Rána, kdy se probouzíte v obětí své lásky, jsou nádherná. Když Vás ale probudí zvuk sbíječky a bourání zdiva za dveřmi, romantické rozpoložení získá drobné trhliny.
Vzpomněla jsem si na Stopařova průvodce po galaxii a v hlavě se mi usadila jediná rozespalá myšlenka – žlutý bagr.
„Dobré ráno lásko“ zašeptal mi můj vyvolený do ouška rozespale.
„Bagr.“
Ještě že je Záchranář též po ránu lehce zmaten. Dali jsme si pusu a spali dál.
Vzpomněla jsem si na Stopařova průvodce po galaxii a v hlavě se mi usadila jediná rozespalá myšlenka – žlutý bagr.
„Dobré ráno lásko“ zašeptal mi můj vyvolený do ouška rozespale.
„Bagr.“
Ještě že je Záchranář též po ránu lehce zmaten. Dali jsme si pusu a spali dál.
O hodinu později.
Dzzzzzzz…
Tentokrát jsem se mi při probuzení aktivovalo více mozkových buněk a došlo mi, že za dveřmi do pokoje jsou dělníci provádějící změnu bytu ze stavu rozpadající se panelákový byt do stadia útulná klícka. Průvodním efektem proměny je stav neobyvatelné staveniště, byt plný dělníků, absence jakékoliv koupelny, klidného místa a možnosti spát déle než do osmi, ať je svátek nebo není. Tato situace přináší také řadu nových operativních problémů.
„Já chci jít na záchod.“
„Tak běž“
„Nejsou tam dveře.“
„No a?“ já prostě miluju flegmatické muže. Každý den s nimi je plný dobrodružství.
„To mám tady dělat show?“
Ještě že to oba bereme s humorem.
Hodila jsem na sebe džíny a tričko, proklopýtala mezi pracanty pobavenými mým rozespalým obličejem do kuchyně (kuchyň je ještě mezi námi, můžu si udělat kafe, hurá), abych zjistila, že veškeré pochutiny došly a lednička zeje prázdnotou.
Nějak si ještě pořád nemohu zvyknout na roli strážce rodinného krbu a domácího zásobovatele.
Já samozřejmě vždycky věděla, že jídlo se v lednici nerodí a někdo ho musí dojít koupit. Dokonce jsem to byla někdy i já. Ale ještě pořád mi chybí v hlavě takové ty senzory, které hlásí: Pozor, dochází káva, do kolonky "Co mám dnes udělat" zapíšeme nákup. Já to vždycky zjistím až se zpožděním, na nákup jdu až když už není vyhnutí a na kávu pochopitelně zapomenu, stejně jako na cukr, cibuli a zbytek věcí, které chybí, zato koupím nějakou roztomilůstku pro vyvoleného a třeba jahůdky, kdybychom měli náladu na šampáňo…
Nacházím se prostě ve stadiu sladkých začátků a pracného budování.
Je to úžasné.
Sladké.
Nové.
Dobrodružné (díky mé povaze je to dobrodružné hlavně pro protějšek).
A jako každý začátečník mám zajištěnu jistou shovívavost, která se projevuje tím, že mi Záchranář nedostatky v lednici toleruje. Zatím. Zatím je totiž vše ve fázi, kdy je ložnice důležitější než lednice:) A já si to fakt nesmírně užívám
Dzzzzzzz…
Tentokrát jsem se mi při probuzení aktivovalo více mozkových buněk a došlo mi, že za dveřmi do pokoje jsou dělníci provádějící změnu bytu ze stavu rozpadající se panelákový byt do stadia útulná klícka. Průvodním efektem proměny je stav neobyvatelné staveniště, byt plný dělníků, absence jakékoliv koupelny, klidného místa a možnosti spát déle než do osmi, ať je svátek nebo není. Tato situace přináší také řadu nových operativních problémů.
„Já chci jít na záchod.“
„Tak běž“
„Nejsou tam dveře.“
„No a?“ já prostě miluju flegmatické muže. Každý den s nimi je plný dobrodružství.
„To mám tady dělat show?“
Ještě že to oba bereme s humorem.
Hodila jsem na sebe džíny a tričko, proklopýtala mezi pracanty pobavenými mým rozespalým obličejem do kuchyně (kuchyň je ještě mezi námi, můžu si udělat kafe, hurá), abych zjistila, že veškeré pochutiny došly a lednička zeje prázdnotou.
Nějak si ještě pořád nemohu zvyknout na roli strážce rodinného krbu a domácího zásobovatele.
Já samozřejmě vždycky věděla, že jídlo se v lednici nerodí a někdo ho musí dojít koupit. Dokonce jsem to byla někdy i já. Ale ještě pořád mi chybí v hlavě takové ty senzory, které hlásí: Pozor, dochází káva, do kolonky "Co mám dnes udělat" zapíšeme nákup. Já to vždycky zjistím až se zpožděním, na nákup jdu až když už není vyhnutí a na kávu pochopitelně zapomenu, stejně jako na cukr, cibuli a zbytek věcí, které chybí, zato koupím nějakou roztomilůstku pro vyvoleného a třeba jahůdky, kdybychom měli náladu na šampáňo…
Nacházím se prostě ve stadiu sladkých začátků a pracného budování.
Je to úžasné.
Sladké.
Nové.
Dobrodružné (díky mé povaze je to dobrodružné hlavně pro protějšek).
A jako každý začátečník mám zajištěnu jistou shovívavost, která se projevuje tím, že mi Záchranář nedostatky v lednici toleruje. Zatím. Zatím je totiž vše ve fázi, kdy je ložnice důležitější než lednice:) A já si to fakt nesmírně užívám
Komentáře (2)
Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
1
záchranář | 08.05.2007, 17:13:13
záchranář | 08.05.2007, 17:13:13
potvoro:)
Žádné komentáře:
Okomentovat