Vánoce pro mě byly většinou spíše než dobou klidu a míru obdobím stresu a nepohody. V těch uštvaných tvářích vystresovaných lidí pobíhajících hystericky po Praze a houfujících se v nákupních centrech je něco děsivého. Ačkoli mě baví obdarovávat blízké a vymýšlet pro ně originální, vtipné nebo alespoň účelné drobnosti, realizování představy nákupem spadá do kategorie noční můry běžného dne.
Mé vztahy často končily právě v období vánočním, což si pochvaloval tatík, který si pletl jména mých poloviček a označoval si je podle let. Model 2000 až 2002 ukončil své působení právě mezi svátky, takže se otci nemohl plést s modelem 2003, který nastoupil po pětiměsíčním oddychovce. Model 2003 se vystřídal s modelem 2004 přímo na Silvestra, což si táta obzvlášť pochvaloval. Líbilo se mu, že nedochází k převodu mužů do dalších let tak, aby se jeho označení vztahovalo na více jedinců současně. Na Záchranáře byly v tomto ohledu minulý rok dokonce vypsané sázky. On sám vtipně glosoval blížící se Vánoce slovy: „Ještě nám zbývají tři (dva, jeden...) měsíce." Nakonec jsme minulé Vánoce přežili v zamilovaném souznění a já vyhrála od kamaráda láhev červeného vína. Jak to bude s letošními svátky není jisté.
Letíme totiž do Thajska.
S jeho rodiči.
Když se mě v červenci na návštěvě u skorotchána a skorotchýně milý zeptal, jestli bych s ním a jeho rodiči jela do Thajska, zaskočeně jsem řekla: „Nevím, asi jo." Po delším přemýšlení jsem své přesvědčení změnila na jasné ne. Negativní pocit „nechat se pozvat od cizích rodičů" převážil pozitivní pocit „moře, slunce, dovolená". Když jsem to řekla drahému, lakonicky prohlásil, že jsem to měla říct předtím. Věc je již v jednání a změna mého názoru nevhodná.
Dlouze jsem o tom od té doby přemýšlela. Záchranář potřebuje dovolenou jako sůl. Těší se a má radost. Když odmítnu, nebudeme přes svátky spolu nebo v druhém případě zůstane se mnou v Praze naštvaný, že není v Thajsku a hlavně – nebude mít dovolenou. A tak jsem kývla, i když můj souhlas byl tak trochu rozpačitý a plný vnitřních otázek a pochybností.
S blížícím se odletem jsou mé pocity smíšené.
Ač mě dřív Vánoce rozčilovaly, večer u stromku s rodinou jsem si vždycky užila. Že večer u stromku letos nebude mi začalo překvapivě vadit a místo oddechu se dostavila melancholie pokročilého stupně. Přesvědčit sebe samu že večer pod palmou může být taky bezva chtělo větší než malou dávku sebekázně. Záchranářův argument: „Přece jsi mohla zůstat doma." mi věru příliš nepomohl.
Citlivě také (ne)snáším vtipné poznámky na svou adresu. „Kvůli tomu, že jedu s tebou, nepoletím s rodičema první třídou." řekl mi Záchranář někdy minulý měsíc. Dal najevo trochu nadlehčeně rozladěnost, že nebude mít při letu takové pohodlí jako zbytek rodiny včetně sestry. „No co, mohlo to být horší." glosovala poznámku máma poté, co jsem jí u kávy větu rozpačitě přetlumočila. „Mohli by letět oni první třídou a ty sama ekonomickou. To by bylo významnější vystihnutí situace." smála se.
„Doufám, že se s Míšou po dovolený nerozejdeš." řekla pro změnu dnes drahému skorotchýně. „Jestli se s ní do půlroku rozejdeš, tak si to zaplatíš." řekla mu s humorem. Takové humorné poznámky mou nejistotu ještě trochu podporují. Jako cizí investice nejsem ve své kůži. Všechny podobné úvahy se dají ale smést ze stolu jedinou větou: „Mohla jsi říct ne."
A tak se soustředím jen na pozitiva. Záchranář. Dovolená. Teplo. Moře. Volný čas. Thajsko.
Jsem zvědavá, jaké budou Vánoce u moře...
Letíme totiž do Thajska.
S jeho rodiči.
Když se mě v červenci na návštěvě u skorotchána a skorotchýně milý zeptal, jestli bych s ním a jeho rodiči jela do Thajska, zaskočeně jsem řekla: „Nevím, asi jo." Po delším přemýšlení jsem své přesvědčení změnila na jasné ne. Negativní pocit „nechat se pozvat od cizích rodičů" převážil pozitivní pocit „moře, slunce, dovolená". Když jsem to řekla drahému, lakonicky prohlásil, že jsem to měla říct předtím. Věc je již v jednání a změna mého názoru nevhodná.
Dlouze jsem o tom od té doby přemýšlela. Záchranář potřebuje dovolenou jako sůl. Těší se a má radost. Když odmítnu, nebudeme přes svátky spolu nebo v druhém případě zůstane se mnou v Praze naštvaný, že není v Thajsku a hlavně – nebude mít dovolenou. A tak jsem kývla, i když můj souhlas byl tak trochu rozpačitý a plný vnitřních otázek a pochybností.
S blížícím se odletem jsou mé pocity smíšené.
Ač mě dřív Vánoce rozčilovaly, večer u stromku s rodinou jsem si vždycky užila. Že večer u stromku letos nebude mi začalo překvapivě vadit a místo oddechu se dostavila melancholie pokročilého stupně. Přesvědčit sebe samu že večer pod palmou může být taky bezva chtělo větší než malou dávku sebekázně. Záchranářův argument: „Přece jsi mohla zůstat doma." mi věru příliš nepomohl.
Citlivě také (ne)snáším vtipné poznámky na svou adresu. „Kvůli tomu, že jedu s tebou, nepoletím s rodičema první třídou." řekl mi Záchranář někdy minulý měsíc. Dal najevo trochu nadlehčeně rozladěnost, že nebude mít při letu takové pohodlí jako zbytek rodiny včetně sestry. „No co, mohlo to být horší." glosovala poznámku máma poté, co jsem jí u kávy větu rozpačitě přetlumočila. „Mohli by letět oni první třídou a ty sama ekonomickou. To by bylo významnější vystihnutí situace." smála se.
„Doufám, že se s Míšou po dovolený nerozejdeš." řekla pro změnu dnes drahému skorotchýně. „Jestli se s ní do půlroku rozejdeš, tak si to zaplatíš." řekla mu s humorem. Takové humorné poznámky mou nejistotu ještě trochu podporují. Jako cizí investice nejsem ve své kůži. Všechny podobné úvahy se dají ale smést ze stolu jedinou větou: „Mohla jsi říct ne."
A tak se soustředím jen na pozitiva. Záchranář. Dovolená. Teplo. Moře. Volný čas. Thajsko.
Jsem zvědavá, jaké budou Vánoce u moře...
Komentáře (17)
ja musim zaklepat,ale mám zatim vesměs pozitivní zkušenosti s rodičema protějšků,ale dovolená je něco jinyho...a jestli tě čeká pravidelný večerní konverzování u jídla...brrr
Always look on the bright side of life!
A hlavně si tam prosím tě nic neudělej - pár článků na téma tvé šikovnosti jsem tu už četla *mrk*
A hlavně si tam prosím tě nic neudělej - pár článků na téma tvé šikovnosti jsem tu už četla *mrk*
v průběhu příštího ledna se trochu mrzet, že jsi Vánoce proválela na pláži u skvělého moře, než dlouhá léta mlátit do hlavy, že jsi mohla mít skvělého kluka na celý život. Tento mínusový závěr nestavím na pevnosti vztahu Záchranáře k Tobě, to jen aby jsi neváhala a tak Ti přejí krásné Vánoce, plné radosti a vášnivé lásky.
Pliwe, s rodiči problém nemám ani s časem stráveným s nimi. Vadí mi, že jsem zvána. Ten nerovnocenný vztah vznikající přijetím velkého daru a nemožností ho nějak oplatit, což mě dostává do postavení jisté podřízené vděčnosti a také je tak na mě nazíráno. Což mi není příjemné vzhledem k tomu, že hlavní motivací mého souhlasu nakonec nebyla má osobní touha nebo požitek, ale štěstí mého přítele, který prostě dovolenou potřebuje. Ale v porovnání s tím, že strávím volný čas s milým jsou tyhle pocity vedlejší, jak se tématu dotýká Buteo. Looney, zatím jsem dovolenou bez zranění myslím nezažila:) Doufám, že tahle bude první:)
Pocit jak rikas podrizene vdecnosti je mi znamy uz temer rok... Za Tebe doufam ze Ti to nikdo nebude prilis pripominat jeste nejakou dobu pote... Coz je snad jeste neprijemnejsi nez ten vlastni neprijemny pocit ze clovek za neco musi byt vdecny i kdyz si o to sam nerekl......
Kacenice, toho pripominani se prave bojim. Uvidime.
ale, vsechno bude v pohode, jak jsem ti rikala:)
8
záchranář | 20.12.2007, 13:07:33
záchranář | 20.12.2007, 13:07:33
to se člověk ale dozvídá věci:(
To je holt ta koule u nohy, když má člověk "vztah" - pořád řešit, jestli to nebude mít tyhle nebo tamhlety důsledky. Já bych Thajsko bral i v roli zavazadla a nosiče pantoflí :D Užij si dovolenou a příští Vánoce si zase zkuste zařídit po tvém.
Hezké chvíle strávené pod palmou přeju :) Ne, užij si to, zasloužíš si, aby se Ti tam líbilo :)
Tak ona má de facto každá mince své (minimálně) dvě strany - ty důsledky pozitivní a negativní. Akorát to u různých věcí vnímáme jinak - někde přehlížíme tu horší variantu, jinde tu lepší, a často to je i tak, že si ani žádné varianty vůbec nepřipouštíme a nepřemítáme nad tím, že nějaké varianty být mohou. Paradoxní je, že se s takovými situacemi setkáváme dnes a denně, ale jen některé nám tak silně dokážou ležet v hlavě - a přitom jiné necháváme bez pozornosti, i když by si to třeba zasloužily - a co je podstatné, tak nějak dopadnou, zpravidla i dobře, a to aniž bychom jim jakoukoliv větší pozornost a rozbor alternativ věnovali.
Takže... jedinou "unikátnost" na tom tím pádem vidím ne v tom, co to může přinést za různé ideální či katastrofické důsledky, ale v tom samotném - jedeš s přítelem na dovolenou, budou tam jeho rodiče a ještě k tomu to budou netradiční Vánoce. Že to nakonec přinese výsledek takový, nebo makový, to už je holt fakt - ale ten se stejně zhodnotí až poté, netřeba se jím zabývat předem.
Rozhodla jsi se jet, takže jedeš, hotovo :) Přeju hezké Vánoce, hezkou dovolenou a hodně inspirativní všímavosti, protože tam určitě půjde načerpat mnoho materiálu, o čem tady psát :)))
Takže... jedinou "unikátnost" na tom tím pádem vidím ne v tom, co to může přinést za různé ideální či katastrofické důsledky, ale v tom samotném - jedeš s přítelem na dovolenou, budou tam jeho rodiče a ještě k tomu to budou netradiční Vánoce. Že to nakonec přinese výsledek takový, nebo makový, to už je holt fakt - ale ten se stejně zhodnotí až poté, netřeba se jím zabývat předem.
Rozhodla jsi se jet, takže jedeš, hotovo :) Přeju hezké Vánoce, hezkou dovolenou a hodně inspirativní všímavosti, protože tam určitě půjde načerpat mnoho materiálu, o čem tady psát :)))
Oznaceni Model X a Model XY je perfektni, zasmal jsem se :o))
Dovolenou si uzij, Vanoce v exotice jsou urcite take necim zajimave, takze budes bohatsi o dalsi intenzivni vjemy. Drzim palce :o) Ja bych se bal jenom toho dlouheho letu... ne, ze bych se bal letat, nebo tak, ale tak dlouho... asi bych prisel o nohy :o)
Dovolenou si uzij, Vanoce v exotice jsou urcite take necim zajimave, takze budes bohatsi o dalsi intenzivni vjemy. Drzim palce :o) Ja bych se bal jenom toho dlouheho letu... ne, ze bych se bal letat, nebo tak, ale tak dlouho... asi bych prisel o nohy :o)
Hezké vánoce a šťastný Nový i nový rok 2008 :)
Už dlouho nikdo nevystihl mé pocity takhle dobře;) Já jsem sice ještě nikam pozvána nebyla, ale co se týče domácího plkání o imaginárním pozvání protějškových rodičů či snad jeho, právě tato možnost neodplaty je největší problém.
Ale proto se snažím většinou všechno platit na půl;) abych neměla ten šílený pocit někde uvnitř, že to nemůžu nijak vrátit.
P.S. A za ty poznámky bych je rovnou zabila! Jen ať se nestaneš "rukojmím"...
Ale proto se snažím většinou všechno platit na půl;) abych neměla ten šílený pocit někde uvnitř, že to nemůžu nijak vrátit.
P.S. A za ty poznámky bych je rovnou zabila! Jen ať se nestaneš "rukojmím"...
přát po Novém roce hezké Vánoce je asi trochu pozdě:) Ale přesto hezké Vánoce a Nový rok!
Nechat se pozvat kýmkoliv (kor do Thajska) většinou klade velké nároky na osobnosti a povahu těch, kteří zvou a také těch, kteří jsou pozváni. Ten pocit, že "bych měl být zavázán" by tam vůbec neměl být, protože právě to může být začátek konce...
Nechat se pozvat kýmkoliv (kor do Thajska) většinou klade velké nároky na osobnosti a povahu těch, kteří zvou a také těch, kteří jsou pozváni. Ten pocit, že "bych měl být zavázán" by tam vůbec neměl být, protože právě to může být začátek konce...
Všem přeji šťastný Nový rok... Sedím na terase u moře, jsou tři hodiny odpoledne, dívám se na palmy a vlny, je příjemných 25 stupňů, fouká vítr a za chvíli půjdeme na masáž... Nádhera. Přestala jsem řešit neřešitelné a dovolenou si užívám. V pondělí letíme domů abudu mít dost času ve zkouškovém všechny zážitky napsat. A že je jich požehnaně:)
Žádné komentáře:
Okomentovat