Záchranář mě jednou škádlil tvrzením, že pro zachování vztahu je klíčová jedna věc.
Ať prý hádám jaká.
Tolerance? Schopnost dělat kompromisy? Důvěra?
Nikoliv. Cestování autem.
Ať prý hádám jaká.
Tolerance? Schopnost dělat kompromisy? Důvěra?
Nikoliv. Cestování autem.
Svoje tvrzení vysvětlil následovně:
Díky tomu, že jezdí autem, může se na všechny ty krásné slečny a ženy, které se venku hemží, jenom dívat. Kdežto kdyby jezdil MHD, měl by možnost je i oslovit a tím pádem sbalit. Ne že by to dělal, ale měl by tu možnost. Takže by se mohlo stát (ale samozřejmě by se nestalo miláčku), že by třeba pod vlivem nějakých zdrcujících půvabů neodolal a slečnu sbalil. Kdežto takhle žádné nebezpečí nehrozí. Jezdí totiž vozem.
Tahle logická konstrukce mě odzbrojila.
Byla jsem tak odzbrojená, že jsem ani neprskala, což milého zklamalo, protože mě škádlí rád a takhle, když jsem se nečertila, vyšla jeho snaha vniveč.
Jak jsou Ti muži vynalézaví. Tvrzení, že za nevěru nemohou oni, ale ta (zlá) dívka, co je svedla a oni (chudáčci malí) podlehli, jsem už slyšela. Ale představa, že se někdo bude obhajovat:
„Miláčku, může za to tramvaj“ mi byla doposavad cizí.
Teď trochu z druhé strany.
Říkaly jsme si tuhle s Ilonkou, že už nás muži na zastávkách neoslovují jako dřív. Když už nás někdo v MHD balí, tak je to buď pubertální pometlo nebo opilý stařík nad hrobem. Čím to je? Možnost, že bychom zvolna vycházely z kurzu, jsme okamžitě zamítly.
Další zvažovanou variantou bylo, že vyzařujeme do okolí nedosažitelnou zadanost. Nebo také přibývajícími roky nabytou sebejistotu, která případné lovce odrazuje?
Shodly jsme se na tom, že balení při cestování MHD provedené slušnou formou občas potěší. Což může být pro muže, kteří nás balí, trochu nepochopitelné, protože je odmítneme. Vysíláme k nim tak protichůdné signály. Vidí na nás, že nás poklona velmi těší, usmějeme se na ně (což berou jako jasný signál, že jsme na udičce) a řekneme: Ne, ani omylem.
A pánové tvorstva jsou z toho zmateni. Řeknou si, že naše ne je jen součástí hry, malou překážkou, kterou musí chrabrý rytíř překonat, aby získal srdce (nebo kalhotky) sličné slečny. Proto se snaží dál. A jaké je jeho překvapení, když se najednou úsměv změní ve vztek.
Ideální by bylo, kdyby nás muži oslovovali (to nás těší), my je odmítaly (jsme zadané) a oni pochopili naše odmítnutí hned napoprvé (přece jsme to jasně řekly).
Pro nás je vysílání protichůdných signálů logické. Že nechceme ještě neznamená, že nás zájem netěší. Pro ně je to nepochopitelné. Když nás zájem těší, tak proč nechceme? Je to pro ně podobně nepochopitelné jako pro nás logická konstrukce s jízdou autem (i když nebyla myšlena vážně – doufám!)
V sobotu jsem jela ve večerních hodinách domů (metrem) a do své obvyklé sebejistoty a razance jsem měla daleko. Tvářila jsem se spíš jako křehká bytost zmítaná větrem a jdoucí na popravu. Možná právě proto mě oslovil neznámý muž. Byl to chlapec svalovitý, solárkem zušlechtěný, metrosexuálně vypiplaný v obepnutém tričku a s hezkou tvářičkou.
Prostě nic pro mě.
Přesto nebýt zakotvena v pevném svazku, hodila bych zřejmě něco laškovného do pléna…
Ale zakotvena jsem, tak se vrkání nekonalo.
„Máte krásné šaty.“
„Děkuji“ odvětila jsem slušně, leč chladně. Poklona mě sice těšila, ale v rámci vysílání jednotných signálů jsem se tvářila odmítavě.
„A krásné oči“
Ocenila bych větší kreativitu. To je pořád: Krásné oči, krásné nohy, krásný úsměv… Co vymyslet něco nového? Pokaždé, když se ke mně někdo s loveckými úmysly blíží, těším se, že třeba přijde s něčím originálnějším.
Marně.
„Do těch bych se rád díval“
„Hmm“
Můj výraz typu betonová zeď hovořil za vše.
Když jsem tedy odmítla pozvání na kávu od dotyčného lovce a on zmizel z dohledu, zamyslela jsem se nad tím, jestli je jízda MHD doopravdy tak vztahu neprospěšná jak říkal Záchranář.
A dospěla jsem k závěru, že nikoliv.
S každým dalším odmítnutím neznámých lovců sama sebe utvrzuji a dokazuji své přesvědčení i svými činy, že mě žádné zelenější pastviny nelákají. A odmítnutí pozvání na pastviny ve chvíli, kdy na těch mých (pastvinách) zrovna řádí orkán, má ještě větší váhu. Znamená, že je pro nás ten druhý důležitý natolik, že se raději vrhneme do orkánu, než abychom šli poslouchat zurčení potůčku poklon ve vedlejším údolí. A to má pro vztah hodnotu zlata.
Takže, drazí naši muži, jezděte si metrem a tramvajemi jak chcete. Pokud podlehnete zdrcujícím půvabům zrovna tam, podlehnout byste mohli i jinde a lepší zjistit to dříve než později. A pokud odoláte, i když zrovna místo romantických červánků s duhou máte doma spíš hromy a blesky, má to pro nás i pro vás hodnotu velmi vypovídající.
(Pozn. pod čarou: Výše uvedené tvrzení platí jen na omezenou dobu. Po třech letech už nikdo o podobné zjišťování nestojí. První tři roky v MHD, pak hezky do aut! Samozřejmě myšleno metaforicky)
Díky tomu, že jezdí autem, může se na všechny ty krásné slečny a ženy, které se venku hemží, jenom dívat. Kdežto kdyby jezdil MHD, měl by možnost je i oslovit a tím pádem sbalit. Ne že by to dělal, ale měl by tu možnost. Takže by se mohlo stát (ale samozřejmě by se nestalo miláčku), že by třeba pod vlivem nějakých zdrcujících půvabů neodolal a slečnu sbalil. Kdežto takhle žádné nebezpečí nehrozí. Jezdí totiž vozem.
Tahle logická konstrukce mě odzbrojila.
Byla jsem tak odzbrojená, že jsem ani neprskala, což milého zklamalo, protože mě škádlí rád a takhle, když jsem se nečertila, vyšla jeho snaha vniveč.
Jak jsou Ti muži vynalézaví. Tvrzení, že za nevěru nemohou oni, ale ta (zlá) dívka, co je svedla a oni (chudáčci malí) podlehli, jsem už slyšela. Ale představa, že se někdo bude obhajovat:
„Miláčku, může za to tramvaj“ mi byla doposavad cizí.
Teď trochu z druhé strany.
Říkaly jsme si tuhle s Ilonkou, že už nás muži na zastávkách neoslovují jako dřív. Když už nás někdo v MHD balí, tak je to buď pubertální pometlo nebo opilý stařík nad hrobem. Čím to je? Možnost, že bychom zvolna vycházely z kurzu, jsme okamžitě zamítly.
Další zvažovanou variantou bylo, že vyzařujeme do okolí nedosažitelnou zadanost. Nebo také přibývajícími roky nabytou sebejistotu, která případné lovce odrazuje?
Shodly jsme se na tom, že balení při cestování MHD provedené slušnou formou občas potěší. Což může být pro muže, kteří nás balí, trochu nepochopitelné, protože je odmítneme. Vysíláme k nim tak protichůdné signály. Vidí na nás, že nás poklona velmi těší, usmějeme se na ně (což berou jako jasný signál, že jsme na udičce) a řekneme: Ne, ani omylem.
A pánové tvorstva jsou z toho zmateni. Řeknou si, že naše ne je jen součástí hry, malou překážkou, kterou musí chrabrý rytíř překonat, aby získal srdce (nebo kalhotky) sličné slečny. Proto se snaží dál. A jaké je jeho překvapení, když se najednou úsměv změní ve vztek.
Ideální by bylo, kdyby nás muži oslovovali (to nás těší), my je odmítaly (jsme zadané) a oni pochopili naše odmítnutí hned napoprvé (přece jsme to jasně řekly).
Pro nás je vysílání protichůdných signálů logické. Že nechceme ještě neznamená, že nás zájem netěší. Pro ně je to nepochopitelné. Když nás zájem těší, tak proč nechceme? Je to pro ně podobně nepochopitelné jako pro nás logická konstrukce s jízdou autem (i když nebyla myšlena vážně – doufám!
)V sobotu jsem jela ve večerních hodinách domů (metrem) a do své obvyklé sebejistoty a razance jsem měla daleko. Tvářila jsem se spíš jako křehká bytost zmítaná větrem a jdoucí na popravu. Možná právě proto mě oslovil neznámý muž. Byl to chlapec svalovitý, solárkem zušlechtěný, metrosexuálně vypiplaný v obepnutém tričku a s hezkou tvářičkou.
Prostě nic pro mě.
Přesto nebýt zakotvena v pevném svazku, hodila bych zřejmě něco laškovného do pléna…
Ale zakotvena jsem, tak se vrkání nekonalo.
„Máte krásné šaty.“
„Děkuji“ odvětila jsem slušně, leč chladně. Poklona mě sice těšila, ale v rámci vysílání jednotných signálů jsem se tvářila odmítavě.
„A krásné oči“
Ocenila bych větší kreativitu. To je pořád: Krásné oči, krásné nohy, krásný úsměv… Co vymyslet něco nového? Pokaždé, když se ke mně někdo s loveckými úmysly blíží, těším se, že třeba přijde s něčím originálnějším.
Marně.
„Do těch bych se rád díval“
„Hmm“
Můj výraz typu betonová zeď hovořil za vše.
Když jsem tedy odmítla pozvání na kávu od dotyčného lovce a on zmizel z dohledu, zamyslela jsem se nad tím, jestli je jízda MHD doopravdy tak vztahu neprospěšná jak říkal Záchranář.
A dospěla jsem k závěru, že nikoliv.
S každým dalším odmítnutím neznámých lovců sama sebe utvrzuji a dokazuji své přesvědčení i svými činy, že mě žádné zelenější pastviny nelákají. A odmítnutí pozvání na pastviny ve chvíli, kdy na těch mých (pastvinách
) zrovna řádí orkán, má ještě větší váhu. Znamená, že je pro nás ten druhý důležitý natolik, že se raději vrhneme do orkánu, než abychom šli poslouchat zurčení potůčku poklon ve vedlejším údolí. A to má pro vztah hodnotu zlata.Takže, drazí naši muži, jezděte si metrem a tramvajemi jak chcete. Pokud podlehnete zdrcujícím půvabům zrovna tam, podlehnout byste mohli i jinde a lepší zjistit to dříve než později. A pokud odoláte, i když zrovna místo romantických červánků s duhou máte doma spíš hromy a blesky, má to pro nás i pro vás hodnotu velmi vypovídající.
(Pozn. pod čarou: Výše uvedené tvrzení platí jen na omezenou dobu. Po třech letech už nikdo o podobné zjišťování nestojí. První tři roky v MHD, pak hezky do aut! Samozřejmě myšleno metaforicky
)Komentáře (20)
Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
1
Ila | 28.05.2007, 17:15:56
Ila | 28.05.2007, 17:15:56
Zrovna dnes mne velmi milý pán velce elegantně oslovil v metru a velice vhodnými komplimenty mi zvedl hlavu az do oblak. Vyvinula se z toho celkem příjemná konverzace a nakonec mě ještě pochválil, že umím hezky říkat ne :-) Tak jasně a mile, že ho to ani neurazilo ani nezranilo :-) To jsem co??? :-)
Tleskám:) Kdyby tak všichni pánové byli tak milí a ocenili milé odmítnutí...
No oni pánové vycházejí z hluboce zakořeněné představy, že ženy nevědí, co chtějí :) Zadruhé jsou proti vám často se sociální inteligencí na štíru, takže vy si myslíte, že vaše odmítnutí bylo dost jasné a zřetelné, zatímco oni si myslí, že si jen hrajete, neboť jsou sami hraví, a tak předpokládají hravost i u druhého (z vašeho pohledu prvního ;)) pohlaví... :)
Zadruhé si neodpustím podotknout, že "hmm" není zrovna zvuk milý :)
No právě:) Přešla jsem od milého odmítání k nemilému leč slušnému aby nebylo pochyb, že vím co chci a vyhnula jsem se nedorozumnění když nemám zrovna hravé rozpoložení:)
Hele, chlap to chce na první větu takhle: "Jestli to říkáš jenom proto, že se ti fakt líbí, tak děkuju, je od tebe hezké, ale jestli to říkáš, abys mě sbalil, tak se namáháš zbytečně - nejsi můj typ a krom toho mám přítele, kterej je můj typ." A je to velice elegantní a všeobsažný, fakt :))))
a jayee: to je blbost, chlapum nelze dat jistotu;) a ta hra je oboustranna, musi vedet, ze kdyz se o neco pokusi, odpoved je vselijaka...
:))) Já to jednou řekla zase takhle:
"Jste strašně krásná, nezašla byste se mnou na kávu?"
"Děkuji za poklonu, ale abych to uvedla na pravou míru, musím vám říct, že jsem také nepraktická, nezodpovědná, náladová, hysterická, žárlivá, neurotická a šťastně zadaná, takže buďte jenom rád, že se mi nelíbíte a nikam s Váma nepůjdu. Je to Vaše životní výhra:)))
"Jste strašně krásná, nezašla byste se mnou na kávu?"
"Děkuji za poklonu, ale abych to uvedla na pravou míru, musím vám říct, že jsem také nepraktická, nezodpovědná, náladová, hysterická, žárlivá, neurotická a šťastně zadaná, takže buďte jenom rád, že se mi nelíbíte a nikam s Váma nepůjdu. Je to Vaše životní výhra:)))
Leni ze Sevilly: Tak ale taky potom nelze si na nic stěžovat, když nechápou či pochopit nechtějí, že ;)
Misstriss: To by mě asi neodradilo, spíš naopak :-D A jinak, nepřijde ti taky ta kombinace strašný krásy a kafe absurdní? :))
Misstriss: To by mě asi neodradilo, spíš naopak :-D A jinak, nepřijde ti taky ta kombinace strašný krásy a kafe absurdní? :))
Jj, např.: Dobrý den, můžu se zeptat, jakého používáte operátora? :)))))
13
Jejka | 29.05.2007, 17:41:11
Jejka | 29.05.2007, 17:41:11
Jojo tramvaje a busy jsou mrcha :))
Misstriss, tak kamarád říká, že na tom tvym výčtu je jedinej zajímavej údaj to "zadaná", protože "nepraktický, nezodpovědný, náladový, hysterický, žárlivý a neurotický" jsou prej všechny ženský ;)
mno na to, ze me nekdo takhle oslovi v tramvaji ci metru (ani jedno v seville jeste neni) si ale vubec nestezuju, naopak tez me to tesi, jen ja sem ta potvora, co dava snad skoro vzdy sanci, at matnou;)
A to je ta chyba, Leni ;)
A pak ze zenske nejsou hrave, vid... :D A stezuji si, tsss.
V hravosti Vám skromně konkurujeme, to je pravda:) A občas jsme také nevypočitatelné a tajemné a dáváme naděje tam, kde nejsou nebo naopak. Není to s náma jednoduché:)
Po mne posilhavaji padesatileti fousaci, at jsem na ulici, nebo v MHD, neni to nic moc pocit a nejlepsi byl fantasticky zazitek s velmi originalnim zpusobem sblizeni - to si takhle jednou valim svy mlady telo na brahu prehrady, balada, jahody, ohraty piskovec, hluboka, cista, horska voda---v tu ranu prijde pan opet razeni 50 a vice, hmotnost nechci domyslet, fousy. Tak si rikam, super, uz zase??---zoufala volam kamaradovi, pan si tam ke mne teda seda...no a po snazive konverzaci, kdy ja se jen usmivam do nebe, otevru oci...a...von ho mel venku!!! Tak jsem na nej vyjela, ze si snad dela prd...a at ho okamzite schova...pak ten pribeh jakoby pokracoval dal...ale tak nejak vam lidi nevim, co delam spatne..:-)))
Billy: Tak takhle originální způsob sblížení se mi naštěstí vyhnul. Opravdu nevím, jak bych reagovala. Zřejmě hystericky. Nejprve slovně, kdyby nezastrčil, tak i činy Aa to by pána blelo:).
Ale říká se, že nejlepší je v takových situacích začít se smát, ukazovat a říkat něco ve smyslu: "Jé, to je maličký.." a další variace na toto tvrzení:)
Ale říká se, že nejlepší je v takových situacích začít se smát, ukazovat a říkat něco ve smyslu: "Jé, to je maličký.." a další variace na toto tvrzení:)
Sono così orgoglioso e felice di essere qui per condividere questa straordinaria testimonianza, meravigliosa e straordinaria, non riesco a credere che ora il mio ex marito sia qui con me a implorare per tutte le sue azioni sbagliate, dicendomi quanto si sentisse vuoto per tutto il tempo era via, mi ha lasciato e mi ha fatto tanto male dopo un divorzio avvenuto 5 mesi fa. E tutto questo miracolo è successo subito dopo aver contattato il dottor Egwali per chiedere aiuto, sono la donna più felice del mondo oggi direi di averlo di nuovo al mio fianco. È un miracolo per me e la mia famiglia ed eterno piacere e allegria. Sono così felice ora e non so quanto esprimere la mia gratitudine e apprezzamento al Dr.Egwali. Lo consiglio vivamente se hai bisogno di aiuto immediato in quanto è garantito.
OdpovědětVymazatInviagli un'e-mail oggi /dregwalispellhome@gmail.com o tramite
WhatsApp: +2348122948392