Je opravdu stereotyp tak špatný pro vztah dvou lidí, jak píší všechny barevné časopisy? Já tvrdím, že ne. Dokonce si troufám tvrdit, že je naopak velmi zdravý a prospěšný. Jen se to s ním nesmí přehánět. V tom případě by ale nebyl problém ve stereotypu, ale v extrémech. I z léků se v extrémních dávkách stávají smrtelné jedy.
Stereotyp je dle slovníku jednotvárný, ustálený, navyklý vzorec chování. Prostě opakování stejných věcí.Opakování stejných věcí asociuje i další slova.
Zvyk.
Ale třeba také řád.Opakem řádu je chaos.Takovým by byl i náš život bez stereotypů – chaotickým.Chaos může být vzrušující.Krátkodobě.Leč také unavující.Dlouhodobě.
Velmi podstatnou část života jsem chaoticky žila. Měnila jsem vše, co se mi znelíbilo, žila ze dne na den, hledala pořád nové a nové zážitky, lidi, prostředí, touhy, zájmy, nadšení... Možná jen pózy, hry a nové role. Bylo to velmi vzrušující. Ale také unavující, vysilující a nezdravé. Ale každá zkušenost je levná, říká se. A i díky své chaotické minulosti dokážu o to více ocenit a procítit nádheru běžného, všedního života a zdravého stereotypu. Ještě jedno slovíčko se mi totiž vybaví, když se řekne opakování stejných věcí.
A tím je jistota.
Víme, vedle koho se ráno probudíme (no dobře, já vím, že po ránu vypadám hrozně, ale pořád jsem to já), vím, v kolik on dorazí z práce a vím, že půjde chvíli pařit na mém počítači Counter strike, pak si dáme něco k jídlu a začneme se přehrabovat v cédéčkách a hledat nějaký film nebo seriál, který bychom si večer pustili. Vím, že když budu chtít vybrat film já, udělá ten svůj obličej a připomene mi, jak jsem ho po náročném dni navnadila na „super úžasnej film, to musíš vidět" a on, neznajíce ještě můj vkus, nechal si pustit Příběh Alvina Straitha od Lynche. „Krásný, viď?" „No, moc hezkej film... (lehce hysterický podtón), ale příště, až si budu chtít odpočinout u televize, nepouštěj mi prosím uměleckej snímek, ve kterým jede starej děda dvě hodiny na sekačce!" Vím, na které straně postele bude ležet a že jednou zamáčkne budík než vstane a bude ho rozčilovat, že já ho zamáčknu šestkrát co deset minut a pak mě bude stejně muset vzbudit on.
Všechny tyhle věci, jakkoliv se pravidelně opakují, jsou krásné. Mít klidný přístav, kde člověk nemusí být neustále ve střehu, co se v příští sekundě, minutě stane, je základ psychického zdraví. Navíc – kdybychom se snažili každý den udělat něco překvapivého, nového, zažít něco vzrušujícího, speciálního... Ztratily by tyhle věci svůj smysl. Narazit na rozinku v tvarohovém koláči je bezva. Ale péct koláče jenom z rozinek zase takové terno není. Když si spokojeně žiji ve svém klidném přístavu, dokážu si ty rozinky doopravdy vychutnat a ocenit je.
Stereotyp není tím hlavním nebezpečím, které na nás na bojišti společného soužití číhá. Jsou mnohem nebezpečnější věci.
Přestat si vážit jeden druhého.To, že víme, čemu se on nebo ona zasměje a že se vedle nás ráno probudí, neznamená, že je pro nás samozřejmostí. Ve chvíli, kdy podlehneme tomu klamu a přestaneme si vážit jeden druhého, může se velmi snadno stát z klidné jistoty chaotická nejistota.
Příliš těsně se svazovat.Klidný přístav není klec. Když se ptáčkům brání v rozletu, mohli by zapomenout zpívat.
Stereotyp tedy podle mě není sám o sobě špatný. Jen se to s ním (jako s ničím) nesmí přehánět. Čas od času něčím překvapit a udělat něco zvláštního je milé. Já se v těchhle překvapeních přímo vyžívám. (úsměv)
A tak ve chvíli, kdy si milý zvykl na to, že usíná vedle dlouhovlasé brunetky, přišla mu domů téměř světlovláska s vlasy podstatně kratšími. Když už rezignoval na touhu najít doma teplé jídlo, jedno jsem uvařila (no dobrá, od té doby zase nic, ale o tom přece překvapení jsou – jsou ojedinělá – smích). A občas zaútočím ze zálohy nějakým naprosto nečekaným dotazem nebo nesmyslnou reakcí. Udržovat čas od času muže ve střehu nikomu neuškodí. A hlavně se u toho dobře pobavíte. No řekněte, není to lepší než salsa?
„Miláčku, koupíme si nějaké zvířátko?" řekla jsem večer toho dne, kdy jsem zaútočila s prstýnkem.
„Jaké proboha?" řekl můj milý jen o něco málo zděšeným tónem než odpoledne.
„Třeba krtka." pravila jsem rezignovaně. Tón hlasu mě přesvědčil o tom, že zvířátko nebude, plácla jsem tedy první živé stvoření, které mi přišlo na jazyk.
„Krtka. Ten by se tady umlátil o beton." chvíle zamyšleného ticha „Nemůžeme mít žádné zvíře. S naší schopností se o něj starat by do měsíce chcíplo."
„Tak hada!" vykřikla jsem nadšeně „Ten se krmí jen jednou za měsíc a když mu skončí žrací období, drží půl roku hladovku" (smích)
„Když přijede babička a uvidí hada, budem se stěhovat." smál se už Záchranář se mnou.
„Tak když přijede, hada schováme."
„Jo. Do klavíru." řekl drahý suše a já se dusila smíchy.
Zvyk.
Ale třeba také řád.Opakem řádu je chaos.Takovým by byl i náš život bez stereotypů – chaotickým.Chaos může být vzrušující.Krátkodobě.Leč také unavující.Dlouhodobě.
Velmi podstatnou část života jsem chaoticky žila. Měnila jsem vše, co se mi znelíbilo, žila ze dne na den, hledala pořád nové a nové zážitky, lidi, prostředí, touhy, zájmy, nadšení... Možná jen pózy, hry a nové role. Bylo to velmi vzrušující. Ale také unavující, vysilující a nezdravé. Ale každá zkušenost je levná, říká se. A i díky své chaotické minulosti dokážu o to více ocenit a procítit nádheru běžného, všedního života a zdravého stereotypu. Ještě jedno slovíčko se mi totiž vybaví, když se řekne opakování stejných věcí.
A tím je jistota.
Víme, vedle koho se ráno probudíme (no dobře, já vím, že po ránu vypadám hrozně, ale pořád jsem to já), vím, v kolik on dorazí z práce a vím, že půjde chvíli pařit na mém počítači Counter strike, pak si dáme něco k jídlu a začneme se přehrabovat v cédéčkách a hledat nějaký film nebo seriál, který bychom si večer pustili. Vím, že když budu chtít vybrat film já, udělá ten svůj obličej a připomene mi, jak jsem ho po náročném dni navnadila na „super úžasnej film, to musíš vidět" a on, neznajíce ještě můj vkus, nechal si pustit Příběh Alvina Straitha od Lynche. „Krásný, viď?" „No, moc hezkej film... (lehce hysterický podtón), ale příště, až si budu chtít odpočinout u televize, nepouštěj mi prosím uměleckej snímek, ve kterým jede starej děda dvě hodiny na sekačce!" Vím, na které straně postele bude ležet a že jednou zamáčkne budík než vstane a bude ho rozčilovat, že já ho zamáčknu šestkrát co deset minut a pak mě bude stejně muset vzbudit on.
Všechny tyhle věci, jakkoliv se pravidelně opakují, jsou krásné. Mít klidný přístav, kde člověk nemusí být neustále ve střehu, co se v příští sekundě, minutě stane, je základ psychického zdraví. Navíc – kdybychom se snažili každý den udělat něco překvapivého, nového, zažít něco vzrušujícího, speciálního... Ztratily by tyhle věci svůj smysl. Narazit na rozinku v tvarohovém koláči je bezva. Ale péct koláče jenom z rozinek zase takové terno není. Když si spokojeně žiji ve svém klidném přístavu, dokážu si ty rozinky doopravdy vychutnat a ocenit je.
Stereotyp není tím hlavním nebezpečím, které na nás na bojišti společného soužití číhá. Jsou mnohem nebezpečnější věci.
Přestat si vážit jeden druhého.To, že víme, čemu se on nebo ona zasměje a že se vedle nás ráno probudí, neznamená, že je pro nás samozřejmostí. Ve chvíli, kdy podlehneme tomu klamu a přestaneme si vážit jeden druhého, může se velmi snadno stát z klidné jistoty chaotická nejistota.
Příliš těsně se svazovat.Klidný přístav není klec. Když se ptáčkům brání v rozletu, mohli by zapomenout zpívat.
Stereotyp tedy podle mě není sám o sobě špatný. Jen se to s ním (jako s ničím) nesmí přehánět. Čas od času něčím překvapit a udělat něco zvláštního je milé. Já se v těchhle překvapeních přímo vyžívám. (úsměv)
A tak ve chvíli, kdy si milý zvykl na to, že usíná vedle dlouhovlasé brunetky, přišla mu domů téměř světlovláska s vlasy podstatně kratšími. Když už rezignoval na touhu najít doma teplé jídlo, jedno jsem uvařila (no dobrá, od té doby zase nic, ale o tom přece překvapení jsou – jsou ojedinělá – smích). A občas zaútočím ze zálohy nějakým naprosto nečekaným dotazem nebo nesmyslnou reakcí. Udržovat čas od času muže ve střehu nikomu neuškodí. A hlavně se u toho dobře pobavíte. No řekněte, není to lepší než salsa?
„Miláčku, koupíme si nějaké zvířátko?" řekla jsem večer toho dne, kdy jsem zaútočila s prstýnkem.
„Jaké proboha?" řekl můj milý jen o něco málo zděšeným tónem než odpoledne.
„Třeba krtka." pravila jsem rezignovaně. Tón hlasu mě přesvědčil o tom, že zvířátko nebude, plácla jsem tedy první živé stvoření, které mi přišlo na jazyk.
„Krtka. Ten by se tady umlátil o beton." chvíle zamyšleného ticha „Nemůžeme mít žádné zvíře. S naší schopností se o něj starat by do měsíce chcíplo."
„Tak hada!" vykřikla jsem nadšeně „Ten se krmí jen jednou za měsíc a když mu skončí žrací období, drží půl roku hladovku" (smích)
„Když přijede babička a uvidí hada, budem se stěhovat." smál se už Záchranář se mnou.
„Tak když přijede, hada schováme."
„Jo. Do klavíru." řekl drahý suše a já se dusila smíchy.
Komentáře (20)
o faktu, ze zrana vypadam hrozne (ale doopravdy hrozne) jsem uz mucive premyslela a nenasla jsem zadny protijed:)ted mi to nevadi (stejne poranu nemam kontaktni cocky, takze na sebe nevidim:)), ale nevim, jestli to nebude vadit nekomu jinemu nekdy.
ranni rouska na tvar?:)
jinak: sklipkan?:) taky hodne vydrzi. ne, ze bych neco takoveho chtela mit v dome, ale vsechno ostani se fakt musi pravidelne (nejlepe denne:)) krmit.
pozn. sama radsi nemam ani domaci rostliny:) nechci mit cikoli existenci na svedomi:)
ranni rouska na tvar?:)
jinak: sklipkan?:) taky hodne vydrzi. ne, ze bych neco takoveho chtela mit v dome, ale vsechno ostani se fakt musi pravidelne (nejlepe denne:)) krmit.
pozn. sama radsi nemam ani domaci rostliny:) nechci mit cikoli existenci na svedomi:)
2 lik,
misstriss | 15.08.2007, 15:34:50
misstriss | 15.08.2007, 15:34:50
Sklípkana bych raději neriskovala. Velmi dobře si vzpomíbám, jak jeden příbuzný na můj dotaz: Slyšela jsem, že chcípnul Fredy (jeho sklípkan) spiklenecky zašeptal:"Neboj, nechcípnul, jenom utekl. Ale máma to neví, zbláznila by se"
Jinak já a květiny to je kapitola sama pro sebe. Kupodivu ještě nezahynuly (úsměv)
Jinak já a květiny to je kapitola sama pro sebe. Kupodivu ještě nezahynuly (úsměv)
Mám ráda jistotu a spolehlivost, protože občas mám pocit žejsem ztělesněný chaos.
a líbí se mi jak si ze sebe děláte legraci:)
a líbí se mi jak si ze sebe děláte legraci:)
Moc hezky napsané, souhlasím do puntíku. Konečně někdo, kdo netvrdí,, že po třech měsících je vztah nuda.
5
Vlasta | 15.08.2007, 21:59:30
Vlasta | 15.08.2007, 21:59:30
nerozumím tomu klíčovému sdělení, na kterém je posazená veškerá argumentace:
"...kde člověk nemusí být neustále ve střehu, co se v příští sekundě, minutě stane, ... "
Prosímtě, misstriss, CO KONKRÉTNĚ by se mohlo stát a od čeho zároveň tě přítomnost stereotypu automaticky ochrání? Prosím buď konkrétní. Velmi by mne to zajímalo.
...předpokládám že jsi normální, dospělý, samostatný jedinec, schopný přirozené existence.
"...kde člověk nemusí být neustále ve střehu, co se v příští sekundě, minutě stane, ... "
Prosímtě, misstriss, CO KONKRÉTNĚ by se mohlo stát a od čeho zároveň tě přítomnost stereotypu automaticky ochrání? Prosím buď konkrétní. Velmi by mne to zajímalo.
...předpokládám že jsi normální, dospělý, samostatný jedinec, schopný přirozené existence.
6 Pro Vlastu
misstriss | 15.08.2007, 23:23:56
misstriss | 15.08.2007, 23:23:56
Konkrétní příklad:
Život s mužem - bohémem. Vracel by se každý den v jinou hodinu. Někdy se nevrátí vůbec. Někdy peníze nepřinese. Někdy ano. Pořád je plný nových nápadů... Byl by to rozhodně vztah bez stereotypu. Znamená to ale, že by byl automaticky šťastný?
Nikde netvrdím, že by nás stereotyp před něčím automaticky chránil.
Klíčové sdělení je zhruba následující:
Nepředpokládám, že v dlouhodobém vztahu bude každý den něčím nový a zvláštní. Neustále přicházet s něčím novým a vzrušujícím je i technicky nemožné.
Navíc si myslím, že je to přirozené a není na tom nic špatného.
Sdělení číslo 2: Překvapovat ano, ale s mírou a ne za každou cenu
Dodatek: Předkládám pouze názor, nikoliv absolutní pravdu. Zajímají mě názory ostatních. Vidíte to stejně? Jinak? Je třeba něco dodat, vysvětlit, doplnit?
2.dodatek: Dospělý a samostatný jedinec jsem, normální nikoliv. Norma se posuzuje podle většiny nebo (ještě hůře) podle průměru. Celý život se hrdě hlásím k tomu, že jsem nenormální (a spousta lidí mi to nadšeně potvrzuje).
Život s mužem - bohémem. Vracel by se každý den v jinou hodinu. Někdy se nevrátí vůbec. Někdy peníze nepřinese. Někdy ano. Pořád je plný nových nápadů... Byl by to rozhodně vztah bez stereotypu. Znamená to ale, že by byl automaticky šťastný?
Nikde netvrdím, že by nás stereotyp před něčím automaticky chránil.
Klíčové sdělení je zhruba následující:
Nepředpokládám, že v dlouhodobém vztahu bude každý den něčím nový a zvláštní. Neustále přicházet s něčím novým a vzrušujícím je i technicky nemožné.
Navíc si myslím, že je to přirozené a není na tom nic špatného.
Sdělení číslo 2: Překvapovat ano, ale s mírou a ne za každou cenu
Dodatek: Předkládám pouze názor, nikoliv absolutní pravdu. Zajímají mě názory ostatních. Vidíte to stejně? Jinak? Je třeba něco dodat, vysvětlit, doplnit?
2.dodatek: Dospělý a samostatný jedinec jsem, normální nikoliv. Norma se posuzuje podle většiny nebo (ještě hůře) podle průměru. Celý život se hrdě hlásím k tomu, že jsem nenormální (a spousta lidí mi to nadšeně potvrzuje).
Tenhle odkaz mi přišel od jednoho čtenáře s tím, že se mnou souhlasí i odborná veřejnost. A já se vždy naivně domnívám, že mé názory jsou originální a zvláštní (úsměv)
http://www.super.cz/plzak-to-vi-lepe/11585-co-delat-kdyz-se-do-vztahu-vloudi-stereotyp.html
http://www.super.cz/plzak-to-vi-lepe/11585-co-delat-kdyz-se-do-vztahu-vloudi-stereotyp.html
Nejlepší příspěvek na blogu.
A nebylo by neustálé přicházení s něčím novým a neustálé překvapování nakonec taky stereotypem?
já souhlasím a chápu, stereotip je krásný tím že víš co příjde:)
Neustále tam něco nacházím, co se mi hodí buď do prvního manželství = 28 let, druhého = 14 let a 7 let posledních vyloženě sám.
Řeknu Ti, že vše je úplně skvělé a bezvadně jsem si všeho užil. Ona i ta Smrt by nebyla až tak špatná, blbý na ni je, že je to na furt /řekl kdysi mistr Sovák/ Hezký den a Avec sourire
Řeknu Ti, že vše je úplně skvělé a bezvadně jsem si všeho užil. Ona i ta Smrt by nebyla až tak špatná, blbý na ni je, že je to na furt /řekl kdysi mistr Sovák/ Hezký den a Avec sourire
koyama: (spiklenecké mrknutí)
koyrama: Právě že bylo :)
buteo: Slovo rady je míněno s velkou nadsázkou (úsměv)
buteo: Slovo rady je míněno s velkou nadsázkou (úsměv)
Rady a ostatní s nadsázkou, velice vtipné příběhy třeba před barem a tak, mě spolehlivě pobaví.Tak sem rád chodím. Až budeš starší a budeš zde líčit zajímavé problémy s malými dětičkami mezi plínami, to už nebude pro mě a tak přestanu chodit sem a najdu si zas nějakou mladší a bez závazků. /dusím se smíchy/
to si ještě všichni počkáme (úsměv). Při slově mateřství mě jímá hrůza - o 18let mladší bratr je v tomto směru velkou inspirací (smích)
doufám, že babička není bývalá učitelka hře na klavír, které doma chybí nástroj.
Stereotypy se časem mění. To co ti bude nyní připadat jako bezva vzrůšo, tak to ti ve 40ceti bude jako fádní, a v 60ti jako nuda.
Měla jsem ráda také změny. Když už nebylo co vynalézat v pozicích sexu, měnila jsem postavení nábytku v bytě. Muž nestereotypně přišel až dlouho po půlnoci, a místo do postele narazil čelem na skříň. Bylo zase na dost dlouho doma vzrůšo, a já musím od té doby moji stěhovací vášeň krotit, a nebo jí dávat průchod pouze před polednem. Aby to stačil zaznamenat.
Stereotypy se časem mění. To co ti bude nyní připadat jako bezva vzrůšo, tak to ti ve 40ceti bude jako fádní, a v 60ti jako nuda.
Měla jsem ráda také změny. Když už nebylo co vynalézat v pozicích sexu, měnila jsem postavení nábytku v bytě. Muž nestereotypně přišel až dlouho po půlnoci, a místo do postele narazil čelem na skříň. Bylo zase na dost dlouho doma vzrůšo, a já musím od té doby moji stěhovací vášeň krotit, a nebo jí dávat průchod pouze před polednem. Aby to stačil zaznamenat.
17 :D :D :D
LordDark (Tom) | 18.08.2007, 16:41:10
LordDark (Tom) | 18.08.2007, 16:41:10
tak fajně už jsem se dlouho nezasmál! :D
No..začínám být ráda, že jsem sama.Nikoho nemusím škrtit ani nijak ninak demolovat...
I když všechno má své mouchy
I když všechno má své mouchy
já tedy klobouk dolů a pokud přestaneš psát, tak dostaneš bombu;-) Fakt se mi to moc líbí, nad něčím podobným přemýšlím delší dobu, ale Ty jsi to vystihla přesně. A pokud Tě to neurazí, tak si to vytisknu;-) Neva? Neva, že jo. Stejně s tím nic nenaděláš;-) Když tak kousni Záchranáře do ucha a zeptej se ho, jestli už se někdy svezl na hrochovi;)
Žádné komentáře:
Okomentovat