Zdravím všechny a děkuji moc za komentáře k předchozímu článku...
I díky nim jsem si srovnala v hlavě několik nových poznatků o mezilidských soubojích v partnerském svazku, o které se hodlám v nejbližší době podělit.
Ale začneme hezky od začátku...
I díky nim jsem si srovnala v hlavě několik nových poznatků o mezilidských soubojích v partnerském svazku, o které se hodlám v nejbližší době podělit.
Ale začneme hezky od začátku...
Nepsala jsem nikoliv z psychických, ale z časových důvodů... Má brigáda barové volavky se trochu protáhla a vzhledem k pracovní době 11-23 jsem odcházela z domova pár minut po probuzení (každý den jsem si říkala, že dnes vstanu dřív, abych využila trochu volného času nad ránem a každý den jsem svorně zamačkávala budík a spala vesele do deseti) a kolem jedenácté jsem se vracela domů vypovídaná a toužící po útulném pelechu.
Teď mám pár dnů volna a využiji je k tomu, abych reinkarnovala svůj blog a popsala události posledního týdne. Bylo jich, pravda, požehnaně. A mezi nimi i spousta úsměvných momentů, které by byla škoda schovávat jen pro sebe...
Na vztahovém poli opět svítí hřejivé slunce, všechny mrtvoly jsou pohřbeny, byla provedena jejich pitva za účelem zjištění příčiny úmrtí a zamezení dalších ztrát v budoucnu. Teď odpočívají v pokoji a nezbylo nic, co by vnitřně hlodalo, bolelo nebo trápilo svou nedořešeností. Pár doplňkových hádek vyčistilo v té době nezahojené rány pálivým kysličníkem, který sice pálil jako čert, ale přitom léčil.
Žádné traumatické stěhování do jiného obydlí tedy nebude. Muži jsou přecejen trochu pohodlní a mých věcí je v našem hnízdečku spousta. Než by Záchranář pomáhal shánět kamion, který by všechny mé drobnosti přestěhoval na jiné pastviny, ještě to se mnou vydrží.
Abych taktně naznačila, že se rozhodl správně, vypulírovala jsem klícku do absolutní čistoty, vyprala a s láskou vyžehlila všechny naše věci a – dokonce – včera uvařila jídlo, které možná nebylo z nejnáročnějších, ale na druhou stranu chutnalo (a nedalo se na něm moc zkazit).
Je pravda, že to vaření jsem absolvovala až nezanedbatelný časový úsek po uklízení, což přineslo trochu dusnější klima, když se milý vrátil domů hladový, lednička zela prázdnotou a já nadšeně ukazovala nově nalakované nehtíky koupeným tmavě rudým lakem. Ale dívky mě jistě pochopí – musela jsem si přece udělat něčím radost a odpočinout si.
Vynahradila jsem to den následující, kdy jsem místo namazeného chleba poctila milého teplou stravou. A jelikož na mě použil lachtaní taktiku – chválil a chválil a chválil – a já se pýřila blahem, jak jsem úžasná – teplých jídel bude zřejmě v budoucnu přibývat (Ale laků na nehty pochopitelně taky).
Tímto bych chtěla uzavřít vztahové téma a vrátit se k rozvernému stylu popisu veselých zážitků posledních dnů. Ale chviličku si na to budete muset počkat. Řekněme do zítra.
Teď mám pár dnů volna a využiji je k tomu, abych reinkarnovala svůj blog a popsala události posledního týdne. Bylo jich, pravda, požehnaně. A mezi nimi i spousta úsměvných momentů, které by byla škoda schovávat jen pro sebe...
Na vztahovém poli opět svítí hřejivé slunce, všechny mrtvoly jsou pohřbeny, byla provedena jejich pitva za účelem zjištění příčiny úmrtí a zamezení dalších ztrát v budoucnu. Teď odpočívají v pokoji a nezbylo nic, co by vnitřně hlodalo, bolelo nebo trápilo svou nedořešeností. Pár doplňkových hádek vyčistilo v té době nezahojené rány pálivým kysličníkem, který sice pálil jako čert, ale přitom léčil.
Žádné traumatické stěhování do jiného obydlí tedy nebude. Muži jsou přecejen trochu pohodlní a mých věcí je v našem hnízdečku spousta. Než by Záchranář pomáhal shánět kamion, který by všechny mé drobnosti přestěhoval na jiné pastviny, ještě to se mnou vydrží.
Abych taktně naznačila, že se rozhodl správně, vypulírovala jsem klícku do absolutní čistoty, vyprala a s láskou vyžehlila všechny naše věci a – dokonce – včera uvařila jídlo, které možná nebylo z nejnáročnějších, ale na druhou stranu chutnalo (a nedalo se na něm moc zkazit).
Je pravda, že to vaření jsem absolvovala až nezanedbatelný časový úsek po uklízení, což přineslo trochu dusnější klima, když se milý vrátil domů hladový, lednička zela prázdnotou a já nadšeně ukazovala nově nalakované nehtíky koupeným tmavě rudým lakem. Ale dívky mě jistě pochopí – musela jsem si přece udělat něčím radost a odpočinout si.
Vynahradila jsem to den následující, kdy jsem místo namazeného chleba poctila milého teplou stravou. A jelikož na mě použil lachtaní taktiku – chválil a chválil a chválil – a já se pýřila blahem, jak jsem úžasná – teplých jídel bude zřejmě v budoucnu přibývat (Ale laků na nehty pochopitelně taky).Tímto bych chtěla uzavřít vztahové téma a vrátit se k rozvernému stylu popisu veselých zážitků posledních dnů. Ale chviličku si na to budete muset počkat. Řekněme do zítra.
Komentáře (17)
Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
Doufám, že splníš svůj závazek a dozvíme něco veselého z tvého brigádničení (mrk), už se totiž nemůžu dočkat (nedočkavý smajlík)
Splním, zítra ráno je to tam... Když jsem měla minule v úmyslu zveřejnit první dojmy, vyskytlo se zrovna palčivější téma... Ale teď se mohu plně soustředit na barové radovánky (mrk)
Jsem ráda, že se to nakonec vyřešilo (kladně) a budou příběhy ze života barové volavky (spiklenecký smajlík)
mrtvoly pohrbeny...to je ale hezky receno, miso, opravdu hezky. ale fakt je ze na holky z baru nemam. asi
Miss... nepochyboval jsem, ze to takhle dopadne :o)
[2] článek budu netrpělivě vyhlížet a jinak přeji méně palčivějších témat a více barradovánek (třeba i Barrandovánek *chechtík*)
mrtvolami jsem myslela pouze a jen hádky a problémy (problémky) s partnerem. Někdy se stane, že hádka sice přejde, ale pořád je v jednom, druhém nebo v obou křivda. Je to takový mrtvý pozůstatek hádky, který otravuje krev a bolí. Tím, že jsou mrtvoly zakopány, jsem myslela jen to, že už nemám pocit, že by bylo něco nedořešeného, co by mě vnitřně trápilo...
Uááá, asi "do zítra" umřu zvědavostí... :o)
Některé dohadování má vyjasňovací účinek, ale co s problémy za které ani jeden nemůžeme a přitom se nás bezprostředně týkají? :o/
Některé dohadování má vyjasňovací účinek, ale co s problémy za které ani jeden nemůžeme a přitom se nás bezprostředně týkají? :o/
já jsem si představil, že za 28 let prvního manželství a pak za dalších 14 let druhého bych si měl připadat jako masový vrah a dnes, coby singl, jako hrobník na dlažbě.
Krásné na mládí je, že přikládáte takovým hloupostem ještě váhu. Bude hůř a na ptákoviny nebude ani čas ani vůle. Věř!!
Krásné na mládí je, že přikládáte takovým hloupostem ještě váhu. Bude hůř a na ptákoviny nebude ani čas ani vůle. Věř!!
velmi jsem se pobavila (úsměv)...
To je ten problém s metaforami. Trochu jsem se nechala unést a najednou je svět plný masových vrahů (úsměv)
Já samozřejmě tak nějak vím, že jsou tyhle drobné šarvátky jen takové ptákoviny. A jistě jich bude přibývat. Dokonce jsem zažila a přežila ve svém životě opravdu vážné problémy a situace, abych si dokázala představit, jaká byla tohle malichernost. Jen ty emoce ne a ne poslechnout. Nedokážu se pořádně obrnit a mávnout rukou.
Ale zlepšuje se to. Myslím, že za pár let praxe už mě rozhodí jen máloco...
Prostě se to hloupě sešlo. Ukradená kabelka spolu s telefonem, doklady, penězi a všemi kontakty + časově náročná "práce" + boj s dalším depresivním záchvatem, okrádajícím mne o cennou energii... To se pak těžko hledá ten správný zorný úhel...
No ale hlavně, že už to zase vidím jasně a čistě. Příště jen mávnu rukou. Tedy doufám...
To je ten problém s metaforami. Trochu jsem se nechala unést a najednou je svět plný masových vrahů (úsměv)
Já samozřejmě tak nějak vím, že jsou tyhle drobné šarvátky jen takové ptákoviny. A jistě jich bude přibývat. Dokonce jsem zažila a přežila ve svém životě opravdu vážné problémy a situace, abych si dokázala představit, jaká byla tohle malichernost. Jen ty emoce ne a ne poslechnout. Nedokážu se pořádně obrnit a mávnout rukou.
Ale zlepšuje se to. Myslím, že za pár let praxe už mě rozhodí jen máloco...
Prostě se to hloupě sešlo. Ukradená kabelka spolu s telefonem, doklady, penězi a všemi kontakty + časově náročná "práce" + boj s dalším depresivním záchvatem, okrádajícím mne o cennou energii... To se pak těžko hledá ten správný zorný úhel...
No ale hlavně, že už to zase vidím jasně a čistě. Příště jen mávnu rukou. Tedy doufám...
a když Ti bude těžko nebo smutno, přispěcháme, řekneme fórek, přidáme milou fotečku, pofoukáme bebíčko.
Já nejsem na to stěžování, ale věř mi, že jsem už zde několikrát pookřál. Hezký a veselý víkend
Já nejsem na to stěžování, ale věř mi, že jsem už zde několikrát pookřál. Hezký a veselý víkend
13 Tak článek se zase odkládá
Misstriss | 04.08.2007, 09:58:10
Misstriss | 04.08.2007, 09:58:10
protože musím teď hned na brigádu a vrátím se večer...
Ale ten článek musíš (úsměv) napsat ještě než odjedu na dovču (široký úsměv), ať si to tam můžu užít bez toho aniž bych se užírala zvědavostí nad tím, jak se lákají kunčofti do báááru.
Tak já se už vrátila, a jak se láká do baru, zase nevím. Ale co, hlavně že je doma už zase klídek a pohoda.
tak to je super a ta metafora je taky super a vlastně všechno je super, co? ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat