Prosím tímto pokrevně spřízněné jedince jako například rodiče, babičky, dědečky, bratry atp. pokud by někdy zabrousili na tyto stránky, nechť postelovou rubriku ignorují.
Domluvili jsme se takhle jednou se Záchranářem, že budeme trávit večer odděleně, abychom se vzájemně nerozptylovali ve studijním procesu. Jevilo se to jako maximálně zodpovědné a rozumné.
Zhruba tak v osm hodin večer.
Kolem půlnoci nás začala vzdálenost mezi našimi ložnicemi frustrovat a na icq ubývalo písmenek a přibývalo rozličných tulících, hopsajících, pusinkujících a dalších smajlíků, jimiž jsme naznačovali, kterým směrem se naše myšlenky ubírají. Ubíraly se směrem jarním, hormonálně nevybouřeným, směrem přístupným po dvaadvacáté hodině a označeným hvězdičkou.
Zlehka po půlnoci mi přišla zpráva, která nabádala přejít od slov k činům.
(přeloženo do zveřejnitelné podoby)
V rouše evině, před zraky cizích skryta jen dlouhým kabátkem, vezmi s sebou nástroje rozkoše a přijeď za mnou.
Nápad to byl dostatečně šílený a zvrhlý na to, abych ho ještě ve vaně nadšeně odsouhlasila. Jenže realita nás vždycky něčím překvapí.
„Mami, nemáš nějakej kabát?"
„Na co kabát?"
„No nějakej dlouhej, já mám samý krátký, se mi... to... nehoděj se mi k šatům..."
„Ty někam jdeš v šatech? Vždyť je půlnoc... No nemám kabát"
„No a můžu si půjčit tu Tvojí bundu? Tu zimní, dlouhou"
„Vždyť je venku 20stupňů"
Některé věci prostě rodičům nevysvětlíte.
Podrobila jsem svůj šatník hloubkové prověrce, ale všechny mé kabátky, bundy, dokonce kožíšky končí pár centimetrů nad pasem. Jak je tohle možné? Pokaždé vyrážím do obchodu s jasnou představou něčeho praktického s vysokou užitnou hodnotou a pokaždé odcházím z obchodu s něčím špičatým, výstřihovým, krátkým, šněrovacím nebo korzetovým. Někde v prostoru mezi zkušební kabinkou a kasou se mi ztrácí podstatné kusy látky. Nebo trpím nějakou zvláštní úchylkou. Navzdory extravagantnímu šatníku totiž nejčastěji nosím jedny džíny, vytahaný tričko, okopaný kecky a velký černý brýle.
Přes dílčí neúspěch s kabátem jsem akci nevzdávala. Vydala jsem se na bojovou výpravu směr šatník rodičů a objevila jsem jednu delší bundu podzimního ražení.
Zavolala jsem taxi.
Natáhla jsem si síťované punčošky, jehlové pantoflíčky, do miniaturní kabelky jsem narvala všechny erotické pomůcky, kterými mě v průběhu doby můj milovaný obdaroval, své zcela nahé tělo jsem zahalila do bundičky a vyšla ven.
Zvláštní pocit.
Zvláštně vzrušující.
„Tak kam to bude slečno..."
Nahlásila jsem destinaci a snažila se stát neviditelnou. Bodrý taxikář mi to dost dobře neumožňoval. Vzhled sympatického chasníka z Ladových obrázků, úsměv od ucha k uchu, spořádaný tatínek, živitel rodiny, konverzační typ. Za deset minut jsem věděla, jakou zubní pastu používá manželka a kam chodí děti do školy. Pak se začal hovor nevyhnutelně stáčet mým směrem.
"Není Vám horko?"
Zatrnulo mi. Přece to nemůže vědět...Je pravda, že pán řídil v tričku a moje bunda zapnutá ke krku vypadala zvláštně za teplého večera...
„Já jsem zimomřivá" (proto si takhle v létě jezdím skoro nahá po Praze)
„No jo, to já znám, manželka po mně chce, abych na chalupě topil i v létě,...."
Nebezpečí zažehnáno, jsme zpátky u manželky. Mé znalosti se rozšiřují směrem k tetičkám a strýčkům.
„Za kým vlastně jedete takhle pozdě?"
„Já jedu za přítelem."
„A to vás rodiče pustili? Tedy omlouvám se, že se tak ptám, ale vypadáte mladě.. Já mám taky dceru, podobně starou, za 2 roky maturuje..."
Někde uvnitř mé hlavy začala vystrkovat růžky rozverná část mé osobnosti. Jedu nahá tágem, jsem nejspíš šílená, tak z toho vytěžím maximum.
„No 15 mi bude za pár dnů, tak proč by mě nepustili?" Mrk mrk.
Taxikář se zatvářil nesouhlasně, ale mlčel. Poznámku, že on by tedy nezletilou dceru samotnou do noci nepustil, pro nevhodnost spolkl. A to chudák netušil, jaké mu dám ještě kapky. Občas jsem šílená bestie.
Zpráva.
Zastav se u mekáče a kup mi něco k jídlu.
Člověk se tady blíží vilně naladěn a on myslí na jídlo! Pragmatik jeden. Ale co bychom pro miláčka neudělali. Navedla jsem tedy taxikáře na Mcdrive a začala štrachat peněženku.
Kuk!
Růžové gumové cosi vykouklo z kabelky a na taxikáře svou výraznou barvou přímo mrklo. Bleskově jsem strčila úhoře zpět a zaklapla kabelku, taxikáři ale přece poklesla brada, pohyb zaznamenal.
„No jo no, full servis." usmála jsem se na něj laškovně.
„Co prosím?"
„No donáška až do domu."
Děs v očích
„No ten hamburgr, podáte mi ho?"
Po zbytek cesty taxikář nepromluvil. S kamenným výrazem hleděl přímo před sebe, na čele se mu pravidelně střídala nechápavost, hrůza a úleva, že on má doma normální dítě.
Mlčení bylo prolomeno až při placení.
„No tak to snad přítel zaplatí, když už za ním jedete takovou dálku takhle v noci..."
„Nebojte, on platí dobře!" mrkla jsem významně na řidiče.
„Ehm, jak jste to myslela?"
Než jsem stihla odpovědět, dorazil k autu Záchranář.
„Vzala jste ty pouta slečno?" řekl místo pozdravu dvorně.
To už bylo na nebohého taxikáře moc. Vytřeštil oči, nepřítomně převzal sumu, dupnul na plyn a se skřípěním pneumatik odjel.
"Ty jsi opravdu šílená..." nevěřícně konstatoval Záchranář, zatímco kontroloval za závěsem, jestli se neblíží policie na ochranu nezletilé.
No jo no... Full servis
Zhruba tak v osm hodin večer.
Kolem půlnoci nás začala vzdálenost mezi našimi ložnicemi frustrovat a na icq ubývalo písmenek a přibývalo rozličných tulících, hopsajících, pusinkujících a dalších smajlíků, jimiž jsme naznačovali, kterým směrem se naše myšlenky ubírají. Ubíraly se směrem jarním, hormonálně nevybouřeným, směrem přístupným po dvaadvacáté hodině a označeným hvězdičkou.
Zlehka po půlnoci mi přišla zpráva, která nabádala přejít od slov k činům.
(přeloženo do zveřejnitelné podoby)
V rouše evině, před zraky cizích skryta jen dlouhým kabátkem, vezmi s sebou nástroje rozkoše a přijeď za mnou.
Nápad to byl dostatečně šílený a zvrhlý na to, abych ho ještě ve vaně nadšeně odsouhlasila. Jenže realita nás vždycky něčím překvapí.
„Mami, nemáš nějakej kabát?"
„Na co kabát?"
„No nějakej dlouhej, já mám samý krátký, se mi... to... nehoděj se mi k šatům..."
„Ty někam jdeš v šatech? Vždyť je půlnoc... No nemám kabát"
„No a můžu si půjčit tu Tvojí bundu? Tu zimní, dlouhou"
„Vždyť je venku 20stupňů"
Některé věci prostě rodičům nevysvětlíte.
Podrobila jsem svůj šatník hloubkové prověrce, ale všechny mé kabátky, bundy, dokonce kožíšky končí pár centimetrů nad pasem. Jak je tohle možné? Pokaždé vyrážím do obchodu s jasnou představou něčeho praktického s vysokou užitnou hodnotou a pokaždé odcházím z obchodu s něčím špičatým, výstřihovým, krátkým, šněrovacím nebo korzetovým. Někde v prostoru mezi zkušební kabinkou a kasou se mi ztrácí podstatné kusy látky. Nebo trpím nějakou zvláštní úchylkou. Navzdory extravagantnímu šatníku totiž nejčastěji nosím jedny džíny, vytahaný tričko, okopaný kecky a velký černý brýle.
Přes dílčí neúspěch s kabátem jsem akci nevzdávala. Vydala jsem se na bojovou výpravu směr šatník rodičů a objevila jsem jednu delší bundu podzimního ražení.
Zavolala jsem taxi.
Natáhla jsem si síťované punčošky, jehlové pantoflíčky, do miniaturní kabelky jsem narvala všechny erotické pomůcky, kterými mě v průběhu doby můj milovaný obdaroval, své zcela nahé tělo jsem zahalila do bundičky a vyšla ven.
Zvláštní pocit.
Zvláštně vzrušující.
„Tak kam to bude slečno..."
Nahlásila jsem destinaci a snažila se stát neviditelnou. Bodrý taxikář mi to dost dobře neumožňoval. Vzhled sympatického chasníka z Ladových obrázků, úsměv od ucha k uchu, spořádaný tatínek, živitel rodiny, konverzační typ. Za deset minut jsem věděla, jakou zubní pastu používá manželka a kam chodí děti do školy. Pak se začal hovor nevyhnutelně stáčet mým směrem.
"Není Vám horko?"
Zatrnulo mi. Přece to nemůže vědět...Je pravda, že pán řídil v tričku a moje bunda zapnutá ke krku vypadala zvláštně za teplého večera...
„Já jsem zimomřivá" (proto si takhle v létě jezdím skoro nahá po Praze)
„No jo, to já znám, manželka po mně chce, abych na chalupě topil i v létě,...."
Nebezpečí zažehnáno, jsme zpátky u manželky. Mé znalosti se rozšiřují směrem k tetičkám a strýčkům.
„Za kým vlastně jedete takhle pozdě?"
„Já jedu za přítelem."
„A to vás rodiče pustili? Tedy omlouvám se, že se tak ptám, ale vypadáte mladě.. Já mám taky dceru, podobně starou, za 2 roky maturuje..."
Někde uvnitř mé hlavy začala vystrkovat růžky rozverná část mé osobnosti. Jedu nahá tágem, jsem nejspíš šílená, tak z toho vytěžím maximum.
„No 15 mi bude za pár dnů, tak proč by mě nepustili?" Mrk mrk.
Taxikář se zatvářil nesouhlasně, ale mlčel. Poznámku, že on by tedy nezletilou dceru samotnou do noci nepustil, pro nevhodnost spolkl. A to chudák netušil, jaké mu dám ještě kapky. Občas jsem šílená bestie.
Zpráva.
Zastav se u mekáče a kup mi něco k jídlu.
Člověk se tady blíží vilně naladěn a on myslí na jídlo! Pragmatik jeden. Ale co bychom pro miláčka neudělali. Navedla jsem tedy taxikáře na Mcdrive a začala štrachat peněženku.
Kuk!
Růžové gumové cosi vykouklo z kabelky a na taxikáře svou výraznou barvou přímo mrklo. Bleskově jsem strčila úhoře zpět a zaklapla kabelku, taxikáři ale přece poklesla brada, pohyb zaznamenal.
„No jo no, full servis." usmála jsem se na něj laškovně.
„Co prosím?"
„No donáška až do domu."
Děs v očích
„No ten hamburgr, podáte mi ho?"
Po zbytek cesty taxikář nepromluvil. S kamenným výrazem hleděl přímo před sebe, na čele se mu pravidelně střídala nechápavost, hrůza a úleva, že on má doma normální dítě.
Mlčení bylo prolomeno až při placení.
„No tak to snad přítel zaplatí, když už za ním jedete takovou dálku takhle v noci..."
„Nebojte, on platí dobře!" mrkla jsem významně na řidiče.
„Ehm, jak jste to myslela?"
Než jsem stihla odpovědět, dorazil k autu Záchranář.
„Vzala jste ty pouta slečno?" řekl místo pozdravu dvorně.
To už bylo na nebohého taxikáře moc. Vytřeštil oči, nepřítomně převzal sumu, dupnul na plyn a se skřípěním pneumatik odjel.
"Ty jsi opravdu šílená..." nevěřícně konstatoval Záchranář, zatímco kontroloval za závěsem, jestli se neblíží policie na ochranu nezletilé.
No jo no... Full servis
Komentáře (26)
Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
1
lynxie | 04.06.2007, 11:28:16
lynxie | 04.06.2007, 11:28:16
Jo, tak tohle mě docela pobavilo ;-))
3
Záchranář | 04.06.2007, 12:08:46
Záchranář | 04.06.2007, 12:08:46
:)
5
Záchranář | 04.06.2007, 12:58:40
Záchranář | 04.06.2007, 12:58:40
Dal jsem jí kousnout hamburgeru:)
Ježyš (c)! stále je v životě tolik věcí, co by stály za vyzkoušení!!!
Bára: Viď, teď budou konečně všechny holky v republice jezdit nahý tágem :)
To by měli taxikáře přeřadit do třetí pojistné skupiny jako velmi rizikovou činnost:)
Pro zvýšené riziko infarktu:)
Pro zvýšené riziko infarktu:)
Nebo se naopak taxikaření stane vyhledávanou činností :)
Ale při příštích takových pokusech by to chtělo pro dokreslení ještě skrytou kameru ;)
Ale při příštích takových pokusech by to chtělo pro dokreslení ještě skrytou kameru ;)
Jde o to, kde by byla skrytá. Aby se z toho nestal sexuálně explicitní materiál:)
Miss: Fantazii se meze nekladou ;)
ja nevim, ale me hned napadlo, proc za tebou neprijel takhle oden ON??!!! Zkus mu to priste navrhnout!!! Vsadim se, ze to by ZADNEJ chlap neudelal... nebo se mylim...?????!!!!
Leni: no jako ... chlap nahej jenom ve dlouhým kabátu ... nepřipomínalo by to spíš nějakýho úchyla než žhavého milence? :ep
jinak teda si myslím, že by to spousta chlapů ochotně udělala ;e)
jinak teda si myslím, že by to spousta chlapů ochotně udělala ;e)
Já myslím, že zrovna Záchranář by toho schopen byl:) On je totiž schopen všeho:) :)
Nedorazil z důvodů ryze praktických, protože u mě by cestou do ložnice narazil na mámu, Tomáše, bratra pubertálního, bratra malého školkou povinného a velmi společenského a nesmím zapomenout na psa, který by ho vítal 20minut a když mu člověk to vítání znemožní, tak sedí za dveřmi a těch 20minut smutně kňučí spolu s malým bráškou, který pro změnu bouchá na dveře:)
To by vzalo vliné myšlenky i mému milovanému:)
Nedorazil z důvodů ryze praktických, protože u mě by cestou do ložnice narazil na mámu, Tomáše, bratra pubertálního, bratra malého školkou povinného a velmi společenského a nesmím zapomenout na psa, který by ho vítal 20minut a když mu člověk to vítání znemožní, tak sedí za dveřmi a těch 20minut smutně kňučí spolu s malým bráškou, který pro změnu bouchá na dveře:)
To by vzalo vliné myšlenky i mému milovanému:)
Když to tu čtu, tak ještě že všechny mé oblečky končí pár cm nad pasem a ani síťované punčošky nevlastním ;)
Leni: Tak to vypadá, že za chvíli budou jezdit taxíky i nazí muži:)
Dej pokoj, já jsem chudej student, takže jedině v MHD ;)
Tos mě pobavila. Ale bojím se, že jsem na to moc stará... a nemám dlouhej kabát :-)
Hahahaha... tak krasne jsem se uz dlouho nezasmal. DEKUJI. Dnes a denne se presvedcuju ze na svete existuji i normalni (=normalne trhle a suprove vsehoschopne a zabavne) holky. Skoda jen, ze se nevyskytuji nikde pobliz mne a skoda jen ze jsem zadnou takovou nepotkal driv nez... hm. Moc vam zavidim a preju at je to naveky veku...
jayee: Nic si z toho nedělej, MHD posiluje kvalitu vztahu:))
Danielka: Stačí dlouhá zimní bunda. Nebo svetr. Zvláště efektní je to za vlahých letních nocí. A stará? Dej pokoj:) Na ztřeštěnosti není člověk nikdy starej:)
Honza: První člověk v životě, který mi řekl, že jsem normální:) Nevím, co si o tom mám myslet:) Ještě že je tam ta závorka, to mě uklidnilo:) A za přání děkujeme, už se na tom pracuje (na těch věcích věků:)
Danielka: Stačí dlouhá zimní bunda. Nebo svetr. Zvláště efektní je to za vlahých letních nocí. A stará? Dej pokoj:) Na ztřeštěnosti není člověk nikdy starej:)
Honza: První člověk v životě, který mi řekl, že jsem normální:) Nevím, co si o tom mám myslet:) Ještě že je tam ta závorka, to mě uklidnilo:) A za přání děkujeme, už se na tom pracuje (na těch věcích věků:)
Něco mě po přečtení Tvého článku napadlo, ale jak píše Gomba, na komentář to bylo moc dlouhé. Budeš-li mít chuť, mrkni.
http://kamilic.bloguje.cz/547043-zahalujte.php
http://kamilic.bloguje.cz/547043-zahalujte.php
Ještě že nejezdím taxíkem, asi bych se zbláznil strachem, že mne někdo těmi pouty přicvakne k volantu a já budu muset vláčet ten auťák na ruce po schodech až do ložnice!
25
maminka | 08.06.2007, 18:32:40
maminka | 08.06.2007, 18:32:40
misstriss: Kdyby přijel Zachránář k nám oděn-neoděn, byla by to ohromná legrace :), tví bratři i já máme rozptýlení rádi, takže by spíše hrozilo, že byste místo hrátek milostných byli zataženi do veselé debaty všech věkových skupin,navíc puberťák má nový foťák, tak kdo ví, jak by to dopadlo :)
Já jsem jela s taxi zatím jen jednou, když jsme potřebovali odvést na letiště a rodiče zrovna neměli čas, aby nás tam odvezli. Žádnou "veselou" příhodu tak naštěstí nemám :-D . Možná lepší. Pár trapasů jsem už zažila a není o co stát :-D .
OdpovědětVymazat