aneb maminko, on přece nemůže za to, co dělá jeho tatínek.
Máma si dlouho pochvalovala, jaké jsem milé, tiché, bystré a bezproblémové dítko. Možná si dokonce v koutku dušičky říkala, že bych mohla být trochu živější. Jestli ano, tak s příchodem puberty jsem jí vzrušení vynahradila vrchovatou měrou. Naprosto neomylně jsem si vybírala objekty zájmu, které by v seznamu „Noční můra pro každou matku" obsadily první příčky.
Máma si dlouho pochvalovala, jaké jsem milé, tiché, bystré a bezproblémové dítko. Možná si dokonce v koutku dušičky říkala, že bych mohla být trochu živější. Jestli ano, tak s příchodem puberty jsem jí vzrušení vynahradila vrchovatou měrou. Naprosto neomylně jsem si vybírala objekty zájmu, které by v seznamu „Noční můra pro každou matku" obsadily první příčky.
Letní prázdniny se chýlily ke konci, mně bylo čerstvých 14let a trávila jsem týden u kamarádky a jejích rodičů na chatě. Domů jsem se měla vrátit až za týden, ale jeden telefon mi výrazně změnil plány.
„Ano tati?"
„Zbal se, přijeď do Prahy, zítra ráno odlítáme na Kypr."
„Hahaha"
Přesvědčit mě o tom, že nejde o vtip, chvíli trvalo. Ukázalo se, že táta dělal nějakou zakázku pro majitele cestovky a dostal týdenní pobyt u moře pro dva. Kamarádčini rodiče mě odvezli na vlak, mezitím mi doma máma sbalila věci a druhý den ráno už jsem byla v letadle.
Vzhledem k tomu, že táta špatně snáší vedra, jednalo se pro mě jakožto rozohněnou puberťačku o dovolenou snů. Tolik volnosti! Ráno jsem si došla na snídani, pak si četla a psala u bazénu, kde byla spousta příležitostí ke konverzaci s mladými muži. Táta se dostavil až v pozdním odpoledni a vytáhnul mě někam na výlet nebo k moři.
Druhý den už jsem měla podrobně zmapované mužské osazenstvo hotelu a každý z mladíků získál v mém deníku svoji přezdívku z tematické skupiny ptáci. Deníkové zápisky tak vypadaly jako nějaká šifra: Právě kolem prošel Sokol jedna, Káně se ještě neobjevil, úchylný Sup vykukuje zpoza rohu. Sup byl postarší Libanonec, který mi pravidelně každý den sděloval své číslo pokoje, ať za ním přijdu na pokec. Nejdřív jsem se mu smála, pak mě to začalo otravovat, tak jsem povolala tatínka. Sehráli jsme hezkou scénku, kdy já transparentně ukázala na Libanonce, otec nasadil výraz rozzuřeného vraha a svižným krokem vyběhl za Supem. Ten vytřeštil oči, zmizel v dáli a od té doby se bál vyjít k bazénu.
Centrem mého zájmu byl ale Orlík. Narozdíl od ostatních mužů mi byl blízký věkem, měl světlé vlasy a modré oči (v té době se mi líbili blonďáci) a v hotelu byl s mámou. Už dva dny jsme se pozorovali zpoza svých rozečtených knih, k přímému seznámení se ale nikdo z nás neměl. Tak jsem ho začala napodobovat. On si objednal pomerančový džus (u Sokola dvě
), já také. Odložil knihu a prohrábl si rukou vlasy, já také. Skočil do bazénu a vyplaval v polovině, já také. Když si všiml, jakou hru hrajeme, dával mi čím dál složitější úkoly. Nakonec skočil do vody šipku s rozběhem a podplaval celý bazén. Vycouvat jsem samozřejmě nemohla, protáhla jsem si tedy svaly a skočila. Podplavat bazén bylo snadnější, než jsem předpokládala. Vítězoslavně jsem mrkla na Orlíka... Radovat se z vítězného skoku mi ale nebylo dopřáno. Tatík se totiž nechal naším skákáním inspirovat a s vervou skočil do bazénu také.
Šipku.
Bohužel si rozespale vybral tu stranu bazénu, kde bylo červenými číslicemi napsáno 1,2 metru. Trochu otřeseně se postavil a utřel si krev z obličeje.
„Jsi v pořádku?" vypískla jsem vyděšeně. Teprve po kladné odpovědi jsem se začala strašně smát. Odnesl to nos a čelo, naštěstí nic vážného. Cestou na recepci pro náplast jsme potkali Libanonce. Vrhl pohled plný upřímné hrůzy na otcův zkrvavený obličej a tryskem zaběhl za roh. Když kontroloval, jestli může vylézt, zamávala jsem na něj a udělala: „Grrrr."
K seznámení s Orlíkem došlo až tři dny před odletem. Kopal si s nějakým malým klučinou s balónem. Po chvíli skončil balón u mého lehátka. Orlík si pro něj přišel a pozval mě anglicky ke hře. Klučina záhy zjistil, že je ve hře nadbytečný a o balón ani tak nejde, začal se nudit a odešel. Sedli jsme si na mé lehátko a dali se do řeči. Orlík se jmenoval Gregory, bylo mu 15let a byl z Ruska. Anglicky uměl o něco méně než v té době já, německy ještě míň. Na Kypru byl s mámou už 14dnů a dalších 14dnů měl před sebou. Díky jazykové bariéře nebyla o témata nouze, protože dešifrovat jedno sdělení trvalo půl hodiny. Ukazovali jsme na věci kolem a říkali si, jak se řeknou rusky a jak česky. Když dorazil táta (se zalepeným nosem), došlo mi, že vlastně rusky umí, tak jsem ho využívala jako překladatele.
„Tatí, řekneš mu prosím, jestli nechce jít večer na kulečník k recepci?" Po půl hodině podobných žádostí o překlad se tatík zvednul s tím, že jde radši spát.
Od té doby jsme se od sebe s Gregorym nehnuli na krok. Večer jsme hráli s dalšími puberťáky – Španělem a Němcem – kulečník na recepci (po prvním trefení číšníka jsem se spokojila s rolí fanynky) a to, že si nerozumíme, nám vůbec nevadilo. Lezli jsme po skalách u pláže a dívali se na západ slunce. Při jedné z procházek jsme se vplížili otevřenými vrátky někomu do zahrady a ukradli trochu hroznového vína. Ze stavení vyběhl chlápek, chytil nás a odtáhl zpátky do zahrady. Klepali jsme se, co bude, ale on nám dal kýbl a natrhal nám vína plný koš. Rozesmátě jsme poděkovali a odešli s kýblem, víno umyli a pak ho jedli po hrstech u bazénu. Snědli jsme celý kýbl a váleli se pak na křesílkách v recepci s křečemi v žaludku.
Na prvních láskách je krásné přesvědčení, že nikdy neskončí. Když jsme si vyměňovali adresy, dělali jsme to s přesvědčením, že se co nejdřív zase uvidíme. Všechno bylo jednoduché a jasné. Prostě budeme spolu, nic jiného se stát nemůže.
Den před odjezdem jsem ho políbila.
„Zdálo se mi o Tobě."
„A co se Ti zdálo?"
„Nevím, jak se to řekne, ale můžu Ti to ukázat.."
„Myslím, že se tomu říká kiss... Ale můžeš mi to ukázat ještě jednou?"
Při hledání skrytého místa jsme našli v posledním patře žebřík na střechu hotelu a strávili tam několik hodin rozborem anglického slova kiss.
Když mě další den odpoledne vyzvedávala máma na letišti, zářila jsem jako sluníčko.
„Jsem strašně zamilovaná!"„Už zase?" pronesla máma shovívavě a vyměnila si s otcem významný pohled.„Je úžasnej, má blond vlasy a modrý oči!" sdělila jsem cestou domů tu nejpodstatnější informaci a pokračovala ve vyprávění, jak bylo na Kypru.„Jo a domluvili jsme se, že za sebou budem lítat."„Lítat." pronesla máma opatrně. „On není z Čech?"„Ne, je z Ruska, ale teď je na Kypru měsíc s mámou, tak se uvidíme až tak za 14 dnů."„Aha?" tón se stal ještě opatrnějším.„No oni teď budou kupovat nějaký barák v Karlových Varech, tak se možná staví v Praze, já se tak těším!"„V Karlových Varech..." opakovala máma nepřítomně. A kdeže to bydlí?„V Jekatěrinburgu někde u Uralu, ale to je jedno, něco tam určitě poletí.„Hele to je centrum ruský mafie" připojil se Tomáš (otčím) do diskuse.„No a co? Svý rodiče si nikdo nevybírá." ukončila jsem debatu a šla si dát Orlíkovu fotku na nástěnku.
K velké úlevě rodičů se další setkání neuskutečnilo. Vyměnili jsme si pár dopisů a zájem se vytratil stejně rychle jako vzniknul. Máma si sice oddechla, ale to netušila, jaká překvapení jí ještě do svých 16. narozenin domů přivedu.
„Ano tati?"
„Zbal se, přijeď do Prahy, zítra ráno odlítáme na Kypr."
„Hahaha"
Přesvědčit mě o tom, že nejde o vtip, chvíli trvalo. Ukázalo se, že táta dělal nějakou zakázku pro majitele cestovky a dostal týdenní pobyt u moře pro dva. Kamarádčini rodiče mě odvezli na vlak, mezitím mi doma máma sbalila věci a druhý den ráno už jsem byla v letadle.
Vzhledem k tomu, že táta špatně snáší vedra, jednalo se pro mě jakožto rozohněnou puberťačku o dovolenou snů. Tolik volnosti! Ráno jsem si došla na snídani, pak si četla a psala u bazénu, kde byla spousta příležitostí ke konverzaci s mladými muži. Táta se dostavil až v pozdním odpoledni a vytáhnul mě někam na výlet nebo k moři.
Druhý den už jsem měla podrobně zmapované mužské osazenstvo hotelu a každý z mladíků získál v mém deníku svoji přezdívku z tematické skupiny ptáci. Deníkové zápisky tak vypadaly jako nějaká šifra: Právě kolem prošel Sokol jedna, Káně se ještě neobjevil, úchylný Sup vykukuje zpoza rohu. Sup byl postarší Libanonec, který mi pravidelně každý den sděloval své číslo pokoje, ať za ním přijdu na pokec. Nejdřív jsem se mu smála, pak mě to začalo otravovat, tak jsem povolala tatínka. Sehráli jsme hezkou scénku, kdy já transparentně ukázala na Libanonce, otec nasadil výraz rozzuřeného vraha a svižným krokem vyběhl za Supem. Ten vytřeštil oči, zmizel v dáli a od té doby se bál vyjít k bazénu.
Centrem mého zájmu byl ale Orlík. Narozdíl od ostatních mužů mi byl blízký věkem, měl světlé vlasy a modré oči (v té době se mi líbili blonďáci) a v hotelu byl s mámou. Už dva dny jsme se pozorovali zpoza svých rozečtených knih, k přímému seznámení se ale nikdo z nás neměl. Tak jsem ho začala napodobovat. On si objednal pomerančový džus (u Sokola dvě
), já také. Odložil knihu a prohrábl si rukou vlasy, já také. Skočil do bazénu a vyplaval v polovině, já také. Když si všiml, jakou hru hrajeme, dával mi čím dál složitější úkoly. Nakonec skočil do vody šipku s rozběhem a podplaval celý bazén. Vycouvat jsem samozřejmě nemohla, protáhla jsem si tedy svaly a skočila. Podplavat bazén bylo snadnější, než jsem předpokládala. Vítězoslavně jsem mrkla na Orlíka... Radovat se z vítězného skoku mi ale nebylo dopřáno. Tatík se totiž nechal naším skákáním inspirovat a s vervou skočil do bazénu také. Šipku.
Bohužel si rozespale vybral tu stranu bazénu, kde bylo červenými číslicemi napsáno 1,2 metru. Trochu otřeseně se postavil a utřel si krev z obličeje.
„Jsi v pořádku?" vypískla jsem vyděšeně. Teprve po kladné odpovědi jsem se začala strašně smát. Odnesl to nos a čelo, naštěstí nic vážného. Cestou na recepci pro náplast jsme potkali Libanonce. Vrhl pohled plný upřímné hrůzy na otcův zkrvavený obličej a tryskem zaběhl za roh. Když kontroloval, jestli může vylézt, zamávala jsem na něj a udělala: „Grrrr."
K seznámení s Orlíkem došlo až tři dny před odletem. Kopal si s nějakým malým klučinou s balónem. Po chvíli skončil balón u mého lehátka. Orlík si pro něj přišel a pozval mě anglicky ke hře. Klučina záhy zjistil, že je ve hře nadbytečný a o balón ani tak nejde, začal se nudit a odešel. Sedli jsme si na mé lehátko a dali se do řeči. Orlík se jmenoval Gregory, bylo mu 15let a byl z Ruska. Anglicky uměl o něco méně než v té době já, německy ještě míň. Na Kypru byl s mámou už 14dnů a dalších 14dnů měl před sebou. Díky jazykové bariéře nebyla o témata nouze, protože dešifrovat jedno sdělení trvalo půl hodiny. Ukazovali jsme na věci kolem a říkali si, jak se řeknou rusky a jak česky. Když dorazil táta (se zalepeným nosem), došlo mi, že vlastně rusky umí, tak jsem ho využívala jako překladatele.
„Tatí, řekneš mu prosím, jestli nechce jít večer na kulečník k recepci?" Po půl hodině podobných žádostí o překlad se tatík zvednul s tím, že jde radši spát.
Od té doby jsme se od sebe s Gregorym nehnuli na krok. Večer jsme hráli s dalšími puberťáky – Španělem a Němcem – kulečník na recepci (po prvním trefení číšníka jsem se spokojila s rolí fanynky) a to, že si nerozumíme, nám vůbec nevadilo. Lezli jsme po skalách u pláže a dívali se na západ slunce. Při jedné z procházek jsme se vplížili otevřenými vrátky někomu do zahrady a ukradli trochu hroznového vína. Ze stavení vyběhl chlápek, chytil nás a odtáhl zpátky do zahrady. Klepali jsme se, co bude, ale on nám dal kýbl a natrhal nám vína plný koš. Rozesmátě jsme poděkovali a odešli s kýblem, víno umyli a pak ho jedli po hrstech u bazénu. Snědli jsme celý kýbl a váleli se pak na křesílkách v recepci s křečemi v žaludku.
Na prvních láskách je krásné přesvědčení, že nikdy neskončí. Když jsme si vyměňovali adresy, dělali jsme to s přesvědčením, že se co nejdřív zase uvidíme. Všechno bylo jednoduché a jasné. Prostě budeme spolu, nic jiného se stát nemůže.
Den před odjezdem jsem ho políbila.
„Zdálo se mi o Tobě."
„A co se Ti zdálo?"
„Nevím, jak se to řekne, ale můžu Ti to ukázat.."
„Myslím, že se tomu říká kiss... Ale můžeš mi to ukázat ještě jednou?"
Při hledání skrytého místa jsme našli v posledním patře žebřík na střechu hotelu a strávili tam několik hodin rozborem anglického slova kiss.
Když mě další den odpoledne vyzvedávala máma na letišti, zářila jsem jako sluníčko.
„Jsem strašně zamilovaná!"„Už zase?" pronesla máma shovívavě a vyměnila si s otcem významný pohled.„Je úžasnej, má blond vlasy a modrý oči!" sdělila jsem cestou domů tu nejpodstatnější informaci a pokračovala ve vyprávění, jak bylo na Kypru.„Jo a domluvili jsme se, že za sebou budem lítat."„Lítat." pronesla máma opatrně. „On není z Čech?"„Ne, je z Ruska, ale teď je na Kypru měsíc s mámou, tak se uvidíme až tak za 14 dnů."„Aha?" tón se stal ještě opatrnějším.„No oni teď budou kupovat nějaký barák v Karlových Varech, tak se možná staví v Praze, já se tak těším!"„V Karlových Varech..." opakovala máma nepřítomně. A kdeže to bydlí?„V Jekatěrinburgu někde u Uralu, ale to je jedno, něco tam určitě poletí.„Hele to je centrum ruský mafie" připojil se Tomáš (otčím) do diskuse.„No a co? Svý rodiče si nikdo nevybírá." ukončila jsem debatu a šla si dát Orlíkovu fotku na nástěnku.
K velké úlevě rodičů se další setkání neuskutečnilo. Vyměnili jsme si pár dopisů a zájem se vytratil stejně rychle jako vzniknul. Máma si sice oddechla, ale to netušila, jaká překvapení jí ještě do svých 16. narozenin domů přivedu.
Komentáře (17)
parádní:)
už se těším na další povídání:)
už se těším na další povídání:)
2
záchranář | 12.10.2007, 14:38:37
záchranář | 12.10.2007, 14:38:37
já ne:D
2 Ladule: Nějakou dobu to potrvá, ale mám ještě pár lásek v záloze:)
2 Záchranář: Neboj, na Tebe se také dostane:)
2 Záchranář: Neboj, na Tebe se také dostane:)
...to je teda pěknej ptáček :-checheche
A na ty ostatní už se těším...
My měly v pubertě s holkama kluky "označený" číslama. Byl mezi nima třeba Dvanáctka (kluk, co jezdil autobusem č. 12), Sedmička (kluk, co bydlel v domě č. 7) nebo Pětka (ten měl všech pět P). Strašná záležitost, ta puberta.
A na ty ostatní už se těším...
My měly v pubertě s holkama kluky "označený" číslama. Byl mezi nima třeba Dvanáctka (kluk, co jezdil autobusem č. 12), Sedmička (kluk, co bydlel v domě č. 7) nebo Pětka (ten měl všech pět P). Strašná záležitost, ta puberta.
5
weepy | 12.10.2007, 16:11:59
weepy | 12.10.2007, 16:11:59
ty jo, to je tak tajemny, by me zajimalo, jakej ptak nebo jaky cislo jsem byl v holcicich predstavach ja. Doufam, ze ne nula nebo dokonce zaporny...
tyjo taková mladá...já v tý době měl zájem jen o hokejoví kartičky a měl zakasaný tričko...to bych asi neměl šanci co?..jinak já se s rodičema o holkách nebavim protože máti se urazila že když se mě zeptala jestli mám dívku,tak sem odpověděl že dívky žijou v románech 19.století a že mám možná holku...lol
Nikdy mě nenapadlo, že jsou pohlaví od sebe v této době až tak odlišná.
sem s dalším dílem
Jak asi budeš uvažovat, na co budeš myslet celé dny a jaké budeš mít priority, až Ti bude jako mě dnes. Bude to sice velmi dlouho, ale nevadí, jako důchodce mám času dost a fakt jsem zvědav.Všechno dobré ve škamnech oboum.
10
misstriss |.10.2007, 23:14:30
misstriss |.10.2007, 23:14:30
2 Looney: Označovat muže čísly, to je hezké:) Jojo, ta puberta:) Akorát mně to označování kluků přezdívkami vydrželo dodnes:)
2 weepy: Co si tak vzpomínám, tak hanlivé přezdívky se u nás nevedly. Ale jak to bylo s čísly, to nevím:)
2Pliw: Můj brácha se mi ve 13ti pochlubil, že chodí s 15tiletou holkou. Holky v té době proháněl už dost, ale pořád byl u něj na prvním místě fotbal. Teď je mu 15 a holky nad fotbalem jasně vedou:) Ale s mámou o nich tedy moc nemluví, pouze se pochlubí, když má nějakou novou:) Můj táta ve 14ti chodil s 20tiletou holkou a nevlastní táta na tom byl podobně jako bratr. Třeba to máme v genech:)
2 Buteo: Moc bych si přála, abych měla co nejdéle otevřenou mysl a mohla tak věnovat čas té spoustě knih, které do té doby nestihnu přečíst. Čtu pořád, ale místo aby knihy ubývaly, je jich (těch, které mám na seznamu a chci si je také přečíst) čím dál víc:)
2 weepy: Co si tak vzpomínám, tak hanlivé přezdívky se u nás nevedly. Ale jak to bylo s čísly, to nevím:)
2Pliw: Můj brácha se mi ve 13ti pochlubil, že chodí s 15tiletou holkou. Holky v té době proháněl už dost, ale pořád byl u něj na prvním místě fotbal. Teď je mu 15 a holky nad fotbalem jasně vedou:) Ale s mámou o nich tedy moc nemluví, pouze se pochlubí, když má nějakou novou:) Můj táta ve 14ti chodil s 20tiletou holkou a nevlastní táta na tom byl podobně jako bratr. Třeba to máme v genech:)
2 Buteo: Moc bych si přála, abych měla co nejdéle otevřenou mysl a mohla tak věnovat čas té spoustě knih, které do té doby nestihnu přečíst. Čtu pořád, ale místo aby knihy ubývaly, je jich (těch, které mám na seznamu a chci si je také přečíst) čím dál víc:)
To jsou prostě ty geny. Miss ti to tedy asi sotva řekne, až jí bude tolik jako je dnes nám, ale já ti to říct klidně můžu. A nemysli si, že v těch 14 jsem myslela jinak nežli ona. To bylo hodně stejný myšlenkový pochody, akorát že jsme nejezdili k moři, ale do Tater., nebo na Lipno.
A co bys teda chtěl vědět? Že chlapi mají v hlavě v šedesáti ty samé myšlenky co měli v 15, a ženský, chichichi. Ty to mají ještě okořeněné větší představivostí, kterou za těch 45 let cestou posbíraly. To se nedá zapomenout, to je v člověku. Asi jako se nedá zapomenout ježdění na kole. To máš na furt.
A co bys teda chtěl vědět? Že chlapi mají v hlavě v šedesáti ty samé myšlenky co měli v 15, a ženský, chichichi. Ty to mají ještě okořeněné větší představivostí, kterou za těch 45 let cestou posbíraly. To se nedá zapomenout, to je v člověku. Asi jako se nedá zapomenout ježdění na kole. To máš na furt.
12
ngvadi | 13.10.2007, 00:46:00
ngvadi | 13.10.2007, 00:46:00
chichichi... :P trochu mi to připomání yfčiny hlody... dětské lásky sou vděčné téma;) a už se těšim na další;)))
(případně, pokud by to záchranář nepřežil, tak až v pátek pudem do toho divadla, tak chlapy pošlem do hospody a ty nám zatim, miss, povyprávíš:P)
(případně, pokud by to záchranář nepřežil, tak až v pátek pudem do toho divadla, tak chlapy pošlem do hospody a ty nám zatim, miss, povyprávíš:P)
13
tominosik | 14.10.2007, 12:07:59
tominosik | 14.10.2007, 12:07:59
pohodové čtení po dobrém obědě. :)
to je taková klasika!! No, dobře to dopadlo a skončil, chlapec:) strašně se mi líbí jak v těch 14 neřešíš. Prostě budem za sebou lítat:)))
Wow, mafián...
To my v těch 13-14 letech lovili na letním táboře děvčata z Polska (LDT Kralovice), debaty také byly ruko-nožní. :o)
To my v těch 13-14 letech lovili na letním táboře děvčata z Polska (LDT Kralovice), debaty také byly ruko-nožní. :o)
16
Neinire | 17.10.2007, 16:27:11
Neinire | 17.10.2007, 16:27:11
jsi jednička.. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat