Vždycky jsem se hádala ráda. Někdy je takové hádání osvěžující. Jsem většinou tichá, plachá introvertka, a tak si občas pořádně zaprskat, vycenit zoubky nebo se hádat za svá práva – ať už kdekoliv a s kýmkoliv – je nejen přínosné pro mysl, ale i účelné. Není od věci ukázat ostatním, že tichá a plachá neznamená manipulovatelná a bez názoru. Že jsem schopná se ozvat, projevit a vystrčit drápky, když to považuji za správné.
Jenže nejsou hádky jako hádky. Spolu se společným soužitím a vší nádherou, kterou přináší, otevřela se pro mě i nová kapitola hádek, kterou jsem doteď moc neznala a která rozhodně povznášející není. A tou jsou hádky, které jsem pracovně nazvala hádky – nehádky nebo také hádky tiché a plíživé. Abych vysvětlila, co tím myslím, uvedu takový jeden schematický příklad. Každý nechť si tam dosadí cokoliv, co zná.
Jenže nejsou hádky jako hádky. Spolu se společným soužitím a vší nádherou, kterou přináší, otevřela se pro mě i nová kapitola hádek, kterou jsem doteď moc neznala a která rozhodně povznášející není. A tou jsou hádky, které jsem pracovně nazvala hádky – nehádky nebo také hádky tiché a plíživé. Abych vysvětlila, co tím myslím, uvedu takový jeden schematický příklad. Každý nechť si tam dosadí cokoliv, co zná.
Scénář plíživé hádky- nehádky:
Subjekty hádky: partneři sdílející společnou domácnost
Objekt hádky: nějaká drobnost. Někdo něco udělal, co neměl udělat, neudělal, co měl udělat, udělal později co měl udělat dříve atd. Oba subjekty jsou si vědomi toho, že objekt hádky je z pohledu života, vesmíru a vůbec nepodstatný. Nejde vlastně o nic – není to objekt hádky z kategorie rozvodové objekty, zátěžové situace ani nepřekonatelné názorové neshody. Prostě je to nějaká věc, která jeden nebo druhý subjekt štve, případně mrzí.
Průběh hádky:
Průběh hádky se liší příklad od příkladu v závislosti na tom, kdo, s kým a o co se hádá. Uvádím jeden takový ukázkový příklad.
Fáze 1
Subjekt 1: Tys to (ne)udělal/a. Aha. (výrazné ochlazení tónu)
Subjekt 2: (Ne)udělal/a jsem to proto a proto. Tobě to vadí?
Subjekt 1: Nevadí (tón dokazuje nepravdivost tvrzení, je rozladěný a odmítavý)
Subjekt 2: No tak když ti to nevadí, tak je všechno v pořádku. (Subjekt 2 ví, že subjektu 1 věc vadí, rozladěnost se na něj začíná přenášet, přesto dělá, jako by to nevěděl a škodolibě ukončí debatu.)
Fáze 2
Subjekt 1: Tak já to zítra udělám, když jsi to ty (ne)udělal/a (subjekt 1 má potřebu ukázat subjektu 2, že je rozladěn, protože nemá dobrý pocit z toho, že fáze 1 dopadla tak, že se vlastně nic nestalo, když ho ta věc přece štve)
Subjekt 2: To je dobrý, já to udělám.
Subjekt 1: Ne, já to udělám, když jsi to neudělal/a doteď, udělám si to sám (subjekt 1 vyjadřuje svou rozladěnost skrytým tvrzením, že si vše musí udělat sám, protože ten druhý není tohoto schopen, o čemž ví, že subjekt 2 spolehlivě naštve)
Subjekt 2: varianta 1-Tak to udělej nb varianta 2-já to udělám (subjekt 2 se dostává do slepé uličky. Obě varianty odpovědi jsou špatné. Varianta 1- dostává se o krok zpět varianta 2 – dokazuje subjektu 1, že opravdu není objektu hádky schopen. Pokud subjekt 2 do této chvíle ještě naštvaný není, teď už je rozladěný spolehlivě.)
Fáze 3-doznívání
Ačkoli ve verbální rovině se vlastně nic nestalo, analýzou jednotlivých tvrzení dospějeme k závěru, že nebylo řečeno nic z objektivního hlediska špatného, oba subjekty jsou nyní spolehlivě naštvané. Tento stav může trvat i několik hodin. Když se jeden subjekt druhého zeptá: „Co se děje?“, odpoví dotázaný po pravdě: „Nic“ což je sice z objektivního hlediska správné, ale tazatele toto ještě více vytočí, protože kdyby se opravdu nic nedělo, subjekty by kolem sebe nechodily se zamračenými tvářemi, ale nejspíš by se právě kočkovaly ve společném pelechu. Při odeznívání plíživé hádky hraje velkou roli načasování. Těžko se něco vyřeší (neexistuje problém, který by bylo třeba řešit), jde jen o čas, kdy oba subjekty přejde vyvolaná rozladěnost. Ten, kterého přešla rozladěnost dříve, zkusí nahodit udičku usmíření nějakým dotazem. Vystavuje se tak šanc možnému odmítnutí udičky stále ještě rozladěným druhem, kterého špatná nálada ještě nepřešla a s gustem ji dá najevo právě břitkým odmítnutím nebo chladnou reakcí. Tím ovšem u člověka, který s usmířením přišel, rozladěnost opět vyvolá. Takhle se mohou oba subjekty točit v kruhu malých ukřivdění a nevyřčených neshod ještě nějaký ten čas.
Což mě přivádí k tomu, proč mi tyhle hádky – nehádky tak vadí. Při normální hádce se pročistí vzduch. Zato při takovéhle plíživé hádce-nehádce vzduch houstne. A já ráda volně dýchám…
Subjekty hádky: partneři sdílející společnou domácnost
Objekt hádky: nějaká drobnost. Někdo něco udělal, co neměl udělat, neudělal, co měl udělat, udělal později co měl udělat dříve atd. Oba subjekty jsou si vědomi toho, že objekt hádky je z pohledu života, vesmíru a vůbec nepodstatný. Nejde vlastně o nic – není to objekt hádky z kategorie rozvodové objekty, zátěžové situace ani nepřekonatelné názorové neshody. Prostě je to nějaká věc, která jeden nebo druhý subjekt štve, případně mrzí.
Průběh hádky:
Průběh hádky se liší příklad od příkladu v závislosti na tom, kdo, s kým a o co se hádá. Uvádím jeden takový ukázkový příklad.
Fáze 1
Subjekt 1: Tys to (ne)udělal/a. Aha. (výrazné ochlazení tónu)
Subjekt 2: (Ne)udělal/a jsem to proto a proto. Tobě to vadí?
Subjekt 1: Nevadí (tón dokazuje nepravdivost tvrzení, je rozladěný a odmítavý)
Subjekt 2: No tak když ti to nevadí, tak je všechno v pořádku. (Subjekt 2 ví, že subjektu 1 věc vadí, rozladěnost se na něj začíná přenášet, přesto dělá, jako by to nevěděl a škodolibě ukončí debatu.)
Fáze 2
Subjekt 1: Tak já to zítra udělám, když jsi to ty (ne)udělal/a (subjekt 1 má potřebu ukázat subjektu 2, že je rozladěn, protože nemá dobrý pocit z toho, že fáze 1 dopadla tak, že se vlastně nic nestalo, když ho ta věc přece štve)
Subjekt 2: To je dobrý, já to udělám.
Subjekt 1: Ne, já to udělám, když jsi to neudělal/a doteď, udělám si to sám (subjekt 1 vyjadřuje svou rozladěnost skrytým tvrzením, že si vše musí udělat sám, protože ten druhý není tohoto schopen, o čemž ví, že subjekt 2 spolehlivě naštve)
Subjekt 2: varianta 1-Tak to udělej nb varianta 2-já to udělám (subjekt 2 se dostává do slepé uličky. Obě varianty odpovědi jsou špatné. Varianta 1- dostává se o krok zpět varianta 2 – dokazuje subjektu 1, že opravdu není objektu hádky schopen. Pokud subjekt 2 do této chvíle ještě naštvaný není, teď už je rozladěný spolehlivě.)
Fáze 3-doznívání
Ačkoli ve verbální rovině se vlastně nic nestalo, analýzou jednotlivých tvrzení dospějeme k závěru, že nebylo řečeno nic z objektivního hlediska špatného, oba subjekty jsou nyní spolehlivě naštvané. Tento stav může trvat i několik hodin. Když se jeden subjekt druhého zeptá: „Co se děje?“, odpoví dotázaný po pravdě: „Nic“ což je sice z objektivního hlediska správné, ale tazatele toto ještě více vytočí, protože kdyby se opravdu nic nedělo, subjekty by kolem sebe nechodily se zamračenými tvářemi, ale nejspíš by se právě kočkovaly ve společném pelechu. Při odeznívání plíživé hádky hraje velkou roli načasování. Těžko se něco vyřeší (neexistuje problém, který by bylo třeba řešit), jde jen o čas, kdy oba subjekty přejde vyvolaná rozladěnost. Ten, kterého přešla rozladěnost dříve, zkusí nahodit udičku usmíření nějakým dotazem. Vystavuje se tak šanc možnému odmítnutí udičky stále ještě rozladěným druhem, kterého špatná nálada ještě nepřešla a s gustem ji dá najevo právě břitkým odmítnutím nebo chladnou reakcí. Tím ovšem u člověka, který s usmířením přišel, rozladěnost opět vyvolá. Takhle se mohou oba subjekty točit v kruhu malých ukřivdění a nevyřčených neshod ještě nějaký ten čas.
Což mě přivádí k tomu, proč mi tyhle hádky – nehádky tak vadí. Při normální hádce se pročistí vzduch. Zato při takovéhle plíživé hádce-nehádce vzduch houstne. A já ráda volně dýchám…
Komentáře (7)
Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
1
Pliwatko | 11.07.2007, 12:54:48
Pliwatko | 11.07.2007, 12:54:48
to neni možný...zrovna na bloguje se divam na novy blogy a zaujal me hned nadpis a ...bych si tě taky jen tak našel..
s máti sem se jednou hádal tejden,protože v nečem lhala a nešlo jí to dokázat ,tak sem jí nahrál na diktafon....no teda to bylo...
s máti sem se jednou hádal tejden,protože v nečem lhala a nešlo jí to dokázat ,tak sem jí nahrál na diktafon....no teda to bylo...
tak tohle jsi popsala naprosto dokonale, tohle znám jako své křusky. Je to pinklich tak. Já - povětšinou odeznívající dříve - nahodím udičku a jsem smeten - pohledem, břitkou poznámkou a podobně, načež se zatvrdím a řeknu si pro sebe "Dobře, jak chceš, já už se snažit nebudu!".
Teda, měl jsem to napsat spíše v minulém čase, už jsem singl, tak leda že bych se plíživě pohádal s tím v zrcadle:))
Teda, měl jsem to napsat spíše v minulém čase, už jsem singl, tak leda že bych se plíživě pohádal s tím v zrcadle:))
jen me napada, ze prevest "nehadku" do "opravdove hadky" je dost jednoduche, aspon by to bylo jednoduche pro me...asi nejsem tak slusna, jako ty. nejlepsi fraze je podle me "co ti konkretne ted vadi?" a "ne, nevim, nejsem telepat". a pak jde o to, obhajovat svuj nazor. nic pliziveho bych nesnesla a obhajovat svuj nazor mam opravdu rada. v hadkach stejne mam pravdu:)
4 lik
misstriss |11.07.2007, 14:20:29
misstriss |11.07.2007, 14:20:29
Při plíživé hádce ti subjekt na otázky: Co ti konkrétně vadí, co tě štve, co tě naštvalo atp. odpovídá Nic. To je pak dost těžké. a to je také důvod, proč tyhle hádky - nehádky nesnáším. Nemáš šanci se účinně bránit protože vlastně nebylo řečeno nic, proto čemu by ses bránit mohla...
Kamio: mluvíš mi z duše
Pliwatko: Kdepak diktafon, ten by měl být součástí každé domácnosti:) A teď to myslím i na sebe. občas řeknu věci, které myslím jinak a pak si je pamatuji tak, jak jsem je myslela a ne tak, jak jsem je řekla... Diktafon by mě uvedl do patřičných mezí:) A nejen mě, ovšem:)
Pliwatko: Kdepak diktafon, ten by měl být součástí každé domácnosti:) A teď to myslím i na sebe. občas řeknu věci, které myslím jinak a pak si je pamatuji tak, jak jsem je myslela a ne tak, jak jsem je řekla... Diktafon by mě uvedl do patřičných mezí:) A nejen mě, ovšem:)
no to by na me neplatilo:) nic. kdyz tak, reknu predpokladanou pricinu. nebo zacnu s necim, co vadi mne - pak protejsek vyrukuje s tim, co vadi jemu (na rodice to aspon plati).nedoporucuji, ale mozna je to cesta, jak se takovych "mlcenlivych hadek" zbavit
Já se nikdy nehádám :) Alespoň rozhodně ne s někým, kdo nemá žádný problém :)
Žádné komentáře:
Okomentovat