„Dáš si s náma panáka?“
„Nemůžu, slíbil jsem manželce, že nebudu pít.“ řekne čtyřicátník.
Skupina výrostků si mezi sebou vymění nechápavý pohled.
„Zítra si uděláme hezký den, tak se na to musím vyspat.“
„A co budete dělat?“ ptá se jeden ze skupinky podroušených vysokoškoláků.
„No půjdeme do obchodu vybírat záclony a podložky do koupelny.“
Ticho v místnosti se prohlubuje, kluci nechápavě zírají. Na obličeji ženatého pána je znatelná intenzivní mozková činnost související s tím, co právě pronesl.
„A nebo tak jo, dám si.“
Střih.
„Ještě pij! Ještě pij! Jóó!“
„Nemůžu, slíbil jsem manželce, že nebudu pít.“ řekne čtyřicátník.
Skupina výrostků si mezi sebou vymění nechápavý pohled.
„Zítra si uděláme hezký den, tak se na to musím vyspat.“
„A co budete dělat?“ ptá se jeden ze skupinky podroušených vysokoškoláků.
„No půjdeme do obchodu vybírat záclony a podložky do koupelny.“
Ticho v místnosti se prohlubuje, kluci nechápavě zírají. Na obličeji ženatého pána je znatelná intenzivní mozková činnost související s tím, co právě pronesl.
„A nebo tak jo, dám si.“
Střih.
„Ještě pij! Ještě pij! Jóó!“
Tak zhruba tak nějak probíhá scéna z praštěné komedie Old School, která pro některé své absurdní a ulítlé pasáže patří do seznamu mých oblíbených filmů z kategorie oddechovka.
Vzpomněla jsem si na ni v sobotu, když jsme s milým vyrazili koupit záclony na nová okna. Představa nákupu bytových doplňků mi ještě před dvěma lety přišla zhruba stejně vzrušující jako romantické milování na okvětních plátcích růží v posteli s nebesy nebo zubařská prohlídka. To jest vzrušující tak, že vůbec. To jsem ale netušila, že premiéru v zařizování zrekonstruovaného bytu zažiji s milým, vtipným, chytrým a hlavně milovaným protějškem, životním partnerem a spolubydlícím. Tušit jsem to ani nemohla, neb jsem dotyčného před dvěma lety neznala a dostupné zdroje mužské populace mě vedly spíše k představě klášterního sdílení levného podnájmu s příslušníkem čtyřprocentní menšiny. Inu, nestalo se, i přes nějaké ty komplikace partnerský svazek trvá a zdá se být i relativně utužen, a tak jsem mohla předevčírem zjišťovat, že nákup záclon může být i hezký. Třeba jako... Návštěva antikvariátu či papírnictví. To znamená velmi hezký a příjemný.
Záclony jsme nakonec nekoupili, chytře jsme si zapomněli změřit výšku oken, zato jsme pořídili držák na mýdlo a rohovou poličku do sprchového koutu. Oboje bylo nutné přidělat na zeď. Když jsem viděla, jak nadšeně a zodpovědně přistupuje milovaný k vrtání, srdéčko mi zaplesalo něhou. Má přítomnost byla nutná. Jak bych jinak ocenila složitost úkonu a šikovnost svého drahého, že?
A tak jsem spořádaně stála s hřebíčky v ruce, i když jsem měla hlad jako blázen a dovezené jídlo lákavě vykukovalo z tašky.
„Ty vole, to je těžší než masturbace.“ hlásil milý, když se zkroucen ve sprchovém koutu snažil zašroubovat odporující šroubek držící kovovou poličku. Povedlo se mu to bezchybně, krytky dovršily dojem nerezové dokonalosti a naše klícka opět o kousek zkrásněla. Ne nadarmo se traduje, že manželství, kde museli oba partneři hmotné statky postupně vybudovat, drží pevněji než ta, kde oba přišli rovnou k hotovému například díky daru od tchána. Tohle postupné společné plánování a realizování vylepšení hnízda lidi sbližuje a je strašně fajn.
Jen to nesmí být to jediné, co lidi spojuje. A to u nás, myšleno zatím, nehrozí.
Vzpomněla jsem si na ni v sobotu, když jsme s milým vyrazili koupit záclony na nová okna. Představa nákupu bytových doplňků mi ještě před dvěma lety přišla zhruba stejně vzrušující jako romantické milování na okvětních plátcích růží v posteli s nebesy nebo zubařská prohlídka. To jest vzrušující tak, že vůbec. To jsem ale netušila, že premiéru v zařizování zrekonstruovaného bytu zažiji s milým, vtipným, chytrým a hlavně milovaným protějškem, životním partnerem a spolubydlícím. Tušit jsem to ani nemohla, neb jsem dotyčného před dvěma lety neznala a dostupné zdroje mužské populace mě vedly spíše k představě klášterního sdílení levného podnájmu s příslušníkem čtyřprocentní menšiny. Inu, nestalo se, i přes nějaké ty komplikace partnerský svazek trvá a zdá se být i relativně utužen, a tak jsem mohla předevčírem zjišťovat, že nákup záclon může být i hezký. Třeba jako... Návštěva antikvariátu či papírnictví. To znamená velmi hezký a příjemný.
Záclony jsme nakonec nekoupili, chytře jsme si zapomněli změřit výšku oken, zato jsme pořídili držák na mýdlo a rohovou poličku do sprchového koutu. Oboje bylo nutné přidělat na zeď. Když jsem viděla, jak nadšeně a zodpovědně přistupuje milovaný k vrtání, srdéčko mi zaplesalo něhou. Má přítomnost byla nutná. Jak bych jinak ocenila složitost úkonu a šikovnost svého drahého, že?
A tak jsem spořádaně stála s hřebíčky v ruce, i když jsem měla hlad jako blázen a dovezené jídlo lákavě vykukovalo z tašky.
„Ty vole, to je těžší než masturbace.“ hlásil milý, když se zkroucen ve sprchovém koutu snažil zašroubovat odporující šroubek držící kovovou poličku. Povedlo se mu to bezchybně, krytky dovršily dojem nerezové dokonalosti a naše klícka opět o kousek zkrásněla. Ne nadarmo se traduje, že manželství, kde museli oba partneři hmotné statky postupně vybudovat, drží pevněji než ta, kde oba přišli rovnou k hotovému například díky daru od tchána. Tohle postupné společné plánování a realizování vylepšení hnízda lidi sbližuje a je strašně fajn.
Jen to nesmí být to jediné, co lidi spojuje. A to u nás, myšleno zatím, nehrozí.
Komentáře (16)
Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
Sice se na tom článku psychologičtí voyeuři tak nevyžijou, ale konečně zas něco optimistickýho :)
Ovšem formulace "... dostupné zdroje mužské populace mě vedly spíše k představě klášterního sdílení levného podnájmu s příslušníkem čtyřprocentní menšiny," hehe :))
Ovšem formulace "... dostupné zdroje mužské populace mě vedly spíše k představě klášterního sdílení levného podnájmu s příslušníkem čtyřprocentní menšiny," hehe :))
kolik druhů partnerských radovánek může být. Jejich objevování jen potěší a se závěry souhlasím z dlouholeté praxe.
Idylka. :-) Ale trošku nechápu, co je tak těžkého na masturbaci. Kdyby byla všechna práce tak příjemná jako masturbace, byl bych workoholik a milionář. ;-)
emef: no, nevim... taková osmihodinová denodenní směna, to zas čeho by bylo moc, toho by fakt bylo příliš :))
jj společné plánování znám. Opravdu to sbližuje. My se snažíme ve dvou směsnat do místnosti která má 5m na 2,5m a to dá přemýšlení.. :)
no ty vole,takovej nečekaně uvolňenej blog..
Přesně souhlasím s tím, že kdo dostane jen tak mirnix tirnix, tak ten vztah nemá pevný základy. My stavěli nejprve byt ( 4 roky) a od té doby zušlěchťujeme, zeťák bydlí v našem a nepřibil za 15 let ani hřebík. A je to tam ve vztazích také tak nějak na draka. U druhé dcery podobně jak u nás,byli spolu od prvního kopnutí do země, a je to úpně o něčem jiném. Také oni považují koupi záclon za předehru!! Tak ať vám to dlouho vydrží!!
Pro Jayee a Pliwa: Ta depka chtěla něčím vyvážit, jsem ráda, že můžu zase psát pozitivně:)
Pro Butea: Já mám praxi nulovou, a tak všechno teprve objevuji:) O to víc mě potěšil souhlasný komentář od někoho, kdo má zkušeností hodně.
Pro Emef a Vlasáka: Nevím jak je na tom emef, ale mě by bolela ruka už po hodině. Žehlení třeba:)
Pro Neinire: Kamarádka zase s přítelem vylepšují malý baráček zhruba obdobných rozměrů. A nemůže si to vynachválit.
Pro Elizu: Pamatuju si, když jsme se s rodiči přestěhovali od prarodičů do služebního bytu a v prázdném obýváku byl jen koberec a ibišek. To postupné zušlechťování je prostě bezva.
Pro Butea: Já mám praxi nulovou, a tak všechno teprve objevuji:) O to víc mě potěšil souhlasný komentář od někoho, kdo má zkušeností hodně.
Pro Emef a Vlasáka: Nevím jak je na tom emef, ale mě by bolela ruka už po hodině. Žehlení třeba:)
Pro Neinire: Kamarádka zase s přítelem vylepšují malý baráček zhruba obdobných rozměrů. A nemůže si to vynachválit.
Pro Elizu: Pamatuju si, když jsme se s rodiči přestěhovali od prarodičů do služebního bytu a v prázdném obýváku byl jen koberec a ibišek. To postupné zušlechťování je prostě bezva.
I ta hodina je moc. :-) leckdy stačí pár minut a člověk je tak grogy, že by jenom spal. Teda člověk, spíš chlap. :-)
no, pěkný :) já včera dostala od toho mýho sprďáka, že si dvacet minut vybírám "něco" na rohlík k večeři... ale proč bych nemohla? musím si přece vybrat správně, ne... a hlavně dvacet minut to stejně nebylo, max. deset, chlapi rádi přeháněj, známe je, že...
jesterka:
Jj, chlapi rádi přeháněj, takže to mohlo bejt tak 18 :)
Buďme upřímní, nejen chlapi ;)
Jj, chlapi rádi přeháněj, takže to mohlo bejt tak 18 :)
Buďme upřímní, nejen chlapi ;)
Pro Davese: To víš:)
Pro Ještěrku: jakékoliv setrvání u regálu delší než 3minuty zvyšuje stres doprovázejícího muže o 10procent za minutu. 13minut je tedy maximum, co může snést:) Proto samotní muži s vozíkem v hypermarketu připomínají tryskáč:)
Pro Jayeeho: upřímnost ve vztazích, kde to žiješ?:)
Pro Ještěrku: jakékoliv setrvání u regálu delší než 3minuty zvyšuje stres doprovázejícího muže o 10procent za minutu. 13minut je tedy maximum, co může snést:) Proto samotní muži s vozíkem v hypermarketu připomínají tryskáč:)
Pro Jayeeho: upřímnost ve vztazích, kde to žiješ?:)
misstriss: jo, ale záleží, v jakém oddělení to je... co se týče nářadí a podobných důležitých věcí pro chlapy - z tryskáče je ten nejpomalejší šnek na světě :)))
jayee: dobře, přiznávám, bylo to 8 minut :D
jayee: dobře, přiznávám, bylo to 8 minut :D
Tak to máme podobně. Já teda včera koupil "jen" poličku na kosmetiku do koupelny, kabel scart-scart na televizi a video, anténní rozbočovač, rozdvojku a zrcadlo. Dnes to vypadá na sprchovou hadici, předložku do koupelny a držák na talíře;-)
16
tominosik | 29.01.2008, 00:46:57
tominosik | 29.01.2008, 00:46:57
jj, sprchová hadice taky volá po obnově... ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat