Deprese je jako ledovcové jezero na podzim. Jdete po tenké lávce, stačí závan větru a spadnete do vody. Nejdřív je to šok. Ledová voda vás pohltí a máte pocit, že se vám srdce musí každou vteřinu zastavit, že to přece nejde snést. Po nějaké době si ale na změnu teploty zvyknete. Už to není tak hrozné. Znáte ten pocit? Třeba v létě u bazénu v Šárce, kde je tak studená voda, že Vám dělá zezačátku problémy vydržet v ní po kolena, ale když už se osmělíte, tak si plavete a ani vám to nepřijde. Je to skoro stejné, akorát není léto, ale podzim. Zkoušíte se z jezera dostat zpátky na lávku, ale ten vánek, který vám byl předtím tak příjemný, teď v kombinaci s kapkami ledové vody studí. To je ten nejhorší okamžik. Ne zůstávat ve vodě. To je samo o sobě dost hrozné, ale vylézt z té vody je mnohem horší. Je to šok pro tělo, je to horší než když jste do ledové vody spadli. Protože tehdy jste neměli na výběr. Prostě jste spadli a voda Vás pohltila, byli jste v její náruči a všechny myšlenky se týkaly jen vody. Ale teď,když vylézáte z vody, je to Vaše rozhodnutí. Můžete za to vy, že už vás voda nechrání před větrem, který tolik studí. Jenže právě ten vítr, který vám způsobuje tolik utrpení, vysouší zbylé kapky vody na vašem těle. Je to šílené a je to těžké, ale jedině když to vydržíte, můžete přežít. Protože zůstat v náruči ledové vody se sice v tom okamžiku může zdát jednodušší, ale dříve nebo později Vás to zabije.
A život s depresí? Znamená to vylézat z té vody každé ráno. Bojovat za každý den svého života. A když už máte pocit, že jste vyháli, že vítr osušil všechny kapky, zakopnete a spadnete zpátky do vody. A můžete začít zase od začátku. Poprvé jste ještě plni elánu a bojovnosti, ale podesáté? Posté? Když se rozhlížíte kolem a vidíte všechny ty normální lidi, kteří nemusí bojovat za každý den svého života, kteří nemají vzadu v hlavě hlas, který by jim našeptával skoro pořád: Nechceš to skončit? vás chytá vztek a zoufalství. A když díky tomu věčnému souboji s větrem a díky balancování po lávce, začnete ztrácet věci a lidi v reálném životě, nedá se to snést. Poprvé Vám každý podá ruku, abyste z vody vylezli a zabalí vás do ručníku. Poprvé vám každý pomůže rád. Ale posté? To už je unavující a ubíjející. Když ten kdo vám pomáhal, nevidí žádné výsledky,začne mu připadat, že to vlastně nemá smysl, že ho to stojí tolik síly a je to zbytečné. A vás už ani ten ručník nehřeje, protože jste slyšeli ta samá slova tolikrát a tolikrát jste vylézali a začínali, že už je pomalu jedno, jestli vám někdo podává ruku nebo ne. Stejně jste na to sami. A stejně nemůžete ovlivnit, kdy zase spadnete do té vody.
Komentáře (9)
Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
2
Kiara | 27.05.2007, 20:20:39
Kiara | 27.05.2007, 20:20:39
Zkoušej to dál..
Znám to, ten příměr je hezký. Ta voda se ale odpařuje, neboj. Část jí vyneseš ven při těch pokusech a utřeš do ručníku.. Nikdy se nevzdávej! Nikdy!!
Je to prostě krutý... Ale popsalas to moc hezky :). Neuměla bych.
5 Znám
Tom | 30.09.2008, 14:52:43
Tom | 30.09.2008, 14:52:43
Znám, to dobře znám. Napsalas to ale moc pěkně, tak, že to vzalo za srdce. ALE jsi na tom ještě dobře - nevím, proč se to stalo zrovna mně, ale mám (spíš měl jsem) TŘI kamarády, kteří se utopili.
Takže plavat (a občas vylézt) je proti tomu úspěch a odvaha.
Takže plavat (a občas vylézt) je proti tomu úspěch a odvaha.
[5] jo, byla jsem na tom ještě dobře, to určitě. Myslím, že jsem tady na stránkách málo zdůrazňovala, že jsem vlastně nebyla nijak extrémně těžký případ. A vzhledem k tomu, že to i přesto byla pořádná fuška (a přesto to několikrát málem dopadlo špatně), každej, kdo to třeba i jenom zkouší a uhrává třeba jenom remízu, má můj velký obdiv. Kamarádů je mi líto. Taky jsem jich pár znala, i když nebyli blízcí. Říkala jsem si, že je chápu. Že jestli to opravdu nešlo, tak to tak asi pro ně bylo lepší. Pokud to bylo plánované, nedalo se s tím nejspíš nic dělat, říkala jsem si. Co ale opravdu zabolí a nedá se s tím vyrovnat, jsou demonstračky, které "nevyjdou". To je ale už jiné téma...
držím všetky labky. drž sa. máš moju úctu.
Na tvém blogu jsem už poněkolikáté (původně jsem sem zavítala pro pár větiček ohledně tance...), ale o Tvém "rande" s depresi jsem se dočetla až nyní. Až poté, co jsem začala trochu více pátrat, co že je ta inteligentní a milá dívčina zač...
Teď už si dávám dohromady, proč PŘÍTEL rovná se ZÁCHRANÁŘ - a že to zřejmě nemá nic společného se zasažením seriálem Pobřežní hlídka :)) Pletu se???Je to skutečně velmi přiléhavé a výstižné pojmenování. Něco málo o tom vím. Momentálně - už asi půl roku - téměř den za dnem (ačkoliv v poslední době se interval prodlužuje...NECHCI NAPSAT "HURÁÁÁ", AŤ TO NEZAKŘIKNU) házím záchranný kruh svému podobně "postiženému" manželovi... Nemá to být útrpné stěžování si (velmi ho miluji a žádné ze svých záchranářských metod rozhodně nelituji - velmi doufám, že ponesou ovoce). Jen chci přispět do diskuze, ověřit si své instinkty, dát najevo, že rozumím... Tobě i Tvému příteli a přeji - po vzoru budovatelského hesla - lepší zítřky. Samozřejmě také šťastnou ruku při výběru rajcovních kostýmů pro "flirtík" a stále silnější končetiny pro ty nej otočky!
Teď už si dávám dohromady, proč PŘÍTEL rovná se ZÁCHRANÁŘ - a že to zřejmě nemá nic společného se zasažením seriálem Pobřežní hlídka :)) Pletu se???Je to skutečně velmi přiléhavé a výstižné pojmenování. Něco málo o tom vím. Momentálně - už asi půl roku - téměř den za dnem (ačkoliv v poslední době se interval prodlužuje...NECHCI NAPSAT "HURÁÁÁ", AŤ TO NEZAKŘIKNU) házím záchranný kruh svému podobně "postiženému" manželovi... Nemá to být útrpné stěžování si (velmi ho miluji a žádné ze svých záchranářských metod rozhodně nelituji - velmi doufám, že ponesou ovoce). Jen chci přispět do diskuze, ověřit si své instinkty, dát najevo, že rozumím... Tobě i Tvému příteli a přeji - po vzoru budovatelského hesla - lepší zítřky. Samozřejmě také šťastnou ruku při výběru rajcovních kostýmů pro "flirtík" a stále silnější končetiny pro ty nej otočky!
9 Pro Petru
MissTriss | 20.10.2008, 23:18:27
MissTriss | 20.10.2008, 23:18:27
Děkuju za komentář:) Ano, instinkty jsou správné, s pobřežní hlídkou to opravdu nesouvisí. Sice jsem si ho jako Záchranáře uložila do mobilu už den našeho seznámení, protože mi pomohl s opilou kamarádkou (někdy o tom napíšu), ale kdyby to bylo jen tohle, nejspíš bych ho zase brzy nějak trefně přejmenovala:) Místo toho mě pak zachránil v mnohem vážnějším slova smyslu. Pomohl mi strašně, strašně moc... Ale stálo ho to strašně energie. Když mi začalo být líp, paradoxně se začala spousta věcí horšit. Prostě už mu nezbývala energie, vztah ho začal vysilovat a já na tom ještě nebyla tak dobře, abych to ustála a převzala tu zachraňující roli a energii vracela. Dodnes nevím, jak to dopadne. Stačí, abych byla "obyčejně" smutná nebo vyčerpaná a on má hned hrůzu, že je to zpátky. Píšu to proto, že pro toho zachraňujícího je to vždycky strašně těžké. A tak ti moc držím palce, ať máte oba dost energie a spolu to zvládnete, ať ti zbyde i energie pro sebe a pro vztah potom. Co nás nezabije, to nás posílí, abych přidala také nějaké to heslo a trochu to odlehčila:) Držím palce, kdykoliv napiš, jak se vyvíjí situace, pozitivní zprávy vždycky potěší:)
A co se týče flirtíku, vyhrabala jsem v krabici u rodičů jedno peříčkové boa a černou průsvitnou košilku, tak jsem je hned přidala k dalším úlovkům, které by se mohly hodit:)
A co se týče flirtíku, vyhrabala jsem v krabici u rodičů jedno peříčkové boa a černou průsvitnou košilku, tak jsem je hned přidala k dalším úlovkům, které by se mohly hodit:)
Žádné komentáře:
Okomentovat