Máme novou pračku. Přivezli nám ji dva potetovaní zaměstnanci dopravní společnosti z obchodu. Hromotluci velikosti menšího slona a hlasitostí projevu podobní hlášení místního rozhlasu z dob mého mládí, které člověk slyšel i v betonovém krytu. Hurónsky se smáli, když se spolu s pračkou narvali do výtahu a na můj rozpačitý pohled směřovaný k úzké skulině zbylého místa reagovali zvoláním: „My se mačkáme rádi, paninko!“ Smích vyvolaný tímto tvrzením jim vydržel až do pátého patra, zatímco já tiše trpěla napíchnutá na roh pračky a pomalu se dusící jejich dračím dechem.
Když se za milými dopravci zaklaply dveře, myslela jsem, že nejhorší je za mnou. Mýlila jsem se.
„Miláčku, jak se ta pračka zapíná?“ To byl už třetí telefonický hovor následujícího dne. Hovor číslo jedna začínal větou: „Mami, jak se perou záclony?“ Hovor číslo dvě pro změnu: „Mami, jak se perou deky?“ a pokračoval: „Už jsem našla ten obrázek, znamená to podtržítko pod tou čtyřicítkou něco speciálního?“ Pod hrozbou toho, že mě Záchranář pro neschopnost domácích prací vrátí rodičům jsem se vrhla do porekonstrukčního úklidu. Ono je něco jiného éterickou bytost obdivovat, ale když není schopná ani základního kontaktu se spotřebiči, obdiv může vyprchat. Nechtěla jsem to riskovat, vrátila jsem se tedy na víkend z éteru na zem. Kontakt s pračkou tak byl nevyhnutelný.
„Musíš zmáčknout ten čudlík nahoře.“
„Já mačkala všechny čudlíky, ale nic se neděje.“
„Musíš zmáčknout ten hlavní.“
„Ten s tím přeškrtnutým kosočtvercem co vypadá jako…“
„Ne, ten ne. Ten velkej kulatej uprostřed.“
„Jo ahá, to je taky čudlík! No tak to jó…“
První překážka překonána, pračku jsem zapla, prádlo je uvnitř. Ale co dál? Prášek. Jasně, dává se tam prášek, to je přece logické. Ale kolik? Třeba takhle, to vypadá, že je ho tak akorát.
Následoval souboj se zbylými čudlíky. Všelijak blikaly, na displeji se měnila čísla naprosto náhodně. Souvislost mezi značkami na čudlících a čísly na displeji nepochopitelná až silně vzdálená. Návod, který zapomněli potetovaní dovozci na prodejně vzdálený ještě více. Ale nakonec se dílo zdařilo. Překvapivě i bez návodu.
Tím začalo víkendové proměňování bytu v útulnou klícku. Zatímco já se seznamovala s pračkou, objímala s vysavačem, koupala se v saponátu a stávala se součástí hadru na podlahu, můj milý flirtoval s vrtačkou, laškoval s hřebíčky trávil chvilky v temných hlubinách nové skříně. Lezli jsme po kolenou, zvedali břemena, nosili stoly, židle a krabice a společná námaha s jasně viditelným výsledkem nás sbližovala, spojovala… a když jsme večer padli vyčerpáním na provizorní lůžko z dek na zemi mezi prkny, bylo nám nádherně.
Pak přijela babička. Včera. A rozmetala dobrou náladu i dobrý pocit jedinou hysterickou větou.
„Jakto, že to není hotový?“ následoval vodopád urážek, nadávek, slz a vyhrožování, které v úctě ke stáří té velké vody nebudu rozepisovat. A vodopád bral s sebou naši dobrou náladu, naše jistoty a naše zázemí. Zásluhy smetl hned v první vlně a zbytek následoval v dalších výmluvách.
A tak jsme zase na začátku, v nejistotě, co bude dál a v té nejistotě je jen jedna věc jistá. V tomhle klimatu se žít nedá.
„Miláčku, jak se ta pračka zapíná?“ To byl už třetí telefonický hovor následujícího dne. Hovor číslo jedna začínal větou: „Mami, jak se perou záclony?“ Hovor číslo dvě pro změnu: „Mami, jak se perou deky?“ a pokračoval: „Už jsem našla ten obrázek, znamená to podtržítko pod tou čtyřicítkou něco speciálního?“ Pod hrozbou toho, že mě Záchranář pro neschopnost domácích prací vrátí rodičům jsem se vrhla do porekonstrukčního úklidu. Ono je něco jiného éterickou bytost obdivovat, ale když není schopná ani základního kontaktu se spotřebiči, obdiv může vyprchat. Nechtěla jsem to riskovat, vrátila jsem se tedy na víkend z éteru na zem. Kontakt s pračkou tak byl nevyhnutelný.
„Musíš zmáčknout ten čudlík nahoře.“
„Já mačkala všechny čudlíky, ale nic se neděje.“
„Musíš zmáčknout ten hlavní.“
„Ten s tím přeškrtnutým kosočtvercem co vypadá jako…“
„Ne, ten ne. Ten velkej kulatej uprostřed.“
„Jo ahá, to je taky čudlík! No tak to jó…“
První překážka překonána, pračku jsem zapla, prádlo je uvnitř. Ale co dál? Prášek. Jasně, dává se tam prášek, to je přece logické. Ale kolik? Třeba takhle, to vypadá, že je ho tak akorát.
Následoval souboj se zbylými čudlíky. Všelijak blikaly, na displeji se měnila čísla naprosto náhodně. Souvislost mezi značkami na čudlících a čísly na displeji nepochopitelná až silně vzdálená. Návod, který zapomněli potetovaní dovozci na prodejně vzdálený ještě více. Ale nakonec se dílo zdařilo. Překvapivě i bez návodu.
Tím začalo víkendové proměňování bytu v útulnou klícku. Zatímco já se seznamovala s pračkou, objímala s vysavačem, koupala se v saponátu a stávala se součástí hadru na podlahu, můj milý flirtoval s vrtačkou, laškoval s hřebíčky trávil chvilky v temných hlubinách nové skříně. Lezli jsme po kolenou, zvedali břemena, nosili stoly, židle a krabice a společná námaha s jasně viditelným výsledkem nás sbližovala, spojovala… a když jsme večer padli vyčerpáním na provizorní lůžko z dek na zemi mezi prkny, bylo nám nádherně.
Pak přijela babička. Včera. A rozmetala dobrou náladu i dobrý pocit jedinou hysterickou větou.
„Jakto, že to není hotový?“ následoval vodopád urážek, nadávek, slz a vyhrožování, které v úctě ke stáří té velké vody nebudu rozepisovat. A vodopád bral s sebou naši dobrou náladu, naše jistoty a naše zázemí. Zásluhy smetl hned v první vlně a zbytek následoval v dalších výmluvách.
A tak jsme zase na začátku, v nejistotě, co bude dál a v té nejistotě je jen jedna věc jistá. V tomhle klimatu se žít nedá.
Komentáře (17)
Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
Zařizovat nový byt, to je nádhera. To se mnohokrát neopakuje. Horší je pak likvidovat to, co se do něj s těmi narůstajícími roky nanosili. To jde hůř.
A propo babička, když tam nebyla zmínka o mrněti. Kdo je babička? Maminka, tchýně, opravdu babička, či snad prababička. Já jenom abych si upřesnila, od koho byl ten vodopád slov a informací. Každá generace má svoje. A to že i mně říkají moje dcery : babičko, tak s tím nesouhlasím, já jim také neříkám vnučko. Tak rozlišovat, ať v tom mám jasno.
A propo babička, když tam nebyla zmínka o mrněti. Kdo je babička? Maminka, tchýně, opravdu babička, či snad prababička. Já jenom abych si upřesnila, od koho byl ten vodopád slov a informací. Každá generace má svoje. A to že i mně říkají moje dcery : babičko, tak s tím nesouhlasím, já jim také neříkám vnučko. Tak rozlišovat, ať v tom mám jasno.
Babička mého přítele, se kterou sdílíme společně byt zhruba tři dny v týdnu sdílíme byt (tudíž bydlíme u ní v jejím bytě a ona je od pátku do úterý na chalupě. Nevím, jak nazvat náš vztah. Že by pratchýně? :):)
Bližší informace o babičce jsou k naleznutí zde:
http://misstriss.bloguje.cz/544320-takovej-bezne-neurotickej-den.php
Bližší informace o babičce jsou k naleznutí zde:
http://misstriss.bloguje.cz/544320-takovej-bezne-neurotickej-den.php
Eliza: Tady je to vysvětlený :)
http://misstriss.bloguje.cz/544320-takovej-bezne-neurotickej-den.php
Miss: Promiň mi moji nezkrotitelnou touhu pomáhat jiným ve vyjasňování si všech rodinných vztahů :) Můžu se stát na tvém blogu oficiálním poradcem pro jiné? ;))
http://misstriss.bloguje.cz/544320-takovej-bezne-neurotickej-den.php
Miss: Promiň mi moji nezkrotitelnou touhu pomáhat jiným ve vyjasňování si všech rodinných vztahů :) Můžu se stát na tvém blogu oficiálním poradcem pro jiné? ;))
Sakra pozdě :)
To fakt nebylo domluvený :-D
To se Ti povedlo, jayee:) Máš mé svolení, stáváš se oficielním poradcem:):)
A kdybych těch 14 sekund nepřemejšlej, jestli ten komentář je vlastně vtipnej nebo trapnej, tak jsme mohli bejt současně :)
jestli můžu taky lehce radit, tak sdílet s babičkou snad jen na chvilku, na pár týdnů. A nezapomínat řešit "přízemní" věci, aby se to později nějak nevymstilo... Snad ne! Na babičku se vykašli, ona taky jistě dostala od své maminky sprda, že neumí máchat v potoce:))
:)) Babička naštěstí nové elektronické pračce také nerozumí, takže mám pro případné prací konflikty pádný argument:"Poraďte mi, jak to mám udělat správně, prosím:)" Jinak "přízemní" věci se učím. Sice pomalu, ale přece:) Pračku už jsem si snad osedlala, následuje level 2 - kuchyň. Tak uvidíme, doufám, že nebudou oběti na životech:)
Já už jsem někde v dalším levelu, i když je fakt, že v tomhle konkrétně se pohybuju dost často, nepoužívám cheaty a snažím se něco naučit:) Východ ale hravě zvládám, tak přeju hodně štěstí:)
Zajímavá to schopnost lidí zničit budovanou harmonii již samotným vstoupením do dveří.
Klon! To je klon! Naše babča - to samý.
A propos - já co strčím do pračky, to vyleze tmavočervený. Čím to je, čím to je...?
A propos - já co strčím do pračky, to vyleze tmavočervený. Čím to je, čím to je...?
lynxie: Že by to bylo tím, že všechno pereš s něčím červeným? :)
jayee: tak špatný to se mnou ještě není :-))
Já nevím, možná je za bubnem schovaná nějaká rudá fusekle..
Já nevím, možná je za bubnem schovaná nějaká rudá fusekle..
lynxie: ... nebo mrtvola :)
gino: Tato lidská schopnost mě nikdy nepřestane udivovat stejně jako následná neschopnost vést dialog:)
lynxie: proboha, klon ne! To by znamenalo, že takových babek pobíhá po světě x , to se mi nechce líbit.
P.S.a vyndej si tu mrtvolu z té pračky, je to nehygienické:)
lynxie: proboha, klon ne! To by znamenalo, že takových babek pobíhá po světě x , to se mi nechce líbit.
P.S.a vyndej si tu mrtvolu z té pračky, je to nehygienické:)
mno a neni lepsi kaslat na to, ze usetrite takovym sdilenym bydlenim a jit bydlet radsi nekam jinam...?
jinac ta ruda fusekle alias mrtvola me doooost rozesmala:))) uz ji mas lynxie vytahlou???
jinac ta ruda fusekle alias mrtvola me doooost rozesmala:))) uz ji mas lynxie vytahlou???
Žádné komentáře:
Okomentovat