Vyrovnaný, rovnocenný vztah je pro mě takový, kdy mají oba ve vztahu stejnou hodnotu. Jeden druhého si váží, jeden druhého respektuje. Nikdo nemá obecně navrch. Nutným předpokladem je, aby si zároveň každý vážil sám sebe. Měl k sobě vyrovnaný přístup. Nepodceňoval se ale ani se nepřeceňoval. Vyrovnaná žena/muž svému protějšku nedovolí, aby ho zneužíval a nedostane se do pozice oběti. Vyrovnaná žena/muž nemá potřebu si dokazovat, že má navrch na úkor druhého.
Vyrovnaný vztah neznamená, že oba dělají pro vztah stejně – to není ani prakticky možné. Jsou období, kdy se „víc snaží“ jeden, po čase se to zase třeba vystřídá. V každém vztahu jsou nějaké fáze. Fáze, kdy je všechno úžasné-skvělé-dokonalé, fáze, kdy je vše normální a fáze, kdy je všechno na nic a člověk přemýšlí o útěku. Pokud jsou tyhle tři fáze vyrovnané, jde z dlouhodobého hlediska o zdravý vztah. Ideální je uvědomit si, že i to normální a každodenní je vlastně také úžasné a skvělé a zdravý stereotyp je fajn.
Neznamená to ani, že oba dělají stejné věci – Udělám pro tebe jen to, co bys ty udělal pro mě. Kdyby člověk křečovitě dodržoval tohle tvrzení, dobrovolně by se vzdával přidané hodnoty, kterou mu přináší vztah. V případě, kdy mně něco hodně vadí a jemu to nedělá potíže (a naopak) je nesmyslné trvat na tom, aby oba dělali stejné věci ve stejné míře. Třeba mně opravdu nevadí zvednout se v deset večer z postele a jít udělat milému obložené chlebíčky. Mohla bych mu říct: „Máš svoje ručičky.“, ale to (až na výjimečné případy) nemám důvod říkat, protože ho hýčkám ráda. Na druhou stranu mi vadí třeba telefonování a zařizování praktických věcí. Snést se ze svých oblačných výšin k praktickému životu a hlídat složenky nebo sehnat opraváře vyžaduje maximální soustředění, kdežto milému to jde snadno, tak proč by to nedělal? On by pochopitelně zvládl namazat si chleba a já bych zvládla hlídat, v kolik máme odjet na letiště, ale takhle je to pro oba příjemnější.
S tím souvisí i to, že oba nemusí být stejní. Je logické, že v některých věcech má navrch jeden, v jiných druhý. Doplňují se.
I dva lidé, z nichž jeden je dominantní a druhý je submisivní mohou mít vyrovnaný vztah. Podmínkou je, aby submisivní jedinec nikdy neustoupil tam, kam už ustoupit nemůže –ani submisivní člověk, který zná svojí hodnotu nebude ustupovat někam, kde už mu to nebude příjemné. Každý vztah je jiný a každý má tu hranici jinde, dokud to vyhovuje oběma, může to být vyrovnaný vztah.
Ve vyrovnaných vztazích se komunikuje a diskutuje. Nefungují na principu: Já kážu pravdu svatou a ty ji uctíváš. Ve vyrovnaném vztahu se může nesouhlasit a také se vždycky nemusí podařit najít kompromis. I vyrovnané vztahy se rozpadají, neznamenají automaticky kvalitu. Ale vyrovnaný vztah je pro mě nutnou podmínkou k tomu, aby šlo o vztah kvalitní. Podmínkou nutnou, nikoliv postačující.
Trvalo mi delší dobu, než jsem si tohle uvědomila. V minulosti jsem zažila nevyrovnaný vztah modla-uctívač a to v obou variantách. Několikrát jsem byla já tou modlou, kolem které kroužil partner jako satelit a udělal pro mě cokoliv bez ohledu na vlastní hrdost. Chvíli to bylo příjemné a vzhledem k tomu, že jsem byla ještě hodně nejistá a nevyrovnaná, dodávalo mi to sebevědomí a pocit jedinečnosti, který jsem nedokázala najít sama v sobě. Časem mě to ale přestalo uspokojovat. Navíc tyhle satelitní typy, které mají tendence uctívat se velmi snadno mění v usurpátory a tyrany, když vycítí, že se mění situace a oni mají navrch. Stejně tak jsem já byla v pozici té, která uctívá protějšek a je zcela v jeho moci. I to bylo krátkodobě zvráceně zajímavé, ale později mě to začalo ubíjet. Někomu samozřejmě mohou podobné vztahy, kdy jeden je bůh a druhý uctívač vyhovovat. Já ale potřebuji ke své spokojenosti vztah vyrovnaný.
Myslím, že teď žiju ve vyrovnaném vztahu. Pořád mi dělá trochu problém nalézt vlastní vyrovnanost a zdravé sebepojetí, ale snažím se a dělám pokroky. Učím se mít se ráda a mít ráda okolní svět. Vyrovnaný vztah přináší i boje – víc bojů než vztahy s jasnými rolemi – já mám pravdu a ty ji přijímáš.
Není nikde psáno, že tenhle vztah je ideální a bude trvat navěky věků – to opravdu nevím. Ale vím, že i kdyby to nevyšlo, budu se mít ráda a budu mít kvalitní život. Za svůj život jsem totiž odpovědná jen já a i sama si ho dokážu udělat hezký. V tom je ten velký rozdíl oproti minulosti. Já přítele nepotřebuju. Já ho – toho jednoho konkrétního – chci.
(A často
)
Neznamená to ani, že oba dělají stejné věci – Udělám pro tebe jen to, co bys ty udělal pro mě. Kdyby člověk křečovitě dodržoval tohle tvrzení, dobrovolně by se vzdával přidané hodnoty, kterou mu přináší vztah. V případě, kdy mně něco hodně vadí a jemu to nedělá potíže (a naopak) je nesmyslné trvat na tom, aby oba dělali stejné věci ve stejné míře. Třeba mně opravdu nevadí zvednout se v deset večer z postele a jít udělat milému obložené chlebíčky. Mohla bych mu říct: „Máš svoje ručičky.“, ale to (až na výjimečné případy) nemám důvod říkat, protože ho hýčkám ráda. Na druhou stranu mi vadí třeba telefonování a zařizování praktických věcí. Snést se ze svých oblačných výšin k praktickému životu a hlídat složenky nebo sehnat opraváře vyžaduje maximální soustředění, kdežto milému to jde snadno, tak proč by to nedělal? On by pochopitelně zvládl namazat si chleba a já bych zvládla hlídat, v kolik máme odjet na letiště, ale takhle je to pro oba příjemnější.
S tím souvisí i to, že oba nemusí být stejní. Je logické, že v některých věcech má navrch jeden, v jiných druhý. Doplňují se.
I dva lidé, z nichž jeden je dominantní a druhý je submisivní mohou mít vyrovnaný vztah. Podmínkou je, aby submisivní jedinec nikdy neustoupil tam, kam už ustoupit nemůže –ani submisivní člověk, který zná svojí hodnotu nebude ustupovat někam, kde už mu to nebude příjemné. Každý vztah je jiný a každý má tu hranici jinde, dokud to vyhovuje oběma, může to být vyrovnaný vztah.
Ve vyrovnaných vztazích se komunikuje a diskutuje. Nefungují na principu: Já kážu pravdu svatou a ty ji uctíváš. Ve vyrovnaném vztahu se může nesouhlasit a také se vždycky nemusí podařit najít kompromis. I vyrovnané vztahy se rozpadají, neznamenají automaticky kvalitu. Ale vyrovnaný vztah je pro mě nutnou podmínkou k tomu, aby šlo o vztah kvalitní. Podmínkou nutnou, nikoliv postačující.
Trvalo mi delší dobu, než jsem si tohle uvědomila. V minulosti jsem zažila nevyrovnaný vztah modla-uctívač a to v obou variantách. Několikrát jsem byla já tou modlou, kolem které kroužil partner jako satelit a udělal pro mě cokoliv bez ohledu na vlastní hrdost. Chvíli to bylo příjemné a vzhledem k tomu, že jsem byla ještě hodně nejistá a nevyrovnaná, dodávalo mi to sebevědomí a pocit jedinečnosti, který jsem nedokázala najít sama v sobě. Časem mě to ale přestalo uspokojovat. Navíc tyhle satelitní typy, které mají tendence uctívat se velmi snadno mění v usurpátory a tyrany, když vycítí, že se mění situace a oni mají navrch. Stejně tak jsem já byla v pozici té, která uctívá protějšek a je zcela v jeho moci. I to bylo krátkodobě zvráceně zajímavé, ale později mě to začalo ubíjet. Někomu samozřejmě mohou podobné vztahy, kdy jeden je bůh a druhý uctívač vyhovovat. Já ale potřebuji ke své spokojenosti vztah vyrovnaný.
Myslím, že teď žiju ve vyrovnaném vztahu. Pořád mi dělá trochu problém nalézt vlastní vyrovnanost a zdravé sebepojetí, ale snažím se a dělám pokroky. Učím se mít se ráda a mít ráda okolní svět. Vyrovnaný vztah přináší i boje – víc bojů než vztahy s jasnými rolemi – já mám pravdu a ty ji přijímáš.
Není nikde psáno, že tenhle vztah je ideální a bude trvat navěky věků – to opravdu nevím. Ale vím, že i kdyby to nevyšlo, budu se mít ráda a budu mít kvalitní život. Za svůj život jsem totiž odpovědná jen já a i sama si ho dokážu udělat hezký. V tom je ten velký rozdíl oproti minulosti. Já přítele nepotřebuju. Já ho – toho jednoho konkrétního – chci.
(A často
)Komentáře (21)
Napsala jsi to moc hezky, u mě právě vztah skončil proto, že jsem si přestala partnera vážit. Od toho se odvíjí všechno další a celé se to sesypalo jako domeček z karet.
2 Báro,
misstriss | 05.05.2008, 14:20:20
misstriss | 05.05.2008, 14:20:20
také si myslím, že vážit si jeden druhého je základ. Když si jeden druhého neváží, jen těžko se to zachraňuje..
Zdravé sebepojetí... není to cosi jako "problém seberealizace"? :P
Vyrovnané vztahy neexistují.. ;-) Tak leda v pohádkách a amerických filmech..
Zdravé sebepojetí? Mít k sobě racionální vztah. Ani se neopíjet vlastní dokonalostí nebo stylizací dokonalosti, ani se neřezat do rukou a nemalovat zdi na červeno mlácením do nich v záchvatech sebenenávisti. Seberealizace k tomu může pomoct. Ale občas nestačí:)
V pohádkách jsou většinou vztahy nevyrovnané, v některých amerických filmech taky. Když řekneš, že vyrovnané vztahy neexistují, říkáš vlastně, že neexistují vztahy, kdy si jeden druhého váží a vzájemně se respektují. Ani já se zatím nedopracovala k takové úrovni pesimismu:)
Nejhorší je, když se zahledím do dáli a vidím, že partnerka tim směrem již běží, rozhlížejíce se, co mě zaujalo.
zdravé pojetí = sebevědomí
... ale tím myslím vědomí sebe a svých vlastních kvalit a nedostatků, což je ovšem základ pro všechny vztahy v životě :)
... ale tím myslím vědomí sebe a svých vlastních kvalit a nedostatků, což je ovšem základ pro všechny vztahy v životě :)
Mělo tam být "zdravé SEBEpojetí"...
Již dlouho se skromně domnívám, že kývající ovečka satelitního typu musí inteligentní muže rozčilovat.
Je to základ pro všechny vztahy v životě, to je fakt. Všechny vztahy v životě mám také ráda vyrovnané. Nejen ty partnerské, ale i vztahy s přáteli, rodiči i s nepřáteli.
Tak já jsem ještě mladý, nezkušený.. ;-) Snad časem dospěju..
K čemu chcete dospět? :)
Výročí? Ano, za týden to bude čtvrt roku, co jsi psala, že pracuješ na zveřejnění fotky z dětství :P
Výročí? Ano, za týden to bude čtvrt roku, co jsi psala, že pracuješ na zveřejnění fotky z dětství :P
Kdo tady chce dospět? Já teda ne:) Na zveřejnění fotky z dětství intenzivně myslím. Navzdory tomu se mi zatím nepodařilo vymyslet scaner:) Navíc teď přemýšlím o zveřejnění nějakých svých fotek ze současna - zjistila jsem, že v černých megabrýlích mě nepozná ani vlastní bratr, tak by to šlo:) Mohlo by z toho být fotoobdobí, třeba až mi dojdou slova. Každopádně teď budu týden ve Švédsku, tak budu muset v té intenzivní práci na zveřejnění fotky z dětství trochu zvolnit:)
No, možná že fotka zezadu ve tmě a přes zeď by taky byla bezpečná ;)
asi bych si měla některá svá hodnocení přehodnotit. Máš v mnohém pravdu a já jí asi tak 100% nebrala. Je dobré podívat se občas zpět.
A jinak fotku nemusíš, já už si tě dovedu docela dobře představit, a ten obrázek je milý a příjemný.
A jinak fotku nemusíš, já už si tě dovedu docela dobře představit, a ten obrázek je milý a příjemný.
naprosto souhlasim.
a - trefne, vecne, systematicky a lidsky krasne napsano. :-)
a - trefne, vecne, systematicky a lidsky krasne napsano. :-)
Eliza, kockolan: To mě těší, že si někdo myslí, že mám pravdu. Já si totiž úplně jistá nebyla, přemýšlela jsem, jestli je to opravdu tak, jestli nepřeháním nebo neidealizuju. No tak teď už jen, aby to fungovalo v praxi:)
Taky davam bod, moc se mi libi jak jsi to popsala...
Žádné komentáře:
Okomentovat