Rychlá sonda do mého divokého mládí v kontrastu se současným klidným mládím se zvláštním důrazem na absurdní situace.
Útržky náhodných rozhovorů s mými bývalými.
Já (icq): Už musím končit, jdu žehlit.On: Cože deš dělat???!!!
Jiný exemplář (sms): Cože? Ty s někým žiješ???
Rozhovor dvou mých ex mezi sebou:
Přeškrtnutej čtvereček znamená, že to nesmíš dát do sušičky.
Jak to víš?
To bys v životě nevěřil kdo mi to řekl!
Jistá komunita, kterou bych nazvala svým antifunclubem uzavírala sázky, jak dlouho mi vztah s mým současným přítem vydrží. Vsadili se, že maximálně měsíc. Což byla trochu provokační délka, jelikož nějaké dvouleté vztahy už jsem na krku v té době měla. Každopádně by mě zajímalo, o co se vsadili a myslím, že by mi mohli slavnostně předat nějakou výhru. Nebo spíš mému příteli?
To můj kamarád se vsadil přímo se mnou – Pokud s ním vydržíš do Silvestra, máš u mě flašku vína. Tak už mám u něj dvě. A k tomu úžasnou odpověď na otázku, proč chci ještě stále být se Záchranářem - zajišťuje mi to pravidelný přísun alkoholu.
Zato otcův spolupracovník ve firmě byl s fluktuací mých nápadníků spokojen. Jelikož jsem často lovila v ajťáckých vodách (že by je přitahovala má slabost pro matematiku?), neváhala jsem dohodit jim práci u otce ve firmě. Někdy se stalo, že měl pracovní svazek delšího trvání než svazek partnerský. To mi ale nemohlo zabránit dopomoci dalšímu nápadníkovi alespoň k brigádce, zvláště když jeho pole působnosti bylo trochu jiné než jeho předchůdce, a tak se našlo místečko i pro něj.
Otcův spolupracovník situaci ohodnotil, když firemní stránky cestovaly z .cz na .com.: „Tak teď už je to správně. Com jako club odložených milenců."
Ona je taková veselá. Říkali lidé o mém soukromém životě. Což bylo trochu zvláštní, protože jsem byla většinou spíš smutná. Lidé toho říkali hodně. Bylo mi až líto, že jejich povídky naplňují pravdu jen minimálně, protože mít v životě tolik sexu a tak málo ohledů na city druhých by muselo být jistě zábavné a pohodlné. Mou lítost sdíleli i někteří mí přátelé. Třeba Ivan: „Všichni mluví o tom, jak spolu souložíme, akorát já u toho, sakra, nikdy nebyl." No v jednom ale měli ti švitořílci přece pravdu. Slova vázat se a závazek byla pro mě stejně cizí jako vařečka a žehlička.
Zatímco má promiskuita byla okolím hrubě přeceňována a můj opravdový život byl o poznání nudnější než ho vykreslovala fantazie mých fanoušků (můj bratr je skutečně mým bratrem a ne mým synem a mé kamarádky se mnou sdílejí opravdu jen přátelství a nikoli lože), Záchranář by možná představy mnohých známých naopak překonal. Jemu bylo ovšem všeobecné mínění nakloněno – nepolapitelný muž je super-kanec-borec-potřebuje se vyřádit-atd, kdežto nepolapitelná dívka je děvka-kurva-dále stupňujeme dle uvážení. O jeho minulosti se pochopitelně rozepisovat nebudu, pro ilustraci použiji náš špičkovací dialog, kterým jsme zakončili jednu provokační výměnu názorů.
„...blabla...Od kolika chlapů jsi utekla a zlomila jim srdce!"
„No pořád lepší utíkat od jednoho k druhýmu než je mít všechny současně." (nadsázka)
Takže údiv Záchranářových známých si po našem sblížení s údivem mého okolí v ničem nezadal. Zvláště když oznámil, že se mnou chce po měsíci, co se známe, bydlet, kamarádi páchali hromadné sebevraždy ze ztráty své neuhnatelné modly.
„Ty vole, kdes to sebral?" řekl milému jeho otec, když došlo k mému prvnímu – neplánovanému – představování. Kdybych věděla, že poznám pana otce, nevzala bych si černé elastické minišaty na zip (zip je po celé délce šatů, což sebou přináší pikantní situace, zvláště když se zip rozjede před Tescem na Národní třídě, zasekne se a nejde zapnout) a boty na velmi vysokých podpatcích. Zrovna jsem takto vystrojená kopala psovi usliněný míček s pravým zápalem fotbalisty, když se na zahradě zjevil v dopoledních hodinách neočekávaný potenciální tchán. Přemýšlela jsem, jestli to, že mě obleček pasuje z obyčejného děvčete na výraznější krasavici je polehčující okolností k tomu, že jsem oděna jako placená společnice a dospěla jsem k názoru, že nikoliv. Každopádně to vysvětluje větu ze začátku odstavce, kterou na milého vystřelil tatík, když byli oba ode mě z doslechu. Pokračoval ve stejném duchu.
„No je to kus."
„A to není všechno, ona je navíc chytrá." snažil se milý odvést pozornost.
„Jo?"
„No... Až moc."
„No tak to seš, hochu, v pr.."
Podobně se k našemu vztahu staví i tatík můj, jehož oblíbená věta zní: „Co sis uhnal, to máš.", což jsem již tak trochu zmiňovala v souvislosti s našimi začátky.
„Pamatuješ, jak jsem tady byla prvně? Napadlo by Tě tehdy, že tady někdy budu bydlet?"
„Nenapadlo... Když holka křičí ze spaní -Mrtvý lidi!!!- tak se nezdá moc perspektivní."
A právě o tom, jak si "to" Záchranář uhnal a s jakým zápalem, bych chtěla napsat příště. Naše seznámení patří rozhodně mezi zaznamenáníhodné zážitky a ráda bych ho stihla publikovat případně předtím než se zase vrátíme k našim starým životním návykům. Ostatně podle mnohých už časově přesluhujeme.
Ale ještě předtím, než popíšu naše seznámení (z kategorie jak vyděsit muže k smrti a co rozhodně při seznámení s mužem nedělat), zaměřím se možná na trochu širší souvislosti – jaké muže nesnáším a jaké naopak obdivuji...
Já (icq): Už musím končit, jdu žehlit.On: Cože deš dělat???!!!
Jiný exemplář (sms): Cože? Ty s někým žiješ???
Rozhovor dvou mých ex mezi sebou:
Přeškrtnutej čtvereček znamená, že to nesmíš dát do sušičky.
Jak to víš?
To bys v životě nevěřil kdo mi to řekl!
Jistá komunita, kterou bych nazvala svým antifunclubem uzavírala sázky, jak dlouho mi vztah s mým současným přítem vydrží. Vsadili se, že maximálně měsíc. Což byla trochu provokační délka, jelikož nějaké dvouleté vztahy už jsem na krku v té době měla. Každopádně by mě zajímalo, o co se vsadili a myslím, že by mi mohli slavnostně předat nějakou výhru. Nebo spíš mému příteli?
To můj kamarád se vsadil přímo se mnou – Pokud s ním vydržíš do Silvestra, máš u mě flašku vína. Tak už mám u něj dvě. A k tomu úžasnou odpověď na otázku, proč chci ještě stále být se Záchranářem - zajišťuje mi to pravidelný přísun alkoholu.
Zato otcův spolupracovník ve firmě byl s fluktuací mých nápadníků spokojen. Jelikož jsem často lovila v ajťáckých vodách (že by je přitahovala má slabost pro matematiku?), neváhala jsem dohodit jim práci u otce ve firmě. Někdy se stalo, že měl pracovní svazek delšího trvání než svazek partnerský. To mi ale nemohlo zabránit dopomoci dalšímu nápadníkovi alespoň k brigádce, zvláště když jeho pole působnosti bylo trochu jiné než jeho předchůdce, a tak se našlo místečko i pro něj.
Otcův spolupracovník situaci ohodnotil, když firemní stránky cestovaly z .cz na .com.: „Tak teď už je to správně. Com jako club odložených milenců."
Ona je taková veselá. Říkali lidé o mém soukromém životě. Což bylo trochu zvláštní, protože jsem byla většinou spíš smutná. Lidé toho říkali hodně. Bylo mi až líto, že jejich povídky naplňují pravdu jen minimálně, protože mít v životě tolik sexu a tak málo ohledů na city druhých by muselo být jistě zábavné a pohodlné. Mou lítost sdíleli i někteří mí přátelé. Třeba Ivan: „Všichni mluví o tom, jak spolu souložíme, akorát já u toho, sakra, nikdy nebyl." No v jednom ale měli ti švitořílci přece pravdu. Slova vázat se a závazek byla pro mě stejně cizí jako vařečka a žehlička.
Zatímco má promiskuita byla okolím hrubě přeceňována a můj opravdový život byl o poznání nudnější než ho vykreslovala fantazie mých fanoušků (můj bratr je skutečně mým bratrem a ne mým synem a mé kamarádky se mnou sdílejí opravdu jen přátelství a nikoli lože), Záchranář by možná představy mnohých známých naopak překonal. Jemu bylo ovšem všeobecné mínění nakloněno – nepolapitelný muž je super-kanec-borec-potřebuje se vyřádit-atd, kdežto nepolapitelná dívka je děvka-kurva-dále stupňujeme dle uvážení. O jeho minulosti se pochopitelně rozepisovat nebudu, pro ilustraci použiji náš špičkovací dialog, kterým jsme zakončili jednu provokační výměnu názorů.
„...blabla...Od kolika chlapů jsi utekla a zlomila jim srdce!"
„No pořád lepší utíkat od jednoho k druhýmu než je mít všechny současně." (nadsázka)
Takže údiv Záchranářových známých si po našem sblížení s údivem mého okolí v ničem nezadal. Zvláště když oznámil, že se mnou chce po měsíci, co se známe, bydlet, kamarádi páchali hromadné sebevraždy ze ztráty své neuhnatelné modly.
„Ty vole, kdes to sebral?" řekl milému jeho otec, když došlo k mému prvnímu – neplánovanému – představování. Kdybych věděla, že poznám pana otce, nevzala bych si černé elastické minišaty na zip (zip je po celé délce šatů, což sebou přináší pikantní situace, zvláště když se zip rozjede před Tescem na Národní třídě, zasekne se a nejde zapnout) a boty na velmi vysokých podpatcích. Zrovna jsem takto vystrojená kopala psovi usliněný míček s pravým zápalem fotbalisty, když se na zahradě zjevil v dopoledních hodinách neočekávaný potenciální tchán. Přemýšlela jsem, jestli to, že mě obleček pasuje z obyčejného děvčete na výraznější krasavici je polehčující okolností k tomu, že jsem oděna jako placená společnice a dospěla jsem k názoru, že nikoliv. Každopádně to vysvětluje větu ze začátku odstavce, kterou na milého vystřelil tatík, když byli oba ode mě z doslechu. Pokračoval ve stejném duchu.
„No je to kus."
„A to není všechno, ona je navíc chytrá." snažil se milý odvést pozornost.
„Jo?"
„No... Až moc."
„No tak to seš, hochu, v pr.."
Podobně se k našemu vztahu staví i tatík můj, jehož oblíbená věta zní: „Co sis uhnal, to máš.", což jsem již tak trochu zmiňovala v souvislosti s našimi začátky.
„Pamatuješ, jak jsem tady byla prvně? Napadlo by Tě tehdy, že tady někdy budu bydlet?"
„Nenapadlo... Když holka křičí ze spaní -Mrtvý lidi!!!- tak se nezdá moc perspektivní."
A právě o tom, jak si "to" Záchranář uhnal a s jakým zápalem, bych chtěla napsat příště. Naše seznámení patří rozhodně mezi zaznamenáníhodné zážitky a ráda bych ho stihla publikovat případně předtím než se zase vrátíme k našim starým životním návykům. Ostatně podle mnohých už časově přesluhujeme.
Ale ještě předtím, než popíšu naše seznámení (z kategorie jak vyděsit muže k smrti a co rozhodně při seznámení s mužem nedělat), zaměřím se možná na trochu širší souvislosti – jaké muže nesnáším a jaké naopak obdivuji...
Komentáře (11)
To je tedy úžasná věta otce synovi!
Úžasné.
Úžasné.
Poprvé jsem si dneska uvědomil, že vlastně čtu blog potenciální adeptky na titul Miss 20??, pokud sis již tedy nějakou podobnou legráckou neprošla. ;-)
Čte se to dobře. Takhle z bezpečné vzdálenosti. :) Ty širší souvislosti - jaké muže nesnášíš a jaké naopak obdivuješ... mě zajímají. ;)
emef: Miss roku Triss?
Tak jsem se zase pobavila. Dík za článek *smajlík*
jayee: Teď jsi na to kápnul. ;-)
Jéé, já jsem zvědavá dál! To znamená, že jsem si navýsost abnormálně (abych se tak snobsky vyjádřila:-) početla.
Taky mám dojem, že drby o mně v zaměstnání budou mnohem šťavnatější než realita... a je to docela hezké pomyšlení, že jsem tam jediná šťavnatá...
Taky mám dojem, že drby o mně v zaměstnání budou mnohem šťavnatější než realita... a je to docela hezké pomyšlení, že jsem tam jediná šťavnatá...
emef, nestraš:) Stačí že vybočuju z normálu v jiných oblastech života, fyzicky vybočovat z průměru by už bylo trochu moc. Bez problému splynu s davem:)
Žádné komentáře:
Okomentovat