Po úspěšném túrování slonů se naše skupinka vydala vstříc dalším dobrodružstvím. Jako první přišla na řadu malá aquazoo, kde se člověk mohl pokochat pohledem na velké množství mořských oblud a když mu to nestačilo, přišly na řadu kočičky, opičky, ptáci a vydry.
Nekrmte zvířata.
Tak to v Thajsku neplatilo. Naopak. Čím víc budete krmit, tím líp pro nás, protože bláznivý turista zaplatí za trochu zrní a chleba pro zvířata na zdejší poměry nesmyslnou částku. Žádný stop stav krmení neexistoval a tak se člověk mohl dívat na vydry ležící na zádech a s rozťapenýma nožičkama odpočívající mezi velkým množstvím nalámaného chleba, který už se jim do žaludku nevešel. Když je člověk lákal na další chleba, nakrčily čeníšky a demonstrativně předstíraly smrt. Z bezpečné vzdálenosti jsem pozorovala zahnutý zobák Ary Ararauny, mého nejoblíbenějšího papouška. V ruce jsem žmoulala hrst semínek. Papoušci jsou chytří. Jsou ale tak chytří, aby pochopili, že když mi zlomí prst, nedostanou další zrní? Ara zamrkal a roztáhl pestrobarevná křídla. Normálně se předváděl. No tak dobře. Řekla jsem si a natáhla ruku. Modrožlutý krasavec svým obřím zobanem opatrně a něžně vybíral z mé ruky krmení. S nově nabytou sebedůvěrou jsem ho pohladila po zobáčku.
Zamilovala jsem se.
„Chceš se vyfotit s tygrem?“ zeptal se Záchranář.
„Úžasný zážitek! Nechte se vyfotit s naším cvičeným tygrem! Ta nejlepší fotka z dovolené!“ hlásal reklamní transparent.
„Chcete krmit tygra? Vstup do klece za 600bathu. Tygr se o zbytek postará. Možnost fotografie z akce. Pro pozůstalé.“ přeložila jsem si reklamu pro sebe.
„Super, necháme se s ním vyfotit oba!“
Zaplatili jsme a čekali. Thajec otevřel sešit, kde měl zapsané časy návštěv. Rychlým pohledem jsem zjistila, že tygr vydrží pózovat maximálně 15minut, pak se vrací do výběhu. Jako první jde vždycky jednotlivec (aby minimalizovali ztráty?), pak následují dvojice.
Zatímco si v kleci, vybavené velkou dřevěnou lavicí a dekorativním pozadím, rovnal vybavení fotograf, dorazili za ním dva cvičitelé s tygrem. Přiměli ho vyskočit na lavici, kde se pohodlně natáhl. Působil majestátně. Žádné roztomilé koťátko to tedy nebylo.
„Vypadá dost nasraně.“
„Vypadá hlavně zfetovaně. Podle mě ho něčím utlumili.“ vyměnili jsme si poznatky.
Prvním odvážlivcem byla blonďatá anglicky mluvící turistka. Strávila v kleci asi deset minut, protože kočičák odmítal koukat do kamery. Usmívala se trochu nervózně, ale přežila. Šli jsme jako třetí. Posadili jsme se za ležícího tygra a dívali se do foťáku. Opatrně jsem si hladila krásnou srst a cítila v krvi přísun adrenalinu.
Takhle tě trápí, chudáčku... No snad se o tebe alespoň dobře staraj... Musej, jinak by přišli o zisky...
Když byla v kleci švagrová s malou, přestávalo to tygříka bavit. Pro začátek si sedl a rozhlédl se.
„Bad tiger“ oznámil cvičitel a z klece je vyprovodil. S koncem trpělivosti tygra skončilo i focení. Další skupinka si musela počkat, až si odpočine.
Ze zoo jsme odjeli po zajímavém představení s cvičenými papoušky a tygry. Papoušci závodili v nošení kroužků a jezdili na kolech, tygři proskakovali ohnivým kolem. Na závěr závodily v nošení lahví roztomilé vydry. Když jsme dorazili k obrovské zlaté soše Buddhy, silvestrovský den se přehoupl do druhé poloviny. Zašli jsme si na oběd do přímořské restaurace, dýchali zvláštní atmosféru svatého místa, porozhlédli se po okolí a vyrazili zpátky k dočasnému domovu, připravit se na slavnostní večer.
Z plánované večeře na pláži pro déšť sešlo, hosté byli přesunuti do střechou chráněných prostor. V šatech, které jsem dostala k Vánocům od milého, jsem si připadala jako fashion princezna, což sice není role, kterou bych vyhledávala, ale čas od času je to velmi příjemné. S blížící se půlnocí se počasí umoudřilo a my se přesunuli se šampaňským do baru na pláži u bazénu. Když se o půlnoci rozsvítila celá obloha ohňostroji a zástupy ohnivých draků, jehlové podpatky se zarývaly do písku, držela jsem za ruku svého milého, poslouchala příliv a hlava se mi motala šampaňským, opakovala jsem si v duchu Teď, teď, teď! Teď je ta chvíle, na kterou budu dlouho vzpomínat.
A pak jsme tančili, pili a povídali, seznamovali se, smáli se a volali do Čech s výkřiky: „Volám z budoucnosti! Mám tady už půlnoc!“ A když jsme usínali s otevřenými dveřmi na terasu, odkud bylo slyšet šumění moře a občasné praskání zapomenutého ohňostroje, promítala jsem si v hlavě silvestrovské zážitky a bylo mi strašně, strašně, strašně moc bezva.
Nekrmte zvířata.
Tak to v Thajsku neplatilo. Naopak. Čím víc budete krmit, tím líp pro nás, protože bláznivý turista zaplatí za trochu zrní a chleba pro zvířata na zdejší poměry nesmyslnou částku. Žádný stop stav krmení neexistoval a tak se člověk mohl dívat na vydry ležící na zádech a s rozťapenýma nožičkama odpočívající mezi velkým množstvím nalámaného chleba, který už se jim do žaludku nevešel. Když je člověk lákal na další chleba, nakrčily čeníšky a demonstrativně předstíraly smrt. Z bezpečné vzdálenosti jsem pozorovala zahnutý zobák Ary Ararauny, mého nejoblíbenějšího papouška. V ruce jsem žmoulala hrst semínek. Papoušci jsou chytří. Jsou ale tak chytří, aby pochopili, že když mi zlomí prst, nedostanou další zrní? Ara zamrkal a roztáhl pestrobarevná křídla. Normálně se předváděl. No tak dobře. Řekla jsem si a natáhla ruku. Modrožlutý krasavec svým obřím zobanem opatrně a něžně vybíral z mé ruky krmení. S nově nabytou sebedůvěrou jsem ho pohladila po zobáčku.
Zamilovala jsem se.
„Chceš se vyfotit s tygrem?“ zeptal se Záchranář.
„Úžasný zážitek! Nechte se vyfotit s naším cvičeným tygrem! Ta nejlepší fotka z dovolené!“ hlásal reklamní transparent.
„Chcete krmit tygra? Vstup do klece za 600bathu. Tygr se o zbytek postará. Možnost fotografie z akce. Pro pozůstalé.“ přeložila jsem si reklamu pro sebe.
„Super, necháme se s ním vyfotit oba!“
Zaplatili jsme a čekali. Thajec otevřel sešit, kde měl zapsané časy návštěv. Rychlým pohledem jsem zjistila, že tygr vydrží pózovat maximálně 15minut, pak se vrací do výběhu. Jako první jde vždycky jednotlivec (aby minimalizovali ztráty?), pak následují dvojice.
Zatímco si v kleci, vybavené velkou dřevěnou lavicí a dekorativním pozadím, rovnal vybavení fotograf, dorazili za ním dva cvičitelé s tygrem. Přiměli ho vyskočit na lavici, kde se pohodlně natáhl. Působil majestátně. Žádné roztomilé koťátko to tedy nebylo.
„Vypadá dost nasraně.“
„Vypadá hlavně zfetovaně. Podle mě ho něčím utlumili.“ vyměnili jsme si poznatky.
Prvním odvážlivcem byla blonďatá anglicky mluvící turistka. Strávila v kleci asi deset minut, protože kočičák odmítal koukat do kamery. Usmívala se trochu nervózně, ale přežila. Šli jsme jako třetí. Posadili jsme se za ležícího tygra a dívali se do foťáku. Opatrně jsem si hladila krásnou srst a cítila v krvi přísun adrenalinu.
Takhle tě trápí, chudáčku... No snad se o tebe alespoň dobře staraj... Musej, jinak by přišli o zisky...
Když byla v kleci švagrová s malou, přestávalo to tygříka bavit. Pro začátek si sedl a rozhlédl se.
„Bad tiger“ oznámil cvičitel a z klece je vyprovodil. S koncem trpělivosti tygra skončilo i focení. Další skupinka si musela počkat, až si odpočine.
Ze zoo jsme odjeli po zajímavém představení s cvičenými papoušky a tygry. Papoušci závodili v nošení kroužků a jezdili na kolech, tygři proskakovali ohnivým kolem. Na závěr závodily v nošení lahví roztomilé vydry. Když jsme dorazili k obrovské zlaté soše Buddhy, silvestrovský den se přehoupl do druhé poloviny. Zašli jsme si na oběd do přímořské restaurace, dýchali zvláštní atmosféru svatého místa, porozhlédli se po okolí a vyrazili zpátky k dočasnému domovu, připravit se na slavnostní večer.
Z plánované večeře na pláži pro déšť sešlo, hosté byli přesunuti do střechou chráněných prostor. V šatech, které jsem dostala k Vánocům od milého, jsem si připadala jako fashion princezna, což sice není role, kterou bych vyhledávala, ale čas od času je to velmi příjemné. S blížící se půlnocí se počasí umoudřilo a my se přesunuli se šampaňským do baru na pláži u bazénu. Když se o půlnoci rozsvítila celá obloha ohňostroji a zástupy ohnivých draků, jehlové podpatky se zarývaly do písku, držela jsem za ruku svého milého, poslouchala příliv a hlava se mi motala šampaňským, opakovala jsem si v duchu Teď, teď, teď! Teď je ta chvíle, na kterou budu dlouho vzpomínat.
A pak jsme tančili, pili a povídali, seznamovali se, smáli se a volali do Čech s výkřiky: „Volám z budoucnosti! Mám tady už půlnoc!“ A když jsme usínali s otevřenými dveřmi na terasu, odkud bylo slyšet šumění moře a občasné praskání zapomenutého ohňostroje, promítala jsem si v hlavě silvestrovské zážitky a bylo mi strašně, strašně, strašně moc bezva.
Komentáře (14)
Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
čekala jsem tu pózovací fotku s tygrem... kdepak je? :) k těm šatům... hm, vybrala bych si tam :)
Navrhuju zveřejnit fotku s tygrem tady na blogu. ;-)
Pózovací fotku s tygrem jsme dostali ve formátu A4 zatavenou v lesklé fólii. Musela bych ji naskenovat a skener nemám:)
K šatům: dostala jsem model 516, jednoduché a perfektní.
K šatům: dostala jsem model 516, jednoduché a perfektní.
A taky by to musel dovolit milovaný, což by mohlo být (a nejspíš i bylo) problematické...
misstriss,
vyfoť digitálem a milého vyretušuj, mě zajímá stejně hlavně ten tygr!;))
vyfoť digitálem a milého vyretušuj, mě zajímá stejně hlavně ten tygr!;))
Skvely clanek. :-)
Jinak s tim tygrem bych se fakt vyfotil rad... to by muselo byt silene. :-)
A ted, ted, ted taky dobre znam. :-)
Jinak s tim tygrem bych se fakt vyfotil rad... to by muselo byt silene. :-)
A ted, ted, ted taky dobre znam. :-)
přítele můžeš vynechat,chlapci mě nikdy moc nebrali a tygra máme i v Ústecké ZOO. Ta fotka mě ale zajímá.
[4] doplnění: milovanému se představa, že bych k duševní exhibici přidala i fyzickou a hodila na net nějaké své rozpoznatelné foto, moc nelíbí. Já sama jsem se ještě nerozhodla, jestli někdy na blog nějaké své fotky, kde budu poznat, dám. Ale tygříka vyblejsknout klidně můžu:) Jen co si seženu nějakej foťák:)
[8] - nedivím se mu, chápu ho a ty to vnímáš určitě stejně, tak se nenech vyhecovat:) Je to nevratný krok!
Ten popis s tygrem mi bral dech. Já bych tam asi nevlezl:) Pozdrav z budoucnosti je taky super. A vůbec je to super, že jste se vrátili OK, napsáno skvěle a teď jsem si navíc vzpomněl na krátký bezdiakritický článek o tom, jak sedíš v Bangkoku na letišti:)
Ten popis s tygrem mi bral dech. Já bych tam asi nevlezl:) Pozdrav z budoucnosti je taky super. A vůbec je to super, že jste se vrátili OK, napsáno skvěle a teď jsem si navíc vzpomněl na krátký bezdiakritický článek o tom, jak sedíš v Bangkoku na letišti:)
a sakra...já se nikdy nedovoloval slečen jestli se můžu exhibovat a suverenně bombardoval lidi svejma perverzníma fotkama...och
zážitků mám ještě pár v zásobě, časem se tady určitě objeví. Z každé vydařené dovolené čerpám energii ještě další povinnostmi přehlcený rok:)
13 no...
tominosik | 29.01.2008, 00:55:35
tominosik | 29.01.2008, 00:55:35
asi by měnil... :)
Nějak teď nestíhám číst blogy, takže jsem si silvestrovskou povídku vychutnala teprve dnes. Moc hezky napsané, úplně jsem se viděla na pláži...
Žádné komentáře:
Okomentovat