Když jsem před měsícem začínala s psaním, přistupovala jsem k tomu velmi zodpovědně. Mimo jiné jsem si podala žádost o zařazení do nejrůznějších katalogů internetových vyhledávačů, protože jsem se domnívala, že se to udělat má. Do popisku jsem hrdě napsala, že stěžejním tématem psaní jsou mé lásky. Když mi žádost odmítli s tím, že stránka obsahuje minimum informací (tedy minimum lásek), vzala jsem si z toho ponaučení do budoucna – musím tady mít těch lásek víc 
.
Abych nikoho neochudila o zajímavá fakta, vezmu to pro jistotu chronologicky.
.Abych nikoho neochudila o zajímavá fakta, vezmu to pro jistotu chronologicky.
Prvním objektem mého zájmu se stal Buclík.
Chlapeček pomenší, co mu chybělo do výšky, doháněl do stran. Sport a obzvláště běh nepatřil k jeho silným stránkám. Na svět se díval nedůvěřivě skrze tlusté brýle, což mu na kráse a na sebevědomí také nepřidalo. Měla jsem tehdy velkou slabost pro outsidery.
Zájem divné holčičky ho ve školce silně znervózňoval. Dá se říci, že z něj byl přímo nešťastný. To mě ovšem ani v nejmenším nerozhodilo. Prostě jsem ho chtěla a že je k tomu potřeba souhlas i druhé strany, mě nechávalo chladnou. Když mi nechtěl dát pusu na tvářičku, honila jsem ho po dvorku tak dlouho, dokud to chudák celý uřícený nevzdal. Zasloužila jsem se tak o zlepšení jeho fyzičky. Po roce už mu takových deset koleček na hřišti nedělalo problém.
Pak se skamarádily naše maminky a začaly se navštěvovat. Když řekla maminka Buclíkovi, že než si vypije kafíčko, může si hrát tady s malou Míšou, málem omdlel. Já zajásala.
„Budeme si hrát na maminku a na tatínka."
„Tak jo." rezignoval. „Já se tady budu jako dívat na televizi a ty budeš jako vařit a vysávat."
Už tehdy se mi na podobné reakci něco nezdálo. Ale láska byla silnější.
Můj zájem vytrval i při nástupu na základní školu. Zatímco Buclík se všemi prostředky snažil vymanit z pozice outsidera a po půl roce se zlobením zasloužil o hrdý post ve středu tlupy a společenského dění, já se o ostatní děti moc nestarala.
Tím jsem byla ovšem pro Buclíka nezajímavá.
Než divnou holčičku, která si v první třídě četla pod lavicí Pána prstenů, vybral si za kamarádku malou Verunku, která s ním házela z okna na důchodce pytlíky s vodou. Neobměkčila ho ani básnička, kterou jsem mu napsala k osmým narozeninám.
Ten literární skvost měl zhruba následující znění.
Holoubek Ti nese psaní
s narozeninovým přáním
Nese ti ho do Bráníka
Pak se zase vrátí do holubníka.
Nejen že ho báseň neobměkčila, dokonce se o ni podělil se spolusedícím Olejníkem ve snaze mě diskreditovat.
To se ovšem minulo účinkem. Od té doby mu nikdo neřekl jinak, než holoubku.
Naučila jsem se tak jednu podstatnou věc. City je občas nutné skrývat.
Každopádně jsem byla vytrvalá. Házela jsem po Buclíkovi očkem až do páté třídy.
Ignorovala jsem mnohem hezčího Košatku, který mi ukradl památníček a vrátil mi ho s namalovaným Ferdou mravencem, který nesl srdíčko. Ignorovala jsem Olejníka, který na mě čekal cestou do školy (Buclík měl také cestu kolem našeho domku, ale chodil raději obloukem okolo, aby mě nepotkal).
Z páté třídy jsem odešla na gympl a rodina se odstěhovala od babičky na opačný konec Prahy. Tak se můj milostný život posunul podstatným krokem kupředu a Buclík zmizel spolu se základní školou.
O pár let později jsem šla navštívit babičku. Bylo mi 13 let a byla jsem už velká holka, což jsem dávala na odiv specifickým oblékáním. Ukradla jsem mámě černé kozačky, které mi byly po kolena, objevila tajemství minisukní a průhledných triček. A také rozpuštěných vlasů do pasu.
Štráduju si to do kopečka, když na mě někdo píská. A ejhle, Buclík s Olejníkem. Když jsem se otočila, Buclík se zakuckal a Olejník zalapal po dechu.
„To jsi ty Míšo?"
Usmála jsem se na ně zvesela a nechala se doprovodit až k baráku. Buclík ke mně obdivně vzhlížel (převyšovala jsem ho již o 10 centimetrů) a při loučení celý rudý koktal něco o holoubcích, že se mu ta básnička vlastně líbila.
Rozloučila jsem se s úsměvem, leč nekompromisně. Chlapec přišel pozdě, už jsem toužila po jiných.
Buclík prostě promarnil svou životní šanci.
Svou životní šanci zkazit si se mnou život
.
Chlapeček pomenší, co mu chybělo do výšky, doháněl do stran. Sport a obzvláště běh nepatřil k jeho silným stránkám. Na svět se díval nedůvěřivě skrze tlusté brýle, což mu na kráse a na sebevědomí také nepřidalo. Měla jsem tehdy velkou slabost pro outsidery.
Zájem divné holčičky ho ve školce silně znervózňoval. Dá se říci, že z něj byl přímo nešťastný. To mě ovšem ani v nejmenším nerozhodilo. Prostě jsem ho chtěla a že je k tomu potřeba souhlas i druhé strany, mě nechávalo chladnou. Když mi nechtěl dát pusu na tvářičku, honila jsem ho po dvorku tak dlouho, dokud to chudák celý uřícený nevzdal. Zasloužila jsem se tak o zlepšení jeho fyzičky. Po roce už mu takových deset koleček na hřišti nedělalo problém.
Pak se skamarádily naše maminky a začaly se navštěvovat. Když řekla maminka Buclíkovi, že než si vypije kafíčko, může si hrát tady s malou Míšou, málem omdlel. Já zajásala.
„Budeme si hrát na maminku a na tatínka."
„Tak jo." rezignoval. „Já se tady budu jako dívat na televizi a ty budeš jako vařit a vysávat."
Už tehdy se mi na podobné reakci něco nezdálo. Ale láska byla silnější.
Můj zájem vytrval i při nástupu na základní školu. Zatímco Buclík se všemi prostředky snažil vymanit z pozice outsidera a po půl roce se zlobením zasloužil o hrdý post ve středu tlupy a společenského dění, já se o ostatní děti moc nestarala.
Tím jsem byla ovšem pro Buclíka nezajímavá.
Než divnou holčičku, která si v první třídě četla pod lavicí Pána prstenů, vybral si za kamarádku malou Verunku, která s ním házela z okna na důchodce pytlíky s vodou. Neobměkčila ho ani básnička, kterou jsem mu napsala k osmým narozeninám.
Ten literární skvost měl zhruba následující znění.
Holoubek Ti nese psaní
s narozeninovým přáním
Nese ti ho do Bráníka
Pak se zase vrátí do holubníka.
Nejen že ho báseň neobměkčila, dokonce se o ni podělil se spolusedícím Olejníkem ve snaze mě diskreditovat.
To se ovšem minulo účinkem. Od té doby mu nikdo neřekl jinak, než holoubku.
Naučila jsem se tak jednu podstatnou věc. City je občas nutné skrývat.
Každopádně jsem byla vytrvalá. Házela jsem po Buclíkovi očkem až do páté třídy.
Ignorovala jsem mnohem hezčího Košatku, který mi ukradl památníček a vrátil mi ho s namalovaným Ferdou mravencem, který nesl srdíčko. Ignorovala jsem Olejníka, který na mě čekal cestou do školy (Buclík měl také cestu kolem našeho domku, ale chodil raději obloukem okolo, aby mě nepotkal).
Z páté třídy jsem odešla na gympl a rodina se odstěhovala od babičky na opačný konec Prahy. Tak se můj milostný život posunul podstatným krokem kupředu a Buclík zmizel spolu se základní školou.
O pár let později jsem šla navštívit babičku. Bylo mi 13 let a byla jsem už velká holka, což jsem dávala na odiv specifickým oblékáním. Ukradla jsem mámě černé kozačky, které mi byly po kolena, objevila tajemství minisukní a průhledných triček. A také rozpuštěných vlasů do pasu.
Štráduju si to do kopečka, když na mě někdo píská. A ejhle, Buclík s Olejníkem. Když jsem se otočila, Buclík se zakuckal a Olejník zalapal po dechu.
„To jsi ty Míšo?"
Usmála jsem se na ně zvesela a nechala se doprovodit až k baráku. Buclík ke mně obdivně vzhlížel (převyšovala jsem ho již o 10 centimetrů) a při loučení celý rudý koktal něco o holoubcích, že se mu ta básnička vlastně líbila.
Rozloučila jsem se s úsměvem, leč nekompromisně. Chlapec přišel pozdě, už jsem toužila po jiných.
Buclík prostě promarnil svou životní šanci.
Svou životní šanci zkazit si se mnou život
.Komentáře (16)
Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
evidentně přišel o mnoho:D
super, fakt mě to tu u tebe baví:)
super, fakt mě to tu u tebe baví:)
2
candycane | 05.06.2007, 15:46:50
candycane | 05.06.2007, 15:46:50
jojo, kdo chvíli stál, už stojí opodál... dobře mu tak, nádivovi.
tak šup sem s dalšíma láskama ať to těm internetovým vyhledávačům natřeš stejně jako buclíkovi!
tak šup sem s dalšíma láskama ať to těm internetovým vyhledávačům natřeš stejně jako buclíkovi!
taky jsem mela sveho buclika.. oo, jak jsem se kvuli nemu natrapila. a kdyz jsem ho pak potkala po letech, hruza a des.. no, jeste ze o me tehdy zajem nejevil.. :))
ladule: děkuju za kompliment:)
candycane: dalších lásek se dočkáte záhy, jakmile vyberu nějakou, která stojí za zvěčnění:)
melounek: njn, kazde z nas strasi v archivu nejaky ten buclik:)
candycane: dalších lásek se dočkáte záhy, jakmile vyberu nějakou, která stojí za zvěčnění:)
melounek: njn, kazde z nas strasi v archivu nejaky ten buclik:)
První lásky jsou báječné! Já už ve druhé třídě ZŠ plánovala rodinu se spolužákem. Nakonec proč ne, byl to jeden z mých nejdelších vztahů - 4 roky - od první do čtvrté třídy :-)). Asi o tom budu taky muset napsat.
6
Billy | 06.06.2007, 13:29:05
Billy | 06.06.2007, 13:29:05
Asi jsem zastydlá, můj první buclík se objevil v 19ti letech---je to snad špatně? Nebo jsem můra? :-)
7
misstriss | 06.06.2007, 13:36:39
misstriss | 06.06.2007, 13:36:39
Razím heslo, že v životě nikdy nic špatně není, nikdy není brzy a nikdy není pozdě, žádné škatulky a šablonky na život nejsou:)
Takže žádná můra:)
Takže žádná můra:)
buclík pěknej :) taky jsem měla jednoho, nicméně jsme se setkali po letech v autoškole a z buclíka se stal docela obyčejnej kluk :(
10
exex | 06.06.2007, 21:22:42
exex | 06.06.2007, 21:22:42
a ta namyslenost te uz od tech 13 presla nebo ti zastydla? :)
exex: To nechť posoudí jiní:)
Ale dlouhé vlasy, slabost pro občasné extravagantní oblékání a milé, leč nekompromisní odmítání mi zastydlo doteď. Pokud to znamená namyšlenost, tak ano, jsem zastydle namyšlená:)
Ale dlouhé vlasy, slabost pro občasné extravagantní oblékání a milé, leč nekompromisní odmítání mi zastydlo doteď. Pokud to znamená namyšlenost, tak ano, jsem zastydle namyšlená:)
12 ad Lenin
misstriss | 07.06.2007, 12:27:49
misstriss | 07.06.2007, 12:27:49
@Teo je na starší;o)
13
rulisa | 08.06.2007, 00:31:15
rulisa | 08.06.2007, 00:31:15
Moje první láska bylo prase u babičky. Když ke mně konečně přišlo, strčila jsem mu do rypáku dva prsty, páč vypadal jako zásuvka.
A tento vztah ke objektům mých tužeb mi zůstal podnes.
A tento vztah ke objektům mých tužeb mi zůstal podnes.
14
katka | 08.06.2007, 12:50:42
katka | 08.06.2007, 12:50:42
ahoj,
moc vtipne(a dobra pomsta:)),
co se tyce me opravdu prvni lasky, tak to byl moc chytry chlapec, se kterym jsme delali prehistoricka zvirata z papiru . mela jsem ho rada, dokud mne nezkusil dat pusu :) - asi opacny pripad, nez ty. jsem asi k nim fakt kruta, a to od detstvi :)
moc vtipne(a dobra pomsta:)),
co se tyce me opravdu prvni lasky, tak to byl moc chytry chlapec, se kterym jsme delali prehistoricka zvirata z papiru . mela jsem ho rada, dokud mne nezkusil dat pusu :) - asi opacny pripad, nez ty. jsem asi k nim fakt kruta, a to od detstvi :)
rulisa: To musím vyzkoušet:)
Katka: Však oni s Tebou také nejednali v rukavičkách, krutost Ti schvaluji, jen do nich:)
Katka: Však oni s Tebou také nejednali v rukavičkách, krutost Ti schvaluji, jen do nich:)
Žádné komentáře:
Okomentovat