Posledních 14 dnů jsem zhusta flirtovala. S chřipkou. Těžko říci, jestli prvopočátkem mého laškování byla nevyrovnaná nervová situace (tzv. nahoru dolů) nebo spíše má záliba v krátkých sukénkách a bundách do pasu. Jisté je, že jsem i přes nepříjemné pocity, že na mě „něco leze" poměrně dlouho a úspěšně odolávala. Tedy úspěšně až do teď.
Už druhá polovina týdne byla trochu adrenalinová. Ve škole jsem se mátožně potácela, v práci ve čtvrtek večer díky zamotání hlavinky spadla ze schodů a v pátek bylo vítězství bacilů potvrzeno horečkou. Bohužel zrovna v den, kdy jsem se rozhodla vylepšit ještě o něco svůj měsíční rozpočet a trávila 12 hodin na jednorázové agenturní brigádě v tiskárně. Vstávání ve 4.30 mě utvrdilo v domněnce, že můj životní karierní příběh se rozhodně nebude psát podle pravidel směnného provozu. Abych byla zcela přesná, k tomuto závěru jsem došla již v dávné minulosti a od té doby se v pravidelných intervalech o správnosti svého rozhodnutí utvrzuji – nárazovým brigádám všeho druhu se nebráním.
Řekla jsem si kdysi, že vyzkouším co nejvíce druhů práce a systematicky se tomu věnuji. Dělala jsem neskutečně obtížné a úmorné činnosti za mizivý výdělek i nenáročné práce za částky o dost vyšší. Vyzkoušela jsem si práci fyzickou i „práci hlavou", nosila jsem i staré džíny do skladu i kostýmky do kanceláří, nechala jsem si rozkazovat i sama vedla školení, stála jsem za účelem výdělku za fotoaparátem i před ním. Všechny brigády i dlouhodobější záležitosti jsem brala z určité části jako placený výzkum. Zkoumání prostředí, jak a proč ono odvětví funguje, jací lidé se v něm pohybují. Skutečnou delikatesou bylo čas od času objevení „postavičky". Výrazného a charismatického člověka, který (nejen) mne buď pozitivně nebo negativně zaujal, měl specifické způsoby a životní osud.
Tiskárna mě v tomto ohledu příjemně překvapila. Jako jediná dívka a navíc očividně nemocná jsem měla oproti dalším brigádníkům jisté výsady. Mým úkolem bylo jednou za minutu nalepit štítek na balík vytištěných letáků a aby toho náhodou nebylo moc, pracovala jsem z každé hodiny jen třicet minut. Ve zbylém čase mě zaměstnanci zásobovali čajíčky, kafíčky, čokoládičkou, čtivem, vtipy, příběhy a pozorností. Měla jsem tedy dost času pozorovat nové prostředí, přemýšlet a seznamovat se. Objevila jsem i zdejší postavičku. Děda s bílým vousem, který mnou oštítkované balíky letáků vázal a skládal na paletu, vydržel pokaždé celou půlhodinu vykládat politické vtipy (z 90procent na komunisty). Vtípky, příběhy, příhody, více či méně vydařené, kousavé, sarkastické, ironické i lehčí, hlavně staré, ale i novější. Tenhle bělovousý pán si získal mé sympatie.
Jiný zaměstnanec mi chtěl udělat radost tím, že mi kromě kávy každou přestávku sežene něco na čtení. To bylo předsevzetí trochu obtížné, protože jsem byla pohroužena do Austenové: Pýcha a předsudek. Nenáročné čtení jako stvořené pro překonávání horečky – jediná možnost jak mě přinutit přečíst milostný román je dát mu přízvisko „historický", milostný příběh dát na druhé místo, hlavní hrdinku vyrobit chytrou, přemýšlivou, nezávislou a po lásce nikterak netoužící, příběh psát s vtipem a s nadhledem. A tak jsem se do příběhu, o kterém jeden můj známý řekl: „Je to o tom, že je tam pět sester a tři se nakonec vdaj" skutečně začetla.
Přimět mě odložit knihu tak nebylo vůbec jednoduché, zaměstnanec si ale zřejmě usmyslel, že se mu to povede. Nejdřív mi přinesl bulvár. Když někde narazím na bulvární časopisy, klidně si je pročtu, ale zajímavé knize pochopitelně konkurovat nemohou. Austenovou jsem neodložila. Příští přestávku mi hoch donesl ženské časopisy. Odložila jsem na chvíli knihu, prolistovala rychle módní trendy a vrátila se ke čtení. Další přestávku zkusil Respekt a Hospodářské noviny. Titulky vypadaly slibně, odložila jsem tedy knihu a začetla se. „No jo, intelektuálka." procedil mezi zuby můj novinový zásobovač. Abych si vylepšila skóre, věnovala jsem zbytek přestávky čtení časopisu pro ženy.
I přes milé zacházení a nenáročnou „práci" dvanáct hodin na nohou a brzké vstávání podpořilo definitivní vítězství nemoci nad mou odolností, a tak už druhý den ležím v posteli ve společnosti horkého čaje. Díky něžné a láskyplné péči přítele je horečka ne zcela negativním zážitkem. Každý nepříjemný stav se lépe snáší, když je o vás pozorně pečováno. Dalším pozitivem může být i to, že mám zase po dlouhé době čas přidat pár řádek k mému blogovému příběhu. Ovšem na nějaké literární vylomeniny převyšující můj průměr stále nemám náladu (inspirace mám v záloze ještě přesto dost), takže vygradovaný příběh hodný nadšených výkřiků se ani dnes nekoná. Berte dnešní článek jako svačinu. Ale pomalu ve mně sílí představa naservírovat zase kvalitní večeři. Nuže, uvidíme.
Řekla jsem si kdysi, že vyzkouším co nejvíce druhů práce a systematicky se tomu věnuji. Dělala jsem neskutečně obtížné a úmorné činnosti za mizivý výdělek i nenáročné práce za částky o dost vyšší. Vyzkoušela jsem si práci fyzickou i „práci hlavou", nosila jsem i staré džíny do skladu i kostýmky do kanceláří, nechala jsem si rozkazovat i sama vedla školení, stála jsem za účelem výdělku za fotoaparátem i před ním. Všechny brigády i dlouhodobější záležitosti jsem brala z určité části jako placený výzkum. Zkoumání prostředí, jak a proč ono odvětví funguje, jací lidé se v něm pohybují. Skutečnou delikatesou bylo čas od času objevení „postavičky". Výrazného a charismatického člověka, který (nejen) mne buď pozitivně nebo negativně zaujal, měl specifické způsoby a životní osud.
Tiskárna mě v tomto ohledu příjemně překvapila. Jako jediná dívka a navíc očividně nemocná jsem měla oproti dalším brigádníkům jisté výsady. Mým úkolem bylo jednou za minutu nalepit štítek na balík vytištěných letáků a aby toho náhodou nebylo moc, pracovala jsem z každé hodiny jen třicet minut. Ve zbylém čase mě zaměstnanci zásobovali čajíčky, kafíčky, čokoládičkou, čtivem, vtipy, příběhy a pozorností. Měla jsem tedy dost času pozorovat nové prostředí, přemýšlet a seznamovat se. Objevila jsem i zdejší postavičku. Děda s bílým vousem, který mnou oštítkované balíky letáků vázal a skládal na paletu, vydržel pokaždé celou půlhodinu vykládat politické vtipy (z 90procent na komunisty). Vtípky, příběhy, příhody, více či méně vydařené, kousavé, sarkastické, ironické i lehčí, hlavně staré, ale i novější. Tenhle bělovousý pán si získal mé sympatie.
Jiný zaměstnanec mi chtěl udělat radost tím, že mi kromě kávy každou přestávku sežene něco na čtení. To bylo předsevzetí trochu obtížné, protože jsem byla pohroužena do Austenové: Pýcha a předsudek. Nenáročné čtení jako stvořené pro překonávání horečky – jediná možnost jak mě přinutit přečíst milostný román je dát mu přízvisko „historický", milostný příběh dát na druhé místo, hlavní hrdinku vyrobit chytrou, přemýšlivou, nezávislou a po lásce nikterak netoužící, příběh psát s vtipem a s nadhledem. A tak jsem se do příběhu, o kterém jeden můj známý řekl: „Je to o tom, že je tam pět sester a tři se nakonec vdaj" skutečně začetla.
Přimět mě odložit knihu tak nebylo vůbec jednoduché, zaměstnanec si ale zřejmě usmyslel, že se mu to povede. Nejdřív mi přinesl bulvár. Když někde narazím na bulvární časopisy, klidně si je pročtu, ale zajímavé knize pochopitelně konkurovat nemohou. Austenovou jsem neodložila. Příští přestávku mi hoch donesl ženské časopisy. Odložila jsem na chvíli knihu, prolistovala rychle módní trendy a vrátila se ke čtení. Další přestávku zkusil Respekt a Hospodářské noviny. Titulky vypadaly slibně, odložila jsem tedy knihu a začetla se. „No jo, intelektuálka." procedil mezi zuby můj novinový zásobovač. Abych si vylepšila skóre, věnovala jsem zbytek přestávky čtení časopisu pro ženy.
I přes milé zacházení a nenáročnou „práci" dvanáct hodin na nohou a brzké vstávání podpořilo definitivní vítězství nemoci nad mou odolností, a tak už druhý den ležím v posteli ve společnosti horkého čaje. Díky něžné a láskyplné péči přítele je horečka ne zcela negativním zážitkem. Každý nepříjemný stav se lépe snáší, když je o vás pozorně pečováno. Dalším pozitivem může být i to, že mám zase po dlouhé době čas přidat pár řádek k mému blogovému příběhu. Ovšem na nějaké literární vylomeniny převyšující můj průměr stále nemám náladu (inspirace mám v záloze ještě přesto dost), takže vygradovaný příběh hodný nadšených výkřiků se ani dnes nekoná. Berte dnešní článek jako svačinu. Ale pomalu ve mně sílí představa naservírovat zase kvalitní večeři. Nuže, uvidíme.
Komentáře (13)
takovou "svačinu" když Ti za krkem sedí chřipka, to je výkon! Skutečnost, že máš chuť do dalšího psaní svědčí o tom, že máš elán a nad chřipkou brzy zvítězíš. To Ti přeji.
Tohle není spravedlivé. Proč ženám (spíše krásným - nevím, jak je to s tebou) vždycky všechno projde? Ze mě by tam sedřeli kůži.
Jinak sváča dobrá. :-)
Jinak sváča dobrá. :-)
Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande! ;)
[1] O vítězství též nepochybuji, přílišné setrvávání v pelechu mě zneklidňuje.
[2] Xichtík mám roztomilej, na přání není problém vyrobit i krásu, ale dá to trochu práce:) Jestli tě to uklidní, tak ani přijatelný kukuč většinou nepomůže a kůži ze mě kolikrát dřeli fest:) Ale tentokrát to prošlo:)
[3] Jj, je to pech, pane ;)
[2] Xichtík mám roztomilej, na přání není problém vyrobit i krásu, ale dá to trochu práce:) Jestli tě to uklidní, tak ani přijatelný kukuč většinou nepomůže a kůži ze mě kolikrát dřeli fest:) Ale tentokrát to prošlo:)
[3] Jj, je to pech, pane ;)
kdyz me to neskoli totalne. A okoli to uzna a je na mne taky hodny ..v opacnym pripade ulehani do postele s kazdym zakaslanim , by na me brzy koukali jak na clena "Simulantenbande : :)
já vypravim zásadne jen vtip s plivátkem a slimákama a s pedofilem a "můžu si skočit na malou" ,proto mě asi nechtěj v žádný práci...ale být klasik na volné noze,taky neni k zahození...a dávej si hodně citronu do čaje
[5] Já se řídím již odmalička heslem když už, tak už a bez umírání to není ono, takže jsem vždy velmi dlouho zdráva a když už ulehnu, tak rovnou do nemocničního zařízení, kde už mě personál důvěrně zná:) Chřipka nebude ten případ a skoro mě až příjemně překvapilo, že jsem schopná absolvovat i běžnou nemoc:)
[6] Neboj, citróny spotřebovávám ve velkém. Já vtipy nevyprávím vůbec protože je neustále zapomínám - mám takové podezření, že je zapomínám schválně, protože vím, že je vyprávět neumím a mluvit před více než dvěma lidmi je stresující zážitek:)
[6] Neboj, citróny spotřebovávám ve velkém. Já vtipy nevyprávím vůbec protože je neustále zapomínám - mám takové podezření, že je zapomínám schválně, protože vím, že je vyprávět neumím a mluvit před více než dvěma lidmi je stresující zážitek:)
[2] Xichtík má roztomilej, na přání není problém vyrobit i krásu a zas tak pracný to určitě nebude ;) Kilo pudru spraví všecko :P
Miss, přeju brzký návrat na nohy bez pokusů o přecházení... :)
Miss, přeju brzký návrat na nohy bez pokusů o přecházení... :)
to vypadalo skoro jako kompliment, ale tím pudrem jsi to zkazil:))
Ale musím Ti přesto oponovat ke svému neprospěchu, kilo pudru nespraví všechno, můj současný zombie-look by zachránila pouze plynová maska. Možná:))
Ale musím Ti přesto oponovat ke svému neprospěchu, kilo pudru nespraví všechno, můj současný zombie-look by zachránila pouze plynová maska. Možná:))
Pan "opište kód z obrázku" s předchozím komentem souhlasil, napsal totiž AAANO :D
A teď zase MIINA, tak já nevím, to mi vyhrožuje, že jsem ho práskla?:D
Nemůžu přece riskovat, že si můj kompliment přečte Tvůj přítel, tak jsem ho musel "diplomaticky zahladit" :D
Je dobře, že máš dobrou náladu :)
Je dobře, že máš dobrou náladu :)
tak mas opravdu stesti s temi brigadami:) ja casto dostanu nejdriv tu nejtezsi praci (pamatuji si, ze v kauflandu jsem sla na brigadu a dostala jsem hned paletu s 20 plechovkami psiho zradla, 50 kg kroup a jeste neceho:))bud vidi muj puvod, nebo muj bojovny postoj "neopovazujte se me pokladat za slabou!"no, ale mas pravdu v tom, ze skoro na kazde brigade jsem nasla nejakeho zajimaveho cloveka:)
co se tyce jane austen, tak jsem ji tusim cetla anglicky, coz byl zase mortyrium:).
co se tyce jane austen, tak jsem ji tusim cetla anglicky, coz byl zase mortyrium:).
Velké poděkování Dr. Wealthymu, že nikdy nevěřím, že po všech těch letech zklamání z obrovských spamerů na internetu, kteří chodí po podvodných lidech, stále existuje opravdové kouzlo smrti, dokud jsem nebyl vhodný setkat se s dr. Wealthy skutečným kouzlem kouzel, přes blízkého přítele jménem Jennifer, kterého mi Dr. Wealthy předtím pomáhal, když jsem ho kontaktoval se svým e-mailem na wealthylovespell@gmail.com, vysvětluji, jak mi můj bývalý manželé dávají problém v mém manželství, nikdy mi nedovolila chvilku klidu a Musím to ukončit tím, že ji zabiju, a nechci využít vraha, protože to bude riskantní, tak jsem to musel udělat duchovně, proto jsem se ho rozhodl kontaktovat, ujistil mě, že se nebudu bát Kontaktoval jsem správnou osobu ve správný čas, spolupracoval jsem s ním a za méně než týden byla moje ex mrtvá, spala a nikdy se neprobudila díky Dr. Wealthy, opravdu je to opravdu skromný muž. můžete kontaktovat dr. Wealthyho s jakýmkoli smrtelným kouzlem, jako je zabít svého nadřízeného v kanceláři a zaujmout jeho místo, kouzlo smrti zabít svého otce a zdědit jeho bohatství, smrtelné kouzlo zabít každého, kdo vás v minulosti obětoval, kouzlo pro zvýšení mezd, kouzlo pro povýšení v kanceláři, kouzlo, aby se váš bývalý milenec vrátil, pokud věci ve vašem životě nefungují dobře, pak ho musíte kontaktovat nyní e-mailem wealthylovespell@gmail.com zavolejte nebo přidejte jej na WhatsApp +2348105150446.
OdpovědětVymazat