Co musím stihnout do konce roku 2007: jezdit na slonovi a pohladit si tygra. Tohle na mém pomyslném seznamu dosažitelných cílů opravdu nebylo. Hlavně proto, že žádný takový seznam nemám. Je lepší nechat se překvapit. Letos překvapení opravdu vyšlo.
Cos dělala na Silvestra?
Jezdila jsem na slonovi.
Tak tomu říkám pořádná jízda!
Cos dělala na Silvestra?
Jezdila jsem na slonovi.
Tak tomu říkám pořádná jízda!
Nechtělo se mi vstávat. Bolela mě hlava po výpravě do uliček levné lásky, kterou jsem absolvovala se Záchranářem předchozí den. V thajských bordelech nalévají vodku s džusem v poměru 2:1 ve prospěch vodky, což je pro někoho, kdo za celý rok 2007 vypil zhruba litr vína smrtící. (Ano, napíšu o tom víc.) Navíc jsem si ještě stále nepřeřídila hodinky na telefonu a čas 04:00, který ukazovaly, nebyl zrovna povzbuzující.
„Je deset, vstávej.“ houkl na mě milý, který ležel vedle mě, když zazvonil budík. To mě vždycky rozladí. Říká, abych vstala, a sám leží. Je to sice logické, protože já potřebuji na přípravu o něco víc času než on, ale stejně bych ho pokaždé nejradši zardousila. Touha zůstat ještě v peřinách se samovolně proměňuje v nenávist ke vstávání a jelikož vstávání je jako objekt nenávisti pojem poněkud abstraktní, není nic snazšího než objekt nenávisti personifikovat...
„Vstávej miláčku...“
„No jo, tak jo.“ utla jsem slibně se rozvíjející nit myšlenek a vstávání zkonkretizovala. Bolest hlavy podpořila fakt, jak velmi může být takové vstávání konkrétní.
Silvestrovské počasí bylo jak stvořené pro výlet. Slunce se schovalo za mraky, příjemný vítr měnil 28 stupňů na teplotu „tak akorát“... Ideální počasí na cestu do vnitrozemí ostrova, mezi papoušky, opičky a orchideje. O deset minut později jsme nasedli do půjčeného džípu a vyrazili.
Sloní farma sestávala s několika chatiček na kraji džungle. Thajec nás odvedl k dřevěné konstrukci, která nejvíc připomínala větší posed. Sloní čekárna. Tam jsme, slovy malé Natálie, čekali, až přijede slon. Po deseti minutách slon opravdu přišel. Na hlavě mu seděl řidič – drobný Thajec byl pohodlně usazen mezi sloníma ušima a v ruce držel nástroj připomínající delší kladívko. S pomocí dalšího mladíka jsme se švagrovou a její dcerou nastoupily z čekárny na slona číslo jedna. Druhého slona obsadil Záchranář s rodiči. Thajci zahulákali pár nesrozumitelných povelů, klepli slony do hlavy kladívky a ti vyšli směrem do džungle.
Poznatek číslo jedna:
Slon je opravdu velký.
Poznatek číslo dva:
Slon se při chůzi hýbá.
Suma poznatků jedna plus dva:
Člověk sedí na nepříliš bytelně se tvářící sedačce, která nemá žádné zádržné mechanismy a v docela dost velké výšce se docela dost kýve. Navíc na hlavě slona sedí chlápek, který ho mlátí do hlavy kladivem. Pevně jsem sevřela opěradlo a doufala, že je slon flegmatik.
Abychom si jízdu náležitě užili, vedla okružní cesta malými cestičkami na kraji džungle kopcovitým terénem. Pozorovat slona, který kráčí po stezce z docela prudkého kopce dolů je jistě zajímavé. Pozorovat totéž z jeho hřbetu je opravdu zážitek. Po patnácti minutách kývání dorazili oba sloni na mýtinu mezi palmy.
„Come here.“ otočil se na nás mladík a začal posunky naznačovat, že jestli chceme, můžeme si sednout na místo řidiče. Jsem pro každou špatnost. Opatrně jsem tedy přelezla ze sedačky na sloní hlavu. O kousek dál právě podobný horolezecký výkon absolvoval můj milý. Po chvíli opatrného popolézání jsme slonům za ušima seděli oba. Když jsem se usadila, Thajec se sklouznul po chobotu a zmizel mi z dohledu. Trochu mě to zneklidnilo.
„Natálko, drž se, teď řídí Míša.“
Slon to zřejmě slyšel, protože se otočil a začal kamsi odcházet.
„Maminko kam jde ten slon?“
Jak typické. Slon číslo dvě se Záchranářem na hlavě se ani nehnul. Stejně jako při výletě na Saharu s tátou. Kdo vyfasoval nadrženého velblouda, který se zčistajasna rozhodl pouští klusat? Komu se při výletě s velbloudí karavanou splašil kůň a musel ho honit po vřesovišti naštvaný Arab na velbloudovi? Misstriss. Jak jinak. Jedno se ale slonům musí nechat. Mají podstatně pomalejší zrychlení než velbloudi nebo koně. Než si sloník rozmyslel, kterým směrem se vydá, už mu lezl z palmy po chobotu na hlavu zpátky řidič s kladívkem. Zbytek cesty jsem absolvovala na sloním krku těsně za řidičem. Milovaný narozdíl ode mne seděl na sloní hlavě zcela sám celou cestu zpátky.
„Pořád mě mlátil ušima.“shrnul své dojmy včera, když jsme prohlíželi fotky.
O tygrech a Silvestru zase někdy příště.
A taky o bordelech. Pochopitelně.
„Je deset, vstávej.“ houkl na mě milý, který ležel vedle mě, když zazvonil budík. To mě vždycky rozladí. Říká, abych vstala, a sám leží. Je to sice logické, protože já potřebuji na přípravu o něco víc času než on, ale stejně bych ho pokaždé nejradši zardousila. Touha zůstat ještě v peřinách se samovolně proměňuje v nenávist ke vstávání a jelikož vstávání je jako objekt nenávisti pojem poněkud abstraktní, není nic snazšího než objekt nenávisti personifikovat...
„Vstávej miláčku...“
„No jo, tak jo.“ utla jsem slibně se rozvíjející nit myšlenek a vstávání zkonkretizovala. Bolest hlavy podpořila fakt, jak velmi může být takové vstávání konkrétní.
Silvestrovské počasí bylo jak stvořené pro výlet. Slunce se schovalo za mraky, příjemný vítr měnil 28 stupňů na teplotu „tak akorát“... Ideální počasí na cestu do vnitrozemí ostrova, mezi papoušky, opičky a orchideje. O deset minut později jsme nasedli do půjčeného džípu a vyrazili.
Sloní farma sestávala s několika chatiček na kraji džungle. Thajec nás odvedl k dřevěné konstrukci, která nejvíc připomínala větší posed. Sloní čekárna. Tam jsme, slovy malé Natálie, čekali, až přijede slon. Po deseti minutách slon opravdu přišel. Na hlavě mu seděl řidič – drobný Thajec byl pohodlně usazen mezi sloníma ušima a v ruce držel nástroj připomínající delší kladívko. S pomocí dalšího mladíka jsme se švagrovou a její dcerou nastoupily z čekárny na slona číslo jedna. Druhého slona obsadil Záchranář s rodiči. Thajci zahulákali pár nesrozumitelných povelů, klepli slony do hlavy kladívky a ti vyšli směrem do džungle.
Poznatek číslo jedna:
Slon je opravdu velký.
Poznatek číslo dva:
Slon se při chůzi hýbá.
Suma poznatků jedna plus dva:
Člověk sedí na nepříliš bytelně se tvářící sedačce, která nemá žádné zádržné mechanismy a v docela dost velké výšce se docela dost kýve. Navíc na hlavě slona sedí chlápek, který ho mlátí do hlavy kladivem. Pevně jsem sevřela opěradlo a doufala, že je slon flegmatik.
Abychom si jízdu náležitě užili, vedla okružní cesta malými cestičkami na kraji džungle kopcovitým terénem. Pozorovat slona, který kráčí po stezce z docela prudkého kopce dolů je jistě zajímavé. Pozorovat totéž z jeho hřbetu je opravdu zážitek. Po patnácti minutách kývání dorazili oba sloni na mýtinu mezi palmy.
„Come here.“ otočil se na nás mladík a začal posunky naznačovat, že jestli chceme, můžeme si sednout na místo řidiče. Jsem pro každou špatnost. Opatrně jsem tedy přelezla ze sedačky na sloní hlavu. O kousek dál právě podobný horolezecký výkon absolvoval můj milý. Po chvíli opatrného popolézání jsme slonům za ušima seděli oba. Když jsem se usadila, Thajec se sklouznul po chobotu a zmizel mi z dohledu. Trochu mě to zneklidnilo.
„Natálko, drž se, teď řídí Míša.“
Slon to zřejmě slyšel, protože se otočil a začal kamsi odcházet.
„Maminko kam jde ten slon?“
Jak typické. Slon číslo dvě se Záchranářem na hlavě se ani nehnul. Stejně jako při výletě na Saharu s tátou. Kdo vyfasoval nadrženého velblouda, který se zčistajasna rozhodl pouští klusat? Komu se při výletě s velbloudí karavanou splašil kůň a musel ho honit po vřesovišti naštvaný Arab na velbloudovi? Misstriss. Jak jinak. Jedno se ale slonům musí nechat. Mají podstatně pomalejší zrychlení než velbloudi nebo koně. Než si sloník rozmyslel, kterým směrem se vydá, už mu lezl z palmy po chobotu na hlavu zpátky řidič s kladívkem. Zbytek cesty jsem absolvovala na sloním krku těsně za řidičem. Milovaný narozdíl ode mne seděl na sloní hlavě zcela sám celou cestu zpátky.
„Pořád mě mlátil ušima.“shrnul své dojmy včera, když jsme prohlíželi fotky.
O tygrech a Silvestru zase někdy příště.
A taky o bordelech. Pochopitelně.
Komentáře (13)
Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
Hmmmm ... taky bych si nechal líbit :)
Poznatek jedna a dva - výstižné a na tom se staví. Moc líbí
To je paráda. Kam se hrabe DiCaprio se svojí Pláží. :-) Začínám šetřit..
4
Meesha | 10.01.2008, 12:20:13
Meesha | 10.01.2008, 12:20:13
Páni, Tvoje zážitky mi připomínají moji první a zároveň poslední jízdu na velbloudu (se slonem se, co do velikosti nedá sice srovnat, ale i tak to byl zážitek dost otřesný). Celou dobu, co sme jeli, mi velbloud za mnou cucal rukáv, funěl do ucha, a pak, jako výraz největší náklonosti, mi oslintal tvář...už nikdy víc :)
Misstriss the elephantrider....hehe,já bych na slona nevlez,protože se bojim i koňů
jinak to jejich ředění vodky je hrozně sexxy
jinak to jejich ředění vodky je hrozně sexxy
Moc pěkně napsané, úplně si užívám druhou dovolenou *mrk*
7
Jejka | 11.01.2008, 11:24:07
Jejka | 11.01.2008, 11:24:07
jejda jejda jejda.. to jsem tu dlooouho nebyla.. Gomene
Jéé taky bych se tam chtěla podívat..
Jéé taky bych se tam chtěla podívat..
8
Scotfi | 11.01.2008, 17:04:18
Scotfi | 11.01.2008, 17:04:18
Nádherný! :-) Tohle bych chtěl taky někdy zažít.. mimochodem, nebolí toho slona, když jej někdo mlátí kladivem? Co ochránci zvířat, Greenpeace a tak? :-)
tý jo skvělýýý... jsem se smála jak blázen (a trochu závidím). ale přeju;-)
No tak to musel být zážitek:) Já bych teda na slona asi nevlezl! Paráda:))
A to ještě Záchranář měl kliku, že to nebyl ten druh africký, ale "jen" indický, protože ten první má tak třikrát větší lopuchy (uši:))
A to ještě Záchranář měl kliku, že to nebyl ten druh africký, ale "jen" indický, protože ten první má tak třikrát větší lopuchy (uši:))
11
Neinire | 18.01.2008, 11:00:07
Neinire | 18.01.2008, 11:00:07
stále nedočkavě čekám na toho tygra;)
Sloni jsou fakt boží! Je mi sympatický hlavě to pomalý zrychlení :D Třeba se mi někdy taky poštěstí nějakýho toho slona alespoň rádoby řídit a nechat se mlátit ušima...
13 miss,
tominosik | 29.01.2008, 00:39:51
tominosik | 29.01.2008, 00:39:51
smál jsem se ještě 5 minut :D díky
Velké poděkování Dr. Wealthymu, že nikdy nevěřím, že po všech těch letech zklamání z obrovských spamerů na internetu, kteří chodí po podvodných lidech, stále existuje opravdové kouzlo smrti, dokud jsem nebyl vhodný setkat se s dr. Wealthy skutečným kouzlem kouzel, přes blízkého přítele jménem Jennifer, kterého mi Dr. Wealthy předtím pomáhal, když jsem ho kontaktoval se svým e-mailem na wealthylovespell@gmail.com, vysvětluji, jak mi můj bývalý manželé dávají problém v mém manželství, nikdy mi nedovolila chvilku klidu a Musím to ukončit tím, že ji zabiju, a nechci využít vraha, protože to bude riskantní, tak jsem to musel udělat duchovně, proto jsem se ho rozhodl kontaktovat, ujistil mě, že se nebudu bát Kontaktoval jsem správnou osobu ve správný čas, spolupracoval jsem s ním a za méně než týden byla moje ex mrtvá, spala a nikdy se neprobudila díky Dr. Wealthy, opravdu je to opravdu skromný muž. můžete kontaktovat dr. Wealthyho s jakýmkoli smrtelným kouzlem, jako je zabít svého nadřízeného v kanceláři a zaujmout jeho místo, kouzlo smrti zabít svého otce a zdědit jeho bohatství, smrtelné kouzlo zabít každého, kdo vás v minulosti obětoval, kouzlo pro zvýšení mezd, kouzlo pro povýšení v kanceláři, kouzlo, aby se váš bývalý milenec vrátil, pokud věci ve vašem životě nefungují dobře, pak ho musíte kontaktovat nyní e-mailem wealthylovespell@gmail.com zavolejte nebo přidejte jej na WhatsApp +2348105150446.
OdpovědětVymazat