Dnešní den je pro můj partnerský život převratný. Poprvé jsem připravovala jídlo, které nejenže bylo teplé, ale jehož příprava trvala déle než neuvěřitelných 30minut. Rozhodla jsem se sama od sebe, že se pokusím stvořit řízky s bramborovým salátem, neb tuto kombinaci můj milý má ve velké oblibě. Již v době, kdy mě mámil sladkým vrkáním a začínali jsme si klást opatrné poznávací otázky (co jíme, kde spíme, co děláme, co nosíme), zmínil se o své slabosti pro bramborový salát.
V uplynulém týdnu jsem si všimla narůstajícího němého nesouhlasu k mému postoji ke starání se o naši klícku. Snažím se seč mohu, vykonávám automaticky mnohé záslužné činnosti jako třeba sbírání špinavého prádla ze země a jeho transport do koše na prádlo nebo (a to velmi často), hledání rozličných odpadků, obalů od zmrzlin apod., které můj drahý milovaný mistrně poschovával po celém bytě ve snaze zpříjemnit mi chvíle samoty vzrušující bojovkou – Hádej kde je další obal.
Ano. Je to doopravdy velký posun. Malý krok pro lidstvo, velký krok směrem k oddálení mého opuštění společné domácnosti. Jak velký je jsem si uvědomila, když se na icq zjevil jeden můj ex a napsal mi obligátní -Jak se máš co děláš- nic neříkající zprávu a já odepsala -dobře žehlím- zprávu a přišlo mi bleskově: Co že děláš??? / Žehlím, peru, suším/ To není možný!!!
Následovala velká informační vlna mezi sítí všech lidí, pro které jsem byla kontroverzním symbolem života bez pout, že !!!Už mě teda fakt někdo ulovil a dokonce dělám domácí práce!!! když se ke mně donesl ten šok a údiv, bylo mi trochu stydno...
Ale i přes ten posun pro mě všechny tyto záslužné činnosti zůstávají nudně přízemní a jdou trochu mimo mě, což se v praxi projevuje tak, že když zrovna vykonané nejsou, nezblázním se. Což ovšem neznamená, že bych je vykonávat nechtěla. Jen na to musí být ten správný čas. A ohledně délky toho času či ještě lépe frekvence jeho opakování panuje v poslední době nejprve tišší, pak hlasitější disharmonie. Šla jsem do sebe a hluboce přemýšlela o svých nedostatcích. Posun k lepšímu byl, že jsem hluboce přemýšlela s koštětem a hadrem v ruce. Dokonce mě to uspokojilo, protože zatímco mé přemýšlení a vnitřní snaha o sebevýchovu nepřináší viditelný výsledek hned, uklízení naproti tomu přináší okamžitý a viditelný výsledek snahy. Jasné výsledky se mi zalíbily, a tak jsem se dnes vrhla na bramborový salát.
První krok k baště byl sběr potřebných informací, který probíhal ve dvou fázích. První – telefonická – v chodbě nákupního centra, kdy jsem ramenem držela telefon, v ruce sešítek s propiskou a bavila jsem kolemjdoucí monotónně pronášeným: „Píšu si mami, ne cibuli tam ještě nemám, ano, vajíčka, brambory jsou snad jasný, heh." Druhá fáze následovala dnes na návštěvě u rodiny. Jaké dotazy padaly raději prozrazovat nebudu stejně byste mi nevěřili, že 24letá žena položila otázku: Jak dlouho se vaří vajíčka? Sběr informací i surovin byl ukončen a mohla jsem se vrhnout na pokus bramborový salát. Když tu náhle se dveře otevřely a vkročila babička. Ano, ta příjemná přítelova babička, od které jsme se již mnohokráte pro konflikty (ne)stěhovali a která mi poskytuje bezplatné vzdělání v umění diplomacie, manipulace a řešení konfliktů. Téměř celé léto byla ve svém vesnickém domečku, jen několikrát přijela zkritizovat naši neschopnost. Jelikož už jsem řádně vyškolena a trochu vím jak na ni, protentokrát jsem se nezděsila.
„Hanko, neděste se, je tu nepořádek! Včera začali dělat ten sprchový kout, zítra bude hotový" vychrlila jsem směrem k ní ještě než se stačila zout. Na takovou větu se těžko odpovídá litanií – je tu nepořádek a není udělaný sprchový kout. Bylo by to opakování. Poté co jsem eliminovala možnost výtek, následovala usmiřovací fáze – to, že si nemůže zanadávat, jednoho nepotěší. Uvařila jsem kávu a popovídaly jsme si. Je s podivem, kolik ledů roztaje, když se člověk naučí se zájmem poslouchat...
„Ty budeš vařit?" přejela babička kuchyň.
„Hmmm... Jo." s trojicí talířů v pořadí mouka-vejce-strouhanka se špatně zatlouká. „No... Řízek s bramborovým salátem."
„No tak to jsem zvědavá."
„To já taky." pronesla jsem pro sebe tiše.
Pravděpodobně pošlu děkovný dopis tomu, kdo zařadil do dnešního vysílání Ordinaci v růžové zahradě. Tento seriál byl atraktivnější než mé kuchařské začátky a tak si babička nemohla všimnout mé občasné vystrašené bezradnosti. A tak jsme nakonec usedli ke kulatému stolku a baštili. Srdéčko se mi chvělo zvláštní nervozitou vzdáleně podobné rozpoložení panny, která poprvé spočine v náruči vyvoleného v prázdném bytě...
No, nebudu již déle napínat. Jídlo bylo pochváleno! (Mé akcie po prudkém poklesu stouply o několik bodů)
Pocit to byl velmi milý. Možná... Ale jen možná! Se příště pustím do něčeho, co svou náročností předčí schopnosti šimpanze. I když – a na tom trvám – by šimpanz určitě nedokázal vyrobit tak hezké bramborové kostičky.
Dodatek: Text obsahuje větší než malé množství nadsázky. Pochopitelně že vím, jak dlouho se vaří vajíčka.
Přibližně.
Ano. Je to doopravdy velký posun. Malý krok pro lidstvo, velký krok směrem k oddálení mého opuštění společné domácnosti. Jak velký je jsem si uvědomila, když se na icq zjevil jeden můj ex a napsal mi obligátní -Jak se máš co děláš- nic neříkající zprávu a já odepsala -dobře žehlím- zprávu a přišlo mi bleskově: Co že děláš??? / Žehlím, peru, suším/ To není možný!!!
Následovala velká informační vlna mezi sítí všech lidí, pro které jsem byla kontroverzním symbolem života bez pout, že !!!Už mě teda fakt někdo ulovil a dokonce dělám domácí práce!!! když se ke mně donesl ten šok a údiv, bylo mi trochu stydno...
Ale i přes ten posun pro mě všechny tyto záslužné činnosti zůstávají nudně přízemní a jdou trochu mimo mě, což se v praxi projevuje tak, že když zrovna vykonané nejsou, nezblázním se. Což ovšem neznamená, že bych je vykonávat nechtěla. Jen na to musí být ten správný čas. A ohledně délky toho času či ještě lépe frekvence jeho opakování panuje v poslední době nejprve tišší, pak hlasitější disharmonie. Šla jsem do sebe a hluboce přemýšlela o svých nedostatcích. Posun k lepšímu byl, že jsem hluboce přemýšlela s koštětem a hadrem v ruce. Dokonce mě to uspokojilo, protože zatímco mé přemýšlení a vnitřní snaha o sebevýchovu nepřináší viditelný výsledek hned, uklízení naproti tomu přináší okamžitý a viditelný výsledek snahy. Jasné výsledky se mi zalíbily, a tak jsem se dnes vrhla na bramborový salát.
První krok k baště byl sběr potřebných informací, který probíhal ve dvou fázích. První – telefonická – v chodbě nákupního centra, kdy jsem ramenem držela telefon, v ruce sešítek s propiskou a bavila jsem kolemjdoucí monotónně pronášeným: „Píšu si mami, ne cibuli tam ještě nemám, ano, vajíčka, brambory jsou snad jasný, heh." Druhá fáze následovala dnes na návštěvě u rodiny. Jaké dotazy padaly raději prozrazovat nebudu stejně byste mi nevěřili, že 24letá žena položila otázku: Jak dlouho se vaří vajíčka? Sběr informací i surovin byl ukončen a mohla jsem se vrhnout na pokus bramborový salát. Když tu náhle se dveře otevřely a vkročila babička. Ano, ta příjemná přítelova babička, od které jsme se již mnohokráte pro konflikty (ne)stěhovali a která mi poskytuje bezplatné vzdělání v umění diplomacie, manipulace a řešení konfliktů. Téměř celé léto byla ve svém vesnickém domečku, jen několikrát přijela zkritizovat naši neschopnost. Jelikož už jsem řádně vyškolena a trochu vím jak na ni, protentokrát jsem se nezděsila.
„Hanko, neděste se, je tu nepořádek! Včera začali dělat ten sprchový kout, zítra bude hotový" vychrlila jsem směrem k ní ještě než se stačila zout. Na takovou větu se těžko odpovídá litanií – je tu nepořádek a není udělaný sprchový kout. Bylo by to opakování. Poté co jsem eliminovala možnost výtek, následovala usmiřovací fáze – to, že si nemůže zanadávat, jednoho nepotěší. Uvařila jsem kávu a popovídaly jsme si. Je s podivem, kolik ledů roztaje, když se člověk naučí se zájmem poslouchat...
„Ty budeš vařit?" přejela babička kuchyň.
„Hmmm... Jo." s trojicí talířů v pořadí mouka-vejce-strouhanka se špatně zatlouká. „No... Řízek s bramborovým salátem."
„No tak to jsem zvědavá."
„To já taky." pronesla jsem pro sebe tiše.
Pravděpodobně pošlu děkovný dopis tomu, kdo zařadil do dnešního vysílání Ordinaci v růžové zahradě. Tento seriál byl atraktivnější než mé kuchařské začátky a tak si babička nemohla všimnout mé občasné vystrašené bezradnosti. A tak jsme nakonec usedli ke kulatému stolku a baštili. Srdéčko se mi chvělo zvláštní nervozitou vzdáleně podobné rozpoložení panny, která poprvé spočine v náruči vyvoleného v prázdném bytě...
No, nebudu již déle napínat. Jídlo bylo pochváleno! (Mé akcie po prudkém poklesu stouply o několik bodů)
Pocit to byl velmi milý. Možná... Ale jen možná! Se příště pustím do něčeho, co svou náročností předčí schopnosti šimpanze. I když – a na tom trvám – by šimpanz určitě nedokázal vyrobit tak hezké bramborové kostičky.
Dodatek: Text obsahuje větší než malé množství nadsázky. Pochopitelně že vím, jak dlouho se vaří vajíčka.
Přibližně.
Komentáře (18)
Tak jak tedy dlouho? Doufal jsem, že to konečně zjistím :)
2 to: juneau
záchranář | 23.08.2007, 23:34:23
záchranář | 23.08.2007, 23:34:23
no 3 až 32 minut:) vyzkoušeno
ale pokud bys měla moc velký zájem, jak to vše půjde dál, tak Ti to až do 40. roku Tvého života popíši /myslím fungování coby hospodyně/.
Dcera ukončila ČVUT ve svých 24. Odjela do Německa, kde zůstala pracovat a žila s přítelem /Němcem/ a jednou mu dělala bramboráky/po tlf. s matkou do ČR se prodražily/. Neobjevím Ti vše. Dnes je jí 40, jsou spokojená rodina s dvěma dětmi, občas je mám v článku i na foto, postavili letos dům. Manžel počítačový ing. absolvoval kurzy vaření i s dcerou a tak vaří i dobrůtky, ale špetku soli dodnes váží na laboratorních váhách.
Dcera ukončila ČVUT ve svých 24. Odjela do Německa, kde zůstala pracovat a žila s přítelem /Němcem/ a jednou mu dělala bramboráky/po tlf. s matkou do ČR se prodražily/. Neobjevím Ti vše. Dnes je jí 40, jsou spokojená rodina s dvěma dětmi, občas je mám v článku i na foto, postavili letos dům. Manžel počítačový ing. absolvoval kurzy vaření i s dcerou a tak vaří i dobrůtky, ale špetku soli dodnes váží na laboratorních váhách.
Včera jsem mamince pochválil její kuchařské umění a ta ikona vynikající kuchyně mi se smíchem prozradila, že když jsem se narodil a oni se stěhovali do bytečku, tak neuměla uvařit ani čaj. To je přeci nadějné;-) Jen tak dále, misstriss, já toho taky moc neuměl, ale dneska už je to o 200% lepší. Do některých jídel se ještě nevrhám, ale je jich málo (třeba svíčková). Spíše se vrhám do všeho a podle hodnocení kamarádů jsou moje sterilované okurky a taky utopence nejlepší na okrese (taky s nadsázkou). Vyděržáť! A teď jsem ujel do marinád na grilování masa a zeleninových salátů... ;-)) Kdo by to byl řekl, co mě zná, že JÁ dělám zeleninové saláty...:))
Taky nejsem zrovna posláním hospodyně.
Taky nejsem zrovna posláním hospodyně.
7 2Buteo
candycane | 24.08.2007, 12:38:00
candycane | 24.08.2007, 12:38:00
A nemohl bys mi prosím zjistit, kolik ta špetka váží? Též by se to šiklo... :-D
Jenom zvědavost, co pak s nimi děláš?
Vážně, rád griluji a nejraději prorostlou krkovičku, ale nakládám to pořád do jedné marinády a tak by se mi hodil nějaký receptík.
Potěším Miss. Jednou jsem dostal zajíce /divoké zvíře běhá po poli, nedělám si legraci, jsou, co si pletou s domácím kralikem/. Podle kuchařky přesně jsem naložil na svíčkovou. Musel úplně vše vyhodit, v kuchařce byl 4 % ocet a já dal 8 % a bylo po.
Vařím skoro 20 let a dodnes pro hosta neudělám pitomou palačinku. Já jí sním v jakémkoliv tvaru. Hezký víkend
Vážně, rád griluji a nejraději prorostlou krkovičku, ale nakládám to pořád do jedné marinády a tak by se mi hodil nějaký receptík.
Potěším Miss. Jednou jsem dostal zajíce /divoké zvíře běhá po poli, nedělám si legraci, jsou, co si pletou s domácím kralikem/. Podle kuchařky přesně jsem naložil na svíčkovou. Musel úplně vše vyhodit, v kuchařce byl 4 % ocet a já dal 8 % a bylo po.
Vařím skoro 20 let a dodnes pro hosta neudělám pitomou palačinku. Já jí sním v jakémkoliv tvaru. Hezký víkend
Ty zeleninové saláty: nadělám kýbl, pak šup do lednice a v takových vedrech večer - ideální večeře:) teď zrovna je v kursu rajče+paprika+lahůdková cibulka(zelená,dlouhá)+olivy, posolit, promísit, ponechat chvíli pustit šťávu no a pak zálivka a do lednice v kýblu a je to:) Marinádu na maso-nikoliv na krkovičku, spíše libové vepřeové(plecko) brutálně vykostím a do marinády naložit, v pátek a v sobotu u kamaráda Peka vybalit, do alobalu, na oheň, obracet, rozbalit a pak sníst:) A pivko k tomu:)) Recept přihodím do vzkazů, ledaže by miss chtěla taky, jinak jí nebudu zaplevelovat blog;-)
Tož máme článek o vaření tak sem s recepty, ráda se inspiruji a zlobit se rozhodně nebudu:) Zeleninové saláty miluju. Teď si dělám z ledového zelí, salátové okurky, rajčat, trochu cibulky, občas barevné papriky, ale ne moc. Občas přidám tuňáka s citronem, jindy kuřecí kousky, osolené trochu opepřené a ještě lépe naložené v grilovacím koření:)
11 to Buteo
Ness | 24.08.2007, 20:28:25
Ness | 24.08.2007, 20:28:25
Palačinky jsou zákeřné potvory, já je zase neumím na té pánvičce obrátit (proto jsem se naučila obracet je ve vzduchu - rodina se mi sice směje, ale na stropě neskončila fakt ještě žádná :-)). Ideální řešení je dělat palačinky ve vaflovači, potom i hezky vypadají.
Moji dceru, když začínala, strašně rozčílila odpověď, když se zeptala kolik cukru do čaje. No přece aby to bylo akorát sladké. A od té doby vaří jedna báseň. Takže neboj se, tak začínali všichni.
A jinak- já teď objevila balsamikový ocet, ten je do takových letních salátů úplná pochoutka, to se s normálním konzumním nedá srovnat, tak ozkoušej.
A naložené maso ( to bych řekla že se dá každé maso naložit )a je pak mnohem křehčí, nemá žádnou svoji typickou vůni a dělá se rychleji. Děláváme do směsi piva, jindy vína, hořčice a koření. To vyzkoušej dle chuti, vždy můžeš doopravit, a nic tím nezkazíš. A vypadá to světácky, jako že dávno vládneš v kuchyni.
A jinak- já teď objevila balsamikový ocet, ten je do takových letních salátů úplná pochoutka, to se s normálním konzumním nedá srovnat, tak ozkoušej.
A naložené maso ( to bych řekla že se dá každé maso naložit )a je pak mnohem křehčí, nemá žádnou svoji typickou vůni a dělá se rychleji. Děláváme do směsi piva, jindy vína, hořčice a koření. To vyzkoušej dle chuti, vždy můžeš doopravit, a nic tím nezkazíš. A vypadá to světácky, jako že dávno vládneš v kuchyni.
13 to misstriss
marky | 25.08.2007, 11:09:19
marky | 25.08.2007, 11:09:19
úplně ti rozumím, jako bys popisovala mé první začátky..:))) když jsem poprvé dělala štrůdl (bylo to ve 26letech!:))), tak mi mamka volala 10x, jestli to dělám správně..a pak se přijela podívat, jestli nekecám... od té doby (4 roky) jsem ho dělala ještě 1x.:)
14
Neinire | 26.08.2007, 18:56:26
Neinire | 26.08.2007, 18:56:26
hehe koukam že ty chlapy jsou všíchni stejní bordeláři:)) A všichni se dají utáhnout na dobře uvařené jídlo:)
Ehm, mám-li si vybrat raději vařím... A přítulce jde mnohem lépe uklízení, tak se hezky doplňujeme. :o)
Nejlepší recept-mražená pizza :oD
Vlastním mikrovlnku s grilem a programy na automatické vaření, je to otázka tří stisků tlačítka a osmi minut čekání. :o)
Nejlepší recept-mražená pizza :oD
Vlastním mikrovlnku s grilem a programy na automatické vaření, je to otázka tří stisků tlačítka a osmi minut čekání. :o)
Ja taky radeji varim nez uklizim ( stejne jako Dan ). Nemam totiz skrin, jsem prece desne free, takze mi veci visi na vesaku a to znamena, ze i kdyz tam opravdu zpusobne visi, pokoj vypada nehezky a zabordelene. Jeste vysavani, hnus...vareni je jina.To jsem v sedmem nebi. A uplne nejvic miluju, kdyz prijde mati a rekne: ...hm, docela to ujde...aha:D
17 commenty
LordDark (tom) | 27.08.2007, 12:22:44
LordDark (tom) | 27.08.2007, 12:22:44
misstriss: já se tvých příběhů nenabažím! :D
záchranář: když nevyjdou naměkko, tak natvrdo :)
Kamio: zkusil už někdo ředkvičku? výborné!!!
Eliza: vinný ocet je taky fajn ;)
Dan: chlape! hoď ji aspoň do trouby! :D
záchranář: když nevyjdou naměkko, tak natvrdo :)
Kamio: zkusil už někdo ředkvičku? výborné!!!
Eliza: vinný ocet je taky fajn ;)
Dan: chlape! hoď ji aspoň do trouby! :D
si dovolím odkaz - tohle je fakt mňam mňam
http://gomba.bloguje.cz/539005-ham-a-mnam.php
http://gomba.bloguje.cz/539005-ham-a-mnam.php
Žádné komentáře:
Okomentovat