučila mi obchod, kde prodávají striptérské boty. Páskové boty lepší vyzkoušet o číslo menší, aby při tanci pevně seděly. Tancuje šestkrát týdně už pět měsíců, zhubla deset kilo, má větší sílu v rukou. Jiné slečny chodí třeba třikrát týdně, většinou pravidelně do stejných podniků. Otočky umí (jestli chceš, zakončím s ní příští číslo), zkoušela i figury hlavou dolů, ale s těmi to holky nepřehání, chlapíci náročnost moc neocení. Na začátku stačí, když se holka umí trochu hýbat, časem ruce zesílí a když chtějí, naučí se holky jedna od druhé i těžší věci. Následovala debata o jednotlivých otočkách a tanečních prvcích. Dozvěděla jsem se co mě zajímalo a přišel čas se vykroutit z pracovního pohovoru.
„No tak třeba časem se potkáme někde u tyče, ale zatím to neplánuju." usmála jsem se. „To bych musela trochu zapracovat na postavičce a hlavně vyměnit přítele, což se mi vážně nechce. Zůstanu u soukromého tancování pro sebe a třeba časem bude ta tyč i doma."
„Tak postava dobrý, to by vážně problém nebyl." (od gogo tanečnice mě to potěšilo)
„No tak chtělo by to vylepšit a doladit detaily..."
„To se doladí tancováním, já taky neměla sílu v rukách a teď? Bez problémů."
„No a hlavně ten přítel. Ty máš přítele?" zeptala jsem se tanečnice.
„Mám."
„A to mu to nevadí?"
„No vzhledem k tomu, že je mu přes čtyřicet a dohodila mi to jeho dcera, která dělá striptýz..."
Dostala jsem vizitku a byla několikrát ujištěna, že kdybych si to rozmyslela, mám se ozvat. (Takže kdybych byla v koncích, mám jednu brigádu v záloze.) V příštím vstupu se slečna snažila o poznání víc. Přidala složitější pózy a na konci vystoupení několik otoček s tyčí mezi koleny, aby mi udělala radost.
Na závěr večera dorazila striptérka v kostýmu sestřičky a musím říct, že těch deset minut maximálně využila. Hned na úvod si trochu zalétala v otočkách, přidala nějaké figury na zemi a inspirovala mě způsobem, kterým si v závěru sundávala tanga – to si musím při vhodné příležitosti doma vyzkoušet. U svlékání je samozřejmě nejlepší spontánní projev, ale inspirace a vyzkoušení některých pohybů a póz v té spontánnosti dost pomáhá.
Jen Ivan si po stripovém vystoupení ztěžoval: „To je strašný! Místo toho, abych se koukal na kozy, tak sleduju, co dělá za taneční prvky! Toho jsem si nikdy dřív nevšímal!"

misstriss | 7.10.2008, 15:02:00

Komentáře (21)

avatar
1 Je krásná
buteo | WWW | 07.10.2008, 18:07:46
a ještě umí lítat. Tak to se Buteům líbí. Vypadá to lehce, ale je určitě za tím spousta dřiny.

2
Pliw | WWW | 08.10.2008, 09:30:58
Ivan je bůch...
avatar
3
MissTriss | 08.10.2008, 13:05:42
[1] Buteo, na tom obrázku je Sheila Kelley, které je přes 40 a tanec u tyče zpopularizovala jako zábavné a efektivní (a sexy) cvičení pro ženy:)
avatar
4
MissTriss | 08.10.2008, 13:06:28
[2] To mu vyřídím, to se mu bude líbit:)
avatar
5 Prima,
buteo | WWW | 08.10.2008, 17:19:01
tam teprve začíná pole mé působnosti. Kontakt by nebyl?
avatar
6
MissTriss | 08.10.2008, 22:02:37
[5] Jasně:)) http://www.sfactor.com/
avatar
7 Skvělý a dík
buteo | WWW | 08.10.2008, 22:44:28
Kdybych se delší dobu neukázal na blogu, tak sousedky důchodkyně co sedí celé dny na netu,mi neuvěřily, že to myslím s nimi dobře a poslaly mě poležet na chirurgii. /Doufám, že jsem něco nezakřikl, celé dny řežu dříví na zimu/. Hezký večer
avatar
8
MissTriss10.10.2008, 14:20:27
[7] Já myslela, že to bude pokračovat Kdybych se delší dobu neukázal na internetu, vydal jsem se za Sheilou:)
avatar
9 Čtyřicet?
Kamio | Mail | WWW | 18.10.2008, 10:54:30
Noo, tak to v tom případě svět směřuje správným směrem:) Nemyslím si, �e to je lehké, ba právě naopak. Je to náročné. Nejen pro tanečnici, ale i pro jejich partnery. Ale pokud to má některá jako tato... proti Gustovi... zná� to:)
avatar
10
MissTriss19.10.2008, 15:08:43
Už se mi ta otočka z toho obrázku povedla - sice zatím taková zmršená a rozhodně to nevypadalo tak ladně, ale bylo to úžasný:) Kdybych někde tancovala u tyče tak milého odvezou a já si následně odvážím věci:) Překvapilo mě, že vůbec exitují nějací muži, kteří to snesou.
avatar
11
Kamio | WWW | 20.10.2008, 21:42:02
Ano máš pravdu. Většina, kdyby viděla svou dívčinu takhle u tyče, tak exituje:)
avatar
12
MissTriss | 20.10.2008, 23:19:42
Nebo alespoň exploduje:)
avatar
13
Kamio | WWW | 21.10.2008, 18:40:08
Tak to každopádně:)

14
Pliw | WWW | 23.10.2008, 16:51:26
PIŠ!
avatar
15 Co piš, foť !!!
buteo | WWW | 26.10.2008, 23:16:03
Já chci tu otočku, prosím
avatar
16
MissTriss | 27.10.2008, 16:54:05
Když nemám co psát, raději nepíšu - než napsat něco jen tak z povinnosti. Navíc toho mám teď hodně tak na to nemám ani náladu. Ale zítra je volný den, tak třeba něco přibude.

Buteo, to bude ještě hóódně dlouho trvat než se nechám u tyče vyfotit. Ty moje opatrné pokusy typu rotující pytel brambor bych raději nezaznamenávala:) Ale dobrá inspirace do budoucna:)

17
Evča | Mail | WWW | 28.10.2008, 09:39:09
Rotující pytel brambor, tak to mě dostalo. Bylo by to lepší, kdybys zůstala bez toho sundávání tang u té tyče.;) Přeji hodně úspěchů, nemodré kolena a časem to řádné publikum. Ale stejně by fotka neuškodila, tohle je taková atypická blogerská situace, všichni jsou u klávesnice a hele, ty a u tyče. ;)
avatar
18
MissTriss | 28.10.2008, 23:15:17
Evi, o publikum nějak nestojím, o sundávání čehokoliv taky ne, maximálně kdyby pak byla tyč doma, to bych - možná - nějakou soukromou show udělala:)

19
thoris | WWW | 02.11.2008, 22:34:05
Misstriss! Tvoje/vase "Poridime si krtka" - "Nebo hada" se v mem vztahu stalo ustalenym minidialogem :)
Jsem rada, ze jsi zpatky!
avatar
20 Jsem si také říkala
Eliza | WWW | 03.11.2008, 11:06:38
kudyma tvoje ťápoty vedou. A ty žongluješ na tyči!! No to kdybych já........ Tak když nic jiného, tak už nenapíšu ai čárečku a Fastum gel beru po kilech. Myslím si, že u mne by zvítězil zákon o gravitaci nežli ten odstředivý. Zdravím a těším se na dál.
avatar
21
Hamilton | 28.11.2008, 06:35:10
Davejte pozor, Pole-Dancing muze byt nebezpecne pro zacatecniky. Viz linka:
http://hamilton.bloguje.cz...vu.php

Někdy je lepší mlčet

Jemné umění vztahové diplomacie mi stále uniká.
(to podstatné za čárou)
Jak byly ty mé „vztahy“ s muži snadné, když mi na nich (tolik) nezáleželo. Dokud jsem k mužům přistupovala jako ke spotřebnímu zboží – když se opotřebuje, vyměníme – vystačila jsem si se základní větou: Když se ti to nelíbí, tak běž. Samozřejmě se občas našel někdo, kdo pro změnu trochu pocuchal nervy mně. Taky jsem dostala několikrát po tlamě a byla odejita. Bohužel ne tak často, abych si z toho vzala nějaké větší ponaučení. A vždycky se našel nějaký masochistický chudák , který mi (velmi brzy) slzičky osušil a souhlasil, že bude přechodným utěšitelem, takže na nějaké zpytování mysli ve stylu kde se stala chyba nedošlo. Společné měli ti vážní i nevážní kandidáti o mou přízeň snad jen to, že byli vyšší a starší než já.

A pak mě ulovil jeden menší a mladší (!) Záchranář a abych mu neutekla, rovnou si mě k sobě nastěhoval. Celý ten náš namlouvací proces by vyšel na pořádně sladce lepivou romantickou komedii, u které by slečny vzdychaly a muži... ti by také vzdychali, ale byl by to vzdech bolestného utrpení. Ale zatímco podobné filmy končí ve chvíli, kdy On a Ona překonají veškerá nebezpečenství, odstřelí všechny ostatní protikandidáty a odchází do západu slunce, ve skutečnosti pořádná legrace začíná až po závěrečných titulcích. Proti nástrahám společného života je nějaké odstřelování protikandidátů těžká pohodička.

Člověk vymění menší jistotu a větší svobodu za o něco větší jistotu a o něco menší svobodu, případně vyfasuje pár přidaných hodnot jako sdílení, podporu, pravidelný sex... Každý ty přidané hodnoty vidí jinde a přisuzuje jim jinou důležitost. Ačkoli jsem se výměny dost obávala, ukázalo se to jako výhodný obchod a té části svobody, které jsem se ve prospěch celku vzdala, rozhodně nelituji. Nelitovala bych ani kdyby se ukázalo, že výměna svobody za jistotu je pouze dočasná. To je také dobré mít na paměti – ne zrovna pohřbívat vztah předem a mít zadní vrátka, ale vědět, že jistého není ve vztazích nic, stát se může cokoliv, a proto není záhodno usínat na vavřínech a přestávat se snažit s tím, že už mám své jisté.

A tak jsem se snažila.

Vyzbrojena informacemi, které jsem pochytala z různých zdrojů, domnívala jsem se, že největším nepřítelem soužití jsou záchodová prkýnka, odhozené ponožky, sekretářky, svatby, aliance pivo-pohovka-televize nebo přechod ženy do módu matka. Změnám statutu a funkce se dá celkem úspěšně zatím vyhnout, aliance s pivem zatím neuzavřena, sekretářka žádné útočné akce co vím nepodniká, takže nám zbývají trapné malichernosti, které mě nemůžou rozhodit. Nebo snad jo?
No... Zatím ne. Třecí plochy na mě vyskakují odjinud, z oblastí, kde bych je nečekala. Třeba z míst partnerské komunikace.

Dva rozumní lidé se přece na všem domluví, všechno se dá vysvětlit, vyřešit... S tímto přesvědčením jsem začala rozrážet vlny malých nedorozumění jako ledoborec a byla jsem velmi překvapená, že za sebou nechávám spoušť a střepy. Zapomněla jsem totiž na další důležité proměnné – zvyklosti partnera, načasování a způsob.
Každý člověk funguje trochu jinak a je na něco jiného zvyklý. O rozdílech mezi ženami a muži nemluvě. Tak třeba Záchranář je zvyklý na to, že o problémech se nemluví. Prostě se mlčí a problém zmizí. Mluví se až o problémech opravdu velkých, na které má smysl plýtvat energií. Je to logické.
Já jsem zvyklá o problémech mluvit. U těch malých nedorozumění proto, že to mohou být právě jen nedorozumění a jednoduché vysvětlení pseudoproblém odstraní dřív než se z něj problém stane. Navíc malé problémy mají tendence se spojovat do problémů velkých a odstřelovat je postupně je dobrá prevence. Taky logické.
Takže v praxi to probíhalo tak, že já se o něčem zmíním – nějaká blbost, která mě vytočila – a už jen pouhý fakt, že se o tom zmiňuji, si milý přeloží v hlavě tak, že jde o opravdu velký problém. Jinak bych o tom přece nemluvila. Je celkem jedno, co říkám, podstatné je, že o tom vůbec mluvím. To samo o sobě přepne muže do programu uražená ješitnost – je mi vyčítána taková prkotina, přitom já dělám dobře to a to a to. Mezi mluvením o problému a výčitkou je totiž rovnítko. A to se ještě dotyčný stále nedostal k tomu, aby blíže zkoumal obsah sdělení.
Já mezitím pobouřenou reakci mylně interpretuji jako nepochopení, takže se rozhodnu to více a podrobněji vysvětlit.
Čím více slov, tím větší problém, takže milý je vyděšený, jak je pro mě taková ptákovina důležitá (když on přitom dělá to a to a to).
Tímto procesem se dá od nepodstatné věci dojít až k oddělenému spaní a to bez toho, aby člověk změnil téma.

Načasování má taky svůj význam. Ohradit se hned ve chvíli, kdy se mi něco nelíbí, nemusí být vždycky ideální. Zvláště když jsem podrážděná nebo když je podrážděný on, pouštět se do jakýchkoliv připomínek končí katastrofou. Já umím být drzá a ironická, on ví, jak na to reagovat, aby mě vytočil. Vhodné je prý promluvit si v klidu nad vínem. To zase Záchranář bral jako napadení ze zálohy. Tak bezpečně se cítil a náhle na něj zase vyskočil problém.

Zase. To je další vedlejší efekt střetu našich rozdílných světů. Hodně mluvení = hodně problémů, tj. pořád je nějaký problém, pořád se něco řeší.


A tak jsem zjistila, že první nástraha společného soužití spočívá v tom, aby se ti dva vůbec domluvili. A aby to bylo snazší, tak úkolem číslo jedna je určit mantinely a vyrobit kontrolky.

Postupně si člověk ujasňuje, kam až může zajít a kam až může ustoupit. A hranice jsou označeny kontrolkami. Když zajde moc daleko, kontrolka se rozbliká – STOP, partner nestabilní. A i kdyby měl dotyčný tisíckrát pravdu, prostě ví, že teď je čas mlčet a vyklidit pole. Nebo naopak skončit s ustupováním, zastavit a bránit se, protože dál už couvnout nemůže. Je to vlastně boj o moc – urvi si, co můžeš (ale když si urveš příliš, z dlouhodobého hlediska se ti to nevyplatí). A jakmile jsou hranice určeny, hodně špatně se mění.

A uprostřed mantinelů se dělají ta malá každodenní rozhodnutí. Tam je prostor pro jemnou vztahovou diplomacii. Není dobré pořád ustupovat. Není dobré pořád prosazovat svou. Není dobré se pořád kontrolovat. Ale občas je lepší nebýt úplně spontánní. Není dobré všechno zase tak úplně řešit. Ale občas se nad tím zamyslet není na škodu. Neexistuje žádný univerzální návod na správné chování. Dokonce ani ne ve stejných situacích. Někdy je lepší se ohradit, ale někdy je taky potřeba mávnout rukou a mlčet. A hodně tomu všemu pomáhá smysl pro humor a nebrat se moc vážně.

Co se týče nás, chce to ještě trochu vyladit a doladit, ale obecně se to myslím zlepšuje.
Záchranář dokáže poznat téměř přesně, kdy přestřelil, a někdy je schopen zarazit se i těsně předtím. V oblasti mých kontrolek došlo sice k významnému technickému pokroku, ale pořád to není úplně vychytaný. Tak třeba v sobotu moje čidla nesprávně vyhodnotily stav přítele (velmi nepříznivě naladěn) a kontrolka se rozsvítila až potom, co mi vylétla z pusy nevhodná poznámka (proč se tváříš jako debil) (občas jen mlčky zírám, co ze mě v nejméně vhodných chvílích vypadne – a pak buďte spontánní), čímž se zkazil večer. Na druhou stranu jsem správně vyhodnotila (byť se zpožděním), že v nastalé situaci každá další poznámka by byla ještě horší a je lepší mlčet tak dlouho, než se milý emocionálně stabilizuje (což se ukázalo jako velmi prozíravé).

Co se týče kormidlování mezi mantinely, v umění jemné diplomacie má nade mnou Záchranář také mírný náskok. Už odhalil, že je lepší říct: „Na stole je zase hodně krámů – odmlka – potřebujeme větší stůl.“ (důsledek – pochopím a uklidím si šminky ze stolu, aby se dostal ke klávesnici) než: „Ježiš tady je bordel, stůl je zase plný tvých krámů.“ (důsledek – nezapomenu ho upozornit, že jeho krámy se válí pod oknem už půl roku).

Tak zhruba tohle jsem sumírovala v hlavě, když mé myšlenky vpluly do tajemných vod mezilidských vztahů. A senzory vyhodnotily, že jelikož mě milý v těchto dovednostech poslední dobou předhání, bylo by lepší vyrovnat skóre a příznivě si ho naklonit. Zvolila jsem doporučovanou strategii jídlo-pochvala-vykouřit-uložit přičemž bod dva a tři jsem volně propojila trénováním domácího stripteasu.
„Chceš něco ukázat?“ prsty zaháknuté za lem trička a kroužení boky v kleče.
„Já bych chtěl limonádu. Ale ukazovat mi ji nemusíš, hlavně když mi ji přineseš.“
No tak jsem mu ji přinesla.
V zubech.
Přilezla jsem po čtyřech. (připravená se rozesmát, ale on už se nesmál, jen usmíval)
„Kdo jsi a co jsi udělala s mojí přítelkyní.“ dobíral si mě než usnul.

Něco mi ale říká, že tyhle záchranné akce nebudou fungovat věčně. Určitě to bude chtít nějaký ten upgrade. Nějaké tipy?
misstriss | 30.09.2008, 3:57:00

Komentáře (16)

avatar
1
@Teo | WWW | 30.09.2008, 09:09:53
Jsem netušil, že záchranáři mají sekretářky... ;)
avatar
2
Gino | WWW | 30.09.2008, 10:24:14
Moc pekny clanek. Skoda jen, ze lidi s tim vsim, co tu pises, vetsinou neumi zachazet (cest vyjimkam) :o) Neco podobneho jsem jen v nekolika vetach naznacil ve svem poslednim clanku (vztah svoboda vs jistota ve vztahu). Dvojice ma casto naprosto odlisne predstavy o tom, co je jeste dobre a co uz ne... co si jeste muzu dovolit a co uz ne. Casto dochazi i k nedorozumenim, kdy si ten druhy (at uz je to muz, ci zena) bere jemne upozorneni partnera jako znak snahy o omezovani. Tsss. To bude asi ta jesitnost.
avatar
3
| WWW | 30.09.2008, 11:53:37
Tak třeba Záchranář je zvyklý na to, že o problémech se nemluví.
--

A tak to mají skoro všichni chlapi :))

4
jayee | WWW | 30.09.2008, 16:56:09
"Neexistuje žádný univerzální návod na správné chování. Dokonce ani ne ve stejných situacích." Jo, to je zásadní. Jinak ideální je ten vztah, kdy si oba můžou dovolit cokoliv a nevyužívají to ;)

„Na stole je zase hodně krámů – odmlka – potřebujeme větší stůl.“
Tenhle přístup bych chtěl ovládnout. Nechce si na to Záchranář otevřít kurz? :)
avatar
5
misstriss30.09.2008, 17:28:44
[1] Njn, on musí mít všechno:) Zachraňuje na vedlejšák a jenom mě:)
avatar
6
misstriss | 30.09.2008, 17:40:02
[2] Gino, já s tím tedy zacházet neumím - teorie dobrý, praxe nic moc:) Ono se vždycky najde něco, o čem má dvojice odlišné představy. A buď se to podaří nějak sladit nebo holt ne. A závisí to na tolika faktorech, že není možné ani nemá smysl to předpovídat...
avatar
7
misstriss30.09.2008, 17:40:59
[3] Toho jsem se obávala :D
avatar
8
misstriss | WWW | 30.09.2008, 17:43:53
[4] Jayee, jestli otevře kurz, tak já se hlásím první:) Ale zase že by to měl vymakaný ve všech situacích, to zase nemá:P (což je vlastně dobře:)
avatar
9
Looney | WWW | 01.10.2008, 10:16:04
Jj, všichni ty správné postupy teoreticky ovládáme, ale jak dojde na praxi, už je to horší.
Nic jiného, než zkoušet to stylem pokus-omyl, mě nenapadá. Holt něco se osvědčí, něco ne.
avatar
10
MissTriss01.10.2008, 12:01:51
[9] Looney, styl pokus-omyl je mi velmi blízký:)
avatar
11
pink_mania | 02.10.2008, 12:54:20
vrtá mi hlavou, jak se nosí limonáda v zubech.... to jako ve skleničce nebo v petflašce nebo jak sakra....?:)
mimochodem, taky dělám flirt dance, ale nosit sklenky v puse nás tam neučili... :D
avatar
12
MissTriss | 02.10.2008, 15:30:33
[11] V petlahvi za víčko:) Neučili a já se ani nedivím - sexy u toho člověk opravdu nevypadá:)) Ke komu chodíš a kde?
avatar
13 Do stavu raději moc nemluvit,
Eliza | WWW | 02.10.2008, 15:41:23
moc se naptat ( a raději rovnou udělat sama), moc nevyzvídat, moc nešťourat, to je součást diplomacie, kterou ovládají muži. Mně po letech došlo, že je důležité se shodnout asi tak pouze na dvou věcech.
1) Kolik si spolu pořídíme celkem dětí.
2) Kdo bude nosit domů peníze a kdo je bude utrácet.
To ostatní se řešit nemusí a ani není vhodné to rozebírat. Ubírá to energii ( oběma), čas ( oběma), a o vstřícném jednání si můžeš nechat leda zdát.
Takže když budeš mít vyřešeny mnou vložené dvě zásadní otázky, nemáš už co řešit.
Přeji, ať se ti to brzy povede, a budeš si žít Báječná léta ( se psem případně).
avatar
14
pink_mania | 02.10.2008, 18:24:43
hele to si někdy zkusím před zrcadlem, abych věděla:D
chodím do Ostravy, k Jarce, ale to ti asi nic neřekne... jinak je to kurz z centra tance
avatar
15 Eli,
MissTriss | 03.10.2008, 14:28:09
děkuju, že ses se mnou podělila o životní zkušenosti, tahle sdělení jsou pro mě cenná:) Zásadní dvě otázky zatím vyřešeny nemám ani já sama, natož s partnerem (tedy hlavně tu první).

Neřešit, nerozebírat... To je tak strašně těžký. Pomalu se učím spolknout kousavou poznámku, odpustit si nevhodnou otázku, když nemá náladu, vyklidím pole - to jediné mi problém nedělá, nevadí mi být sama - směrem k neřešení blbostí nějaké kroky dělám:)

S tím psem to je fajn. I kdyby to nevyšlo, psů a knížek bude vždycky dost:)
avatar
16
MissTriss03.10.2008, 14:31:52
[14] Pink_mania - já jsem z Prahy, Jarku znám jen z fotek na stránkách centra tance. Tak hodně štěstí ve flirtění:) Já jsem pořád ještě začátečník, ale baví mě to teda moc:)

Máme doma skřítky

Pomůžete mi vyřešit záhadu?
Záchranář je velmi veselý mladý muž. Smysl pro humor je jedna z věcí, díky kterým jsem si ho oblíbila natolik, že v jeho společnosti setrvávám déle, než je můj obvyklý průměr. A to i přesto, že vděčným objektem jeho vybroušených vtípků jsem já. (Nebo možná právě proto?) Některé průpovídky na mou adresu se už opakovaly tolikrát, že se staly součástí naší rodinné tradice a domácího kulturního bohatství. Na horních příčkách top ten popichování by se jistě umístila variace na téma: „Má přítelkyně neuklízí.“

„Neuklízíš, nežehlíš, nevaříš... Co já s tebou budu dělat? Záruční lhůta prošlá, reklamace se nepřijímají, maminka už tě zpátky nechce a tatínek už vůbec ne. Prý co sis uhnal, to máš.“ slyšela jsem (opět) nedávno. Toto tvrzení mě přimělo k velmi intenzivnímu zamyšlení.

Jeden ze základních zákonů společného soužití praví, že muži mají vždycky pravdu. Tvrzení tedy musí být každopádně pravdivé.

V tom případě se ale v našem bytě odehrává velké množství nevysvětlitelných, znepokojivých a velmi tajemných jevů.

Tak třeba prádlo.
Navzdory své neživé podstatě se vydává dobrovolně na okružní jízdu koš na prádlo-pračka-sušička-žehlící prkno-skříň. Popis jednotlivých stádií okruhu jsem odhadla díky nepravidelnému potkávání prádla nacházejícího se právě v některé z fází.

Je možné, že Záchranář by s výsledkem mého pozorování nesouhlasil. Jako exaktní typ by se pravděpodobně spíše přiklonil k hypotéze, že špinavé prádlo sublimuje, pomocí vzdušných proudů se dostane škvírou do skříně a tam díky vyššímu tlaku desublimuje – velmi záhadně – do vyžehlené a voňavé podoby. Špína z prádla cestou díky vyšší hustotě klesá k zemi a usazuje se v okolí ve formě prachu. Nemusím být promovaným fyzikem, abych odhalila, že tato hypotéza má trhliny. Jedna z trhlin je očividná – jak se k prádlu dostane aviváž? Jsem si jistá, že je aviváž bezpečně zavřená ve skříni v koupelně. Po měsíci pozorování a měření objemu jsem odhalila tajemné zjištění, že aviváž ubývá. Další otázka je tedy nasnadě. Kdo jí pomáhá z lahve ven?
Ač nejsem příznivcem žádných magických hnutí, zdá se, že všechny důkazy směřují k šokujícímu odhalení – ať už prádlo cestuje z koše do skříně přímo nebo oklikou, bez pomoci živé entity se zdá se neobejde.

Kdo za tím tedy stojí?
Růžového jednorožce jsem po chvíli přemýšlení vyloučila, i když představa, jak rohem a kopýtky skládá moje tanga byla docela zábavná. Do koupelny by se ale nevešel.

Ještěři z vesmíru by se do koupelny možná vešli, informace o jejich velikosti jsem nikde nenašla, na druhou stranu jejich hlavní specializace je vkládání čipů pod kůži 98procent lidí, což jim bude hádám eště nějaký ten pátek trvat. No a hlavně – jak napovídá jejich označení – jsou ve vesmíru. O mé koupelně coby místě pobytu se nikde nemluví.

Poltergeisti jsou známí tím, že spíš dělají bordel. Píše se o nich hodně, ale že by žehlili jsem neslyšela. Myslím, že je můžu klidně vyloučit.

Kdo je tedy známý tím, že uklízí? Vzpomněla jsem si na film Ať žijí duchové a konečně se mi rozsvítilo. Máme doma trpaslíky!

Existence skřítků v bytě vysvětlila i další záhadné jevy, ke kterým v naší domácnosti dochází. Namátkou vyberu mizení prachu, vysávání koberců, vytírání podlah, úklid kuchyně, odchod nádobí do myčky a následně do skříněk, mytí linky, mytí koupelny a toalet... Zdá se, že jsou nesmírně vynalézaví a přičinliví. Není tedy divu, že si někdy musí vzít volno. Tyhle krátké dovolené jim toleruji – navíc jsou velmi ohleduplní. Aby mě ušetřili života v nepořádku způsobeném jejich nepřítomností, vybírají si dovolenou v době, kdy jsem pryč i já. Jak říkám, ohleduplnost je další z jejich nesporných kvalit.

Byla by ovšem chyba si celou tu záležitost s uklízením idealizovat. Každá mince má dvě strany a ne všechno se dá vysvětlit pomocí roztomilých trpaslíků.
Otázka číslo dvě zní: „Kdo ten nepořádek vytváří?“
Záchranář to vidí jasně: „Jedinej, kdo tady dělá nepořádek, jsi ty.“
Dobře tedy, existence mých poházených věcí a rozházených šminek v koupelně je vysvětlena (ještě že máme ty skřítky, málokdy nechají mé věci neuklizené více než osm hodin). Znamená to ale konec záhady? Abych vám mohla podat zprávu, vydala jsem se dnes po návratu domů na namátkový průzkum. A odhalila jsem velmi zajímavé a tajemné věci.

Tak tedy:
- Jedny trenky pohozené na zemi v rohu ložnice, jeden metr od nich dvě trička, v povzdálí kalhoty. Ani jedna z těchto věcí nebyla moje.
- Dvoje trenky na zemi u sprchy spolu s jednou ponožkou a viditelně použitým tričkem. Doba jejich setrvání v této destinaci odhadem určena na 2 až tři dny
- Další trenky na zemi v pracovně. U nich další tričko. Velmi záhadné.
- Prázdná láhev od koly objevená až po důkladném průzkumu – mistrně schovaná pod postelí a přikrytá ponožkou
- V pracovně na posteli několik věcí, které, jak si vzpomínám, byly zakoupeny v Thajsku. Poté, co skřítci vybalili kufr, nechali v něm několik věcí a požádali majitele kufru, jestli by byl schopen ony tři nové kusy oblečení přemístit do skříně bez jejich pomoci. Slíbil, že ano. To byl leden. Záhy po slibu majitel kufru začal aplikovat přístup: „Kufr? Já neznat, já nevidět, já tady vůbec nebýt.“ V dubnu skřítci psychicky nevydrželi a přemístili věci z kufru na postel. A pokud se nerozpadly na prach, žijí tam šťastně až dodnes.
Jak se zdá, skřítci nejsou jediní, kdo s námi spokojeně žije. Vše nasvědčuje tomu, že s námi domácnost sdílejí i záhadní antiskřítci. Popřípadě jediný antiskřítek, který je ale výjimečně výkonný. Jeho původ se mi zatím nepovedlo blíže určit. Jediné, co vím, je, že má docela velkou spotřebu trenek.

P.S. Krom toho, že jsou trpaslíci (ti hodní), velmi vynalézaví, přičinliví a ohleduplní, odhalili i způsob cestování do hypotetických vesmírů. Pozornému čtenáři jistě neunikla možnost, že existence antiskřítků/antiskřítka je už přece jen trochu kostrbatým vysvětlením popsaných jevů. Mnohem jednodušší vysvětlení je, že záhadné trenky ve skutečnosti vůbec neexistují. Ovšem v nějaké formě by existovat měly – jinak bych je přece neviděla. Zřejmě existují pouze hypoteticky. Jak se zdá, zatímco já hypotetické věci vidím zcela jasně, Záchranář tuto schopnost nemá.
To mě ovšem nemusí nikterak znepokojovat.
Čas od času skřítci díky vzrůstající emoční nestabilitě vyrazí na cestu do hypotetických vesmírů a veškerý hypotetický nepořádek uklidí/vyperou/popřípadě vyhodí.
Jako třeba dnes.
A všichni můžeme zase klidně spát.
misstriss | 19.05.2008, 16:29:00

Komentáře (42)


1 pěkné
Tomáš | Mail | WWW | 19.05.2008, 16:54:37
Moc pěkný článek alespoň z pohledu jednoho antiskřítka i když se občas snaží uklízet :-)
avatar
2
misstriss | 19.05.2008, 16:59:41
To ti chválím - tu občasnou snahu - není nad trénink od raného věku:)
avatar
3
Lorrain | Mail | WWW | 19.05.2008, 17:15:57
Bych prosila nějakýho skřítka nasměrovat směrem k nám.A čím víc, tím líp.-)))
avatar
4 Lorrain,
misstriss19.05.2008, 17:25:41
Už jsem uvažovala o odchytu a následném rozvozu skřítků do ostatních domácností, ale ty malý mrchy vždycky zdrhnou do hypotetickýho vesmíru:D

5
jayee | WWW | 19.05.2008, 18:11:45
U mě by ty potvory dlouho nevydržely, páč by to pro ně byl takovej menší gulag :)
avatar
6 Jayee,
misstriss | WWW | 19.05.2008, 18:18:26
Takže prádlo si pereš a žehlíš sám?

7
jayee | WWW | 19.05.2008, 18:49:02
Prosim? To se s nim dělá? :D
avatar
8
emef | WWW | 19.05.2008, 19:43:46
Tanga se dají skládat? Já myslel, že spodní prádlo tohoto typu se věší na kliky dveří, popř. zmuchlané ukládá do kapes pánských sak..
Nebo se ty šňůrky ještě dají namotat na nějakou špulku.. :-)
Tkaničky od bot taky přece nikdo neskládá.. ;-)
avatar
9 Jayee,
misstriss | 19.05.2008, 20:07:55
Buď musíš připustit existenci maminky nebo paranolmálních jevů. Jinak to nevidím:)
avatar
10 Emef,
misstriss | 19.05.2008, 20:13:35
Množství mého spodního prádla výrazně převyšuje množství dostupných klik a pánských sak, o špulkách nemluvě. Navíc mám podezření, že hledat další nové kapsy pánských sak by se nesetkalo doma s pochopením. Nezbývá než zbylé prádlo uložit do fochu ve skříni. Experimentálně bylo zjištěno, že složeného a urovnaného se ho tam vejde víc:) (Říkají trpaslíci)
avatar
11
emef | WWW | 19.05.2008, 20:22:33
Možná bys měla záchranářovi navrhnout koupi většího bytu, spíš teda domu.. I když jak to tak čtu, asi by ani zámek počtem klik nestačil.. ;-)
Celá léta jsem žil asi v omylu, budu se muset zeptat skřítků u sebe, jak to dělají s mým oblečením.. I když tanga (zatím) opravdu nenosím..
avatar
12 Emef
misstriss | 19.05.2008, 20:30:21
Myslím že návrh na nákup většího množství pánských sak by byl průchodnější. Ale takové množství by se zase nevešlo do skříně. To si člověk nevybere:) (A opravdu nechci zjišťovat, co jsou to špulky. Zní to podobně jako vyšívání. Hrůzostrašně:)
avatar
13
vlada | WWW | 19.05.2008, 22:22:39
Vznik nepořádku je pouze důsledkem entropie. Podle zákona o zvyšování entropie má veškerá hmota/energie tendenci vyplnit veškerý dostupný prostor. To také vysvětluje proč se ztrácejí ponožky, tužky a klíče.
avatar
14 Vlada
Misstriss19.05.2008, 22:34:11
To ale nevysvětluje, proč mají tendence vyplnit veškerý dostupný prostor v mnohem větší míře trenky než tanga:)
avatar
15
Eliza | Mail | WWW | 20.05.2008, 00:34:15
Tak toto stadium u nás už má své období za sebou. Mně nejde zase na rozum mizení vždy jediné ponožky z páru, a ta se už nikdy nehodlá objevit. Na to jsou ti naši prevíti vyškolení. Jestli nosí čepičky skřítků se mi zatím nepodařilo vypozorovat, možná používají místo čepiček ty naše ponožky.
avatar
16 Eli,
Misstriss20.05.2008, 00:44:07
mizení ponožek je rozšířený jev, fyzikálně je vysvětlen tady [13] :)), mně se ale víc líbí představa skřítků s ponožkami na hlavách podle poslední módy. Moji skřítci zřejmě módu pravidelně obměňují, protože pokaždé, když se snažím rozstřídit ponožky do párů, jsou sice všechny černé, ale každá je jiná.

17
Dewberry | WWW | 20.05.2008, 13:44:14
:))))

pobavilo, moc.

já mám zas tady v Římě na tapetách zlé medvídky, které způsobují ztrátu všelijakých předmětů.
skřítky nemám, peru si sama ;)
avatar
18
vlada | WWW | 20.05.2008, 14:47:06
to 14: Trenýrky, jsou hmotnější objekt a neuprchnou do takové vzdálenosti, jako mnohem lehčí tanga které utečou mnohem dál. Dokonce jsem několikrát viděl opuštěná tanga v blízkém lesoparku, ale trenýrky ani jedny.
avatar
19
Looney | WWW | 20.05.2008, 15:11:02
Mě ta skřítková teorie trochu připomíná povídku od Terryho Pratchetta. Já myslím, že ten by ti pomohl záhadu rozlousknout. Teda kdybys bydlela na Zeměploše.
avatar
20 Věren moudrým myšlenkám
buteo | WWW | 20.05.2008, 23:23:21
paní Květy Fialové, pro řešení těchto záhad, jsem se opakovaně vypravoval za polární kruh do Norska /2001,2/, kde jsem se důvěrně seznámil s Trolly a jednoho přemluvil a teď bydlí zde se mnou. Teď už já nemám problémy. To všechno můj Trollík. Ponožky mám vždy v páru, no, chyba malinká tu je. Trollík je barvoslepý a tak mám sice ponožky v páru, ale různé barvy. Taky vyřešil. Kupuji pouze černé.
avatar
21 Vlada
Misstriss | 20.05.2008, 23:54:08
[18] Koneně chápu, jak se kdysi dostala má oblíbená tanga z mé skříně do šuplíku expřítele, nechtěl mi to tehdy vysvětlit. Tak tahle to bylo:)
avatar
22 Moji milí
Misstriss | 21.05.2008, 00:10:37
[19] Looney, mám takový dojem, že na Zeměploše by skřítci byli fialoví, uklízet by se jim moc nechtělo, zato by mizel alkohol. Jak se zdá, alkohol u nás nemizí, naopak pravidelně přibývá:)

Jinak k tomu, abychom se dostali z naší běžné reality do reality pratchettovské byla nutná jedna základní premisa, kterou pronesl milovaný - já neuklízím. Kdyby toto neřekl, zůstalo by u nudné každodenní logiky, takhle naší domácnost posunul do úplně jiných dimenzí:)

[17] Dewberry, zlé medvídky jsem zatím nezaznamenala, i když občas v noci nějaké bručení zaslechnu, tak nevím:)

[20] Buteo, jiné než černé ponožky už tady také nemáme, záhadným způsobem se ale přesto stalo, že každá je jiná - jinak velká, jinak šedá/šedočerná/černá/hodně černá, s jiným zakončením. Teprve když rezignuji na detaily a páruji je náhodně, začínám objevovat ty druhé do páru. Ale to už jsou detaily, kvůli kterým se mi nechce trolly obtěžovat:)
avatar
23
kacenice | WWW | 21.05.2008, 10:40:30
Clovece docela Ti ty skritky zavidim, u nas bydlej jenom dva antiskritci co v nestrezenych okamzicich rozbordelari cokoliv co jim prijde pod ruku potvory mrnavy... ;)
Ale mozna se u nas blyska na lepsi casy protoze behem moji sluzebky k nam asi pres ten hypotetickej vesmir zabloudili od vas, protoze pradlo co viselo na susaku se presunulo vyzehlene do skrini!
Zasla jsem;)
avatar
24 Muhehe!
@Teo | WWW | 21.05.2008, 12:24:29
Já mám jednoho skřítka v kanceláři. Jdu to hned napsat na blog... díky za námět! :-D
avatar
25
Misstriss21.05.2008, 21:06:40
[23] Kacenice, waw, já žasnu. O takových věcech se mi může jenom zdát (zatím?) :)

[24] Teo, alespoň, že ten tvůj kancelářskej skřítek nenosí trenky (ani tanga):)
avatar
26
neinire | 21.05.2008, 22:23:27
já za to prostě nemůžu.. ale ke každému druhému možná 1a půltému článku ti musím napsat že mě opravdu rozesmál:)
avatar
27
Misstriss | WWW | 22.05.2008, 13:11:06
Neinire, z toho mám radost:)

28
thoris | WWW | 25.05.2008, 19:44:31
Misstriss,tvuj clanek jsem shodou okolnosti cetla v hodne agresivnim rozpolozeni...
I ja mam doma skritky. A premnozili se mi skritkove kuchynssti, kteri systematicky vyplacavaji zakladni suroviny a neobtezuji se je napsat na nakupni papirek...

Ale hlavne jsem chtela rict, ze mi ten clanek zvednul naladu. Dekuju.
avatar
29
Lou | 26.05.2008, 14:19:05
Thoris, jójó, to jsou svině nějvětšího kalibru!
avatar
30
Hamilton | 26.05.2008, 15:47:54
Male problemy vedou k vetsim problemum a ty pak konci nevyresitelnymi problemy. Typicka ceska "hospodynka" stavkuje a neda si poradit, jak se na takove situace podivat z praveho uhle. To je "jeji" dum a nikdo (nikdo) ji nebude rikat, co v "jejim" dome delat. Ale prece si jen dovolim.... :
1. Pred tim, nez se lidi nastehuji do spolecne domacnosti, meli by se obeznamit, jakym zivotnim stylem jejich budouci partner zije. Zvyky vami popsane se nestanou pres noc, ale jsou pokracovanim neceho, co se praktikuje dlouhou dobu. Mimochodem, muz si mysli, ze volne pohozene zenske spodni pradlo je "sexy". Hmm, tady je rozdil v pohledu na veci ...
2.Najmete si pani na uklizeni domu. Par korun, ktere vas to bude stat vam muze zbavit mnoha neprijemnych problemu s vasim partnerem.
3.Prani a zehleni, se ve vyspelych splecnostech resi technologii. Dobra pracka a sucicka vam vypere a vysusi pradlo bez potreby zehleni.
avatar
31
wor | Mail | 26.05.2008, 17:49:25
Já tomu říkám práh nepořádku.
A je fajn, pokud ho mají oba partneři (spolubydlící, spolupracovníci...) podobně vysoko. Pokud ne, hrozí konflikty. Co je "v poho" pro jednoho, nad tím pořádkumilovnější trpí a zase fanatičtí uklízeči mnohdy terorizují svoje okolí.
Já třeba mám výrazně vyšší práh citlivosti na špinavé nádobí než partnerka. Ale zase jsem přeborník na vytváření úhledně složených kupiček. Mám je skoro po celé podlaze... :-)
Hezky jsi popsala, že tvůj práh citlivosti na špinavé prádlo je níž než partnerův, ale je to tak se vším? Musíš se ho zeptat, co tím neuklízením myslí. (Ale tipnu si, že tím nemyslí nic a je to jen takový obrat "uklízení neřešíme, máme jiné zájmy").
avatar
32
Ness | 26.05.2008, 19:37:54
Vzhledem k nakousnuté pratchettovské teorii bych to viděla spíš na Ordnungeista než na skřítky :-)
avatar
33 Thoris,Lou
misstriss | 27.05.2008, 19:04:16
s těmi zatím problémy nejsou, uvidíme, co přijde:)
avatar
34 Hamilton
misstriss | 27.05.2008, 19:43:25
Já jsem hospodyňka začátečník, rady nejen ráda poslouchám, ale i si o ně často sama říkám. Moje telefonické hovory typu - jak se pere a jak se co vaří jsou pověstné. Konkrétně v kuchyni pro mě bylo velkým překvapením, že kuchyňská linka slouží i k jiným věcem než že je na ní člověk vysazen partnerem v letních šatech v záchvatu vášně. Ale za ten rok praxe už jsem leccos odhalila a pochytila.
1 - Stěhovali jsme se k sobě od rodičů s nulovými zkušenostmi se spolužitím, sdělili si naše teoretické představy a teď je se střídavými úspěchy metodou pokus-omyl a odstřiháváním slepých cest převádíme do praxe. Např. strategie "Když vidím odhozené prádlo přidám svoje vlastní" je sice velmi efektní, ale ukázalo se (překvapivě), že nestačí:)
2 - jsem přesvědčena, že pokud by kauza úklid překročila hranici škádlení a vznikly nějaké větší problémy, paní na úklid si pořídíme. Zatím stále není třeba.
3 - Sušička je bezva, ale má i své hranice. Aby "žehlila" nesmí v ní být prádla moc, něco se do sušičky dávat nesmí, některé typy látek se bez žehlení neobejdou (například moje závojové vícevrstvé topy a šatičky je třeba vyžehlením natáhnout, v sušičce tak nějak "zkrepovatí"), košile je taky potřeba přežehlit, stejně tak ložní. Ale většinu obyčejných triček, kalhot a šatů žehlit nemusím, to je fakt.
avatar
35 Wor
misstriss | 27.05.2008, 19:54:54
Hezky jsi to napsal.
Práh citlivost na nepořádek máme opravdu odlišný. Já potřebuju mít vnitřní pořádek a "systém" a nevadí mi chaos na povrchu, on má rád uklizený povrch a je mu jedno, jak to vypadá ve skříních. V konkrétních věcech typu prádlo, nádobí, šminky atd. ani nevím. Záleží na náladě, rozpoložení, nic není úplně definitivní. šestkrát si poházených věcí ani nevšimnu, posedmé zakopnu o tričko a najednou si všímám velmi. Desetkrát mu nevadí otevřená skříň, pak najednou přijde domů a rozčiluje ho to. Ještě že tyhle drobnosti se dají vyřešit několikasekundovou činností a je klid.
A co myslí tím neuklízením? Myslí tím "Sluší ti to, když se rozčiluješ." :)
avatar
36 Ness,
misstriss | 27.05.2008, 19:55:25
i to je možné:D
avatar
37 MissTris
Hamilton | 28.05.2008, 06:17:15
Pred rokem, Amy Sutherland(ova) vydala knizku, zalozenou na jeji zkusenostech se cvicenim zvirat, ktere pak aplikovala ve sve domacnosti na sveho manzela, aby zmenila jeho spatne zvyky. Tvrdi, ze mela velky uspech. Knihu nazvala (preklad): "Co me Shamu naucila o Zivote, Lasce, a Manzelstvi". Ovsem, Shamu je vycvicena velryba v jednom z morskych (zoo)parku. Mozna, ze by jste se mohla od ni priucit....
http://www.nytimes.com...ref=review
avatar
38 Hamilton
Misstriss | 28.05.2008, 11:38:20
To už jsem tady řešila - jen jsem vyměnila velrybu za lachtana
V diskusi pod článkem se jasně vyjádřilo několik mužů včetně toho mého:) Velmi poučný je komentář 18 od mámy:
"Debata hezky plyne, ti potrefení jsou aktivní :), ale je zapotřebí několik řádek upřesnění.
Model lachtan, delfín etc. nelze použít takříkajíc plošně - funguje na roztržité typy, tak trochu mimoně. Hloubavý jedinec může být zahájením pozitivního podmiňování natolik zmaten, že výsledkem bude stressová reakce = útěk nebo útok!
Z vlastní zkušenosti pravím, že dozajista účinný je plán MT = maximální tolerance, s občasnými výkyvy, které udrží daný objekt ve střehu (já si ulevím a není nuda - lze použít i drobné násilí :))"

Já jen dodám, že ještě v mnoha případech pomáhá jednoduché BÝT NAHÁ:)
avatar
39 MissTris
Hamilton | 28.05.2008, 18:38:54
1. MT je pasivne-agresivni pristup reseni problemu. Co tak stary-dobry dialog ?

2. Souhlasim: "nahota" je nejucinejsi biznisova uniforma ve vyjednavani s manzelem
avatar
40
vlada | WWW | 28.05.2008, 20:17:44
to 39 - 2. Mám osobně odzkoušeno, že to pomáhá i v opačném případě.
avatar
41 Hamilton
misstriss28.05.2008, 22:48:45
1 - Potřebuju to vysvětlit. V čem tkví ta pasivní agresivita? Nechápu, jak to myslíte.

Také můžete definovat, co si představujete pod pojmem maximální tolerance, abychom mluvili o tom samém - to, co si představuji já, mi moc pasivně agresivní nepřijde.

K dialogu - to je velmi zajímavé téma, skoro až na článek.

Souhlasím, dialog je základ vyrovnaných vztahů.

Zpočátku jsem se snažila "promluvit si" o jakémkoliv problému, mikroproblému, maličkém nedorozumění.

Ale neosvědčilo se to.

Muž má rád klid a pohodu a když za ním partnerka přijde (i když s úsměvem, asertivně, normálně, žádná hysterie) a chce si o něčem promluvit, rozsvítí se mu v hlavě varovný nápis POMOC, PROBLÉM, UTÉCT. Zvláště když má muž zkušenosti z rodiny (popř. z bývalých vztahů), že se dialogy vedou jenom o problémech, že milá žena kladoucí nevinné otázky je nastražená past a dříve nebo později přijde útok.
Dokonce i v případě, kdy se toto nestane, má takový muž pocit, že "se pořád něco řeší, každá blbost, pořád jsou nějaké problémy..." protože pro něj dialog = existuje problém.

Naučila jsem se tedy problémy velmi striktně třídit. Když se jedná o maličkost, drobnost, je účelnější mávnout nad tím rukou a nechat to plavat - tedy tolerovat.
V případě, že mě něco mrzí, trápí, popř. vím, že by to mohl být zárodek problému v budoucnu, je účelnější dialog.
Hodnocení "velikosti" problému je subjektivní (i maličkost může být zárodkem velkého budoucího konfliktu).

Také je dobré být kreativní. některé mikroproblémy se dají snadno vyřešit i bez nutnosti tolerance nebo dialogu.
Problémy s uklízením - paní na úklid
Vadí jí/jemu, že on/ona smrká ráno do toaletního papíru na wc - dá se vedle toaletního papíru krabička s papírovými kapesníky. atd.

42 Nádherný článek,
Manželka | WWW | 11.06.2008, 11:57:57
:))))

Doufám, že ho četl i Záchranář? ;)

S "citlivostí na pořádek" je to asi všude stejné, každému vadí něco jiného. A úplně souhlasím s tím, že dialog = obtěžování (u nás doma bohužel, nepomáhá ani "být nahá").