Mám pocit

že celý můj život je adrenalinovou jízdou na staré zrezivělé horské dráze za orkánu a s tygrem (na sedadle spolujezdce).

Všechno co jsem si plánovala se buď záhy splnilo a připravilo mě to o iluze nebo se naopak stalo v brzké době něco, co splnění mého plánu prakticky znemožnilo. Můj život je také nekonečným sledem nových začátku. Ověřila jsem si, že ani změna všech součástí života nemá vliv na jeho pozdější kvalitu. Přesto jsem změnu všeho aplikovala již nesčetněkrát s nadějí, že tentokrát to bude jinak. Naděje vždy po pár týdnech zhasla. A tak slovo žít v mém slovníku vystřídal výraz přežít. A vzdala jsem se všech plánů a nadějí ve prospěch snesitelnosti toho všeho. další den, další týden, další měsíc... To je nejdelší budoucnost, ke které dokážu vzhlížet bez obav.

misstriss | 16.05.2007, 13:02:00

Komentáře (8)

Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář

1
Ila | 16.05.2007, 15:23:21

pročpak?

2
misstriss | 16.05.2007, 16:13:48

Někdy se daří, jindy se nedaří...

3
Ila | 16.05.2007, 16:39:39

Ale to nebude jiný :-) ... bohuzel ... nebo nastesti? :-) Co kdyby se nedařilo nikdy? :-)

4
misstriss |  16.05.2007, 17:22:21

To je pravda:) Ale 4krat za den by se to stridat nemuselo. Brala bych mensi vzestupy a mensi pady:)

5
Gino | Mail | WWW | 22.05.2007, 10:27:48

Miško... taky jsem v životě už párkrát překopal svůj život od základů, ale zcela... do pismene. Nejspíš i tak nějak tuším o čem tu píšeš... někdy mám taky pocit, že jsem jenom kousek dřeva. Panďulák, kterýmu někdo (osud) tahá nepromyšleně za špagátky... ale víš co? Mě pomáhá mít cíl, klidně i příliš vělký přesto, že jsem četl: "svět je příliš malý pro velké sny", věřím spíše tomu, že: "nic není dost velkej cíl, aby ses nepokusil"...

6
misstriss |  23.05.2007, 12:57:26

Mě příliš velké cíle spíš frustrují svou nedosažitelností. Možná (nejspíš) jsem do toho stádia, kdy se člověk přestává plácat na místě a začíná se zase rozjíždět, ještě nedospěla, nevím. Teď mi nejvíc pomáhá pustit všechno z hlavy a udělat si krásný večer s milým. Zachraňuje mě každý den, pomáhá mi z vody a stojí po mém boku při boji s démony, s pochybnostmi a se splíny. Bez něj by bylo všechno o moc těžší. Vážím si toho, že mám po svém boku člověka, na kterého se mohu spolehnout a který mi strašně moc pomáhá, i když to není občas se mnou jednoduché a spousta lidí by to možná už vzdalo. Vím, že je spousta lidí, kteří takové štěstí nemají. Teprve až vyřeším všechny problémy minulosti, postavím se zpátky na nohy a budu moci přestat bojovat, pak začnou být důležité cíle. Teď je mým cílem dostat se do toho stadia, vzdálenější budoucnost je pořád jaksi v mlze...

7 Nekonečný sled nových začátků
Zásuvka | 23.05.2007, 13:38:58

Jo, tak to jsou přesně ty útržky, co už napořád zůstanou v hlavě, protože přesně charakterizují vnitřní pocit. Díky za to i za návštěvu.

8
jayee | WWW | 26.05.2007, 23:00:52

"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plnění." (Henri Fréderic Amiel)
Ale všechno je jenom naším vnímáním reality, není to tak, že problém vidíme tam, kde je, ale on je tam, kde ho vidíme...