Na ostrov Koh Samui jsme dorazili se Záchranářem 24. prosince kolem sedmé večer thajského času (tzn. kolem jedné odpoledne). Venku už byla tma. Znaveni dlouhým letem s dvěma přestupy jsme nasedli do klimatizovaného taxíku, který nás vezl uličkami plnými světel, obchodů, barů a hotelů až k recepci našeho resortu. Milého rodiče spolu s švagrovou a její dcerou už na nás čekali u večeře, letěli z Bangkoku o dvě hodiny dřív. Milá drobná Thajka nás zavedla bludištěm cestiček a vyvýšených chodníků k našemu bungalovu.
„To kecáš!“ byla první reakce drahé polovičky.
„To je nádhera...“ vydechla jsem ještě napůl omámena dlouhým letem a rozdílem teploty, když jsem prošla přes terasu s výhledem na moře a palmy do vkusně zařízené rozlehlé místnosti. Velká koupelna s dekorativní nádhernou vanou, do které by se Thajců vešlo jistě pět, nás položila na kolena. Ujistili jsme recepční, že jsme maximálně nadšeni.
Během deseti minut jsem natáhla černé koktejlky, pročísla svou nově obarvenou téměř blond hřívu, nazula černé lodičky na jehlách a před velkým zrcadlem se pokusila napravit škody na make-upu.
Kdo jsi? říkala jsem v duchu té vyumělkované slečně v zrcadle. Na okamžik se mi zastesklo po kaprovi s bramborovým salátem a po společné vánoční fotografii u prostřeného stolu. A po uvolněné atmosféře mezi nejbližšími, které člověk zná... Tak unavená... Hodinu před odletem jsem ležela na posteli s psychikou křehkou jako jarní led a cítila, jak se vlivem nezveřejnitelných okolností trhám jako papír a oči mi hoří spolknutým pláčem. Dozvuky smutného rozpoložení zápolily s nadšením z nového... Teplo a vítr a šumění moře, krásná vana a jeho úsměv, dovolená!
Tolik jsme potřebovali odpočinout si...
A tak jsem nechala vánek odvát zbytky šedých myšlenek, nechala jsem šumění moře zahojit pochroumané nervy a když jsme dorazili ruku v ruce k prostřenému stolu u bazénu, bylo mi hezky.
„A teď vyhlašuju soutěž v pití piva!“ řekl uvaděč, který vystřídal zpěvačku na provizorním podiu. Kolem bazénu seděly skupinky lidí u slavnostně prostřených stolů, na pláži byly stoly s jídlem. Palmy ozdobené nebyly. „Běž soutežit!“ naléhala jsem zvesela na přítele po sklence šampaňského. Zbytek rodiny se ke mně přidal. Nechtělo se mu, ale nakonec ho na podium vytáhli. V rychlosti vypití lahve piva porazil s přehledem jednoho Němce i místního šampiona a vyhrál drobnou cenu. Alkohol přispěl k naší povznesené náladě a když jsem si naložila plný talíř svých oblíbených krevet, na kapra jsem si už ani nevzpomněla. Při losování cen se na nás usmálo štěstí a vyhráli jsme romantickou večeři na pláži. To bude asi nějaký znamení... vzpomněla jsem si na Samotáře, když jsem šla na podium převzít poukaz. Švagrová vyhrála rovnou hlavní cenu – dvě noci zdarma v prezidentském apartmá.
Takže jsem si Štědrý večer, i když měl nestandardní průběh, opravdu užila. Počasí a prostředí mě nadchlo, dostala jsem se do příjemného dovolenkového rozpoložení bez tlaku a stresu a když jsem po pár hodinách v naší vilce usínala a poslouchala šumění moře za dveřmi, hodila jsem za hlavu i poslední obavy a rozhodla se, že si dovolenou vychutnám a užiju.
Komentáře (13)
konecne:)
nedherne fotky, absolutne nezkutecne. zvlaste ta posledni.bazen a more, a modra obloha. ze na tom jihu se obloha zda byt stokrat modrejsi a jasnejsi?:)
a ke krevetum jsem lhostejna(meli jsme je naposled na silvestra),u me na plne care vyhrava losos:)
nedherne fotky, absolutne nezkutecne. zvlaste ta posledni.bazen a more, a modra obloha. ze na tom jihu se obloha zda byt stokrat modrejsi a jasnejsi?:)
a ke krevetum jsem lhostejna(meli jsme je naposled na silvestra),u me na plne care vyhrava losos:)
Asi si taky budu muset najít nového přítele.. :-)
3
misstriss | 09.01.2008, 17:26:35
misstriss | 09.01.2008, 17:26:35
2 lik: Když jsem viděla fotky z míst, kam jsme měli jet, říkala jsem si, že photoshop dokáže zázraky a že je to až kýčovité. Ale ono to tam doopravdy tak vypadá! Myslela jsem si, že vycházející slunce na Sahaře nic nepřekoná, ale orchideje rostoucí všude jako plevel, modrá obloha a moře, palmy, papoušci, opičky a kokosové ořechy... To všechno mému výletu do pouště může směle konkurovat. Konečně se mi podařilo stáhnout fotky do počítače, nemám jich moc, ale určitě ještě nějaké přidám.
emef: :o)
emef: :o)
Ty fotky jsou prostě nádhera, co dodat.
5
Neinire | 09.01.2008, 19:29:49
Neinire | 09.01.2008, 19:29:49
krásný.
šedivé barvy, plískanice, nebo co tam máte v Praze. Někdy ale i návrat domů je nádhera. Já se takhle jednou vrátil po třech měsících z Karelofinské autonomní republiky a byl jsem štěstím bez sebe, že jsem doma a drží mě to ještě dnes a je to už přes 30 let. Vše je poměřitelné s něčím ještě víc to.
šok je to tedy pořádný. Jako velký cestovatel jsi to znáš:) Leze na mě chřipka, vzpamatovávám se z časového posunu a dlouhého letu, ale na druhou stranu - dva týdny lenošení jsou tak akorát. Každá mince má dvě strany. Ale když se teď dívám na tu šedou břečku za oknem, klidně bych se ještě někam za teplem vydala:)
Zdalipak Thajci touží po sněhu? Po borovicových lesích? Po ostřici? Po srnách? Po houbách v mechu? :)
(fotky fakt super...)
(fotky fakt super...)
ptali jsme se Thajců, jestli touží po sněhu a oni nevěděli, co to je. Nevěřili, že něco takového vůbec existuje. Ti pracující v místě s televizí znali sníh z televize, ale na vlastní oči ho nikdy neviděli. Pro ně je to naprosto nepředstavitelné:)
tak proč nejezdí movití Thajci na dovolenou do hor? Třeba do Alp? Tak daleko jste se asi v hovoru nedostali:))
tak jsem se konečně dočkala psaní a foteček... takovej štědrej večer bych taky brala, hned ;)
12 Kamio,
tominosik | 29.01.2008, 00:35:23
tominosik | 29.01.2008, 00:35:23
:D
Tento clanek mi trestuhodne unikl... ty fotky... ty fotky jsou nadherne! Specialne ta posledni - krasa. Nemam slov *uchvacen nadherou*
Žádné komentáře:
Okomentovat