Ne vždy se samozřejmě lákání vydaří. Některé skupinky jsou nepolapitelné. Abych dokázala svoji aktivitu před venku stojícím a mě pozorujícím majitelem, nenechala jsem odmítavce jen tak uniknout a se slovy: „Just think about it..." jsem jednomu anglánovi narvala vizitku se jménem podniku do odporujících rukou. Po chvíli se skupinka vracela z opačného směru. Že by se mi přecejen podařilo je přesvědčit? Říkala jsem si nedůvěřivě...
„Na druhé straně je mé telefonní číslo. Just think about it..." vrátil mi vizitku rozesmátý rekreant a i se svojí skupinkou zmizel v dálce. Telefonní číslo na druhé straně napsáno vskutku bylo. Chlapec má smysl pro humor... Usmála jsem se. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že nechám tento originální a milý akt seznámení bez odezvy, ale nakonec nad milou polovinou mé osobnosti zvítězila ta druhá – škodolibá bestie.
Figurant pro odvetu se dostavil o několik hodin později. Dvoumetrový černoch se k návštěvě baru moc neměl, ale seznamoval by se rád. Za dva dny se vrací do USA a chtěl by si před odletem pořádně užít... Ideální materiál. Mrkla jsem na dva vyhazovače, kteří mi dělali před barem ochranku, ať to pro tentokrát nechají na mně.
„Teď nemůžu, mám ještě práci, ale jestli chceš, kolem jedné ráno budu volná..." zamávala jsem koketně řasami.
„Počkej, dám Ti telefonní číslo!" odběhla jsem za roh předstírajíc psaní na vizitku.
„Kdyby to zvednul spolubydlící, nenech se odbýt, jů?" zakončila jsem naši konverzaci a pro jistotu se šla do baru napít džusu, abych měla jistotu, že opravdu odejde. Po zbytek pracovní doby jsem se kochala představou ranní telefonické konverzace dvou natěšených mužů.
O další zpříjemnění dne se postaral lovec jedné nejmenované finanční společnosti (začíná na O, končí na B a má tři písmena), toužící získat nějaké kontakty pro finanční poradenství, případně ulovit dalšího lovce, který by lovil kontakty a korunky pro něj. Bohužel pro něj jsem s touto společností a jejími praktikami velmi dobře obeznámena. Coby náctileté pískle bažící po pracovní příležitosti jsem ji totiž na nějaký ten pátek infiltrovala.
„Můžu Vám položit pár otázek?" řekl mladíček v saku a vytáhl desky s dotazníkem. Vidina další legrace mě zahřála u srdíčka. Navzdory vtipným momentům je brigáda barové hostesky z 80procent tvořena sžírající nudou.
„No... Můžete, ale mám jednu podmínku..." pravila jsem tajemně. „Za každou zodpovězenou otázku odpovíte za odměnu Vy mně také na jeden dotaz. Jsem totiž strašně zvědavá" (ohníčky v očích).
„No tak jo." nenechal se náborář vyvést z rovnováhy. „Jste spokojena se svou pracovní pozicí?" podíval se na mé reklamní tričko a hodil soucitný pohled kategorie vysoká nadřazenost (Ty jsi taková chudinka, že si musíš přivydělávat takovým podřadným způsobem/ to já, mladý úspěšný podnikatel se světlými zítřky a vidinou spousty korunek v budoucnu nikdy nepochopím). Ohníčky v mých očích se zbarvily do ruda.
„No moc ne..." odpověděla jsem s vypočítavou bezradností. Finančník mě obdařil vědoucným úsměvem. „A teď mám jednu otázku já pro Vás. Máte nějaké spoření na stáří?"
„No... Mám..." sebejistota klesla o 70procent. Mladík rozpačitě hleděl do svého dotazníku.
„Tak teď je řada na Vás" krotila jsem úsměv.
„No... Přemýšlela jste někdy o tom, jak se zabezpečit na stáří?" řekl nakonec mladík odhodlaně.
„To byla moje otázka, vymyslete si svojí!" udeřila jsem zostra.
„No, ale já ji tady mám... Vy už jste tenhle dotazník vyplňovala?"
„Ne." odpověděla jsem po pravdě a snažila se nezadusit potlačovaným smíchem. Bezradní pánové v podnikatelských monterkách jsou tak roztomilí...
„Tak jak to víte.."
„Jedno vysvětlení bych měla..." můj tajemný pohled se setkal s jeho zmateně nechápajícím. „Ale nesmíte to nikomu říct, je to velké tajemství!" bezradný chlapec se začal ošívat „Jsem totiž médium!" teprve v téhle chvíli vystřídalo zmatenost ve výrazu rozzlobené podezření (Ta holka si ze mě dělá srandu!) „Mluvím se záhrobím."
„Jo. A ze záhrobí jste slyšela můj dotazník." rozesmál se suchar konečně.
„To byste nevěřil, kolik tam těch nevyužitých dotazníků skončí. Nikdy nenaleznou klid..." povzdechla jsem si procítěně...
„Počkejte... Můj vnitřní hlas mi říká, že se mě budete ptát na zajištění příjmu... Ano, ještě něco slyším... Ale ne, to byl jenom Žižka."
To už jsme se smáli oba. Na závěr konverzace mě ještě chvíli přemlouval, jestli bych pro ně nechtěla pracovat, takové číslo by prý bylo velkou podporou týmu. No utla jsem to v zárodku a milý nahaněč odešel s prázdnou...
Figurant pro odvetu se dostavil o několik hodin později. Dvoumetrový černoch se k návštěvě baru moc neměl, ale seznamoval by se rád. Za dva dny se vrací do USA a chtěl by si před odletem pořádně užít... Ideální materiál. Mrkla jsem na dva vyhazovače, kteří mi dělali před barem ochranku, ať to pro tentokrát nechají na mně.
„Teď nemůžu, mám ještě práci, ale jestli chceš, kolem jedné ráno budu volná..." zamávala jsem koketně řasami.
„Počkej, dám Ti telefonní číslo!" odběhla jsem za roh předstírajíc psaní na vizitku.
„Kdyby to zvednul spolubydlící, nenech se odbýt, jů?" zakončila jsem naši konverzaci a pro jistotu se šla do baru napít džusu, abych měla jistotu, že opravdu odejde. Po zbytek pracovní doby jsem se kochala představou ranní telefonické konverzace dvou natěšených mužů.
O další zpříjemnění dne se postaral lovec jedné nejmenované finanční společnosti (začíná na O, končí na B a má tři písmena), toužící získat nějaké kontakty pro finanční poradenství, případně ulovit dalšího lovce, který by lovil kontakty a korunky pro něj. Bohužel pro něj jsem s touto společností a jejími praktikami velmi dobře obeznámena. Coby náctileté pískle bažící po pracovní příležitosti jsem ji totiž na nějaký ten pátek infiltrovala.
„Můžu Vám položit pár otázek?" řekl mladíček v saku a vytáhl desky s dotazníkem. Vidina další legrace mě zahřála u srdíčka. Navzdory vtipným momentům je brigáda barové hostesky z 80procent tvořena sžírající nudou.
„No... Můžete, ale mám jednu podmínku..." pravila jsem tajemně. „Za každou zodpovězenou otázku odpovíte za odměnu Vy mně také na jeden dotaz. Jsem totiž strašně zvědavá" (ohníčky v očích).
„No tak jo." nenechal se náborář vyvést z rovnováhy. „Jste spokojena se svou pracovní pozicí?" podíval se na mé reklamní tričko a hodil soucitný pohled kategorie vysoká nadřazenost (Ty jsi taková chudinka, že si musíš přivydělávat takovým podřadným způsobem/ to já, mladý úspěšný podnikatel se světlými zítřky a vidinou spousty korunek v budoucnu nikdy nepochopím). Ohníčky v mých očích se zbarvily do ruda.
„No moc ne..." odpověděla jsem s vypočítavou bezradností. Finančník mě obdařil vědoucným úsměvem. „A teď mám jednu otázku já pro Vás. Máte nějaké spoření na stáří?"
„No... Mám..." sebejistota klesla o 70procent. Mladík rozpačitě hleděl do svého dotazníku.
„Tak teď je řada na Vás" krotila jsem úsměv.
„No... Přemýšlela jste někdy o tom, jak se zabezpečit na stáří?" řekl nakonec mladík odhodlaně.
„To byla moje otázka, vymyslete si svojí!" udeřila jsem zostra.
„No, ale já ji tady mám... Vy už jste tenhle dotazník vyplňovala?"
„Ne." odpověděla jsem po pravdě a snažila se nezadusit potlačovaným smíchem. Bezradní pánové v podnikatelských monterkách jsou tak roztomilí...
„Tak jak to víte.."
„Jedno vysvětlení bych měla..." můj tajemný pohled se setkal s jeho zmateně nechápajícím. „Ale nesmíte to nikomu říct, je to velké tajemství!" bezradný chlapec se začal ošívat „Jsem totiž médium!" teprve v téhle chvíli vystřídalo zmatenost ve výrazu rozzlobené podezření (Ta holka si ze mě dělá srandu!) „Mluvím se záhrobím."
„Jo. A ze záhrobí jste slyšela můj dotazník." rozesmál se suchar konečně.
„To byste nevěřil, kolik tam těch nevyužitých dotazníků skončí. Nikdy nenaleznou klid..." povzdechla jsem si procítěně...
„Počkejte... Můj vnitřní hlas mi říká, že se mě budete ptát na zajištění příjmu... Ano, ještě něco slyším... Ale ne, to byl jenom Žižka."
To už jsme se smáli oba. Na závěr konverzace mě ještě chvíli přemlouval, jestli bych pro ně nechtěla pracovat, takové číslo by prý bylo velkou podporou týmu. No utla jsem to v zárodku a milý nahaněč odešel s prázdnou...
Komentáře (9)
nadhera:) jsi fakt skodoliba bestie:) - zvlaste se mi libilo s temi telefonnimi cisly
Smysl pro humor, vtip, optimismus a ještě veselá kopa. A já tak soucitil s Tebou, když jsi nám předváděla nešťastnou. Záchranář si ještě užije humoru. Na toto jsem v životě štěstí neměl, tak si musím všechno sám rozveselovat. Nepíší nikdy dvojsmyslně /smajl hráče pokru/
Jestli ta brigáda byla z 80 % nuda, tak těchhle dvacet procent ti je muselo hravě vynahradit.
Moje motto zní - Když je člověk na něco krátkej, tak by si z toho měl aspoň dělat srandu. A koukám, že nejsem jediná, kdo to tak má. Jen tak dál! A hodně piš!!!
Moje motto zní - Když je člověk na něco krátkej, tak by si z toho měl aspoň dělat srandu. A koukám, že nejsem jediná, kdo to tak má. Jen tak dál! A hodně piš!!!
část byla lepší. Jestli tahle nebo ta první (řehtající se smajlík). A pana Jana jsi slyšela ...
Uznavam, ze to s tim telefonnim cislem a spolubydlicim byl velmi mazany tah, ktery napadne v rychlosti malokoho :o))) Skvely :o))) Jak to dopadlo?
6 Gino,
misstriss | 10.08.2007, 00:23:21
misstriss | 10.08.2007, 00:23:21
to jsem se bohužel nedozvěděla... Mohla jsem si to jen představovat...:)
to te obdivuju, ja bych tuhle praci nemohla delat... uz jen proto, ze nesnasim tyhle nahanece a vyhybam se jim obloukem, taky ty cpace letaku, tam s usmevem kyvu hlavou, ze nechci dalsi letak...
no mistriss, ani tentokrát jsi mě svým psaním nezklamala :) snad ten černoch nebyl srab a zavolal na to číslo :)
tak tohle je fakt soda:)) Taky jsem párkrát odolával (a odolal;) pokušení napsat někde někomu svoje telefonní číslo a ještě že jsem to neudělal, protože kdyby mi měl volat místo usměvavé slečny natěšený černoch dva dny před odletem... ty jsi prostě Klasik:)
Žádné komentáře:
Okomentovat