„Já jsem tak ráda, že jsme dneska spolu..."
„Vždyť jsme spolu každý den."
„No jo, ale dneska máme celý den pro sebe a něco podnikáme..."
Sejít se večer doma a bez energie padnout do postele je přece jen něco jiného než vyrazit společně za dobrodružstvím. Byla jsem rozněžněle nadšená a zamilovaně jsem na něj mrkala. Můj pragmatik se sice tvářil jakoby nic, ale také se mu to líbilo.
Určitě.
„Vždyť jsme spolu každý den."
„No jo, ale dneska máme celý den pro sebe a něco podnikáme..."
Sejít se večer doma a bez energie padnout do postele je přece jen něco jiného než vyrazit společně za dobrodružstvím. Byla jsem rozněžněle nadšená a zamilovaně jsem na něj mrkala. Můj pragmatik se sice tvářil jakoby nic, ale také se mu to líbilo.
Určitě.
Po obědě v restauraci jsme vyrazili směr Kutná hora. Naším cílem bylo malé letiště v jedné s přilehlých vesnic, kde čekal na Záchranáře vyhlídkový let větroněm. Poukázku dostal ode mě jako originální vánoční dárek. Poukázka mohla být využita v období duben – říjen. Díky časové vytíženosti jsme se k výpravě na větroně dostali až včera.
„Už jedeme docela dlouho, asi sjedu z dálnice."
„Ještě se můžem podívat do mapy." řekla jsem mile.
„Ty máš mapu?"
„Já ne, ty jí máš, ne?"
„Fakt?"
„No... Každý řidič má v autě mapu..."
Ticho.
„Nebo ne?"
„Tak sjedem třeba tady. A zkusíme třeba jet doleva. Jé hele, směr Kutná hora! Tak jsem to trefil."
Jinou ženu by – možná – hledání letiště způsobem pokus/omyl znervózňoval, ale mě takové drobnosti nechávají v klidu. Dokonce se mi líbí. Hned je cestování veselejší. A také delší. O to více času na zábavu.
„Mě vždycky vzrušovaly lesy." řekla jsem koketně uprostřed pustiny a jala se řidiče trochu rozptylovat.
„Jo. Protože se z nich pak stane papír." (smích)
Záchranář narážel na jednu z mých mnoha úchylek a vášní. Miluju totiž knihovny, antikvariáty a hlavně papírnictví. Deníky, úvahy a příběhy píšu už od malička. První sešit jsem začala psát někdy v osmi letech, od 12ti jsem psala pravidelně každý den. Nejdřív klasické průpovídky – můj milý deníčku Michal se na mě dnes usmál v jídelně a já málem omdlela – pak pubertální výkřiky – proč je jen život tak těžký, nikdo mi nerozumí – o pár let později „hlubokomyslné" úvahy střídané s výběrovým řízením – s A si mám o čem povídat, B mě vzrušuje a s C je zase legrace, koho chci? – každopádně jedno měly všechna období společné. Milovala jsem psaní a hezké sešity měly třetí příčku na seznamu nejlepších dárků (hned po knihách a svíčkách).
„Hele, veze brambory." okomentoval drahý škodovku s vozíkem, která mu zabraňovala jet rychleji než 40 km/hod.
„To jsou jabka." oponovala jsem, aby řeč nestála. Z pytlů prosvítala červená barva.
„Ne, brambory."
Tatínek mi dal do života spoustu cenných rad. Nejvíce mě zaujaly tři základní pravidla pro soužití s mužem.
1 – každý muž je nejlepší řidič
2 – každý muž je nejlepší v posteli
3 – každý muž má vždycky pravdu (a když jí nemá, tak jí stejně má)
Složité dilema brambory nebo jablka se přesně dotýkalo bodu číslo tři. I kdyby to byly jablka, tak to budou stejně brambory. Muž má vždycky pravdu. Jenže to by škodovka po dalším kilometru nesměla zatočit do dvora, nad kterým byla obrovská cedule VÝKUP SPADANÝCH JABLEK.
„Háhá." vychutnala jsem si svojí výhru.
„Háháhá." provokovala jsem dál a smála se.
„Copak se nám to stalo? My jsme se spletli... To je mrzuté, takový jasný důkaz... Že bych měla pravdu broučku? No co myslíš?"
Provokovat muže se nevyplácí. Zvláště když je přítel zdatným řidičem (nejlepším řidičem na celém širém světě samozřejmě). Jednou rukou řídil, druhou mě začal lochtat. Chodci na ulici se museli bavit. Pískala jsem jako lokomotiva a křičela pomoc. Bránila jsem se tak vehementně, až se mi letní šatičky svezly někam k pasu.
„Kozy." řekl milý a lochtání nechal. Byl spokojený. (přidala jsem si ihned d seznamu 4. zákon: Pokud máte náhodou pravdu, ukažte prsa – tím je Váš prohřešek odpuštěn)
Letiště ve Zbraslavicích jsme nakonec našli a Záchranáři se létání líbilo. 6minut na vleku, 15minut létání s větroněm. Létání bez motorů je prý zvláštní pocit, určitě to stojí za vyzkoušení. Dokonce to nevyjde ani tak draho. pokud o něčem podobném uvažujete, nejlaciněji vyjde domluvit se přímo na letišti – vyjde to až čtyřikrát levněji než přes zprostředkovatele adrenalinových dárků. Rozhodli jsme se, že tam ještě někdy určitě vyrazíme a zalétáme si oba. Létá se zhruba ve zmíněném období duben až říjen, nejvíce ale pochopitelně závisí na počasí. V prospektu stojí, že domlouvat se má minimálně týden dopředu, ale ani kratší doba nevadí. Záchranář se domluvil na neděli v úterý, ani později by to nebyl problém, pokud by zrovna neměli plno. Při čekání jsem se skamarádila s několika letci a jejich přítelkyněmi. Měli hezký svit v očích a o létání by dokázali mluvit hodiny. Líbí se mi lidé, kteří jsou pro něco nadchnutí, mají zvláštního koníčka, pro který žijí a který je naplňuje. Je mi s nimi hezky – sálá z nich pozitivní energie.
Cestou zpátky jsme se zastavili na procházku v Kutné hoře a pak se vydali zpátky domů. Legrace nám vydržela i na zpáteční cestě. Rádio zapnuté, měla jsem nožky na předním skle a dusila se smíchy, když milý pokaždé, když jsme projížděli nějakou vesnicí kolem hřbitova, křičel otevřeným okénkem: „Vstávat!!! Nespěte!!!" Zvláště pikantní bylo, když toto křičel a při hledání nějaké poslouchatelné stanice narazil na křesťanské rádio Proglas.
Co k tomu dodat? Miluju ho... Byl to milý a zábavný den plný škádlení, pošťuchování a smíchu. Před spaním jsem se šťastně usmívala... Je bezva být s někým, kdo Vás vždycky dokáže rozesmát...
„Už jedeme docela dlouho, asi sjedu z dálnice."
„Ještě se můžem podívat do mapy." řekla jsem mile.
„Ty máš mapu?"
„Já ne, ty jí máš, ne?"
„Fakt?"
„No... Každý řidič má v autě mapu..."
Ticho.
„Nebo ne?"
„Tak sjedem třeba tady. A zkusíme třeba jet doleva. Jé hele, směr Kutná hora! Tak jsem to trefil."
Jinou ženu by – možná – hledání letiště způsobem pokus/omyl znervózňoval, ale mě takové drobnosti nechávají v klidu. Dokonce se mi líbí. Hned je cestování veselejší. A také delší. O to více času na zábavu.
„Mě vždycky vzrušovaly lesy." řekla jsem koketně uprostřed pustiny a jala se řidiče trochu rozptylovat.
„Jo. Protože se z nich pak stane papír." (smích)
Záchranář narážel na jednu z mých mnoha úchylek a vášní. Miluju totiž knihovny, antikvariáty a hlavně papírnictví. Deníky, úvahy a příběhy píšu už od malička. První sešit jsem začala psát někdy v osmi letech, od 12ti jsem psala pravidelně každý den. Nejdřív klasické průpovídky – můj milý deníčku Michal se na mě dnes usmál v jídelně a já málem omdlela – pak pubertální výkřiky – proč je jen život tak těžký, nikdo mi nerozumí – o pár let později „hlubokomyslné" úvahy střídané s výběrovým řízením – s A si mám o čem povídat, B mě vzrušuje a s C je zase legrace, koho chci? – každopádně jedno měly všechna období společné. Milovala jsem psaní a hezké sešity měly třetí příčku na seznamu nejlepších dárků (hned po knihách a svíčkách).
„Hele, veze brambory." okomentoval drahý škodovku s vozíkem, která mu zabraňovala jet rychleji než 40 km/hod.
„To jsou jabka." oponovala jsem, aby řeč nestála. Z pytlů prosvítala červená barva.
„Ne, brambory."
Tatínek mi dal do života spoustu cenných rad. Nejvíce mě zaujaly tři základní pravidla pro soužití s mužem.
1 – každý muž je nejlepší řidič
2 – každý muž je nejlepší v posteli
3 – každý muž má vždycky pravdu (a když jí nemá, tak jí stejně má)
Složité dilema brambory nebo jablka se přesně dotýkalo bodu číslo tři. I kdyby to byly jablka, tak to budou stejně brambory. Muž má vždycky pravdu. Jenže to by škodovka po dalším kilometru nesměla zatočit do dvora, nad kterým byla obrovská cedule VÝKUP SPADANÝCH JABLEK.
„Háhá." vychutnala jsem si svojí výhru.
„Háháhá." provokovala jsem dál a smála se.
„Copak se nám to stalo? My jsme se spletli... To je mrzuté, takový jasný důkaz... Že bych měla pravdu broučku? No co myslíš?"
Provokovat muže se nevyplácí. Zvláště když je přítel zdatným řidičem (nejlepším řidičem na celém širém světě samozřejmě). Jednou rukou řídil, druhou mě začal lochtat. Chodci na ulici se museli bavit. Pískala jsem jako lokomotiva a křičela pomoc. Bránila jsem se tak vehementně, až se mi letní šatičky svezly někam k pasu.
„Kozy." řekl milý a lochtání nechal. Byl spokojený. (přidala jsem si ihned d seznamu 4. zákon: Pokud máte náhodou pravdu, ukažte prsa – tím je Váš prohřešek odpuštěn)
Letiště ve Zbraslavicích jsme nakonec našli a Záchranáři se létání líbilo. 6minut na vleku, 15minut létání s větroněm. Létání bez motorů je prý zvláštní pocit, určitě to stojí za vyzkoušení. Dokonce to nevyjde ani tak draho. pokud o něčem podobném uvažujete, nejlaciněji vyjde domluvit se přímo na letišti – vyjde to až čtyřikrát levněji než přes zprostředkovatele adrenalinových dárků. Rozhodli jsme se, že tam ještě někdy určitě vyrazíme a zalétáme si oba. Létá se zhruba ve zmíněném období duben až říjen, nejvíce ale pochopitelně závisí na počasí. V prospektu stojí, že domlouvat se má minimálně týden dopředu, ale ani kratší doba nevadí. Záchranář se domluvil na neděli v úterý, ani později by to nebyl problém, pokud by zrovna neměli plno. Při čekání jsem se skamarádila s několika letci a jejich přítelkyněmi. Měli hezký svit v očích a o létání by dokázali mluvit hodiny. Líbí se mi lidé, kteří jsou pro něco nadchnutí, mají zvláštního koníčka, pro který žijí a který je naplňuje. Je mi s nimi hezky – sálá z nich pozitivní energie.
Cestou zpátky jsme se zastavili na procházku v Kutné hoře a pak se vydali zpátky domů. Legrace nám vydržela i na zpáteční cestě. Rádio zapnuté, měla jsem nožky na předním skle a dusila se smíchy, když milý pokaždé, když jsme projížděli nějakou vesnicí kolem hřbitova, křičel otevřeným okénkem: „Vstávat!!! Nespěte!!!" Zvláště pikantní bylo, když toto křičel a při hledání nějaké poslouchatelné stanice narazil na křesťanské rádio Proglas.
Co k tomu dodat? Miluju ho... Byl to milý a zábavný den plný škádlení, pošťuchování a smíchu. Před spaním jsem se šťastně usmívala... Je bezva být s někým, kdo Vás vždycky dokáže rozesmát...
Komentáře (17)
1
záchranář | 27.08.2007, 13:41:13
záchranář | 27.08.2007, 13:41:13
no tak to teda vůbec,ale vůbec nebylo,byly to brambory a hotovo
2
Misstriss | 27.08.2007, 13:52:18
Misstriss | 27.08.2007, 13:52:18
(něžný úsměv)
...jó, byly to ranný brambory a pod tou velkou cedulí byla malinký nápis "výkup brambor"! :o)
mooc hezky napsane:D
na nákup do Ústí i do Litoměřic jezdím kolem hřbitova. Budu budit, jak jsem stár, neslyšel.
Hádka, kdepak, škádlivá pře a ve Francii o ničem /Les pommes de terre = jablka země, tedy brambory.
Hádka, kdepak, škádlivá pře a ve Francii o ničem /Les pommes de terre = jablka země, tedy brambory.
já taky/mimo jiné skvěle řídím.
7
LordDark (tom) | 27.08.2007, 18:38:48
LordDark (tom) | 27.08.2007, 18:38:48
... ze by to byu tyguj? (překladem zmizí vtip) :)
A tip na další dárek - mapa nebo GPSka? Ačkoli, vám dvěma to bloudění vyhovuje víc, co? ;-mrk
9
záchranář | 27.08.2007, 20:37:01
záchranář | 27.08.2007, 20:37:01
tak aby bylo jasno,přesně jsem věděl kam jedem,ani jednou jsem nepomyslel na opak,aby si to nahodou nekdo nevysvetlil jinak:D
10
Misstriss | 27.08.2007, 21:35:12
Misstriss | 27.08.2007, 21:35:12
Záchranář: samozřejmě, že věděl kam jedeme. Muž se nikdy a nikde neztratí. Jen tam cestuje různě dlouho (smích)
Buteo: Velmi trefné, francouzsky nevládnu, proto mi byl tento obrat tajemstvím - hodí se přesně na naši situaci - máme pravdu oba (úsměv)
Dan: I to je možné (úsměv)
Gomba: Ano, já vím (smích)
Lord Dark: Děkuji za přízeň, jsi první člověk, který na můj blog přišel z monsters (úsměv)
Looney: GPS, jak je vidno, nepotřebujeme. Záchranář znal cestu. Samozřejmě (úsměv)
Buteo: Velmi trefné, francouzsky nevládnu, proto mi byl tento obrat tajemstvím - hodí se přesně na naši situaci - máme pravdu oba (úsměv)
Dan: I to je možné (úsměv)
Gomba: Ano, já vím (smích)
Lord Dark: Děkuji za přízeň, jsi první člověk, který na můj blog přišel z monsters (úsměv)
Looney: GPS, jak je vidno, nepotřebujeme. Záchranář znal cestu. Samozřejmě (úsměv)
je poznat, že psát teda umíš (viz deníčky jako průprava). Jde ti to s lehkostí a šarmem, jen tak dále - ale to se asi už opakuju;)
Nicméně - tento víkend když jsme servírovali kamarádům mnou ukuchtěné jídlo (čína s rýží), zrovna hráli na Óčku skladbu "Are You Hungry?" ... tak to asi byla nějaká vlna nebo co;)
Nicméně - tento víkend když jsme servírovali kamarádům mnou ukuchtěné jídlo (čína s rýží), zrovna hráli na Óčku skladbu "Are You Hungry?" ... tak to asi byla nějaká vlna nebo co;)
děkuju:) Já zase o víkandu zkoušela kuře se smetanovou houbovou omáčkou a rýží - všichni přežili a dokonce chutnalo :)
ale záleží jenom na jeho rozhodnutí, jak se tam dostat. A ta rozhodnutí podléhají právě nastolené situaci. A ta situace je v každou chvíli jiná. Takže na úplně stejné místo se dá dojet nesčíslně způsoby, a to vždy dle záměru řidiče.
horsi je , kdyz mu v tom hledani cesty poradis spatne... uuu;)
hm, takže Záchranář let větroněm přežil... takže já ho možná taky přežiju... čeká mě to v brzké době... přítul dostal darem let pro dvě osoby (čili dva lety vlastně) k narozkám od jeho rodičů... asi se nás chtějí zbavit obou naráz, haha
16
weepy | 20.09.2007, 11:24:10
weepy | 20.09.2007, 11:24:10
ja snad zacnu cist blogy, to bylo supeer :)
Žádné komentáře:
Okomentovat