Léto na nás tenhle týden zaútočilo plnou silou, před sluncem se člověk (pokud nebydlí v nějakém dobře izolovaném domku) neměl šanci schovat. A jelikož letos to na dovolenou nevypadá, nezbude mi než zavzpomínat na tu minulou. Povídání ve stylu přijeli jsme – viděli jsme – koupali jsme – odjeli jsme mi přijdou trochu nezáživná, zavzpomínám si tedy jen na pár vtipných momentů.
Říjen 2006
Čerstvě zachráněna Záchranářem, čerstvě zamilována a vznášející se někde mezi obláčky s Amorky, rozhodla jsem se navrhnout společnou dovolenou a návrh byl nadšeně přijat. Někde vzadu v hlavě malý racionální hlásek šeptal, že společná dovolená je i přes všechny krásy nesporně zátěžovou situací a ukazovat svému milému po měsíční známosti, jak dokážu být občas nesnesitelná, jak vypadám po ránu a další libůstky, by mohlo období tokání rapidně zkrátit a vrhnout nás do studené vody reality. Jiný hlásek (ještě racionálnější a trošičku škodolibý) namítl, že není od věci nechat milého projít zátěžovou zkouškou mé každodenní přítomnosti, když si povídáme o společném bydlení. A tak se letělo do Egypta.
Coby aktivní turisté jsme se rozhodli vyrazit na co nejvíce výletů. Pyramidy mě uchvátily, Sfinga ještě víc, Káhira byla špinavější než jsem si představovala, všudypřítomní energičtí prodejci čehokoliv vyskakovali odkudkoliv a uniknout jejich nájezdům bylo naprosto nemožné. Měla jsem dlouhou sukni, držela se krok za svým milým, cudně klopila zrak a když na mě i přesto zaútočil nějaký snědý mladík, odehnala jsem ho s tím, že se musí zeptat manžela. Tato taktika se mi v teplých krajích naprosto osvědčila a jako bonus se Záchranář spokojeně pýřil – poslušná žena není mojí normální rolí. Cestou do hotelu od pyramid mi běželo v hlavě: Viděla jsi pyramidy, strávila jsi celý den v cizím městě, ale nevíš o něm vůbec nic… Viděla jsi jenom divadlo. Divadelní představení pro turisty… To je ta potíž s druhými myšlenkami (názvosloví podle Pratchetta – teď jsem dočetla Zimoděje). Jsou za všech okolností nudně rozumné a nedají se vypnout.
První velká zkouška byla následující den – Záchranář si přál zajezdit si na čtyřkolkách pouští. Možná bych měla věnovat pár slov svému řidičskému umění. Nemám žádné. To ovšem můj milovaný v té době netušil. I přesto jsem s výletem souhlasila. Zkusit se má všechno. Ve skupince jsme byli čtyři. Dva pánové ošlehaní větrem, Záchranář a já. Po vysvětlení, jak se stroj ovládá, jsem si trochu oddechla. Brzda – plyn. Na tom se snad nic zkazit nedá. Ehm. Trochu jsem zapomněla na řidítka.
„You are bad driver!“ řekl mi arab pár minut poté, otočil se a i se svou čtyřkolkou zmizel v dálce. Chvíli jsem si přála, aby se mi to jenom zdálo. To přece není možné, abych to 300metrů od startu zapíchla do první duny.
Rozhlédla jsem se.
Do jediné duny.
Další pohled.
Nejspíš do jediné duny na celé poušti.
Jeli jsme spořádaně za sebou jako husy, vyjeli jsme na malý kopeček, arab zavelel: „Left!“ všichni svorně zahnuli doleva a já vtipně jela rovně. Zřítila jsem se i se čtyřkolkou z kopečku a zapíchla to pod ním do hromady písku (do jediné hromady písku pod jediným kopečkem v okolí). A tak byl Záchranář vystaven první velké zkoušce. Zatímco dva muži střídavě dusili smích a ustaraně se rozhlíželi, kam náš průvodce odjel (Budu je mít na svědomí! Ten arab se naštval a nechal nás tady! Blbost… Běžel mi v hlavě dialog hysterična s racionálnem), Záchranář se musel vyrovnat s faktem, že ta nešikovná princezna patří k němu.
Zpětně vidím, jak to muselo být pro muže problematické zjištění a zpětně také oceňuji, že se ke mně vydal a zeptal se, jestli jsem pořádku. No. V pořádku jsem byla já i čtyřkolka, průvodce po chvíli ještě s jedním arabem dorazil a zavelel, že pojede se mnou. Seděla jsem před ním a zatímco on ovládal řidítka a brzdu, já si oblíbila plyn (navzdory svému řidičskému neumění rychlou jízdu zbožňuju). Zbytek cesty proběhl bez nehod. První zkoušku Záchranář přežil. Sice již začínal tušit, ke komu vzplanul hlubokým citem, ale na útěk se nedal. Statečný to muž…
Pokračování zde
Čerstvě zachráněna Záchranářem, čerstvě zamilována a vznášející se někde mezi obláčky s Amorky, rozhodla jsem se navrhnout společnou dovolenou a návrh byl nadšeně přijat. Někde vzadu v hlavě malý racionální hlásek šeptal, že společná dovolená je i přes všechny krásy nesporně zátěžovou situací a ukazovat svému milému po měsíční známosti, jak dokážu být občas nesnesitelná, jak vypadám po ránu a další libůstky, by mohlo období tokání rapidně zkrátit a vrhnout nás do studené vody reality. Jiný hlásek (ještě racionálnější a trošičku škodolibý) namítl, že není od věci nechat milého projít zátěžovou zkouškou mé každodenní přítomnosti, když si povídáme o společném bydlení. A tak se letělo do Egypta.
Coby aktivní turisté jsme se rozhodli vyrazit na co nejvíce výletů. Pyramidy mě uchvátily, Sfinga ještě víc, Káhira byla špinavější než jsem si představovala, všudypřítomní energičtí prodejci čehokoliv vyskakovali odkudkoliv a uniknout jejich nájezdům bylo naprosto nemožné. Měla jsem dlouhou sukni, držela se krok za svým milým, cudně klopila zrak a když na mě i přesto zaútočil nějaký snědý mladík, odehnala jsem ho s tím, že se musí zeptat manžela. Tato taktika se mi v teplých krajích naprosto osvědčila a jako bonus se Záchranář spokojeně pýřil – poslušná žena není mojí normální rolí. Cestou do hotelu od pyramid mi běželo v hlavě: Viděla jsi pyramidy, strávila jsi celý den v cizím městě, ale nevíš o něm vůbec nic… Viděla jsi jenom divadlo. Divadelní představení pro turisty… To je ta potíž s druhými myšlenkami (názvosloví podle Pratchetta – teď jsem dočetla Zimoděje). Jsou za všech okolností nudně rozumné a nedají se vypnout.
První velká zkouška byla následující den – Záchranář si přál zajezdit si na čtyřkolkách pouští. Možná bych měla věnovat pár slov svému řidičskému umění. Nemám žádné. To ovšem můj milovaný v té době netušil. I přesto jsem s výletem souhlasila. Zkusit se má všechno. Ve skupince jsme byli čtyři. Dva pánové ošlehaní větrem, Záchranář a já. Po vysvětlení, jak se stroj ovládá, jsem si trochu oddechla. Brzda – plyn. Na tom se snad nic zkazit nedá. Ehm. Trochu jsem zapomněla na řidítka.
„You are bad driver!“ řekl mi arab pár minut poté, otočil se a i se svou čtyřkolkou zmizel v dálce. Chvíli jsem si přála, aby se mi to jenom zdálo. To přece není možné, abych to 300metrů od startu zapíchla do první duny.
Rozhlédla jsem se.
Do jediné duny.
Další pohled.
Nejspíš do jediné duny na celé poušti.
Jeli jsme spořádaně za sebou jako husy, vyjeli jsme na malý kopeček, arab zavelel: „Left!“ všichni svorně zahnuli doleva a já vtipně jela rovně. Zřítila jsem se i se čtyřkolkou z kopečku a zapíchla to pod ním do hromady písku (do jediné hromady písku pod jediným kopečkem v okolí). A tak byl Záchranář vystaven první velké zkoušce. Zatímco dva muži střídavě dusili smích a ustaraně se rozhlíželi, kam náš průvodce odjel (Budu je mít na svědomí! Ten arab se naštval a nechal nás tady! Blbost… Běžel mi v hlavě dialog hysterična s racionálnem), Záchranář se musel vyrovnat s faktem, že ta nešikovná princezna patří k němu.
Zpětně vidím, jak to muselo být pro muže problematické zjištění a zpětně také oceňuji, že se ke mně vydal a zeptal se, jestli jsem pořádku. No. V pořádku jsem byla já i čtyřkolka, průvodce po chvíli ještě s jedním arabem dorazil a zavelel, že pojede se mnou. Seděla jsem před ním a zatímco on ovládal řidítka a brzdu, já si oblíbila plyn (navzdory svému řidičskému neumění rychlou jízdu zbožňuju). Zbytek cesty proběhl bez nehod. První zkoušku Záchranář přežil. Sice již začínal tušit, ke komu vzplanul hlubokým citem, ale na útěk se nedal. Statečný to muž…
Pokračování zde
Komentáře (14)
Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
Dost dobrý :) Já na čtyřkolce ještě nikdy nejela... ale možná pojedu... kluci z práce chtějí, až bude další firemní akce, aby se konala někde v areálu se čtyřkolkama... tak se uvidí... zač je toho čtyřkolka...
ještěrka: Taky bych si to chtěla ještě někdy zkusit. Vlastně jsem řídila jenom 10minut:) A hůř než minule to dopadnout nemůže:)
haha, to je fakt :) tady totiž žádné duny nemáme :)))
no.. taky jsem mizerný řidič... ale v písku aspoň člověk nemá koho zajet..:))) zkusila bych to:)
heh dobrý :) já jsem na tom už jednou jel, a je to supr - na letošní dovču si to určitě půjčim, je to supr zážitek...
Tento styl popisu dovolené se mi líbí. Čekám na další svěží zážitky.
P.S. Už se nedivím, že si Tě Kam vybral mezi oblíbence, tak jsem se přišel na Tebe kouknout. Má vkus ten hvězdopravec.
P.S. Už se nedivím, že si Tě Kam vybral mezi oblíbence, tak jsem se přišel na Tebe kouknout. Má vkus ten hvězdopravec.
bože, kéž by tohle běželo v hlavě všem ženským:)) Fakt jsem se od srdce zasmál - u jediné duny. Na celé poušti:))) Těším na pokračování.
Buteo: Já mám v oblíbených i Tebe ;-))
Buteo: Já mám v oblíbených i Tebe ;-))
8
Pliwatko | 20.07.2007, 12:12:14
Pliwatko | 20.07.2007, 12:12:14
doprčic...uplně se zas vidim co všechno sejmu až se budu učit jezdit favoritem u mácháče...fandim ti
9 Pro všechny
misstriss | 20.07.2007, 12:37:23
misstriss | 20.07.2007, 12:37:23
Děkuju:) Pokračování bude ještě dnes:)
ne nadarmo je to tvuj ZACHRANAR ;)
Tak tak...:) Všechny moje přezdívky mají nějaký základ. Je to jako u indiánských jmen:) rychlá noha, velké pero ve vlasech... něco takového:)
Rychlé pero ve vlasech...? Velká noha? A on ... Chodící vigvam? Ty, misstriss, hele, už radši nepokračuj:-))) (v těch indiánských jménech teda!)
Ježíši, tak nemusím vědět všechno, ale tohle by mě docela zajímalo:)
Žádné komentáře:
Okomentovat