Můj zadek očividně přitahuje náctileté mladíky, kteří se puzeni voláním jara a bouřícími hormony potujují v houfech po sídlištích a zastávkách MHD, dodávají si vzájemně odvahu silnými slovy a vyjadřují svou náklonnost k dívkám způsobem, které dotyčné dívky dovádí spíše než k blahu k šílenství. Měla jsem tušení, že vypadám mladší. Umocněné tím, že mi v restauracích občas odmítají nalít a když se vytasím s občankou, podrobí ji zkoumání pod mikroskopem, aby se ujistili, že nejde o padělek. Také se mě cizí lidé při zmínce o studiu ptají, jestli mám obavy z maturity. Ale až takhle mladší? Že bych vypadala na 16? Tomu se mi nechce věřit. Každopádně nevím, jak jinak vysvětlit zájem rozjívených mladíčků o mou osobu. Z jejich pohledu by přece 23letá slečna měla patřit do starého železa nebo se pletu? Že by se něco zásadního od dob mého dospívání změnilo?
Ať tak či onak, nevybírají si dobře. Jsem totiž šílená. Schopná všeho. A narušování mého osobního prostoru mě velmi, velmi vytáčí
Síťované punčošky, sukénka, botky na jehlách, vyrazila jsem si jednou do města převlečena za dámu. Klapu si klapu, když najednou zmerčím cizí objekty ve své blízkosti.
„Čáuu" řekli dvě mláďata mužského pohlaví, přiblížili se ke mně zákeřně zezadu a každý z jedné strany mě plácli po zadečku. Probudil se ve mně divoký duch bojovnice, vzpomněla jsem si na doby strávené výkřiky ičnýsanší na aikidu a na karate a automaticky jsem zvedla lokty do výše ramen a trhla jimi dozadu. Jeden výrostek byl z dosahu, druhý to ale schytal přímo na nos.
„Aú, ty vólé, vona mě praštila."
Druhý mládenec měl zřejmě skryté masochistické sklony, protože se nedbajíce mého bojovného výrazu snažil znovu přiblížit na dosah.
„Ani o krok blíž!" zvolala jsem unesena rolí divoké amazonky.
„Co blbneš krávo? Nemáš voheň?" řekl ten loktem zasažený.
Vrhla jsem na něj hrdý pohled odkoukaný z Vinetua a vesele jsem se odvlnila pryč bez reakce. Občasné zapískání a poklony („Ty seš hustá!")z povzdálí mě hřály u srdíčka. Už se nepřiblížili. Jsem vítěz!
Tento zážitek byl inspirativní. Hned druhý den jsem se se vzpomínkou na hřejivý pocit blaha rozhlížela po zastávce, koho bych mohla zmlátit. Jako na potvoru všude samí důchodci. U metra mi svou pozornost věnovali pouze prodejci simkaret (kterým hodlám v budoucnu věnovat celou kapitolu), bezdomovci s Novým prostorem a tradičně jehovisti. Rozjařená mláďata nikde.
Až včera se na mě usmálo štěstí. Byla jsem zrovna na cestě za Záchranářem do Corinthie, na sobě džíny, mikinu a vlasy v culíku, když mě někdo plácnul po zadku. Otočila jsem se rychlostí blesku a hleděla na skupinku rozdivočelých chlapců, kteří pokřikovli zvesela: „To vón" Po vzoru Xeny jsem vykopla nožkou v ladném půlobloučku a zasáhla náhodně zvoleného mladíčka přímo do oblasti, kam by si to žádný zdravý muž schytat nepřál.
„Ty vole vona mi dala kopačku!"
Ostatní začali hýkat smíchy a zdrhali z mého dosahu. Ani výkřiky „Měj se, kurvo" nezabránily hřejivému pocitu vítězství, aby se usídlíl v mém srdéčku. Stres, melancholické myšlenky, všechno bylo pryč. Bylo mi prostě skvěle.
Takže až na mě příště zaútočí splíny, mám v zásobě nový lék. Kam se hrabou antidepresiva, stačí někoho zmlátit. Přesněji řečeno zaútočit na nějakého muže, který bude zrovna po ruce. Akorát mě mírně zneklidňuje, že
včera Záchranář v polštářové bitvě vyhrál. Asi budu muset začít trénovat
misstriss | 17.05.2007, 10:52:0
Komentáře (6)
Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
:-DDDDD "rozhlížela po zastávce, koho bych mohla zmlátit" Nádherný článek :o))) Zasmál jsem se krásně od srdce :o) Píšeš velmi dobře!! A máš odvahu, to se cení :o)) No vážně :o)
3
Kelda | 27.05.2007, 20:17:25
Kelda | 27.05.2007, 20:17:25
Všechna čest! vtipne, detailni no prostě nádhera... při čtení tohoto přispěvku jsem se náramně pobavil. Jen tak dál! prostě paráda:-)
4
Kelda | 27.05.2007, 20:20:40
Kelda | 27.05.2007, 20:20:40
Všechna čest! vtipne, detailni no prostě nádhera... při čtení tohoto přispěvku jsem se náramně pobavil. Jen tak dál! prostě paráda:-)
frajerka, fakt:D
Žádné komentáře:
Okomentovat