úterý 23. prosince 2008

Rodinné vzory

„Až dodělaj rekonstrukci, nebudeš moct zároveň používat pračku, myčku a sporák. Vyhodila bys pojistky“ řekl mi Záchranář cestou autem domů. Můj udivený pohled měl velkou vypovídací hodnotu.
„Chápu. Zřejmě je tato situace krajně nepravděpodobná.“
„Krajně. Ale Ty by sis to měl určitě zapamatovat, miláčku.“
„Jo. Až Tě konečně zabiju, nebudu moct zároveň prát zkrvavený věci a zároveň Tě vařit.“
Já ho prostě miluju.
Přemýšleli jste někdy nad tím, podle čeho si vybíráme partnery? Psycholog by Vám jistě napověděl otázkou: Jaké jste měla dětství? A vaše vztahy s maminkou (pokud jste muž) a s tatínkem (jste-li žena)? Snaze vysvětlit vztahy dospělého člověka jeho dětstvím a rodiči jsem se vždy smála. Donedávna. Pak mi začaly být některé rozhovory se Záchranářem nápadně povědomé.
Táta kdysi dávno absolvoval nepříliš zdařilou vycházku s paní ze seznamky. Již na první pohled bylo patrné, že 120kilová madam s puntičkářským chováním a absencí úsměvu nebude pro veselého tatínka ta pravá. Jako správný gentleman se však rozhodl neublížit dámě odmítnutím a zvolil strategii opačnou. Přimět dámu k tomu, aby prchla sama. Nejprve ji vzal na vycházku do přírody a zatímco klopýtala na podpatkách přes kameny zásoboval jí vodopádem provařených vtipů z kategorie Na první schůzce nevhodné.
„Víš jakej je rozdíl mezi alkoholikem a pedofilním nekrofilem?“
„To opravdu netuším.“
„Žádnej, oba chtěj studenou dvanáctku. Hahahahá“
Původní zmatenost se u dotyčné dámy proměnila v opravdovou hrůzu. Nicméně na večeři zajít chtěla. Objednala si sodovku a zelný salát, ujistila se, že v něm není olejová zálivka, aby se nezpronevěřila dietnímu plánu. Když toto tatík shlédl, s radostí si objednal kilo masa s bramborovým salátem a jako dezert palačinky. Vesele baštil a neustále dotyčné chuděře chroupající půl hodiny 2lístky salátu a okurku nabízel. Na závěr večera na dámu významně mrkl a pronesl: „To je dobré, já to zaplatím.“ Strategie vyšla naprosto, dotyčnou ženu již nikdy nespatřil.

Tomáš jednou přišel domů nápadně rozjařen.
„Něco jsem Ti přinesl, miláčku.“ houkl na maminku. S neblahým tušením se šla tedy máma podívat do předsíně. Otčím hrdě stál vedle velké červené cedule, na které byl bílým písmem napsán název ulice KE HŘBITOVU.
„Tys ukradl ceduli?“
„To je pro Tebe miláčku. To abys věděla, kam máš v životě směřovat. Hahahahá“

Je zřejmým faktem, že slabost pro poněkud zvrhlý humor se vyskytuje u mužských představitelů naší rodiny v množstvím větším než malém. Občas nechávají projít své oběti (pardon, partnery) zátěžovým testem černého humoru a pokud dotyčná uspěje, získá velký bodík plus. Zřejmě se tedy nemohu divit, že některé poznámky mého vyvoleného, které by u jiných žen vyvolaly reakci možná zdrženlivější, ve mně probouzí pocit upřímného nadšení.
Zdá se tedy, že mám slabost pro muže, kteří mi šeptají do ouška, že to jednou nevydrží a zabijí mě
Akorát nevím, co by tomu řekl psycholog
misstriss | 11.05.2007, 13:41:00 | trvalý odkaz | Novější | Starší
Linkuj si ! asdf.sk

Komentáře (4)

Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
avatar
1
Gino | Mail | WWW | 22.05.2007, 08:27:33
To je ale cynik :o)
Mám takového známého... nevydrží snad ani minutu bez podobných poznámek, které přihlížejícím berou dech, ale my se jim smějem, neboť - život se má brát s nadhledem, že jo :o)
avatar
2
Neinirie | 23.05.2007, 11:53:13
Jo, já jsem taky na divný chlapy... :D :D
avatar
3
misstriss | 23.05.2007, 13:02:50
2Gino: Já mám pro cyniky slabost,asi po mamince:)Jinak se správnou intonací i slova Zabiju tě mohou být vyznáním lásky:)
2Neinirie: Jj:) Vycházím ze základního předpokladu, že aby se mnou někdo vydržel, prostě musí být aspoň trochu divnej:)
avatar
4
matejcik [openID] | WWW | 05.06.2007, 00:55:13
hehe ... nemáš sestru? :e))

Žádné komentáře:

Okomentovat