"Osud nás navždy spjal, tebe a mne,
snad omylem, snad, snad... to nesudme.
Ty - ty jsi ještě mladá duší, mladá léty
a z knihy života jsi přečetla
titulní list, nic víc, a celé světy
dobra i žalu, radosti i zla
máš před sebou, máš ještě volné cesty
a můžeš věřit v život, jas a štěstí -
tvá minulost je neposkvrněná.
Oddala ses mi bezelstně a čistě,
neznalas lásku, sebe ani mě -
a miluješ mě, ale jako dítě,
lehounce, hravě, neodpovědně.
Já tebe miluju ne tak, já mnoho viděl,
procítil, prožil, hodně znám a vím,
často jsem miloval, častěji nenáviděl -
a trpěl, ano, trpěl především.
Zprvu jsem všechno chtěl, a v krátké době
vším zase pohrdal až ukrutně,
nerozuměl jsem světu ani sobě,
anebo svět zas nerozuměl mně.
Pochopil jsem, že na mně leží kletba,
na všem jsem viděl její znamení
a chladně jsem se učil žít a nedbat
o blaženost a štěstí na zemi ...
Tak prošla celá leta. Dnes, má milá,
když je to pryč a když jsi se mnou ty,
jen s hnusem mohu myslet na ty dny,
na léta, jež mi srdce otrávila.
Jak já jsem nechtěl chápat, čím mi jsi!
Pak mi však spadla tvrdá kůra z duše,
přestal jsem vidět jen ten temný proud
a byl jsem tebou zachráněn a vzkříšen
pro lásku, pro dobro a pro život.
Jenomže někdy přece se mi vrací
z minulosti to dávné prokletí
a démon zla mi světlo ve tvých zracích,
tvůj hlas, tvůj úsměv stírá z paměti.
Pak v sobě bojuji s černými myšlenkami,
s tím strašným, těžkým mračnem mezi námi,
mlčím a bojím se tě polekat,
mám strach, že by ta divná, temná síla
i jenom dotekem tě zahubila -
a ty pak říkáš: on mě nemá rád!
...
Víš, Nino, já tě nemám jenom rád -
miluji tě tak upřímně a vroucně,
jak jenom může člověk milovat,
a tím jsem směšný, ovšem... Jiní mají
milion cílů, nadějí a snů,
o leccos v životě se zajímají -
některý chce mít plnou pokladnu,
jiný se žene za leskem a slávou,
ten za hodnostmi, tituly a ctí,
ten za společností a za zábavou,
někdo zas touží po učenosti,
ten cestuje, ten karbaní, ten pije ...
Já ale četl, cestoval i hrál,
bavil se, bláznil, snažil, pracoval,
poznal jsem ženy podlé jako zmije,
a měl přátele a opustil je,
hodnostem jsem se smál a slávy nedobyl
a věčný stesk mě štval i v bohatství i v bídě,
všude jsem viděl zlo, hru jeho temných sil -
a nepoddal jsem se mu nikdy nikde.
Všechno, co ještě mám, jsi Nino ty,
ty - slabé stvoření, ty - anděl krásy,
tvá láska, úsměv, pohled, oči, vlasy -
a všechno ostatní jsou nicoty!
Pokud jsi moje, pokud mě máš ráda,
jsem člověk, nezoufám a žiji, jsem -
byl-li jsem tebou ale podveden
a s láskou, s láskou hřál na srdci hada
do této chvíle, až po tento den...
Klameš-li mě, jak moje srdce tuší,
pak... Nino, Nino, já mám tvrdou duši,
tvrdší než kámen, ale jestliže
zahoří ohněm, to pak znenadání
vzkypí jak láva, škvaří se a vře,
rozlévá se a nezná slitování -
sám, bez zákona vykonám svou mstu
a bez jediné slzy, zcela chladně
rozervu pouto našich životů!"
Michail Lermontov: Proměny démona, nakl. Československý spisovatel, Praha 1967
snad omylem, snad, snad... to nesudme.
Ty - ty jsi ještě mladá duší, mladá léty
a z knihy života jsi přečetla
titulní list, nic víc, a celé světy
dobra i žalu, radosti i zla
máš před sebou, máš ještě volné cesty
a můžeš věřit v život, jas a štěstí -
tvá minulost je neposkvrněná.
Oddala ses mi bezelstně a čistě,
neznalas lásku, sebe ani mě -
a miluješ mě, ale jako dítě,
lehounce, hravě, neodpovědně.
Já tebe miluju ne tak, já mnoho viděl,
procítil, prožil, hodně znám a vím,
často jsem miloval, častěji nenáviděl -
a trpěl, ano, trpěl především.
Zprvu jsem všechno chtěl, a v krátké době
vším zase pohrdal až ukrutně,
nerozuměl jsem světu ani sobě,
anebo svět zas nerozuměl mně.
Pochopil jsem, že na mně leží kletba,
na všem jsem viděl její znamení
a chladně jsem se učil žít a nedbat
o blaženost a štěstí na zemi ...
Tak prošla celá leta. Dnes, má milá,
když je to pryč a když jsi se mnou ty,
jen s hnusem mohu myslet na ty dny,
na léta, jež mi srdce otrávila.
Jak já jsem nechtěl chápat, čím mi jsi!
Pak mi však spadla tvrdá kůra z duše,
přestal jsem vidět jen ten temný proud
a byl jsem tebou zachráněn a vzkříšen
pro lásku, pro dobro a pro život.
Jenomže někdy přece se mi vrací
z minulosti to dávné prokletí
a démon zla mi světlo ve tvých zracích,
tvůj hlas, tvůj úsměv stírá z paměti.
Pak v sobě bojuji s černými myšlenkami,
s tím strašným, těžkým mračnem mezi námi,
mlčím a bojím se tě polekat,
mám strach, že by ta divná, temná síla
i jenom dotekem tě zahubila -
a ty pak říkáš: on mě nemá rád!
...
Víš, Nino, já tě nemám jenom rád -
miluji tě tak upřímně a vroucně,
jak jenom může člověk milovat,
a tím jsem směšný, ovšem... Jiní mají
milion cílů, nadějí a snů,
o leccos v životě se zajímají -
některý chce mít plnou pokladnu,
jiný se žene za leskem a slávou,
ten za hodnostmi, tituly a ctí,
ten za společností a za zábavou,
někdo zas touží po učenosti,
ten cestuje, ten karbaní, ten pije ...
Já ale četl, cestoval i hrál,
bavil se, bláznil, snažil, pracoval,
poznal jsem ženy podlé jako zmije,
a měl přátele a opustil je,
hodnostem jsem se smál a slávy nedobyl
a věčný stesk mě štval i v bohatství i v bídě,
všude jsem viděl zlo, hru jeho temných sil -
a nepoddal jsem se mu nikdy nikde.
Všechno, co ještě mám, jsi Nino ty,
ty - slabé stvoření, ty - anděl krásy,
tvá láska, úsměv, pohled, oči, vlasy -
a všechno ostatní jsou nicoty!
Pokud jsi moje, pokud mě máš ráda,
jsem člověk, nezoufám a žiji, jsem -
byl-li jsem tebou ale podveden
a s láskou, s láskou hřál na srdci hada
do této chvíle, až po tento den...
Klameš-li mě, jak moje srdce tuší,
pak... Nino, Nino, já mám tvrdou duši,
tvrdší než kámen, ale jestliže
zahoří ohněm, to pak znenadání
vzkypí jak láva, škvaří se a vře,
rozlévá se a nezná slitování -
sám, bez zákona vykonám svou mstu
a bez jediné slzy, zcela chladně
rozervu pouto našich životů!"
Michail Lermontov: Proměny démona, nakl. Československý spisovatel, Praha 1967
Komentáře (5)
Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
Jo, asi dobrý, když to nezkazil ani překlad :) To je můj problém se zahraniční poezií - je to hodně o citu překladatele... Ale v ruštině by se snad snesl i originál :)
2
Misstriss | 03.06.2007, 20:06:54
Misstriss | 03.06.2007, 20:06:54
Než bych to nadatlovala v azbuce, vypršelo by mi připojení:) Když jde o ruštinu, dá se podle mě vystopovat původní vyznění i z překladu, pokud je překlad kvalitní. A tenhle docela odpovídá.
Originál jsem nechtěl po tobě :) A myslim, že umim rusky ještě daleko hůř než anglicky, tak radši bez originálu stopovat nebudu :)
5
Valerie | 07.03.2008, 15:44:14
Valerie | 07.03.2008, 15:44:14
Ale dejte pokoj...tohle je náhodou nádherný překlad... Abytse věděli... :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat